rozum i cit

Jeden z dílů, jejichž obsah se mi po letech vykouřil z hlavy, patrně proto, že nepatří k těm nejzábavnějším a díky své poněkud netradiční zápletce a ponurosti mi nepřirostl k srdci tolik jako jiné. Navíc té mlhy a rozostřenosti bylo na můj vkus možná až příliš. Nicméně výběr vedlejších postav je opět skvělý, a to jak v případě celé španělské suity, tak zejména pokud jde o Scotta Eclese a inspektora Baynese, kteří oba vypadají, jako by doslova vypadly ze stránek knihy. Menší rozdíly oproti předloze v podobě pátrání přímo na venkově od samého počátku místo opakovaných cest do Londýna a zpět, které byly ovšem logické vzhledem ke krátké stopáži a vhodné pro zvýšení naléhavosti, absence čarodějnického rituálu, který již v předloze vyzníval nadbytečně až hloupě, a pozměněného závěru, jenž se nicméně nese v duchu předlohy. Holmesovo upřímné uznání Baynesových schopností v závěru je velmi hezké. Dobrý díl, byť nepatří k těm nejlepším, ale to je už záležitost samotné předlohy, nikoli zpracování. Bude se líbit především divákům, kteří dávají přednost temnějším Holmesovým případům odehrávajícím se na chladném anglickém venkově obydleném podivnými existencemi a opatřeným příchutí tragické minulosti, nebo kteří si libují v pověstném anglickém počasí.

Zase trocha dartmoorských blat, zase hledání stop v trávě, k tomu jeden ztracený kůň a jedna mrtvola. Pohodový díl, který možná nepatří k nejakčnějším, avšak předlohy se drží do detailu, a to včetně všech dialogů. Závěr s Holmesem, který sází na koníčky a neodolá pokušení vystřelit si ze svého namyšleného klienta, pak vyvolá lehký úsměv na tváři. Nechybí vůbec nic. Pět hvězdiček.

Watson se nemůže divit, že Holmes podléhá chmurám, když jej na dovolenou vezme do tak ponuré a depresivní pustiny. Nicméně pobřeží, domeček, fara i dům Tregannisových jsou dostatečně pěkné a případ sám natolik bizarní, že si náš milý detektiv na doporučení doktora z Harley Street ani nevzpomene. Opět velmi doslovná adaptace povídky, snad jen prstýnek zde byl navíc. Díl, v němž Holmes neodpustitelně hazarduje se životem, znovu nechává uniknout pachatele a snad jedinkrát osloví Watsona křestním jménem. Zajímavé prostředí, opět dobrý výběr vedlejších postav a skvělí Brett s Hardwickem. Víc není co dodat.

První díl, který se výrazněji liší od původní povídky. Zároveň je to ten případ, kdy lze říci, že předloha i adaptace jsou stejně dobré. Odlišnosti od textu začínají banalitami (typu, že chlapec začal do školy chodit v zimě místo v létě, jeho matka žije v Itálii místo jižní Francii atd.), pokračují menšími odchylkami v pátrání (chybí zmínka o svědcích, sledování podezřelého páru v Liverpoolu či zatčení cikánů apod.) a končí zcela odlišným závěrem. Hlavní body a linie případu (úvod, samotný zločin, rámcové body pátraní, identita pachatele či pachatelů) jsou ovšem stejné. A zatímco postup pátrání vykazuje v textu možná o něco větší konzistenci a nález těla zde také působí o poznání dramatičtěji, závěr odpovídající více charakteru pachatele je lepší v seriálu. Oproti pouhému vysvětlování, které tolik vadilo některým recenzentům v případě Abbey Grange, kde ale bylo na místě a nešlo to zpracovat jinak, je závěr mnohem napínavější a akčnější. Samotné pátrání je pak ve filmu obohaceno o Holmesovu dedukci ohledně stavu dr. Huxtabla, milé intermezzo paní Hudsonové, rozbor událostí v pokoji Herr Heideggera stejně jako představení chlapcova psychického stavu v pokoji jeho spolužáků a rovněž Holmesovo pátrání po minulosti rodiny Holdernessů. Navíc zde Holmes pachatele odhalí sám místo toho, aby na něj jako v povídce ,, kápl“ v podstatě náhodou. Odhalí rovněž jeho vzájemný vztah s vévodou i záležitost podkov, opět na rozdíl od původního textu, kde pro něj byly obě skutečnosti překvapením. Navíc vévoda, který nechá svého syna další tři dny u únosců, i když již ví o místě jeho úkrytu, na mne v povídce působil nevěrohodně. Kromě toho je v adaptaci patrné, že Holmesovo konání je vedeno zájmem o život chlapce, a nikoli o peníze, a částka daná mu odměnou je pro něj nečekaným bonusem, na rozdíl od povídky, kde působí téměř jako nárokový úplatek za mlčení. Paradoxně jsem tak měla pocit, že Holmes v závěru dílu dostál svojí povaze známé z dalších Doylových povídek i jejich adaptací v tomto seriálu více ve filmové podobě než v původním textu. Měla-li bych tedy přece jen volit, dám přednost tomuto filmovému zpracování před originální povídkou. Opět dobrý výběr vedlejších postav (od skvěle zvoleného představitele vévody, přes tajemníka po obyvatele hostince), opět působivé prostředí, opět plný počet.

Dodržená předloha, odchylky minimální, celkově vynikající díl. Sice mi na něm vždy trochu vadilo, že samotná záhada šesti Napoleonů souvisí s jiným nedávno řešeným případem, s nímž divák není nikterak obeznámen, takže se pátrání vlastně nemůže účastnit, ale to je opět záležitost předlohy. A také mám určité pochybnosti ohledně způsobu rozbíjení bust, který by lehce mohl poškodit i žádoucí předmět. Jinak ovšem skvělý výběr vedlejších postav, z nichž některé jsou zároveň komickými figurkami, jako např. majitel obchodu s uměním (konspirace zjevně frčely už tehdy) či novinář londýnských listů, který je snad jediným člověkem, jenž má doma větší nepořádek, než mívá Holmes sám. K tomu zajímavé prostředí londýnského předměstí, prodejní galerie, továrny na sádrové odlitky i márnice, pohodový úvod v Baker Street, řada vtipných momentů (některé přidané tvůrci seriálu), Sherlock v roli iluzionisty a krásná pointa v podobě Lestradova uznání a Holmesova dojetí. Začátek domyšlený scénáristou a okořeněný vendettou pak italštější být snad už ani nemůže. A líbí se mi, když chudák Watson, který se po Holmesově boku často nenají ani nevyspí, to příteli pro jednou oplatí stejnou měrou. Další perfektní díl, jeden z těch nejhumornějších a nejzábavnějších, u něhož mne mrzí pouze to, že se nikdy nedozvíme, jak souvisí petržel v másle s rozčtvrcením rodiny Abernettiových.

Vše podstatné už zde bylo řečeno ostatními recenzenty, ať již jde o výměnu Lestrada (která mi ovšem vůbec nevadila) či otázku šlépějí. Mne osobně zarazil spíše kámen beze stop krve, nicméně poslední dvě věci padají pouze na hlavu sir Arthura, nikoli tvůrců seriálu, kteří opět postupovali se značnou pečlivostí a poctivostí vůči literární předloze. Jen by mne zajímalo, jaké přesvědčivé argumenty kromě zmíněných šlépějí a cigaretového popela uvedl Holmes u soudu, aby to stačilo na propuštění obžalovaného, ale v tomto směru mlčí i sama povídka. Důkazy v podobě kabátu a australského zvolání by však působily podle mě rušivě a jejich vyloučení bylo na místě. Úvod s Watsonem na rybách, který vzešel z pera scénáristy, je přitom příjemnou změnou a netradičním začátkem dílu. Na výsost krásné prostředí počínaje lesní scenérií, přes statek s drůbeží po nádherný hotel Boscombe Arms, kde by jistě řada lidí včetně mě také ráda trávila dovolenou, ve spojení s dobrým výběrem vedlejších postav, jejich přesvědčivými výkony a Holmesem tentokrát lehce dojatým nevinností a upřímností klientky pak činí z tohoto dílu jeden z nejpříjemnějších a nejpohodovějších dílů celého seriálu, a nelze tak než jej ohodnotit plným počtem hvězd. A propos, jsem jediná, kdo by si rád přečetl Holmesovo pojednání o 140 druzích cigaret a cigaretového popela?

Může obsahovat SPOILER: Nemohu souhlasit s názorem, že jde o slabý díl bez napětí. Ač některé jiné díly seriálu pobaví více, přesto je tento díl ve skutečnosti nejen věrným zpracováním Doylovy předlohy, ale je dokonce lepší než povídka samotná. Scénáristé zde nechali Holmese a s ním i diváka pátrat po pravdě, zatímco v literární předloze ví o detailech týrání lady Brackenstall od počátku i inspektor, takže je s podivem, že případ nerozlouskne sám. Začátek s nálezem těla je ponurý více než dost a zbylých 20 minut dílu ani jinou možnost zakončení než prostřednictvím námořníkova vyprávění nenabízelo. Ostatně celý závěr se nese přesně v duchu původního textu a jediným výraznějším odklonem je přítomnost lady Brackenstall na konci a její objetí Holmese, které je ovšem velmi roztomilé. Případ Abbey Grange je jedním asi ze čtyř případů, kdy Holmes nechá pachatele uniknout, přičemž tento je z nich ten možná nejpochopitelnější a nejchvályhodnější. Zároveň je dílem, který divákovi v paměti rozhodně uvízne, byť to se týká asi většiny dílů tohoto skvělého seriálu. Za mě plný počet.

Můj asi nejoblíbenější celovečerní díl s Jeremy Brettem, možná ještě lepší než Pes baskervillský. Jestliže jsem dříve napsala, že některé Doylovy příběhy založené na tragické zahraniční minulosti nebývají vždy dobré, v tomto případě to rozhodně neplatí. Kombinace temného zločinu v koloniích, magické Indie a ukrytého pokladu vytváří velmi lákavou zápletku. Nechybí tu vůbec nic: zločinecké spiknutí, tajemná vražda, záhada zamčeného pokoje, pověstné londýnské doky a přístaviště (zde oceňuji zejména tu úžasnou všudypřítomnou špínu), impozantní staré sídlo, ,, irregulars“, jeden z Holmesových perfektních převleků i jeho houslové číslo, honička jako v každé správné detektivce (tentokrát originálně na roztomilých parníčcích) i lehký nádech romantiky. Sherlock je navíc v té nejlepší formě, dedukuje ostošest, střílí si z inspektora i Watsona, leze po střechách a pronásleduje pachatele na souši i na vodě. Vedlejší role jsou obsazeny zcela v souladu s literárním popisem a zahrány bezchybně, ať již jde o hloupého a samolibého Jonese, Jonathana Smalla či pana Sholtoa, jehož poněkud bizarní zjev vytváří z jeho mrtvoly obraz vskutku morbidní. Skvělý je rovněž výběr Mary Morstenové, budoucí choti Johna Watsona, z níž vyzařuje přesně táž oduševnělost a charakter jako v textu. Těžko si představit mladou dámu, která by se k němu hodila lépe. Mezi oběma je zároveň cítit jemná vzájemná sympatie, která činí tento vztah uvěřitelným, byť tvůrci poněkud přibrzdili a některé detaily ohledně vzrůstající náklonnosti páru z důvodu krácení snímku vypustili. Ještě pár odlišností ve zcela nepodstatných detailech, zkrácení některých rozhovorů (chybí zejména některé Holmesovy filozofické úvahy, na které skutečně nebyl prostor), avšak 98 % zůstalo a jako obvykle se s předlohou shoduje do puntíku, co do příběhu, popisů míst, chování postav i všech dialogů. Připadá-li přitom někomu Holmes málo excentrický, nechť shlédne film znovu (válení se ve špinavém převleku v přístavu či lezení po střechách mi na anglického gentlemana připadá excentrické až až). Komu se zdá příliš arogantní, vážný a protivný k Watsonovi, tomu doporučuji nenechat se odradit a shlédnout celý seriál (Brettův Holmes se směje či usmívá dost často, jen ne tolik v tomto díle, a s doktorem je pojí skutečné přátelství). A pokud má někdo výhrady k příběhu, nechť je adresuje zesnulému siru Arthurovi, který to takto prostě napsal. Atmosféra zde rovněž funguje stejně jako napětí, film neuhání zběsilým tempem ani není utahaný, nýbrž pěkně odsýpá, nenudí a osobně mi utekl až moc rychle. To ostatně platí i pro Smallovo vyprávění, které není přehnaně dlouhé. Delší stopáž je pak dána délkou originálního textu, film nebyl na rozdíl od Posledního upíra a Svobodného mládence nijak uměle nastavován (povídky, podle nichž byly natočeny krátké díly seriálu, mají obvykle 8–12 stran, Znamení čtyř jich má 49). Vytknout tak lze snímku snad jen přílišnou Holmesovu počáteční ostrost vůči klientce, která je nicméně omezena na jednu větu, a trochu zamrzí absence jeho dedukce ohledně doktorových hodinek a Watsonova nabídka sňatku. Vše ostatní je jako vždy perfektní, včetně hudební složky s tóny navozujícími exotické dálavy a moře i občasného humorného prvku, a proto nelze než jako už tolikrát předtím udělit maximální hodnocení.

Díl, který si člověk pamatuje i po letech, ačkoli patří k těm, v nichž divák odhalí pachatele dříve než detektiv. V mém případě to bylo možná způsobeno podobným, byť co do charakteru pachatele a motivu odlišným, případem Hercula Poirota (zde se asi Christie volně inspirovala u Doyla). Částečně je ovšem na vině i sám autor, jenž v původní povídce vlastně ani nenabízí příliš dalších stop a linek, které by čtenáře či diváka mohly zmást. Nakonec to ale vůbec nevadí, neboť tento díl je díky vzájemnému špičkování Holmese a Watsona veskrze zábavný a navíc je zajímavý i co do prostředí. Navštívíme opiové doupě, bohatý dům vyšší střední třídy, londýnskou City, nábřeží Temže a podíváme se i do Bradstreetovy kanceláře ve Scotland Yardu. Ve viktoriánském období se žebrákem a bezdomovcem mohl stát prakticky kdokoli a realita tzv. workhouses, domovů pro tyto lidi na okraji společnosti, byla natolik hrozná, že mnozí raději volili smrt na ulici, jak o tom svědčí dobové kresby a fotografie. Ačkoli tedy tvůrci mohli v tomto směru ještě více přitlačit na pilu, přesto je zdejší svět lidí bez domova vykreslen dobře, včetně ubožáků, kteří už nemají sílu ani žebrat, jichž byl podle očitých svědků plný Londýn. Jediným rozdílem oproti předloze je pak absence Watsonovy manželky a její nahrazení paní Hudsonovou, avšak tento úvod je ve skutečnosti lepší než originál. Ocenit lze také kameru a zvuk (např. scéna s drožkou rozjíždějící se do londýnské mlhy za zvuku úvodní znělky byla velmi pěkná) stejně jako masky a výběr vedlejších postav. Konečně díl nepostrádá ani nějaký ten dojemnější okamžik a Holmes, tentokrát zcela na straně dámy a oceňující dokonce ženskou intuici, odkryje minimalistickým způsobem i svou laskavou a ohleduplnou stránku. Plný počet.

Holmes znuděný a unavený, Holmes nastydlý a sjetý se záchvaty smíchu. K tomu sychravý podzimní víkend, staré venkovské sídlo, škaredá mrtvola a zapomenutý poklad. Co víc si přát? Scénárista se tentokrát potýkal s velikým problémem, neboť podle kánonu tento případ vyřešil Holmes dávno před seznámením se s Watsonem a celý případ mu vlastně jen vypráví poté, co ho zase jednou doktor donutil uklidit binec v Baker Street. Nutno však říci, že se svého úkolu zhostil více než dobře, jelikož začlenění Watsona do příběhu působí zcela přirozeně, film ani na okamžik nenudí, úvodní odchylky jsou ku prospěchu děje a kromě tří drobností (otázka dubu, kokainové intermezzo a výborný moment s Holmesem na loďce daný přítomností vodního příkopu na lokaci) příběh opět odpovídá textu povídky do detailu. Ostatně tvůrci v tomto seriálu obvykle postupují v duchu předlohy a i v případě odchylky jde mnohdy pouze o využití informace, která sice není přítomná v dané povídce, ale v Doylově příbězích se přesto vyskytuje (viz např. Holmesovo střílení do zdi zmíněné právě v Musgravském rituálu, které pak zúročili v jiném díle). Stejně tak jejich zdejší pokus osvětlit osud Rachel je v souladu s textem, neboť Holmes opouští sídlo se stejným názorem jako v povídce. Co se zbytku týká, Sherlock mohl být možná zkraje méně ostrý na adresu svého bývalého spolužáka, nicméně jeho snaha chovat se společensky ve chvíli, kdy je na výsost otrávený, je vpravdě komická stejně jako jeho ,, úcta“ k památeční rodinné veteši a postoj k aristokratickým kratochvílím. On je tento díl vůbec kombinací komických momentů s těmi ponurými až lehce hrůznými (tedy minimálně na zdejší vraždě něco hrůzného je). Opět výtečný výběr vedlejších postav (majordomus Brunton lepší být nemůže, Rachel bych se téměř lekla, jak šíleně se tváří, a představitel Reginalda Musgrava hraje svou vrozenou plachost na výbornou), dobrá kamera i hudební doprovod a přesně takový starý hrad, jaký by si člověk přál. Určitě jeden z nejzajímavějších dílů série, který bude bavit především diváky mající v oblibě historii a nejrůznější honby za pokladem, nebo toužící si oprášit své znalosti trigonometrie. ,, If I may be so bold, sir, the boot was worn by his brother, sir Roland Musgrave, at Naseby.“