Matty

Jestli v Anglii uplatňují takhle svérázné výchovné metody, nedivím se, že nebezpečnost tamější mládeže stoupá. Podobný typ filmu nemám moc v lásce. Přes dílčí žánrová zpestření (oběť nějakou dobu nemůže křičet, většinu páchaného násilí přímo nevidíme) stoupli v mých očích Máma s Tátou teprve díky posledním minutám, kdy je systematická destrukce tradičních rodinných hodnot dovršena perverzní oslavou Vánoc. I takto lze poukázat na výsledky sociologických výzkumů. Rodiče ztrácejí autoritu, děti opouštějí domov, rodina se rozpadá. 65% Zajímavé komentáře: Flipnic, JFL

Život je pes se smutnejma očima. Ale krásnej. (Mé „sžití“ s filmem bylo stoprocentní a chvíli jsem uvažoval, že by takové mělo být i hodnocení, teprve extrémní tlačení na pilu v posledních minutách mne odradilo.) 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, HoneyBunny, Sobis87, Fr

Nositelé cen za celoživotní přínos se dojímají nad osudem největšího profíka mezi československými režiséry. Sice se dovíme, že si Frič odseděl pět měsíců ve vězení, že byl moc dobrým člověkem a svůj alkoholismus nedával na place znát, ale skutečně chceme tuto sortu informací slyšet o režisérovi více než osmdesáti mnohdy významných filmů? Těch pár nebulvárních, alespoň trochu hodnotných, byť nepřehledně řazených faktů, by vystačilo tak na 20 minut i s otravně dlouhými filmově-hudebními ukázkami. Raději než toto zoufalství doporučuji např. Fričovu legendu od Jaroslava Sedláčka v Cinemě ze srpna 2008.

Konverzace s nevrlým houmlesoidem, jo, i to je daň za slávu. Tenhle do rozpaků přivádějící ne-humor mě baví.

Pomalá, chladná, v něčem velmi klasicky pojatá romance, ve které se neřeší jen láska, ale taky pokusy o sebevraždu, bipolární porucha nebo potrat. Tragédie postav spočívá ve vědomí toho, jak jsou (jejich vlastními slovy) „rozesrané“, navzdory čemuž si navzájem chtějí být oporou. Těžko ale bude stabilní vztah dvou labilních jedinců. Gray využívá dlouhých táhlých záběrů, které nám dávají dost času a prostoru, abychom pronikli do světa problematických hrdinů. Není to snadné, neboť film kombinuje lineární vývoj příběhu s variováním určitých situací (s jednou přítelkyní, s druhou přítelkyní, s Leonardem v manické fázi, s Leonardem v depresivní fázi), takže se místy může zdát, že se vyprávění nikam neposouvá. Oceňuji, že má dnes někdo odvahu natáčet dospělá dramata, kterým musí jít divák víc naproti, ale zároveň chápu, proč už dnes oproti sedmdesátým letům v Americe podobných filmů nevzniká víc. Odvykli jsme neokázalosti a práci s náznaky a je pro nás náročnější se na takový styl naladit. 75% Zajímavé komentáře: Madsbender, Ligter, milancecil

Lidský život přece nemá cenu 20 milionů rupií! Tento rozpor mi s mnoha dalšími brání přijmout Milionáře z chatrče s entuziasmem jeho i jeho tvůrců. Ač bych rád předstíral, že mi párkrát do roku (kdy se z toho díky mediální masáži stává móda) není stydno oslavovat zástupce jindy opovrhované sorty „naivních filmů s dobrým koncem“. (Když si ovšem zkusím představit Jamalovu nejpravděpodobnější budoucnost, je to vlastně konec ultratemný a spíš bych mu přál, aby dopadl jako hrdina indického Amala.) Zrežírován je Milionář bravurně a třebaže neustále opakuje skoro totéž – někdo před někým/za někým utíká – atraktivní (byť nevábné) reálie, dynamická kamera a výrazný soundtrack nás udržují v neustálé pozornosti. Dívá se něj dobře hlavně proto, že nám neklade žádné složité otázky a na těch pár naťuknutých si pro jistotu odpovídá sám. Je to prostě film, který zná odpovědi. Správné? Ano, akorát ne mimo diskurz filmu. Odpověď na otázku „Z čeho budeme žít?“ je tedy OK, ke konfliktu dochází mezi snahou pravdivě vypovědět o životě v bombajském slumu a současně nebýt filmem bolestivým či jakkoli nepříjemným. A když už, tak jenom chvilku. Zvolené míšení jistých faktů s čirou fikcí ne náhodou v lecčems odráží styl, jakým Alexader Dumas psal své romány, konkrétně Třem mušketýrům připadla speciální, až po zralejší úvaze vlastně notně nedomyšlená role. Krom sveřepě zlých arcizlosynů, kteří do pohádek holt patří, pro mne zůstává nepochopitelným především chování Jamalova staršího bratra, který je chvíli za největšího bastarda a hned na to prostě za staršího bratra, přičemž Jamal tuto amébovitost nijak neřeší. „Neřešení“ je vhodným přístupem k průběhu celé soutěže, která by v reálu samozřejmě takto nikdy nemohla probíhat (čurpauza PO zadání otázky – tss, tss). Za největší Milionářovu chybu, za chybu, která mu a priori znemožňuje členství v klubu Jednoduše pěkných filmů (Frajer Luke, Papírový měsíc, Život je krásný - 1946), považuji úpornost, s níž se stylizuje do posla dobrých zpráv. Ale ten nadpozemsky odlehčený tanec mě stejně nutí jít nad tři. 75% Zajímavé komentáře: imf, Bluntman, H34D, tangerine1, Mahalik, FateKEEPER, mm13, lakikaki, seeker23, Brandon, Sokkk_y, Triple H, curunir, spacylemon, anura, Trifi

Spolehlivý (?) obraz doby. Úvod, nejméně konvenční část filmu obsahuje nejvíce důkazů Van Santovy radosti z kopy možností, jak zmást komerčního diváka. Kdykoliv se naskytne příležitost, využívá černobílých fotografií, televizních záběrů i zfalšovaných televizních záběrů, jejichž rozeznání od těch skutečných ztěžuje mimořádná podobnost herců s jejich předobrazy (viz fotografie před závěrečnými titulky). Po svižném představení doby a postav se van Sant začíná více soustředit na vyprávění příběhu, jehož jádro tvoří klasické volební klání s mnoha prohrami a jednou velkou výhrou na konci. Závěr a také hlavní důvod, proč o Milkovi vznikl celovečerní film, potom ukazuje, že ještě zdaleka nebylo dobojováno, což by ani nemusel podtrhávat patetický komentář o naději. Milk je důkazem, že podvratné stírání hranice mezi realitou a fikcí nemusí být nutně v rozporu se snahou sdělit nám pravdu. Častým snímáním děje přes zrcadlo/sklo posiluje dojem pouze jakéhosi odrazu fiktivního obrazu, který nemůže plně zprostředkovat minulost a již vůbec ne momenty, kdy šlo o lidský život (odraz na zakrvácené píšťalce). Film podle skutečných události tak vlastně zpochybňuje význam čím dál oblíbenějšího natáčení filmů podle skutečných událostí. Není rozumnější uvolnit prostor upřímnějších dokumentům (v tomto případě třeba: http://www.csfd.cz/film/128863-times-of-harvey-milk-the/)? Hlavní přínos Milka bych ale viděl v tom, jak odráží jinou dobu než sedmdesátá léta (ta mimochodem připomíná každý myslitelný detail), dobu svého vzniku. Pro celovečerní (tj. ne televizní) životopisný film o aktivistovi za černošská práva uzrála doba začátkem devadesátých let (Malcolm X, 1992), o téměř dvacet let později usoudil Hollywood, že hlavní divácký proud skousne film urputně bránící zájmy homosexuálů. Za dalších pár let bychom se mohli dočkat snímku o nějaké významné feministce. 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Flipper, Tommy987, jhrasko, nightevan

Maloměstský poloromantický mikromasakr zasazený do nemilé doby a obsazený dobře ošuntělými mladými herci. Až/než naši zemi zaplaví nějaký hnusný virus, chtěl bych poznat dívku, která stejně jako Sarah Jane ví, kdy a jak použít rýč. Poor fuckin‘ zombie.

Je to velké, je to naštvané, má to chuť ničit a musíte si na to počkat dobrých dvacet minut. Dvacet minut otravného seznamování s hrdiny, kteří stejně nejsou zajímaví a svými sklony k sentimentalitě si v katastrofické části vyloženě říkají o zašlápnutí. Přesto oceňuji, že na těchto úvodních dvacet minut tvůrci nerezignovali a dali tak vyniknout onomu zlomovému okamžiku, kdy se další utahaná párty mění v boj o přežití. Právě okamžiky bezprostředně následující „útoku“ jsou nejpůsobivější. Nikdo neví, „co se to doprdele děje“, lidi jímá panika, většina neorganizovaně vybíhá do ulic, někteří organizovaně rabují obchody, a ozbrojené složky se snaží zjednat pořádek. Následná sebevražedná výprava je v pořádku, pokud hned zkraje pominete fakt, že takhle by se nejspíš žádný rozumný člověk nikdy nezachoval (jestli stále věříte v čistou, nesobeckou duši a pravou lásku, máte můj hluboký obdiv). Zápletka tak jako tak není důležitá, forma žere obsah. Faktory nějak zásadně narušující dokumentární dojem, nejsou přítomné. Bez dokonalého ozvučení by spousta scén budila smích a závěrečné titulky… když už jsem stvořil dílo, za které se nestydím, tak se pod něj taky podepíšu, ne? Zatím jsem neviděl věrohodnější záznam fikce (ultralaciná Záhada Blair Witch není tak atraktivní z jediného prostého důvodu – málokdo by na YouTube dal před autentickým záznamem vymazání Manhattanu z povrchu zemského přednost bloudění skupinky nesympatických studentů řáholeckým lesíkem). Natáčeno standardním způsobem, je Monstrum (pravý opak „Top Secret“ názvu Coverfield) prachobyčejným sci-fi blábolem ve stylu Emmerichovy Godzilly, neznamená to však, že by bylo fajn, kdyby následovala tsunami napodobitelů, přesvědčených, že oni to zvládnou taky, vždyť na tom nic není. V žádném případě. Monstrum funguje tak trochu silou vůle a masivní reklamní kampaně a třebaže mu v rámci mantinelů vytyčených žánrem a zvolenou formou nelze nic vytknout, cesta, již se ubírá, by naráz nezvládla větší zátěž. Možná za nějakých deset let… . 80% Zajímavé komentáře: pshimi, Jhershaw, dezorz, Ferelen, Vodny, ing.Frosty

Hnusné prostředí, hnusné zločiny. Korupce, brutalita, fašistické praktiky. Mrtví lidé, zraněná zvířata. Situace je špatná a bude ještě horší. Světlé vyhlídky žádné. A ve všem tom marastu se plácá napůl střízlivý Auteuil, přepnutý tentokrát do režimu „pozdní Lanďák“. V týrání svých hrdinů jsou francouzští režiséři světovými mistry, jak krom torture porn hororů ukazují i extrémně ponuré detektivky typu Strážce zákona. Marchala nezajímá jen tělo a možnosti jeho deformace, ale i duše, díky čemu je vykonstruovaná beznaděj alespoň „teoreticky“ podložená existenciální filozofií. Konstantami jsou jenom zrození a smrt. Obojí na nás režisér bez milosti vyvrhne ve finále, jenž svou patetickou veletragičností (bude se jmenovat Louis) zavírá do malé temné komory veškeré realistické kvality snímku (zpočátku ještě přítomné). Na pozérskou vážnost posledních minut jsem reagoval smíchem, což ovšem neznamená, že by mi načrtnutí lidského bytí jako věčné topení se ve sračkách, jichž stále přibývá, bylo docela nesympatické... 70% Zajímavé komentáře: Radek99, gudaulin, da-a