Eterninox

Fontána pro mě před pár lety proměnila Darrena Aronofskyho z “chlapíka, co natočil Requiem za Sen” na režisérského virtuóza, jehož dalšího filmu se nemůžu dočkat nejméně půl roku dopředu. Její příběh, prolínající tři dějové linie ve kterých tři inkarnace jedné postavy bojují proti smrtelnosti, skvěle zachycuje cykličnost mytických metanarativ, a zvládá být zároveň jak uchvacující a dojemný, tak (na západní filmovou produkci) velmi neotřelý. *** Toho by ale z velké části nemohlo být dosaženo bez Hugh Jackmana a Rachel Weisz v ústředních rolích. Ti předvádějí celkem určitě nejlepší výkony svých kariér, a zdatně jim sekundují i Ellen Burstyn a Stephen McHattie v rolích vedlejších. Snad ještě lépe je však Fontána zvládnuta po stránce technické. Díky fantastické práci se scénikou je prakticky každý záběr vizuálně strhující, a skrze rekurentní obrazy a symboly i významově relevantní. *** Snad nejvydařenější je ale hudba, vzniklá pod mistrovskou taktovkou Clinta Mansella. Ten používá poměrně minimalistické, ale zato velmi silné a ve filmu výborně fungující motivy, které se postupně obměňují a gradují až k velkolepému, ale zároveň intelektuálně katartickému, vrcholu. Finální pasáž “Death is the Road to Awe” je rozhodně jedním z nejmocnějších audiovizuálních momentů, co jsem kdy měl možnost u filmu prožít - ne-li tím úplně nejmocnějším. *** Dohromady je pro mě tedy Fontána vrcholem filmařského umění i zosobněním vypravěčského potenciálu kinematografie vůbec, a nezdráhám se jí prezentovat jako nejlepší film, jaký znám. 100%.

Unforgettable! Tak jako Moorův originál redefinoval komiksový žánr, jeho filmová adaptace je revolucí v superhrdinské kinematografii. Mistrná režie, výborné obsazení (v čele s Jackie Earle Haleym jako perfektním Rorschachem) a desítky ikonických scén, opájejících smysly i mozkové závity. Narativně až na jedinou zbytečnou změnu (scéna se sekáčkem) prvotřídní přepis skvělé předlohy, zachovávající její syrovost i myšlenkový rozměr, a zároveň důmyslně updatující dobové prvky. Snyderův opus magnum a - obzvlášť v mega-rozmáchlé režisérké verzi - splněný sen komiksových fanoušků. 100%

Pro mě jeden z nejpůsobivějších filmů vůbec, a přes absenci téměř jakéhokoliv emočního vyděračství či grafické drastičnosti nejspíš nejdepresivnější a nejznepokojivější kinematografické dílo, jaké znám. Aronofskyho vypravěčská gradace, podpořená distinktivním střihovým tempem, skvělými hereckými výkony, unikátní kamerou a Mansellovou geniální hudbou, je naprosto strhující, a její vrcholná sekvence scén katarticky zničující. Mimo Fontánu a Černou Labuť (obojí ne náhodou také od Aronofskyho) je Requiem for a Dream jediným filmem, jehož titulky jsem poprvé shlédl s očima vytřeštnýma a bradou pokleslou, a který ve mě dokáže nadlouho zanechat hluboké dojmy i po mnoha dalších shlédnutích. 100%

Pro mě určitě nejlepší Tim Burton. Zároveň stylizované i syrové, imaginativní i přízemní, veselé i pochmurné, romantické i akční – a všechno to dohromady krásně funguje, aby to diváka nakonec chytlo za srdce vcelku prostou, ale o to působivější pointou o důležitosti příběhů (a tudíž vlastně i filmu) v lidském životě. 100%

Del Torův jednoznačný opus magnum, ve kterém je geniálně snoubena dětská perspektiva lehce morbidního fantaskna s brutální (a velmi ne-dětskou) realitou války a nacistické okupace. Vizuálně i atmosféricky úchvatné, brilantně zahrané (vládne monstrózní Vidal, ale na svůj věk skvělá je i Ofelia), a korunované dechberoucím závěrem, který osobně považuji za velký triumf filmového vypravěčství. 95%

Corpse bride považuji za kvintesenci filmové tvorby Tima Burtona. Lehce morbidní zasazení, dokonale skloubené s rozvernou a milou pohádkovostí, a to všechno oděné do silně stylizované loutkové animace. Přidejte silný příběh, zajímavé postavy, špičkové hlasové obsazení, imaginativní dialogy, a chytlavé písničky, a máte film který snad ani není možné někomu nedoporučit. 95%

Možná mě Reitmanův počin tolik oslovil jakožto zavilého odpůrce nikotinového zlozvyku, ale už brzy po začátku filmu mě naprosto přestalo zajímat, nakolik je to vlastně anti-tabáková propaganda. Příliš jsem se na to totiž bavil vším tím lehkonohým (ač těžce politicky nekorektním) vhledem do světa manipulace s veřejností a notně prohláškovanou pitvou kapitalistické mentality. Škoda jen lehce přebytečné rodinné podzápletky, která sice dodává postavám rozměry a filmu rozvoj zápletky (i celkově větší gravitas), ale často se stává spíš výplní před dalším geniálním fórem. 90%

Vánoční romantika podaná s takovou lehkostí, elegancí a důvtipem (nemluvě o velmi vydařeném obsazení), že i po mnoha (možná už desítkách) shlédnutí všechna ta RomComová klišé, často absurdně nerealistické zápletky i všudypřítomnou nasládlost, nad kterou obyčejně stáčím oči vsloup, nekriticky žeru i s navijákem. Solid gold shit, maestro! 95%