Scalpelexis

Další F pro Mishimu.

Mishima can go F big time.

Tenhle arc mě moc nerozvášnil, abych pěl písničky a ódy jako hlavní 2 aktérky. Poprvé mi robotický AI problém nedával smysl a nechápu jeho řešení, resp. čemu bylo vůbec zabráněno. Oproti předchozím arcům to bylo neosobní a Matsumotova mise neměla vůbec jasné poslání; spíš nezvykle zmatené. Hodně těsné 4* za super fight.

Stowaway je mnoha způsoby teskně nedotažené a neoriginální sci-fi survival drama, které není ani dostatečně zábavné na to, co se snaží prodat. Je minimálně problematické přesvědčit diváky věrohodně podanou autenticitou chování astronautů čelící neúprosné krizi a zároveň ostudně nevyřešit až přílíš mnoho vyvstávajících racionálních dotazů. Beru raketovou vědu a vůbec matematické výpočty v rámci vesmírného cestování jako nejvyšší úroveň přesnosti a důslednosti, a jelikož zádrhel nastane už od prvních minut, je obtížně přežvejkávat hodně strnulý děj s onou nevysvětlenou otázkou celé 2 úmorné hodiny. Měl jsem potíže uchopit i role všech 4 postav, když jedna byla mrsknuta na loď, aby představovala krizi stydlivě se krčící v rohu a vyděšeně čekající na řešení a na opačné straně postradatelná kapitánka, která tam byla pouze od toho, aby si trhala stresem vlasy. Příběh místy nečekaně překvapí přetažením divákova očekávání "Teď už se to musí podělat!", aby to poté zaplácl izolepou ve formě nejbanálnějšího twistu žánrových sbírek. I když je vesmírný vizuál magický v šplhací sekvenci, celkově nedrtí dojmy jako jiní známější a velkolepější předchůdci. Publikum se v konečných minutách rozdělí na dílo kritizující anebo chválící kvůli duelu postav reprezentující opačné póly: Lidskost vs kalkulace a dle toho, na jaké straně barikády se usadíte, bude mít konečné dosti nedořečené poselství rezonující sílu. Můj osobní dojem zůstal někde v množině "škoda herectví Anny Kendrick" a "to je vše?", lechtající mou altruistickou duši jen u paty.

Argh, this doesn't spark joy at all! Jestli tato série mohla či snad dokonce měla celou Castlevanii ukončit, tak se to dá zkousnout, ale co byla ta celá první polovina?! Když se ohlédnu zpátky, tak nemůžu si nepřiznat, že prvních cca 5-6 dílů byl defakto čistokrevný filler. Známé figurky se rozložily různě na hrací pole a ony dělaly, něco, někde. I když za tím vším je vyloženě blbý nápad oživování Draculy (každá postava na tom měla menší něbo větší zájem, z hóóódně prapodivných důvodů), tvůrci se alespoň mírně poučili z minula, rozhodli se nás neuspávat neúměrným blábolením a dopřávali nám to, co jim jde bezkonkurenčně nejlíp: Choreografie soubojů. Práce s pohledy, úhly a celá kompozice bitek je hravá, laskající hlavně zrakový vjemy. A těch tu je naštěstí spousta; dokonce skoro až moc, protože např. z postavy Syphy, aby předváděla nové a nové triky, udělaly už defakto Supermana, který věcně rozmrzelého Belmonta už má jako prakticky neužitečnou hláškující klíčenku. Ano, stihl jsem pozorovat i ostatní linie, ale ty za a) nejsou vůbec zajímavé a za b) jsou pateticky neuzavřené a v celkovém kontextu série smutně zbytečné (K čemu tam ta upíří famílie je?). 4. série se totiž v jistý moment rozhodne provést jeden obrovský teleport do hlavní vřavy, která mi chvíli připomíná nekonečné točení se v kruháči (Jo, ukazuju na Tebe a Tvá rozhodnutí, pacholku jeden svatogermánskej!), aby jsme nakonec to epicky roztančili na dálnici. Na těch předposledních dílech Castlevanie vždy něco je - tasení hlavních trumfů, ať už fajn hláškování, brilantní akce a instinktivní pevné držení palců hlavnímu badass trojlístku. Alucard je neustále vyčpělý jak 5 dní starý pivo, takže je to hlavně na Syphě s Belmontem, i když mnohem silnější scénář by celkovému dojmu strašně pomohl. Ono..sluníčkový závěry mi nějak nevadí, ale není to pro Castlevanii značně mimo mísu? Dejme tomu, že předfinální minuty jsem akceptoval, ale s těma posledníma ať jdou do háje. Udělat z těch posledních 3-4 dílů OVU, nepřišli jsme o nic; pro dobro nás všech už radši další série ne, prosím.

Závěrečné scény mi připomněla best-offky od Triggeru (inspirace?) - když už nemůžeš, přidej, natankuj brutální injekci optimismu, nesmrtelnosti a let's go!

Heh. Yasuke mi velmi blízce připomnělo mé kreativní, velmi často až zoufalé kuchařské kreace alá co dům dá. Otevřu lednici, šup to a to, ze špajzu tamto a ono, zaliju to tímhle, vyštrachám z poličky poslední kus přílohy, zasypu to 3 druhy koření, co jsou nejvíc po ruce a ta-dá, veledílo je na světě! Na první pohled bych si totiž myslel, že scénář k tomuto anime psal americký teenager na kolenou s japonským spiritualistou v důchodu. Bohové, démoni, to přijmu, ale těžko se jinak vysvětluje, že takto zobrazený feudální Nippon v 16. století je sídlem pro samuraje černé pleti, katolické kněze, vlkodlaky, vodku prosící Rusáky, astrální kouzelníky, JoJovsky nastandanování šamani, ba dokonce létající mechy! Několikrát za díl je nám profesorsky připomínáno, že tradice, čest a minulost jsou základem, ale bylo to podáno v tak opatrném a respektujícím způsobu, že se mi celé to následné boření těchto aspektů například v rasovém nebo genderovém pokroku zamlouvalo. Úsměvnější byl naopak pokus o duchaplnější převypravování a seznamování s minulostí v podobě několikatero flashbacků rozesetých po všech čertech, když seriál na jakýkoliv jiný druh hloubky upřímně kašlal a přimočaře tlačil postavy po ceste necestě, k cíli necíli, z důvodu takového a makového. První 3 díly měly v rámci jistých mezích smysl; pomalejší vývoj, putování, líčení prvních příběhů bylo fajn. Jenže ty další 3 byly už jen takový dodatečný encore a radovánka tvůrců, že už se nemusí věnovat představování postav a nechají to tam jen nelogicky se mydlit, bez jakýchkoliv pravidel a hranic. Na vykreslení postav vyjma Yasua není čas (tleskám "skvělému" nápadu vrazit 2 arcy do 6 dílů), záporáci jsou banda amatérských kejklířů a naopak klaďasové jsou tak nudně superpozitivní, že jim nešlo ani fandit! Vzhledově to nevypadá špatně, MAPPA se poslední dobou činí a drží laťku vysoko, jenže kýžené nekompromisní sečné souboje neuvěřitelně často sabotovala všudypřítomná magie, jež otravně neznala jakékoliv meze, takže pokud bylo třeba něco odklidit, zbrzdit nebo prostě provést, simsalabim, magicky se tak bez okolků a problémů uskutečnilo. Anime plné kontrastů bylo podrtžené výběrem moderní hudby jako zvukový doprovod, ze kterého jsem celkově měl rozpačité pocity: Místy super, ale mnohokrát mi přišlo, že je to laciná hra na povrchní "cool" faktor. Nezlobím se, zábava je to decentní, ale zařadil bych ji do šuplíků "blbost", které chybí pevnější organizace, rozhodnější směrování a znatelně kvalitnější scénář. Lepší 2*

[Shlédnuty 2 epizody 1. série, drop] Au, au, to zas mě jednou zabolelo u srdíčka, že musím sdílet pohlaví s tak otřesným hlavním hrdinou jako je Kazuya. Nejnižší level tvořivosti v sekci romcomů poznáte snadno na základě jednoduchých vlastností: 5 biliónů nedorozumění, vhodné náhodičky co minuta uběhne, vyznání je obtížnější co výšlap na Mt. Everest, král paniců v hlavní roli. Upřímně, abych tu jen nedegradoval "Půjčovnu přítelkyň" (už samo o sobě to zní děsně hloupě, že?) do těch nejhorších představitelných končin, tak pointa sama o sobě není tak hrozná a dalo by se s tím při zapojení 1/10 mozku i relativně pracovat - jenže to by se na scéně nesměla objevit sympatiemi absentující skvadra v podobě tlupy kamarádů na zabití, babičky protivnější co jehovistický poskok a i ta ex nemá na práci nic jiného než psychopaticky se rochnit v stalkingu našeho nenáviděného ňoumy. A Kazuya hrdinsky lže, lže a lže, aby mohl vytvářet nová nedorozumění a další prostor pro celé tohle idiotické nekonečné kolečko, co se jistojistě rozloží na 200+ dílů mangy. Nejsmutnější na tom je, že tahle manga má jasný audienční cíl: Dávat neexistující naději pro všechny ty uzavřené a s neexistujícím sebevědomím odtažité chlapce, kteří si myslí, že sezením doma a totální pasivitou narazí na zájem X dokonalých krasotinek. A které mu odevzdají své srdce, když se na ně usmějou. Inu, důvodů a varování jsem tu dal dostatek, zbytek je na Vás. Horší 2*.

Opět jeden ze seriálů jak vystřižený ze života, kde holky zažívají jednu nešťastnou patálii za druhou. Znáte to, že? Ty klasické situace, kdy se Vám jako učitelce vylije větší množství tekutin na hruď, když mátě na potvoru hodně průsvitnou košili. Neznáte? Nebo momentky, když se onen chalan chce napít z flašky, ale osud tomu chce a pusou se trefí přímo pod sukni? Co, taky se Vám nedějí? Anebo ta nejčastější ze všech, kdy odletí kancelářská sponka tak nešťastně, že Vám zapadne za záda a tím Vám rozepne podprsenku, kterou Vám může pomoci zapnout vždy náhodou kolemjdoucí oblíbený student, ale ten si splete knoflíky za trochu jinou dvojici "knoflíků"? Jestli ani tato životní tutovka se Vám neděje, tak Vám gratuluji, ale jistojistě nežijete ve světě anime, kde se z nepochopitelných důvodů jedna ze 4 učitelek najednou zpropadeně objeví, ať jste kde jste. Seriál divoce poskakuje od milých a romantických cvrlikání k náhlým skokům ob 10 úrovní, aby zbrkle vysvlékl dámy k více či méně pedofilnějšímu pokračování radovánek (jedna paní obzvlášť oplývá bizárem, kdy její způsoby by jejímu o půl hlavy menšímu klučíkovi garantovaly do konce života vynechat potřebu kupovat mléko). Pokud teda vážně jste si něco z výše popsaného neprožili, tak anime Vás rádo na to připraví, nicméně nic dalšího již nenabídne. Když nad tím přemýšlím konečně trochu vážneji.. why the hell are you here, Scalp?! Nejslabší 2*

Fantasy červená knihovnička s nádechem Sovětska. Předlohu jsem nečetl, takže nedokážu posoudit, jak hodně se tvůrci vykašlali na kvalitnější wordlbuilding, mytologii, popis národů a magických schopností anebo jestli je na vině mělká fantazie autorky, nicméně tato část značně kulhá. Přítomnost paranormálního "Fold"u je každopádně zajímavá příležitost a nápad, který není špatně využit k rozehrání mnoha politických her, jež ale spíš jdou do šířky než do oné hlubší a komplikovanější roviny. Autorka si usmyslela, že chce mít obrovský svět doplněný přehršlí nepodstatných postav jen kvůli tomu, aby všichni byli nějak zamilovaní, ale každá trochu jinak! A ty, které by naopak mohly být podstatné (např. vládcové), jsou asi málo zaláskovaní, tak je rovnou úplně opomeňme. Aniž by to tedy schválně okatě řinčelo a hlásilo se urputně o slovo, děj a motivace postav táhne amorův šíp zabodlý do snad všech přítomných zadnic. Vůbec mě nězajímala a nechápu, k čemu tam byla postradatelná linka čarodějky s vikingem (inspirace Jon Snowa s Ygritte?), ale nedá se říct, že by mě na druhé straně vah o nic více zaujala hlavní hrdinka, která nemá názor, nemá sílu, nemá charisma a která bohužel ani není hraná moc dobrou herečkou. Pokud mě někdo zajímal a bavil, tak to byla plíživá trojička psaneckých zlodějíčků, jejichž dobrodružství, narozdíl od ostatních, mělo značnou různorodost a šťávu. Na druhé straně horské dráhy nebyla špatná výprava a kostýmy, a i když se na speciálních efektech dosti šetřilo, tak povedené momentky jsou k nalezení. Nemám problém Shadow and Bone doporučit dospívající teenagerce zahryzlé do sérií typu Divergence, ale ostatní divácké skupiny tohle mine hodně obloukem. Nebo by alespoň mělo.