Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (364)

plakát

Černobílý svět (2011) 

Není to dokonalý film, není to ani vyloženě oscarový film, ale obsahuje skvělé herecké výkony, hřejivou atmosféru a krásný, skutečně krásný příběh. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby látku zpracoval lepší režisér než Tate Taylor, mohl být film mnohem kvalitnější a silnější, ale Taylorovi hraje do karet fakt, že z prostředí filmu pocházel a jeho zkušenosti, zážitky prostředí a lidí nejspíš otiskl právě do Černobílého světa. Octavia Spencer si svým hereckým umem sošku zlatého plešouna stoprocentně zasloužila. O tom není pochyb a trojice hereček Emma Stone, která s každou rolí herecky roste a roste, Viola Davis, jejíž neproměněná nominace mě mrzí hned z několika důvodů a Jessica Chastain, která hrála mírně prostou, ale o to více upřímně otevřenou slečnu, jen potvrzuje skvělý herecký ansámbl filmu. Škoda závěrečného tlačení na pilu po stránce emocí. Příběh je silný už sám o sobě a režisér nemusel zabíhat do zbytečného patosu. Krizový moment pro mě nastal, když došlo na starou chůvu z dětství hlavní hrdinky. Odzačátku mi bylo jasné, jak to s ní skončí a věděl jsem, že až na ní přijde řada, bude těžké i tady nějakou slzu zadržet...a...nepovedlo se. Přesto bych Černobílý svět doporučil asi komukoliv, protože je to skutečně všestranný film, který sice vzhledem k napjaté atmosféře v dané době působí spíš jako pohádka, přesto líbivá pohádka. Určitě se na to někdy s odstupem podívám ještě jednou!

plakát

Děti moje (2011) 

Nechápu zahraniční kritiku, protože pokud jsou Děti moje nejlepším filmem za rok 2011, pak byl minulý rok po filmové stránce skutečně chudý. Poslední film Alexandra Payna není vyloženě špatný, opírá se o skvělý herecký výkon George Clooneyho a rád bych zmínil také mladou Shailene Woodley. Paynův neskutečně "nehollywoodský" režisérky rukopis je ve filmu vidět, ale havajské prostředí, havajská hudba a neskutečně kreténská postava Nicka Krauseho jakožto "rádoby hláškujícího chlapce" je pro diváka jako pěst na oko. Navíc mě zápletka ohledně manželky hlavního hrdiny nechala celý film ledově chladným. Děti moje na mě zapůsobily jako nezdařilý žánrový mix, ale na film roku JEN skvělý herec nestačí...Teda aspon doufám!

plakát

Dilema (2011) 

Příšerná komedie pokud se to tak vůbec dá nazvat. Typický příklad zkaženého amerického mainstreamu. Jednu hvězdu dávám za to, že si Vaughn jakožto producent vydupal ukázat svoji loyálnost vůči týmu Chicago Blackhawks, ale to je spíš moje osobní malé plus. Kdyby se ten falšený konec trochu zkrátil, možná by to bylo na 2*, takhle zůstanu u jedné.

plakát

Drive (2011) 

Zatím spolu se Stromem života film roku aspon pro mě. Recenze na realfilm.cz

plakát

Hanna (2011) 

Wright natočil divný film, který je žánrově těžko zařaditelný. Režisér koketuje s komedií, rodinným dramatem, road movie a v neposlední řadě také thrillerem a hororem. V kostce se jedná o béčkové revenge movie s pořádnou dávkou artu, zajímavé kamery a naprosto skvěle sedící hudby od Chemical Brothers (v čele s skladbou Container Park). Nebýt stupidní pointy a špatně nasnímané akce, šel bych minimálně o hvězdu výše.

plakát

Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011) 

Výrazně lepší než první díl, ale po emocionální stránce je to neskutečně sterilní finále. Funguje tu jedna scéna (Snapeův flashback za podpory skvělé skladby Dumbledore's Farewell z 6. dílu). I ta atmosféra, která šla Yatesovi tak skvěle od ruky v 5. a 6. dílu nějak pokulhává. Závěrem bych dodal, že jsem předlohu četl a líbila se mi. Přesto bych film radši nikdy neviděl a uchoval si o "epickém finále" pouze svoji představu, protože takhle odbytou jsem si ji prostě nepředstavoval.

plakát

Himizu (2011) 

Tak trochu jiný Sono. Tak trochu optimističtější Sono. V Himizu najdete explicitní násilí, expresivně vyjadřované emoce, zamilovanou dívku, která se uchýlí až téměř k submisivitě. Zkrátka motivy, které jsou v Sonově práci dost obvyklé. Jen závěr filmu funguje jako určitá óda na život a především lásku a přátelství. Jako by Sono promlouval k postiženým tsunami, že společnými silami veškeré trápení překonají a znovu se postaví na vlastní nohy. Pro fanoušky nihilistické Studené ryby a klubu sebevrahů bude Himizu nejspíš průměrným zklamáním.

plakát

Hra o trůny (2011) (seriál) 

Zatím naprosto skvělý seriál od HBO. Po prvních 4 dílech nemám co vytknout. Sean Bean je neskutečnej sympaták a v té hromadě postav jsem se dokázal dobře zorientovat a vybrat si své oblíbence a samozřejmě i neoblíbence. Po prvních pár dílech také můžu prohlásit, že mě seriál baví mnohem více než Boardwalk empire, kde exceloval Buscemi, ale něco mi k dokonalosti chybělo. Zde, v drsném světě fantasy plném intrik a zvláštně propletených vztahů se hned cítím lépe a navíc: ,,winter is coming!" Už aby byl další díl!

plakát

Hugo a jeho velký objev (2011) 

Když jsem se poprvé dočetl, že se můj oblíbený režisér, žijící klasik Martin Scorsese, autor snímků jako Mafiáni, Taxikář nebo Casino zapletl s animovaným filmem v 3D pro celou rodinu, chtělo se mi zvracet. I námět zněl dost obyčejně, ale výsledek předčil veškerá očekávání! Scorsese vzdá holt jednomu z nejgeniálnějších a nejzásadnějších filmařů počátků kinematografie a zárověn příběh poddá s takovým citem, že to zabaví i mladší diváky a troufám si tvrdit, že možná i poučí. Režisér rozkresluje mikrosvět točící se nádraží uprostřed kouzelné Paříže z počátku 20. století s pestrou nabídkou zábavných, dojemných i mírně záporných postav, které mají co říct a do příběhu patří. Bohužel jsem film viděl v 2D a reakce na 3D jsou více než pozitivní, takže po Avatarovi, Transformers 3 se nejspíš jedná o třetí 3D film, který se vyplatí vidět. Hugo je skvělý film pro celou rodinu, který za "obyčejnou" maskou skrývá neskutečně kouzelný, dojemný příběh, který by měl každý fanoušek filmů zažít. Nehledě na skvělé herce (Ben Kingsley, Chloe Moretz nebo Christopher Lee).

plakát

Jana Eyrová (2011) 

Přesní a charizmatičtí herci (hlavně Fassbender), nádherná hudba Daria Marianelliho a samozřejmě také pevná režie Caryho Fukunagy. Všechny tyto faktory daly dohromady vznikout skvělé adaptaci Charlotte Brontëové. Škoda, že je místy znatelně cítit menší rozpočet a některým scénám by velkolepost vskutku slušela. A v neposlední řadě jsem měl trochu problém s Fukunagovým temným pojetím celého života Jany Eyerové, některé téměř až hororové prvky a laciné lekačky se skutečně mohly vynechat.