Mates Hradecky

Menšík dokázal dát přidanou hodnotu i jinak nekoukatelným filmům o práci.

Nádherný relax, krásná hudba, magický příběh...BRAVO!

Ema Švábenská svou roztomilostí místy přehrává i Vetchého, o Geislerové nemluvě.

Sešit Pavla Patlala - ano, ten známý Sekorův příběh se mi vybavil při sledování tohoto pseudodokumentu socialistického realismu. Po úvodní glose Rosáka - mrože film líčí kriticky život vdaných žen, kterým nic neschází a přesto si na manželství stěžují. Proč se na tento naštěstí krátký snímek vůbec koukat? Pro filmové historiky obsahuje šokující záběry divoce tančícího Milana Šteindlera a Marka Vašuta. Pro ostatní jeden podařený vtip: "Chceš teplý nebo studený kafe?"..pointa ve filmu.

Vejdi a neuškoď. Příloha k vínu a chipsům.

Nejvtipnější dárek, který jsem kdy dostal a mám ho dvacet let schovaný, je plyšový Pan Hankey. Díky kolego Mareši!

Polský dobový, kvalitou ovšem evropský životopisný snímek. Pochvala i za dobře padnoucí hudbu. Hvězda dolů za propagaci kouření - hlavní hrdina nekouří pouze při transplantacích, jinak takřka pořád.

Samé otázky.Proč byl předabován hlas Jiřího Langmilera a Marka Vašuta, hereckých ikon mužů fešáků českého filmu? Nevím proč byl do hlavní role obsazen afektovaný Pepík Novotný, celou dobu mě ovšem dráždil jeho otřesný knír a kudrnaté vlasy alá deka sahající k límci. Tomu říkám lázeňský seladon!

Dudek s Dietlem museli být předávkováni kofolou.

Masaryk není ani tak český film, jako spíše československo-evropský. Masaryk je zde prezentován pro současného moderního diváka jako historická pop-artová hvězda diplomacie. Pobývá v zámořské psychiatrické léčebně, šňupe kokain, cizoloží a řádí s Herzigovou. Co na tom, že nic z toho není pravda, hlavně že se film bude dobře prodávat. Už seriál Bohéma nastolil trend překrucování skutečných historických událostí za účelem atraktivnosti scénáře. Doufejme, že se tato móda v české tvorbě neujme. Je třeba ovšem pochválit především vynikající herecké výkony.Tradičně skvělý Roden (kdo by to do frajera s patkou z let devadesátých řekl, že jednou tak vystřihne Masaryka?), překvapivě ještě lepší z opileckého období zdařile reinkarnovaný Kaiser, to vše nasnímané úchvatnou kamerou Martina Štrby. Vtipné hlášky a dialogy ředí jinak nudná diplomatická jednání (scénář Petr Kolečko). Nu což, Julius Ševčík je nesporně talentovaný režisér a ví, kterak zaujmout současného diváka, v což svědčí téměř zaplněný sál převážně mladšími ročníky při projekci v Biu Centrál.