Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (48)

plakát

El traspatio (2009) 

Jeden ze skvělých filmů, dokumentujících, jak vzniká zlo a násilí - tak jako Gomora, tak jako Město bohů. Tyhle filmy nejsou žádná vyumělkovaná detektivka vznikající pro zábavu obecenstva, ale odvážnější projekty, které se nám snaží říct pravdu, jak nějaká blbá zvyklost rozežírá společnost. Jak se někde může stát, že se z vraždění žen stane téměř tradice? A jak to lze těžko prolomit, když v rodinách je zažité, že žena je služka, a když jsou vrahové nepostižitelní ve zkorumpovaném prostředí. Má cenu se proti tomu postavit? Určitě - vždycky to má cenu, když se připojí hodně lidí, třeba se to i někdy prolomit dá.. A tak může člověk přemýšlet o všem možném - třeba jak hluboká je korupce u nás-asi o nějakém pravdivém filmu nemůže být ani řeč - kdo by ho financoval? Ale bodl by. A jak jak je pro nás ženy přece jen dobře, že žijeme tady. I když některé drobné projevy machistické nadřazenosti v některých mužích i tady žijí. Člověk si klade otázku proč s vůbec někdy začla taková blbá hra, že někdo je nadřazen někomu. Představuju si to tak, když člověk umře a sundá všechny kabáty společenských zvyklostí a bude stát třeba tváří v tvář tomu, komu ublížil - bude chtít hmátnout po něčem, do čeho by se oděl, aby se obhájil. Ale nebude tam nic, jen on bude stát nahý před bohem ..

plakát

Triangle (2009) odpad!

Film jsem otipovala hned ze začátku, že herecký výkon hlavní hrdinky bude jen celý film vytřeštěně zírat. Je to taková zvrácená motanice natočená aby byla zase ňáká řezničina, pro kterou nemusí být celkem žádný autentický psychologický podklad.Hrdinka se může kdykoli rozhodnout nevraždit, ale to neudělá, se asi bojí přelidnění lodě a následně zeměkoule svými duplikáty. Vytřeštěné zírání to vraždění ale neomlouvá.

plakát

Nějak se to komplikuje (2009) 

Do půlky nás to bavilo, ale závěrečné vysvětlování se všemi aktéry bylo moc dlouhé. P.S : je nám nad 40

plakát

Seriózní muž (2009) 

Asi to mělo být zvláštní od jiných filmů svou mimózností, asi to mělo být poetické, ale moc nebylo. Jen se mi líbila sranda, jakou si dělali z rabínů - tedy z jejich mouder.

plakát

Precious (2009) 

Trápení dítěte ve vlastní rodině není nic neobvyklého. Jsem ráda, když se o tom točí filmy, protože nejvíc bolí rány od vlasních, než nahodilé přepadení někde na ulici. Hlavní hrdinka je fakt hrdinka, i když ve skutečnosti se zlozvyky matek dědí a opakují.., ale i takové vstanutí z prachu se může stát..Vzalo mě to.

plakát

Nic než pravda (2008) 

Po filmu jsem přemýšlela, jak by to šlo jinak zaonačit, aby byl člověk čestný a přitom se nemusel chovat tak extrémně. Sice dodržela, co holčičce slíbla, ale ta přišla o maminku. A její kluk taky na 3 roky. Ale to nějak šlo mimo ni. Kdoví, jestli by se na novinářku holčička po letech nezlobila, kdyby si byla vědoma celého pozadí. Jinak boje za pravdu mám ráda - ale když člověk chce zachránit svůj "lid" jako Johanka z Arcu nebo slabší týrané jedince nebo prosadit pokrok ve společnosti...apod. Smysl jejího trápení vězení se mě jen lehce dotkl, spíš mi přijde jen jakože si hrdinka dokazuje jen něco sama pro sebe, že je silnější a morálnější než ostatní, na úkor rodiny či teda více rodin..asi jako socialistické údernice. Což je nejen pohrdání soudem, ale její nekomunikativnost je pohrdáním i svými blízkými lidmi. Souhlasím s havLord, seale. Přišla asi tak sympatická jako žena za pultem a taky nesnáším zápletky v pohádkách postavené na tom, že se něco neřekne - jakože má princ hádat, čí je střevíc, protože děvenka cudně mlčí.

plakát

500 dní se Summer (2009) 

Před filmem jsem četla v časopise pro ženy, že existují i kurzy svádění, kde se právě učí, že žena má tvrdit muži při seznamování, že zatím nechce vážný vztah. Vyvolá to v muži pud lovce a chce protiargumentovat. Tak to natočili a nemusím na takový kurs chodit. Kluk na to i skočil, akorát bylo od začátku jasné, že na něj kašle. Akorát mi přišlo zdlouhavé, než na to přišel, tak ňák víc v tom nevidím.

plakát

Čtvrtý druh (2009) 

No to je blbost. Zase jeden film z té propagandy, že ufoni jsou zlí a chtějí zničit náš svět. Co kdyby raději své oběti posadili od 3 do 3:33 do nějakého příjemného whirpoolu a pokecali s nimi, než aby z toho měl člověk hrůzou vykloubenou sanici. Není to moc vtipné, takové hrubé, to už Muži v černém, neřkuli Avatar - že už takový film srovnávám s tímhle-vykresluje ufony daleko zajímavějc. Dvě hvězdičky dávám, že jsem u toho přece jen vydržela.

plakát

Modlitby za Bobbyho (2009) (TV film) 

Po shlédnutí filmu mám chuť políbit svoje rodiče za to, že jsou ateisti a pogratulovat si, že u nás v Čechách nemá církev takovou moc, jako někde jinde. Ačkoliv jiných dogmat v našich rodinách je dost a dost. Na vnucování pocitu vlastní špatnosti dětem je křesťansví velice vhodné, ale jde to i bez něj, že jo. Když se musí mladý člověk prát s nějakými dogmaty, je jeho startovní čára hozena dozadu, než si to přežvýká podle sebe a může jít dál a chudák Bobby to vyřešil takhle. Ať žije každý film, kde se bojuje za svobodu!

plakát

Avatar (2009) 

Nádherný film pro ty, kdo rádi lítají ve snu. Protože ve snu lítám zatím ztěžka - asi jako bažant, tak mi 3D grafika velmi dopomohla si to užít! Super! Krásný svět s lepší grafikou, než je lepší než ta naše ve skutečnosti - když stav beztíže, tak je ho možné skoro zažít, když prales, tak šťavnatější, hustší a větší než ve skutečnosti a nezaprášený, když snové tělo - tak nádherné, mladé pružné, baletní, hodící se pro všechny sporty, nestárnoucí. Jsem přítelem všech těchto věcí - obouvání se do jiných těl, světených tunelů, spojování se s jádrem všeho a zvlášť ze začátku filmu jsem cítila opravdu radost a nadšení. Taky se mi líbilo, že hrdinka, ač éterická, vyjadřuje po kočičím způsobu i vztek a netváří se jen vznešeně jak jiné zobrazované mimozemské bytosti. Nějak jsem si myslela, že lidem se nakonec podaří jejich svět zničit, aby vše bylo palčivější, řezavější, abychom se po filmu polepšili a pak už takové věci nedělali, ale takhle to vyznělo jakože se nic tak moc nestalo. Takže postavy působily trochu schematicky, jak v nějaké hře, ale to nevadí, asi je těžké při tvorbě filmu myslet na všechno. Do avatárky jsem se zamilovala.