Závěť profesora Dowella

Zajímavá myšlenka bohužel neznamená úplně dobrý film. Syrový vzhled také ne. Výtky musím směřovat k technické podobě, která je hodně, hodně televizní. I když asi velmi přispívá k celkové solidní atmosféře nádechem dokumentárnosti, přeci jen jde spíše o východisko z produkční nouze. S výjimkou samotného aparátu profesora Dowella také není nic výrazně sci-fi. Pominu-li tedy televizi Sony, které dominuje nálepka Made in Japan přímo na obrazovce. Smutné je, že příběh je hodně předpověditelný a nepřináší tak divákovi žádné odhalované tajemství. (02.07.2013)

Výborný film, který do nebes pozvedá trojice dabérů Lukavský, Cupák a Jirásková. Víc než děj filmu zaujme samotný námět a jeho myšlenky. Je to trochu utahané, postava Dowellova syna je spíš na obtíž, ale přeci jen se po kouscích i veřejnost dobere děsivých a fantastických tajemství. Tisková konference je zajímavě vygradována. Atmosféra dělá tento film jedinečným. Nekupujte DVD, na kterém natočili hnusný dabing v Řitka video! (29.06.2018)

Solidní vědecko-fantastický film s morálním poselstvím. Důraz je položen na výzkum, který dostává místy až dokumentární charakter. Při spojování lidské hlavy s tělem, kdy jsou použita těla dvě, jsem si vzpomněl na scénu z horroru Frankenstein: The True Story. Krásná žena zahyne při havárii kočáru a její tělo je zničené. Doktor, aby ji zachránil, spojí její hlavu s jiným tělem. Operace se podaří a jen stuha na krku prozrazuje, jak se věci mají. Oživení však dlouhou radost ženě nepřinese... Jako v laboratoři dr. Moreaua si připadá divák Testamentu (kočka s ptačíma nohama aj.). Z hlediska triků a techniky film samozřejmě zastaral. Celkově však funguje velmi dobře, snad i proto, že téměř nic nenaznačuje, že by šlo o film sovětský (byť Rusové měli literaturu sci-fi na vysoké úrovni, filmy však po technické stránce vesměs za západní produkcí pokulhávaly). (03.09.2014)

Posledním sovětským filmem před Dr. Dowelem byly pro mě Dopisy mrtvého muže - a byly perfektní. Výjimečnými je činily mimo jiné dokonalá kamera pohlcující sovětské lokace, skýtající vhodných post-apo výhledů neúrekom. Kulisy černomořského pobřeží naproti tomu iluzi technicky pokročilé kliniky kdesi subtropech nenahradí a podobně rušiví byli i rusky hovořící černoši a zjevně odepsané "luxusní" Mercedesy. Když zapracoval repetitivní hudební motiv, elektronický, přesto s ozvěnou balalajek, měl jsem zaděláno ne velmi ambivalentní pocity. Takhle podivná výprava sráží film, jenž pracuje se zajímavými sci-fi hypotézami. Od osmdesátkového ruského filmu jsem meditace o tom, zda je sídlem duše výhradně mozek, zvláště s tak duchovním vyzněním, nečekal - i když čekat konzistenci od kulturní produkce nejvýchodnějších bratří bylo nejspíš ještě bláhovější. Z obsazení stojí za zmínku hlavně mluvící hlava geniálního doktora v podání osoby jménem Olgert Kroders, jež mi hodně připomínala chladný, nekompromisní výraz Richarda Burtona. Divácký zážitek z těch podivnějších. (03.08.2014)

Jeden z mála sci-fi filmů, který neztratil věkem na své kvalitě. Může to být zapříčiněno tím, že na rozdíl od emeriky, kterou vždy napadnou nějací rozběsnění ufouni, které musí pobít jeden statečný rek, tento film není založen na primitivním námětu a nesmyslných tricích. Gruntem Dowellova úspěchu je velmi dobrá románová předloha, za kterou nepokulhává ani filmové zpracování. (13.02.2013)