Scalpelexis

Něco podobného už tu bylo loni z příbuzného kinematografickýho koutku: Alice in Borderland. Identický nápad, totožně slušný odpich, který postupem času začne upadat do bezradnosti, předvídatelnosti a skončí mizerně úderným punchlinem o síle želé. Asijská produkce mile ráda tlačí emoce ještě o úroveň výš, než je záhodno, ale nápodobně žánru nejde mnoho postavám držet palce, takže je to v důsledku pouze efektní promáchnutí děravou pálkou. Policejní linka obsahuje tunu nelogičností a z VIP šarády bolí oči, uši i mozek. Kredit zaslouží extrémně silná 6. epizoda, která si bere to nejlepší z pravidel her, emocí a zkoumání různých aspektů lidského chování, morálky a kousku etiky. Celkově lepší průměr. Po této zkušenosti, i přes nesmyslně otevřený závěr, nevidím, jak může být 2. řada lepší.

Kdyby pan Shitánek neměl úplny zbytečné hemzíky půl dílu, tak je to normálně i mile emocionální díl. Ale i tak jsem byl poprvé od úvodních dílů decentně zfénován.

Cítil jsem se jak zklamaná a memlá Amidala, když cápek při kontrole světelného meče odvětil, že to je jen mikrofón a mně úsměv začal antiklimaticky opadávat: "On to ale je světelný meč, že? On to ale je světelný meč, že?!"

Když dva dělají totéž, není to totéž. Vůbec nemám nic proti úmyslu svěřit SW do rukou animátorů z Nipponu, jelikož oběma světům z celého srdce fandím, ale není úplně šťastný počin jej rozdat 7 různým studiím s nevyrovnanou pověstí a filosofií. Někteří náhled do světa v předaleké galaxii přijali s vhodným respektem a vznešeným údělem vytvořit důstojnou alegorii, někteří by si z toho dělali jen šprťouchlata, které tato značka nezaslouží, že, Science Saru (a Ti na potvoru mají 2 díly?)? Nevyváženost utěšuje krátká stopáž, sem tam dobré nápady, ale hodně zamrzí sotva minutové souboje, které k Hvězdným válkám patří jak písek k Anakinovi. Potěšily mě díly "The Duel" (surová černobílá kresba skvěle adresuje japonskou komornost), "Lop and Ocho" (ne, furry svět nežeru, ale konekce k rodinným hodnotám a nejlepší souboj série, to beru!), "The Ninth Jedi" (typická Starwarsárna se vším všudy) a hlavně krásně atmosférická "The Village Bride" (výborný audiovizuál doprovázený Penkinovou hudbou, s příjemnou dávkou emocí, lidskostí, Jedi aurou a jejich odměřeným přístupem). Spousta dílů by si zasloužila pokračování, většina ať klidně shoří, pár mě výsostně pobavilo, ale celkově se vším všudy je to průměrná jednohubka na propršené dopoledne.

Děda Vesemir to má u mě dobrý. S notnou skepsí jsem šel do díla, které se jinak dotýká pro mě tak oblíbené předlohy, a odcházel nečekaně spokojený. Nemůžu si pomoci, ale snímku se solidně dařilo zakomponovat všechny známé typické prvky Sapkowského díla: Cynismus, sarkasmus, rasová politika, punc machismu a arogance, cool nadhled/feel a podprahově skrývaná (ne)citlivost. Vesemirovo chování chvástavého, bezcílně potulujícího se nájemnýho žoldáka pro nejšpinavější z nevznešenějších prací přesně zapadlo do mé osobní škatulky povolání odpadlého zaklínače a jeho postupné prozření mi dávalo smysl. Líbily mi i pomrkávající camea nebo příběhové vsuvky z jiných povídek; propojenost byla překvapivě přítomná. A jelikož akce ani animace nezklamala, tak jediná velká škoda je absence výtečného OSTu ze 3. počítačové hry. I'll toss a coin to this witcher!

Dlouho jsem házel očka po Kokoro Connectu. Neustále jsem na něj narážel jak svým bosým palcem o nohu stolu, když jsem hodnotil tématicky podobná anime. Nevkládám zrovna moc důvěry do produkce studia SILVER LINK. (stačí, že pro více obeznámené diváky je z jejich katalogu nejpopulárnější memlá hlášká: "No, senpai, this is our fight!") a nepamatuju si, že by krom Non-non biyori adaptovali něco, co má aspoň kus té pověstné hlavy a paty (aspoň ucho a ten ukoplý malíček u nohy; za Fate/Kaleid by se měli pár let ještě na dluh omlouvat). Právě vyjma Kokora. A co si budeme, bodyswap je nápad skvělý a dá se nadhodit hned k několika různorodým smečím. Hodně mě bavilo cca úvodních 5 epizod, kdy se postavy musí s tímto fenoménem smířit, což vede k odevzdaným a upřímným přiznání z koutků teenage dušiček, takže jsem i poťouchlým smíchem vyprskl při originálním a drzém erotickém přiznání. Seriál dobře mixoval počáteční odlehčenost a pitvání komplotu; postavy nejsou sice excelentní, ale ani nikterak špatné (Inaban je tahač s velkým T) a jejich vývoj sympaticky klape k onomu 5. dílu, který to i decentně zabalí do emočního minifinále. Jenže co dál? 8 dílů před náma ještě. Pokud bych si přál prudkou skluzavku, zajdu si do akváče, ale teď přišla děsivě nevhod. Autoři si mysleli, že nahodí repeat skrz levné zdůvodnění jejich mluvčího: "Protože mě prostě bavíte", rozjedou nové opakované ale za to těžkotonážnější melodrama jak z Bollywoodu a trojúhelník skřípe k ohluchnutí. Prapodivně externí svět nezajímá, co se s naší pětkou děje ("Když to někomu řeknete, bude bububu!"), ona pětka začne se svými komárovitými problémy být monstrózně velbloudí a rozuzlení mě uspokojilo jako pizza hawai na mé narozky. Loutková hra se zpřetrhala, masivní potenciál se hodil do koše a mé kokoro zůstalo disconnectlé. Celé to pak navazuje smutný dojem, že ona úvodní, mile odhalující se hloubka postav je falešná, protože až dospějeme k jádru pudla, je tam relativně scénáristicky prázdno. Tohle téma šlo podojit ještě o pár kbelíků prima nápadů navíc a takto Kokoro Connect zůstává pouze lehce nadprůměrné, nevyřešené a neuspokojivé romance, kterýmu by Gandalf vyčetl, že na půli cesty vyměnilo rozum za šílenství. Lehoulince lepší 3*

Jako vždy, mám z prostořeké Arie protichůdné pocity, které se míchají stejně úspěšně dohromady jak rtuť s vodou. Na té pozitivní straně to má výsostně mocný relaxační efekt s až 99% uspávací úspěšností, značně se to zaměřuje na dokumentární až opojné scenérie města a okolí, lebedit si budou milovníci písmena A (jediný motorkář Woody zvláštně vybočuje nejen svým účesem) a kvůli nekonečné dobrotě lidí zde postrádá smysl policie a vězení. Nevadí mí, že všeoběcně zlo bude nejvíce alergický na tento benátský plagiát, ale na té negativní straně stejnou alergii má hloubka postav, vtip a děj (v tomhle 3. série, Origination, mile překvapila a jen kvůli tomu je v mých očích výrazně nejlepší). Každopádně kdo se k tomuto filmu někdy dostane, tak si musel projít původní série a proto ho tyto aspekty nemůžou vůbec v ničem překvapit a divák tedy ví, do čeho jde. Budiž i tak docela nešťastné, že hlavní "žíněnkou úrazu" (nehodlám použít zaběhlé "kámen úrazu", protože to pro problémy Arie je vyloženě přehnaný příměr) je téměř totožná jako v Avvenire, aneb kamarádky k sobě hledají cestu po ani ne nedorozumění, ale jen kvůli zvláštní a banální nesdílnosti pocitů, které by i tak nikdy nemohly způsobit jakýkoliv druh neshody. Za normálních okolností bych Arie odpustil ledajaký důvod, abych se mohl zase malebně svést po gondolích, prohlížet si vcelku kouzelné uličky Neo-Venezie (a zároveň naopak, abych nemusel vidět prudícího presidenta Ariu nebo se vyhnul vcelku dutým karikaturám), ale nedělejte, prosím, z holek větší trubky takovým nejapným a již opakovaným způsobem. Důkazem této neokázalosti je nakonec fakt, že nejvíc mě bavil flashback z Origination, který je mi tak milý a který tak dobře znám. Určitě se J.C. Staff povedl oprášit vizuál a dotáhnout ho kvalitativně o stupínek výš, i když i na konci už jim to ujíždělo a postava clumsy Atheny si tam začala pořádně a necharakteristicky fanservisovat, ale to se dá za předchozí minuty v rámci estetiky odpustit. Celkově mě ale bohužel Crepuscolo (nic moc název, co říkáte?) nepřesvědčilo, takže písmenko "e" v názvu se třáslo, aby nebylo v plné ironii vyměněno za tak Ariou oblíbené "a", a v konečném zúčtování mě tato epizoda rozhodně více nudila než příjemně kolébala. Slabší 3*.

[1. série] Se vši upřímností, takovýhle úder do srdce jsem nečekal, že někdy v anime zažiju, ale o to jsem raději. Svým netypickým pojetím je Spice and Wolf nevybroušený klenot v poli japonských kreslených snímků, protože dostáváme vskutku nádherně barevný hlavní duo, který svými komplexními charaktery velmi těžko najdeme. Hlavně mlsná, přidrzlá, mírně alkoholická Horo táhne seriál na svých bedrech s ledovou jistotou a i když je pro mě neuvěřitelné, že to říkám, tak její vlastnosti a chování jsou krásně lidské. Její vztah s Lawrencem je nekonečným pošťuchováním roztomilý, bohužel samotná postava Lawrence je malinko dutější, než by se hodilo, což zamrzí, protože takovýmu potenciálu by jiný pár těžko konkuroval. Jak jsem zmínil na začátku onu atypičnost seriálu, tak ta činí ve "flow" a hlavním tématem. Jistě, vztah hlavních protagonistů je motorem děje, ale onu fasádu tvoří obchodování a ekonomie, jež svým velmi líným a pomalým tempem děje může divákům toto anime nudou dosti znepříjemnit. Objeví se sem tam napínavější chvilka, ale jinak pomalejší, příběhem trochu lehčí tok děje mi sednul jak prdel na hrnec. Opouštěl jsem první sérii s opravdu příjemným pocitem.

Vrchol bezradnosti. Někdo  rádoby chytrý si usmyslel, že napíše příběh o zachráněné adolescentní poběhlici svatouškem z místní softwarové firmy (což je v pořádku a upřímně mě nejen toto téma relativně láká, ale jde hlavně s tím pracovat ať už dramatickým nebo komediálním směrem), ale hned jako varování tomu vlepí prachmizernný, typicky LNovský název, aby snad snížil očekávání k samotnému dnu. A ony překvapivě první díly byly slušné; dokonce beru i onen kontroverzní 3. díl jako silná poslední vzpoura pomalu tonoucího se a doposud pokřiveného charakteru Sayu. V tu chvíli se ještě jakž takž dalo odpustit vilné kameře, která nepokrytě hledala úhly, jak čumět slečnám do výstřihu nebo kolem okrajů sukně/spodního prádla, úmysl zveličovat sexuální podtext příběhu. Poté už ne, protože děj z fleku propadnul patry do nápady vyprahlého suterénu drsněji co uvolněný výtah a začal se topit v bažinách vaty, to vše za doprovodu astrofyzikálně nepotřebnýho a otravnýho panoptika vedlejších postav: Zoufalá kinofilní stíhačka, paní "kozy jako vozy ale postel neohrozí" a vševědoucí vtíravý kolega z práce, který drbe a radí, jako kdyby pocházel z Babovřesek. Sekundy ubíhaly svižně jak hodiny na porouchaném orloji a Higehiro zdržovalo jak o závod, aby mohlo totálně předvídatelné finále natáhnout na 3 díly o tom, jak úspěšně zmlátit stůl, dát si džus a natrénovat všemohoucí zpomalenou sklapovačku. Pocit trápení a trapnosti byl všudypřítomný, katarze nejapná a úvodně nastiněné poslání zmizelo dřív, než stihlo cokoliv minimálního předeslat. I když jsem ženským svodům odolávajícího Yoshidu a popletu Sayu měl docela rád, jejich tažení bylo teskně nedotažené vůči úvodnímu potenciálu. Zde nevyhráli jak oni, tak hlavně diváci.

Napsat vhodný komentář k "Josee a moře" aniž bych se nedotýkal myšlenek a výkladu od povedené recenze cesmine, lze ztuha, pokud vůbec, takže budu spíš jen navazovat s drobnýma parafrázema. Audiovizuálně pěkně naaranžované dílko nemám problém zaškatulkovat do sekce těch povedenějších romancí na základě výběru ingrediencí a koření. Láska má mnoho podob; může k Vám doběhnout, dojít a někdy přímo i sjede na invalidním vozíčku. Povahově dosti odlišné duo pod hlavními reflektory velmi mile spojuje "mořská" linka a líbí se mi zakomponovaná symbolika se světově proslulou pohádkovou postavou Malé mořšké víly, která na souši kráčet neumí; a pokud to zvládne, tak zase nevzlétne. Taktně a citlivě budované sblížení Josee a Tsunea obsahuje klasiky typu drobných eskapád, dojemnějšího poznávání, doplněné rozpustilými vtípky na adresu tsunderovského charakteru dívky a umně přesným dávkováním těchto kompozic uteče první půlka snímku jako voda. A následně na to "au!", začneme šroubovat, násilně, vrzavě, lítají jiskry s třískama a děj má problém vygenerovat přirozené napětí či smysluplnou překážku aniž by nepřiskočilo nápomocné nemehlo v podobě deus ex machiny. Příběh do té doby bezvýznamnou vedlejší postavu kopne k stupidnímu a nesmyslnému rozdmýchání konfliktu, jehož výsledný domino efekt zasáhl IQ téměř všech tak, aby začaly též jak z partesu nepochopitelně blbnout. Pointa vyprávěné pohádky byla kýžená, tutová, postava si šla za svým, aby po dosaženém úspěchu to zas zabalila a šmodrchala tak závěrečný kolotoč nově prosakujících klišé a nevítaných náhodiček. Povzdechy se na povrch derou samovolně: Bylo to třeba? I přes poměrně uspokojivý závěr je odpověď "ne". Nutilo mě to při sledování závěrečných titulků mhouřit oči nadoraz, protože ač technicky klopýtavý konec kazil dojem, kouzelné scény v úvodní polovině a fajn hlavní postavy převáží celkové pocity do pozitivních čísel. Skoro skoro skoro jsem dal tři hvězdy, ale prostě mi to nedá, jsou to tedy velmi velmi slabé čtyři.