Scalpelexis

Uf, tohle nebyl nářez, ani náhul, ale doslov náflus! Není to úplně anime pro princezničky v rukavičkách, protože povídání o tom, jak jeden zakřiknutý školák v démona metalových pekel se proměňuje, není vhodný pro nejcitlivější. Parodování lidi milující či nesnášející buďto skandinávský popík či totálně z řetězů utrženou death metalovou kapelu se veze po těch nejabsurdnějších slokách plný smrti či znásilňování, ať už je to konkurent, masochistický kapitalistický prase anebo rovnou televizní věž. Nůžky mězi těmito světy jsou roztahovány nadoraz jako Krauserovy nohy při "GO TO DMC!" a hlavní postava funguje jako nereálné pojítko, které to věčně nemá úplně pod kontrolou. Většinu času sledujeme satirizující eskapády plný vhodných náhodiček a pokud si zvyknete na nespoutané klení a znesvěcování všeho na ráně, budete metaforicky vlhnout. Časem to drobet omrzí, protože už tak nějak čekáme, že Krauser všechno přejede nebo vojede a ono to nějak dopadne, ale to vůbec nevadí. Problém jsem měl spíš s formou, kdy jsem byl snad poprvé svědkem absolutní iregularity natáčecího formátu (aspoň, že stopáž byla pevná na svěžích 12 minutách). Jednou to je šikmo, pak na stojáka, poté drobný čtvereček (i toho zkoseného se dočkáme) a kresba je prostší jak Negishiho brakoidní slaďáky. A jak bylo zmíněno, rychlost mluvy mi taky dvakrát neimponovala. Dlouho jsem přemýšlel, jakým hodnocením to zabiji, ale masochisticky tomu nacpu slabší 4*.

Relativní zklamání. Scénář byl slaboučký, akce nikterak výjimečná či originální. Hlavně uvedených 35 min stopáže je podvod, protože když odečteme úvodní recap a konečné titulky, tak jsme sotva na 25 minutách. Spěje to k akčnímu vyvrcholení, což me chlácholí.

Díl pro fanoušky Star Wars se vším všudy. Dostalo mě to na lacinou nostalgii, ale hlad po ní byl nezměrný.

[Shlédnuto 8 epizod, drop] Toto dobrodružství mě nakonec vůbec neočarovalo a nedokážu říct, že by koncept velmi plytkých cestovatelských příběhů jedné čarodějky fungoval v jediném aspektu. Nejdrsnější zklamání je syrové uvědomění, že autor předlohy měl námětem nekonečnou možnost výběru, kam to létající koště pošle. Nevybral si ani tu vážnou, nevybral si ani žádnou zrovna komediální, poselství moudré leda pro školkou povinné a nebyl využit ani prostor k tkaní důstojné podprahové hlavní linky či nějaké známce vývoje. Párkrát jsme museli přijmout 2 epizody v jednom díle, jako kdyby nebylo dost materiálu a hloubky. Neustálý střet protichůdných přístupů a charakterů jsem zažíval u hlavní průvodkyně, která by byla zvláštní případ pro elitní vědce z oboru multischizofrenie. Elaina se jednou dušuje, že je pouze cestující Hermiona a do ničeho zasahovat nebude, aby příští díl převrátila králoství naruby. Jednou matka Tereza, následující den ignorace utrpení nejnevinnějších, dokonáno trestem smrti za největší banalitu. Jednodušši pro mě bylo si nemyslet o místy protivně narcisistické hrdince nic, ale chladnýho mě to i tak nenechávalo. Relativně mladé studio C2C se totiž vytáhlo a animaci jsem si vskutku užíval. Jak bylo excelentně naloženo s akčníma sekvencema plný efektně zobrazené magie, tak naopak zamrzela jejich nizoučká četnost, díky čemuž se 1. a 4. díl víc než vyjímají oproti podprůměrnému zbytku. Na mnoha místech internetu uslyšíte připodobnění ke Kino no Tabi, ale nenechte se mýlit, tohle dílo je jeho prostince chudý sourozenec, který má oproti Kino pramálo k nabídnutí. A kdybych já byl Elainou, tak toto anime nechám sníst třeba masožravou zombie kytkou. Lepší 2*

Magie, krev, anarchie, punk, masky, čoud a hlavně houby. Neortodoxní svět plný prapodivných pravidel a lidí zaujme mimořádnou stylizací a vyhraněným černým humorem, který se nebojí zajít přes hranici zvrácenosti a absurdna. I když je smrt nalepená na patách jak ta nejotravnější zvýkačka, příběh ji užívá jako hlavní komediální prvek a neustále si z ní utahuje. Trefou do černého jsou až bizarně vypadající postavy: Hlavní duo je ryze bezstarostné a sympatické, jenže, jak už tu bylo vícekrát řečeno, Enův gang reprezentující Shin, Noi a Ebisu jsou hlavním důvodem, proč Dorohedoro tak baví. Děj je vyloženě budován na jejich chemii a nebojí se pro ně obětovat až 2/3 stopáže na úkor jakéhokoliv posunu v příběhu; vyloženě zdařilá maškaráda, protože jsem si tohoto prvku nevšiml a když ke konci ano, vůbec mi to nevadilo. Nic z toho by nefungovalo bez avantgardního vizuálního zpracování, které mixuje komiks s CGI, a i když to ne vždy ladí, nedokážu si představit vhodnější přístup. Z hudby těší mimořádné množství kvalitních ED. Vyhulené 4*

Epizody o znatelně vedlejších postavách můj zájem rozhodně netáhnou. Vítal bych, kdyby to bylo dějově víc protkaný s hlavní linkou. Odskok od jednoho zápasu kilometry a roky někam jinam je rušivý.

Production I.G. to má zpátky pod plnou kontrolou a hned to vypadá (doslova) jinak. Sice nedává z pohledu kouče logiku nechávat trapícího hráče na hřišti, ale my známe Tanaku.

Kdo si užil tu nejlepší část seriálu o exvojínce Violet, která se učí empatie a probouzí své vlastní pocity, tak najde v tomto filmu další milý doplněk anebo přesně naopak. Snímek je typická sázka na jistotu a replikování dílů původního anime, které sklidily největší ohlas. Violet rozhodně sluší celistvost a mírné "propletení" děje, který není možné stihnout během 22 minut, a tak si může díky stopáži dovolit rozvinout budování děje postupnou tendencí neustálým přidáváním cukrkandlu do ohně. Vcítil jsem se do vztahu jinak strnulé Violet s Isabelle a Taylor mnohem snáz a pohodlněji; procitlivělý úsměv jsem měl na tváři přirozeněji a užíval si sršící laskavost plnými doušky (Mmch, tančilo se tam? Tančilo! A to já můžu). Největší neduh je posunutí Violet a celé pisatelské společnosti spíš do role pozorovatelů než aktivních figurek na scéně, zvlášť, když jsme si zvykli na to, že hráli partie nejdůležitější v seriálu. Silnou spojitost těchto postav s diváky díky seriálu jsme tu hůře pociťovali právě kvůli jejich pasivitě a jistého citové odtažitosti, když možná až moc mechanicky plnili notičky jejich povolání. Uvítal jsem větší roli pošťáka Benedicta, žel byl na mou chuť též až moc robotický jako jeho kolegyně Violet (ty jeho boty..). A i když by to byla teoreticky jen tečka v rámci doslovnosti, chyběl mi tam ten kýžený, tak očekávaný, specifický, závěrečný moment, který by ten happy-end dorazil; mračna tu totiž nenajdeme žádná. Ódy bych opakovaně pěl na dokonalou formu v režii studia KyoAni a skladatele Evana Calla, jejichž opakovaná a pokračující produkce by mi vůbec nevadila. Svět Violet Evergarden nabízí obšírné možnosti jak valit další a další srdceryvnější příbehy z psacího stroje a mně by osobne stačilo se pouze harmonicky kochat scenériemi Leidenu. Film mě ničím nepřekvapil, ale já tušil, co servíruje a do čeho se jdu chutně zakousnout. Spokojených 4*.

Ne, takhle ne, takhle jsem si to vůbec nepředstavoval. Předchozí série dost zřetelně vymalovala na zeď děj budoucí, kdy už jsme měli celý ten dárek krásně zabalený, připravený, jen tomu chyběla ona poslední mašle. Dotáhnout ji ale trvalo bezbožně dlouho, jako kdyby jí splétal někdo zručností tyranosaura nebo to schválně zdržoval z důvodu budování falešného napětí; tak či onak ani jedna varianta není chválihodná. Příběh je doslova sadistický vůči všem postavám a je jedno, komu nakonec fandíte. Úděl milostného trojúhelníku logicky bývá, že jeden ať chce či nechce ostrouhá mrkev (pokud to neskončí něčím šíleným), jenže SNAFU 3 dokázal nemožné a bodal dýky do zad úplně všem. A poté, co se rána malinko zahojila a objevilo se světýlko na konci tunelu, tak přiletěly 3 další z opačných stran. Závody v házení klád pod nohy byly až na olympijské úrovni a i když Hachiman z toho vycházel častěji nevině než naopak, i on se tomu nedokázal úplně vyhnout. Trpíme předem předurčený pád postavy jedné a logicky ztrácíme předlouho budované sympatie k postavě druhé, protože se jednoduše neobjevuje na plátně a to považuju nejen za nepříjemný podvod, ale celkově za nepovedené spisovatelské umění. Poslední 2díly žehlí o 106 (když jsem si na to vyznání musel počkat, tak za odměnu bylo vskutku překrásné) a dočkáme se kýženého finálního kroku a očekávaného oslazeného závěru, který jsem si nepokrytě užil, ale ta cesta mě bolela snad víc jak protagonisty. Je to škoda, velká škoda. Pod tou rouškou v komentářích zmiňovanou "komplikovaností" (která je jen hraná) je sice tuna melancholie a rozvitějších okecávacích vět, ale nezbavil jsem se dojmu dělání z komára velblouda. Konec si tu * navíc zaslouží, ale těch 10 vysláblých dílů mi to nevynahadí. Být to film či několikadílná OVA? Značka ideál!

A Whisker Away se hlavně topí ve své průměrnosti. Celkově milý snímek s poměrně neotřelou ideou dvojího života hlavní hrdinky i přes spoustu hozených šipek nikdy netrefil kýžený bullseye. Nápad dobrý, ale s tuze předvídatelným twistem. Hrdinka sympaticky činná a aktivní, ale taky nepochopitelně padlá na hlavu, vznětlivá a až přespříliš dotěrná (nerozumím, že v jedné poloze je klidná a empatická, což klučinovi očividně vyhovuje a poté ani zdaleka nereplikuje tyto poznatky do druhé polohy). Klučík je tááák nudný a ničím nevyčnívající. Závěr nění epický, ani dvakrát dojemný i přes snahu kopírovat známé prvky Ghibli světů. Kresba důstojná, jediná hudba je příjemně zkomponovaná. Bohužel je to film, na který lehce zapomenete svou neunikátností. Šipka se zabodla na smutně zasloužených 3*.