filmator

V době, kdy spousta lidí sleduje vývoj počítačové animace a s každým dalším filmem ohromeně jásají, jak je voda, chlupy, textury atd. dokonalejší a dokonalejší, přišel pan Park se svým báječným z větší části plastelínovým filmem (ale animačních technik je zde povíceru). K tomu máme skvělý scénář s příběhem o útěku slepic z drůbeží farmy a "parkovskou" zběsilou finální akcí, jež se dá vystopovat i v jeho krátkých filmech o Wallaci a Gromitovi. Paradoxně si opět mnoho lidí myslelo, že Slepičí úlet patří do rodiny počítačových animáků.

Mix bondovek a komiksové mytologie, kterému bych dal plné hodnocení, kdyby se převážnou část filmu neustále někdo s někým nehádal, pořád na někoho křičel a kdyby si scénář trochu humánněji poradil s odklízením nepřátel. Pro dospělého diváka je to (asi) únosné, ale děti bych do kina nevzal na pohádku, ve které postavy umírají (třebaže mimo obraz, případně bez krve, zato v pořádné explozi). Zpočátku velmi zábavný film mě později snad až přehnanou akčností trochu nudil. Na druhou stranu, třeba oproti Madagaskaru, rychlé tempo vás udrží v pozoru od začátku do konce. Pro mne je nejzábavnější postavou Edna Módní.

Pozoruhodný experiment Roberta Rodrigueze. Kdyby nebyl hraný, ale kreslený, měli bychom stoprocentní převod z komiksu do filmu. Jakožto člověk znalý předlohy můžu říci, že se mi film hodně líbil. Problém je s násilím, které v komiksu nepůsobí až tak brutálně jako když je explicitně ukázáno na plátně. Myslím, že mnoho diváků to může odradit, případně znechutit, protože film násilím překypuje. Atmoféra a výtvarná stránka jsou millerovské až na půdu, s povděkem kvituji i věrohodného Marva.

Nízkorozpočtová teenagerská vyvražďovačka, inspirovaná americkými vzory, zejména Texaským masakrem... Za pozornost stojí... vlastně nestojí. Herci jsou spíš do počtu a tvoří různorodou skupinu postav, do které se může vraždící "freak" s chutí pustit. Splatter triky jsou hodně primitivní, ale nadšení tvůrcům nechybělo. Můžeme zde nalézt i stopy po hodně černém humoru. Rozhodně by se dalo využít jako raritní snímek, který by se mohl promítat na srazu fanoušků hororů, protože ze švédských luhů a hájů jsme zvyklí na filmy trochu jiného ražení :-)

Nezapomenutelná, nestárnoucí a zábavná pohádka. Vtipné dialogy střídají příjemně vlezlé písničky a úsměvné herecké výstupy. Nijak neruší ani pozoruhodná stylizace výpravy i kostýmů.

Jedna z mnoha filmových biografií. Přiblíží vám osobnost režiséra Jeana Viga, okolnosti, jež vedly jeho kroky k filmu. Stejně tak se divák může seznámit s atmosférou doby, kdy Vigo točil své filmy. Pozornost je věnována zejména posledním letům jeho života. Nevím, jestli jsem viděl nějakou neoficiální verzi filmu, ale často mne rušil mikrofon, který se docela často objevil v horní části obrazu. Na takové věci by si tvůrci měli dávat pozor a kameraman musel být snad opilý či šilhal, když ten mikrofon nechal v záběru.

Těžko hodnotit. Linklaterovy filmy mám rád, ale Sním či bdím? mezi ty oblíbené patřit nebude. Po animační stránce není co vytknout, zajímavý nápad, jak zpracovat hraný "dokument" netradiční formou. Jenže obsah je snad až příliš filozofující a rušivý. Pseudointelektuální bláboly, které zavánějí hraním si na něco víc. Ano, určitě najdeme hromadu lidí, kteří budou uznale kývat hlavou a zobat režisérovi z dlaně. Myslím si však, že kdyby Linklater touto metodou zpracoval třeba nějakou jinou látku, nevrtěl bych se už v polovině filmu nudou a nekoukal na hodinky s nadějí, že snad už se blíží konec. "Vrchol": filozofující dvojice v posteli. Je jedno, jestli po milostném aktu nebo se zrovna probudili. V obou případech se jedná o dost nepravděpodobnou situaci pro podobná rozjímání. Sním či bdím? je atraktivně se tvářící nuda.

Sesynchronizovat loutky nebo vůbec animovaný film s hudbou musí být pořádně složitá práce. Obdivuju tvůrce, že se jim do toho chtělo. Bohužel si myslím, že opera neosloví tolik diváků, ale na animované filmy obecně kouká menší procento lidí než na hrané, takže je vlastně jedno, jestli se koukáme na animovanou operu nebo na animovaný klip třeba od Green Jelly (song Three Little Pigs).

"Pane, trpělivost je matka trpaslíků!" - nezapomenutelný díl o tom, jak vychovali z vajíčka buřinku. Skvělé nápady, neodolatelný humor Pojarových příběhů.

Nezdolná animovaná klasika Břetislava Pojara. Nijak výtvarně ani animačně složité, ale překypuje nápady, až z toho zůstává rozum stát. Příběhy medvídků od Kolína vůbec nestárnou, zrají jako víno.