Scalpelexis

Na tohle je třeba přidat další možnost hodnocení, protože i "odpad!" je hodně mírný. Co jsem to do pr viděl..

[Shlédnuta 1 epizoda, drop] Nemůžu si pomoct, ale já téhle již přestárlé, seschlé, odpudivé značce ten díl vždy musím dát, aby se má vnitřní sadistická anime povaha mohla pokochat, jaké další studio si ušije svůj kabát ostudy. Tentokrát jsem ale spíš naopak uronil slzu, protože Cloverworks mi byli sympatičtí svou nedávnou tvorbou a i zde jsme svědky upřímné snahy. Vizuelně je to podobné kreacím Ufotableu, jen ta počítačová animace není tak svěží a precizní (ty obludy jsou vyloženě blecht, uf). Dobrým dojmem působí i atmosférická hudba, ale tím výčet pozitiv očekávaně končí. Scénář je zrůdnost a postavy patří do nejdiskontnějšího druhu buďto waifubaitu ( "Senpai" Mash) anebo klišoidních variací tak typické právě například pro Fate, které ocení jen milovníci fanservisu: Je libo kalhotky ze předu? Nebo na klasického spodního šmíráka? Co třeba s roundhouse-kick variací? Všechno je na skladě! Pokud tedy potřebujete něco zapít silnějším vypalovákem mozkových buněk než je toluen, prosím, vstupte!

Chutná akční jednohubka z postapokalyptického světa s na anime poměry velmi koukatelným 3D grafickým zpracováním. Překvapivé pro mě bylo zjištění, že nebylo třeba hlubokého vysvětlování pro pochopení pravidel tohoto světa; to vše se zvládá za běhu a spíš mlčky, pozorováním. Hodně to připomíná Matrix bez onoho připojování (jídlo, stroje vs lidi, Killy =Neo), se zvláštně uvolněnou atmosférou kvůli decentním postavám (téměř nikdo se výjimečně nechová zpomaleně) a vyrozumění, že se jedná o malinkou epizodu nejspíše jednoho velkého mytologického puzzle. Stejně tu jde hlavně o bitky a ty jsou pohledné s umnými světelnými efekty. Chtěl bych víc, protože vytěženo je stova pár procent potenciálu.

Joaquin Phoenix. Celý film je jedna, depresivně anarchistická one man show výtečně zahrané postavy. Ocenil jsem mírnou deviaci od komiksového žánru. Kombinace narušeného člověka, který v nesprávnou chvíli potkají setsakra nevhodné události ve světě, kde se neskrývaně hledí na sociálně nižší sortu lidí s patřičným despektem, není vůbec nereálné, aby z takhle složené rovnice vznikl konečný produkt podobný postavě Arthura Flecka. Nejvíce zarážející je na tom mrazivý pocit reality; nedělá mi problém představa si děj v Gothamu přenést do světa, ve kterém žiji. Zatímco Ledgerův Joker byl psychotický, Phoenixův je vyloženě rušivý, psychicky mrazivý, nepohodlný jak skřípot ostrého o plech, ale v tom nejlepším slova smyslu. Mimika, pohyby a obzvlášť jeho smích bude pro mě nezapomenutelný ve stylu Amadea; nenominovat Phoenixe na oscarovou sošku by mě znepokojilo. I přes precizní filmové řemeslo, solidně paralelně sladěný děj s Batmanem a excelentním závěrem ale z filmu nevyzařuje žádný druh výjimečnosti a epičnosti, který by ho postavil na pomyslný nejvyšší stupínek úrovně kinematografie. Unikátní výkon hlavního protagonisty mi ovšem nedá spát ještě pár nocí. Happy

Pokud bych měl definovat termín "krásné anime", tak i přes mou větší netečnost k Slice of life žánru, bych ukázal na ty nejpovedenější kousky této sekce, mezi které pokračování Sangatsu jednoznačně patří. Zatímco mě autorka Chica Umino u Hachimitsu to Clover příliš tlačeným melodramatem mocně minula, tak naopak u civilizovaného příběhu Reie a jeho přátel se dotkla mých nejcitlivějších nitek. Hodně tomu pomohlo, že se příběh oproti 1. sérii netočil jen kolem Reie a hraní shogi, ale pozornost byla věnována hned něspočet skvělým postavám, hlavně rozkošné Kawamoto rodině. Opakovaně a zatraceně úspěšně jsme přesvědčováni, že štěstí není o penězích, ale o lidech, které kolem sebe máme a má cenu tomu obětovat úplně vše. Momenty hřejivých úsměvů střídají strasti a musím jen kvitovat q66 názor, že ona část děje věnující se Hině je nejpůsobivější rozprava podané problematiky, kterou jsem měl možnost si prohlédnout a poslechnout minimálně v anime diagonále. Křižovatky života mají mnoho podob; téměř každá z postav si zde prochází věrně podaným a sympatickým vývojem podepřený těžkým rozhodováním. A ač je drama často přítomné, komediální vsuvky na bázi toho nejmilejšího humoru onu vážnou část krásně vyvažují. Všechny tyto jmenované prvky by ale sotva stačily k mému víc než vysokému uspokojení, kdyby toto dílo nebylo podpořeno fantastickou režií a úžasným audivizuálním podkladem. Akiyuki Shinbou je pro mě démon a génius v jednom, protože v čem pro mě Sangatsu jasně vítězí nad Hachimitsu, je zpracování symbolik (most, voda), dokonalé vyobrazení abstrakce a pocitů a v neposlední řadě ten kolotoč sytých barev a cit pro náhled jsou naprostá třída. Velká poklona Shaftu. 2. část Sangatsu pasuju pěkně po bok Barakamonu a Usagi Dropu, mezi dokonalé reprezentanty SoL žánru a..jak jsem již zmiňoval..je to upřímná radost, když je anime takhle krásné. Slabé 5* P.S.: Milovníci koček si obzvlášť zavrní.

[1. série] Už to tak bude, že náležím do mírné opozice obecného názoru vůči tomuto dílu, ale ať se snažím sebevíc, výhybku nepřehodím. SoLy budou pro mě navždy problematické, pokud nebudou mít vskutku "sladkou" linku (Barakamon, Usagi Drop!) a té jsem se od Medu ani Čtyřlístku nedočkal. Nemůžu ani říct, že by mi vadily postavy (i když Hagu to u mě nemá vůbec dobrý), ale na to, že máme důstojný prostor o velikosti 24 dílů, během kterého uplyne v životě postav 2(!) roky, tak se toho povážlivě málo událo! Chápu, že takovéto nekonečné stepování je tak typické pro japonská, romantikou protkaná anime, ale pro mě osobně to není něco, co bych zrovinka vyhledával. Nevadilo by mi ani, kdyby byl podávan hlavní chod v podobě větších životních kroků hlavních účastníků, ale ten si nakonec prožije za celou dobu pouze jeden a to až úplně k samotnému závěru, což byl pro mě chlácholící vrchol celého seriálu. Do té doby jsem částečně si užíval zábavy (když je na scéně jednoznačný král Morita), ale po většinou trpěl nad psychickými peripetiemi drtivé většiny vnitřně nejistého ansámblu, do kterých se, bohužel, opakovaně zabředával. Nemístně hojně jsem měl dojem, že mě seriál s nepatřičnou vehementností nutí vzdání pocitové oběti, které se v horším provedení projevuje nejčastěji u soap oper. Ta romantika tu skřípe hůř co drahnou dobu nenamazané panty a holt neumím býti divákem, který se umí převlíct do japonského otaku hávu, abych s něžným porozuměním odkýval mnohé podivuhodné (ne)obraty. Možná by stačilo být umělcem, abych pochopil ony trochu alternativnější přístupy lásky; jsem na to možná moc velký laik :-) Proto jsem nepochytil ani neskutečně bizarní OP, ale zbytek formy mi sedl. Bavily mě karikatury, bavily mě mnohé již touto dobou klasické hlášky, líbily se mi použité jemné grafické zpracování, mnohé scenérie (západ slucne na lodi obzvlášť) a i téměř psychadelické výjevy. Při rozhodování, jestli tomu dám 3* nebo 4*, právě tyto hodnoty a milý závěr převážily známku k té vyšší hodnotě, ale jako pozvánka na další sérii to na mě dojem nejpozitivnější rozhodně neudělalo. Moritaaaa senpaaaai!

[Shlédnuto 16 epizod] Upozornění: tento komentář bude silně jednostranný. Proč? Protože jestli jste anime fanoušek a nekoukáte tuto sezónu na Vinland Ságu, tak nechápu, co děláte se svým životem (berte s mírnou rezervou). Anime matematika je zde prostá: Výborná předloha + excelentní grafické/hudební zpracování = Perfektní zážitek. Za poslední dobu WIT dokazuje, že se pomalu stává neohroženou jistotou v rámci kvality; z jejich tvorby mi oči doslova přechází. Co mě a dozajista spoustu dalších diváků ze západního světa příjemně potěší je silný evropský feel a zobrazení vikingské společnosti. Žádné tradiční oči velikostí melounů, pisklavý tóny ženských dabérek, slovník typický japonské kultury. Zaměření na detail obličejových mimik, krásně plnynulé pohyby, úhly záběrů a jejich načasování? I jiná kvalitnější anime by se krčila studem ve stínu toho, co tu dostaneme naservírováno. Vyobrazení Islandu je nádherné, líbí se mi vykreslení použítého oblečení a zbraní, a i když se často WIT skloní k počítačové animaci (lodě, moře), nepřekáží to. Pozadu nezůstává scénář a postavy, kde hlavni doposavadní duo má obrovské charisma a pevně stanovený, ideově hluboký charakter. Miluju a mám obrovskou radost, když můžu sledovat takhle vyspělého záporáka. Takové napětí jako jsem prožil ve 4. dílu jen tak nepamatuji a i když tušíme, jak to dopadne, stejně jsem to těžce rozdýchával, možná ještě doteď. Dá se asi snadno odhadnout, že mé nadšení je nedůstojně vysoko a jediná má obava je pouze z brutálně nastavené výšky laťky. Fantazie. Edit po 16 epizodách: Bez komentáře, tohle je téměř mistrovské dílo, na který se těším, co je týden dlouhý. Excelentní vyprávění, bezvadné postavy.

První otázka, co se okamžitě nabízí, je: Proč? Favreauova verze totiž nepřináší absolutně nic nového od původní legendární animované Disney předlohy. Absolutně nic. Jediná velká a samozřejmá inovace je CGI háv. Technicky snímek není možné kritizovat, protože pohledem se budeme kochat na téměř reálně vypadající zvířata a i scenérie, jako tropický prales nebo skála Pride Rock, září životem a dokázal bych si představit, že bych ona místa na naší planetě našel. V čem se ale tvůrci tuze přepočítali a v čem tkví Achillova pata reálných zvířat oproti kresleným je přenos lidských emocí. Příběh Lvího krále je jimi přímo nabytý, a tak jsem jen zklamaně pozoroval, jak téměř neměnné a kamenné tváře lvých protagonistů projevují strach, zlost, smutek, který mě ne a ne uhodit, natož přesvědčit. Proto poté epické scény v kaňonu anebo nad jezírkem minou cíl a jediná povedená projevená emoce je nakonec smích, kterého je naneštěstí taky méně než jsem čekal. Timon a Pumba jsou povedení, James Earl Jones snad nezestárl, bohužel Rafiki je suchej jak jeho větev a Beyoncé mi jako Nala už vůbec nesedla; užitečná byla jen díky zpěvu. Zakomponování původních písní vítám, několikrát byly zkrášleny Zimmerem dalšími dodatečnými hudebními nástroji; nemám nic proti změně Eltonovy písně na duet, ale opět, některé vizuelně kouzelné momenty z animáku nejde přenést na plátno s reálnými, na fyzikální zákony vázanými zvířaty (napajedla, sopky), čímž se dostávám znovu k počáteční otázce. Proč tato poměrně sprostá kopírka vznikla? A jo, peníze. Ano, být toto originální počin, tak bych tomu 4* nechal, ale takhle to nemůžu brát jinak než sličně vypadající vykrádačku. Pouštět dětem určitě budu to výrazně impozantnější dílo a hádejte co? Mno jo, toto to není. 3*

[Shlédnuta 1 epizoda, drop] I kdybych se naklonoval, tak si myslím, že můj klon bude méně generický co tento isekai od ostatních předchůdců. Jediné plus za to, že se hlavní hrdina choval relativně přirozeně.

Když polobůh potkal lidskou bytost opačného pohlaví, spojili své síly/vědomosti a užili si nezávaz...uhm, prostě se měli rádi. Jak už bylo zde párkrát okomentováno, podobný scénář jsme si mohli šlehnout v povedeném Spice and Wolf. Zatímco Holo s Lawrencem se správně soustředili výhradně na ekonomii a rozvíjení jejich vztahu, tvůrci Maoyuu si řekli: Ne! Motto, motto a narvali do toho ještě kýbl vedlejších postav a pár bitevních.. ne úplně vřav, ale takových divných šarvátek. Tím si toho na bedra hodili tolik, že pod nimi ona větev zákonitě praskla a ortel byl bohužel sepsán. Ke všem prvkům bych našel minimálně jednu výtku, která se mi skládáním celkové nepasující mozaiky anime čím dal více podepisovala na mé nespokojenosti a dojmu silného nedotažení čehokoliv, co bylo zkoušeno rozvinout. V těch válkách, nesčetném množství rychlokvaškových vládců (Vyjma Prince Zimy. Ano, v tomto seriálu k nápomoci zmatečnosti nemá nikdo žádné jméno.) a jejich úmyslů aby se čert či samotný maou vyznal. Na to, jak velkolepé (I když minimálně prapodivné) ekonomické machinace byly nastíněny, tak se nedozvíme, jak dopadly. A onen vztah a romantická linie zamilovaného hlavniho dua zpočátku příjemně šimral, ale poté se skoro až vytratil a díky silné neomalenosti Hrdiny a mizerně neukončeného závěru je nám zabráněno dosáhnutí jakési satisfakce z jejich klopýtajícího vývoje. Jak jste již pochopili, slovo "bordel" se na mysli objeví přirozeně a mně to vskutku dosti mrzí. Ten nápad se mi líbil, královna démonů a koz je docela fajn a podobně, jako uživateli onDracula, mi přišel emotivní proslov služky jako jeden z nejsilnějších, který jsem v anime měl možnost slyšet. Dojem nezachrání důstojná forma a o prsa Rytířky tomu dám ty nejslabší 3*.