JP Johnny

Symfonie, kterou nám hraje orchestr skládající se z odporných padouchů a sympatických policistů. Jako nástroje jim slouží zbraně všech možných druhů a velikostí. To vše je zabaleno do neuvěřitelného kabátu ladných skoků se zbraněmi a zpomalených záběrů. Film který je v podstatě jednou velkou přestřelkou mne ale vůbec nenudil. John Woo tímto postavil základní kameny pro budoucnost akčního filmu a vymyslel mechanismy které jsou dnes už v podstatě klišé, i přes to však stále fungují a jsou hojně využívány.

Na film jsem se podíval s očekáváním další ritchieovky, jak jsem však byl překvapen když se mi dostalo příběhu který byl vážný ovšem doprovázený velice drsným humorem. Atmosféra vánočních Brugg mne doslova pohltila a postavy mi příšly přinejmenším neobvyklé- Krásná dívka která prodává drogy belgickým filmařům ? Lilipután který se cpe koňskými anestetiky ? Nájemný zabiják který v restauraci zmlátí muže a jeho přítelkyni ? ( i když po něm šla s lahví - jak řekl) Proč ne ? Konečně snímek o nájemných zabijácích který mi přišel jiný a zajímavý.

Are you talking to me ? - Travis Bickle v zrcadle Svět z pohledu taxikáře, který noc co noc projíždí městem a má možnost vidět město takové jaké je. Již zmiňovaná proměna De Nira z poklidného pozorovatele v člověka který chce hýbat věcmi, který chce tohle město vyčistit mne ohromila a z části jsem jí prožíval spolu s ním. To bylo zaviňeno i jeho zápisky do deníku - Poslouchejte vy vypatlanci, tady je někdo, kdo už si to nedá líbit - . Jak nám říká další replika z filmu - Na každé ulici, vkaždém velkém městě je nějaký nýmand, který sní o tom že se z něj stane někdo - přesně tohle je De Nirova postava. Tento film je pro mne zůstává jedním z jeho nejlepších výkonů