Mates Hradecky

Zklamání- od mé oblíbené režisérky jsem čekal mnohem více, především v první polovině. Jako by ji natočil někdo jiný. Režisérský rukopis je otisknut až v polovině druhé, např. ve scéně čekání na zprávu od policie, která našla tělo Gwen nebo dojemná reakce na úmrtí sestry, kdy mladší bratr vysype v obchodě obsah prasátka a koupí Gwen do rakve umělá prsa. Tento film byl u nás ke shlédnutí bohužel pouze na kanálu Cinemax, který ho uvedl v otřesné obrazové kvalitě s praseckým českým dabingem (nechybí všudypřítomný hlas Jitky Ježkové, na nějž mám alergickou reakci) a nenamáhal se přeložit důležité závěrečné tři věty titulků, kde se divák konečně dozví, zda byli vrahové odsouzeni, či nikoliv. Uděluji proto tomuto snímku cenu Zlatou malinu Františka Filipovského za dabing.

Jeden příběh z miliónů obětí židovského holocaustu. Příběh jednoduchý, ale nesmírně silný a emocionálně vypjatý. Nikdy nezapomenu na příběh malé holčičky zoufale se snažící zachránit svého malého brášku.

Scénář filmu je koncipovaný jako prolínání časových rovin včetně střídání osoby vypravěče. Zpočátku si divák připadá jak hospodyňka, která právě rodině vyprala plnou pračku fuseklí a snaží se dát všechny ty páry dohromady. Navíc hlavní hrdinka je alkoholik mající pravidelná "okénka", tak nevíme, zda je daná situace pouze výplod deliria či holé skutečnosti. Vysoce talentovaná Emily Bluntová je ovšem v hlavní roli závislačky vysoce přesvědčivá a tak s ní sympatizujeme, i když se nám moc nechce. Jedná se v podstatě o klasickou detektivku, kde zapeklitý případ vyřeší místo policie křehká nezaměstnaná dívka, jezdící ze setrvačnosti každý den vlakem tam a zpět.

Škoda, že se nedá tento dokument někde vidět. Jako mladík jsem ho viděl, ale nic si z něho již nepamatuji. V 13.komnatě hlasatelky Jany Fořtové byla krátká ukázka s jejím komentářem, natočená v prostředí uprchlického tábora. Čeští emigranti tam čekali dlouhá léta na udělení asylu v otřesných podmínkách a mnozí se vraceli domů. Jak říká Fořtová, nebyla to žádná propaganda, ale dokumentární výpověď.

Pro pamětníka/účastníka tohoto ročníku festivalu materiál k nostalgickému vzpomínání. Ale dokumentární hodnota snímku veškerá žádná. A že se tam tehdy děly věci!

Příjemné překvapení - podařená evropská koprodukce za účasti českých herců a to aktivní účasti, což v těchto projektech nebývá zvykem. Dočkali jsme se výborných her.výkonů- za všechny jmenuji maminku-odbojářku Mihulovou, gestapáka Malého či tlumočníka Budařova.Příběh okolo atentátu všichni známe, viděli jsme v rámci školní docházky povinnou kinoprojekci Sequensova snímku, množství dokumentů a četli mnoho článků. Anthropoid má ale chytrý scénář, psaný především z pohledu dvou hlavních atentátníků- Gabčíka a Kubiše, národních to hrdinů, které vidí z té lidské stránky- i oni milovali, báli se a nechtěli zemřít mladí. Film zpracovává i nově dostupná fakta. Nabízí i polemiku- zda vražda nacistického pohlavára (odpovědného za židovský holocaust) stála za umučení a smrt 5.000 českých nevinných obětí, které nacisti popravili odvetou za atentát a vymazání obce Lidice z mapy. Snímek svým zpracováním zaujme i mladší diváky, neboť zobrazuje probíhající štvanici na atentátníky akčně a dynamicky i s brutálními detaily a nechává tak divákovi možnost takřka autentického prožitku. Dlouho jsem nezažil po skončení projekce v kinosále tak hrobové ticho.

V podstatě hrozná békovina, ač místy zábavná. Ovšem ti tři stevardi jsou prostě skvělí a spolu předvedou nádherné travesti taneční číslo.

Další ze sorty tak povedených a zahraných filmů, že si vůbec nepřipouštím, že hlavní hrdinka Dawn je pouze talentovaná herečka a nikoliv skutečná postava. Hodinu a půl jsem byl zabydlený v jejím bizarním životě - Dollhouse a nerad ho na otevřeném konci filmu opouštím. Kdejaká akční blbina má svých 5 pokračování, tak kde je Dollhouse 2? P.S. Co se asi stane na výletě v Disneyworldu a proč se ho Dawn tolik obávala?

Opět jsem jednou nadržoval záporné postavě - inteligentnímu úchylákovi. Předpokládám, že zaměstnankyně amerických fast-foodů nejsou žádné myslivny, ale toto mě šokovalo. Natočeno dle skutečných případů, jak praví závěrečný titulek - prý to bylo přes 70 případů! A tihle chtějí kolonizovat Mars?

Tim Burton patří nesporně mezi mé oblíbené režiséry. Miluji Mrtvou nevěstu, Pee-Weeho či Alenku, kde se bezbřehá fantazie snoubí s místy vtipným nebo dojemným příběhem. Tyto filmy patří do režisérovy první ligy. Sirotčinec je bohužel záležitost druholigová. Drží se věrně knižní předlohy, má zajímavé postavy a digitální triky, ale chybí tomu silnější příběh. Mrtvou nevěstu jsem viděl již čtyřikráte, ovšem Sirotčinec podruhé vidět nemusím.