Dadel

Ruské drama slibovalo realistický příběh postavený na fantaskním motivu, čili jsem se těšil na něco jako byl Ricky od Francoise Ozona. Bohužel jednání postav má k realitě daleko. Nataše naroste ocas a ona udělá jedinou logickou věc - sbalí kolouška doktora a začne se chovat, jako by jí bylo 15. Fakt, že má ocas, postupně vyhnije, a od půlky se tomu film už téměř nevěnuje.

Film plný nechutností a ošklivých nahých lidí je poctou klasice Pink Flamingos z roku 1972, jejíž kvalit ovšem nedosahuje. Dobře naladěné publikum se zpočátku smálo každému prdu, ale nadšení rychle opadlo. Přesto stojí za vidění, ale ještě větší efekt by to mělo v nějaké "nepůlnoční" sekci ve Velkém sále plném nicnetušících lidí.

Artový horor podle básně The Noonday Witch ze sbírky A Bouquet od údajně slavného romantického básníka K.J. Erben. Slušně budovaná atmosféra, kde je místo strašidelné tmy strašidelné světlo a strašidelné zlátnoucí lány obilí. Nečekejte "horor", je tam jen pár bafaček. Film stojí na oné atmosféře a herectví (Geislerová, Kolářová a pár vidláků). Škoda jen, že holka v hlavní dětské roli neumí hrát a vypadá jako kluk. Největší fail je ale anglický název filmu - "Noonwraith" by přilákal tisíce hráčů Zaklínače z celého světa, ale tvůrci název nezměnili, přestože jsem na to Chlupáčka osobně upozornil :(

Je to vlastně moderní variace na pohádku o malé mořské víle. Anotace vypadala lákavě, bohužel zatajila, že jde o MUZIKÁL plný hrůzostrašné polské pop music. Přesto mě to postupně začalo bavit, ale hlavně díky ponuré a pitoreskní atmosféře, bizarnostem, brutalitě a erotice (Olga Hepnarová je tu nahá častěji než v Já Olze Hepnarové). Zajímaly by mě reakce běžných Poláků, protože k mainstreamu to má daleko. Obávám se, že pro nePoláky je film nepochopitelný (kdokoli mimo ČSSR by taky asi neskákal nadšením z Trháku nebo Rebelů). Nejvíc WTF film MFFKV 2016, a to počítám i Aaaaaaah!

Nebudu hodnotit, jak moc je to podle skutečnosti, protože nejsem anthropoidolog, ale divák. Ze začátku to vypadalo trochu rozpačitě, jako lepší televizní inscenace, ale s přibývajícími minutami je film stále lepší, a přestřelka v kostele prokládaná likvidací zbytku odboje je famózní (škoda, že není na plátně déle Ondřej Malý ve své roli, kterou umí nejlíp). Mezi charaktery Gabčíka a Kubiše jsem moc rozdílů nezaznamenal, přestože Sean Ellis v rozhovoru totéž vyčítal Sequensově filmu. Geislerová je na roli bohužel už trochu stará, což ještě víc vynikne, když stojí vedle Charlotty Le Bon. Zahraniční diváci asi budou kritizovat český přízvuk, ti čeští zase legrační výslovnost českých jmen (a to i z úst českých herců, kteří se museli přizpůsobit kolegům). I tak ale určitě doporučuji a přál bych filmu světový úspěch.

üüüüüüüíííííííí!!!

Film na téma uprchlické krize a vítěz letošního Berlinale. Když o tom psaly novinky.cz, lůza v diskusi hned začala řvát, že to bude určitě sluníčkářská sračka plná špičkových chirurgů a jaderných fyziků (zde lůzu zastupuje uživatel JohnnyV). Lůza byla jako obvykle zcela mimo. Uprchlíci jsou ve filmu prezentováni jako hulákající primitivové a jsou to většinou "bojeschopní mladí muži"™. Uprchlíci jsou ve filmu ale jen rekvizita, většina filmu je o několika obyvatelích středomořského ostrova Lampedusa, kteří jsou jakože s uprchlickou krizí konfrontováni. To, jak obyvatelům ostrova změnila krize život, je zajímavé a slibné téma, ve filmu ale zoufale nevyužité. Jde o další z řady filmů, které jsou točeny, jen aby mohly sbírat ceny na festivalech, což se pozná snadno tím, že každá scéna trvá 10x déle, než by měla. Tak třeba 10 minut sledujeme, jak dva kluci ničí prakem kaktusy nebo jak babička vaří sépiovou polévku a stele postel. Tyto postavy nejsou s uprchlíky nijak konfrontovány, nikdy se s žádným nesetkají, a jejich scény vůbec nijak neladí se scénami zachraňování hladovějících uprchlíků na moři. Film trpí zoufalou neschopností autorů naplnit ho smysluplným obsahem reflektujím slibné téma. Stříbrný medvěd je v dobrých rukou.

Film "Blood Father", což znamená "Pokrevní otec", se u nás bohužel bude hrát pod tuctovým nicneříkajícím názvem "Ve jménu krve". Oč by bylo mnohem víc coool a badasss, kdyby se to jmenovalo "KRVAVÝ TATÍNEK"!!!!, pánové a dámy z Bohemia MP! Dcera Mela Gibsona se zaplete s mexickými drogovými mafiány a on ji z toho po vzoru Liama Neesona (který asi roli odmítl) vyseká. Občas dobrý vtip nebo krvavá scéna, ale skončilo to dřív, než se to mohlo pořádně rozjet.

Je to milé, ale většina filmu jsou mluvící hlavy dnes už dospělého Owena a dalších lidí. Archivních záběrů je málo a animovaných pasáží (z Owenova vymyšleného světa "Land of Sidekicks", který obývají sidekickové z disneyovek, se kterými se ztotožňoval více než s hlavními hrdiny) taky. 30 minut stačilo by.

Slušné obludárium a pocta rakouským sklepům, které jsou známé po celém světě, bohužel je ale vidět, že vděčného materiálu neměl Seidl zase tolik, dvě dvojice sadomasochistů 80timinutový film neutáhnou. Zbylé figurky jsou docela obyčejní nadávající "slušní Rakušané", military fetišisti, náckové a myslivci, které najdeme i v Česku na každém rohu.