rozum i cit

Sherlock Holmes a jeho Agentura na záchranu manželství, Holmes a jeho Ztráty a nálezy, Holmes nezvykle rozjařený, Holmes veskrze chápavý (není on nakonec v skrytu duše přece jen trochu romantik?), Holmes s neuvěřitelnou mimikou měnící se ve zlomku vteřiny. Veliký detektiv je zpět a dalším případem, který řeší, není nic menšího než zmizení dopisu ,, nejzazší důležitosti“, o němž vlastně nikdo v Anglii neví, že vůbec existuje, ale jehož zveřejnění by mohlo, jak jinak, změnit běh světových dějin. Ubohý Sherlock by měl trávit více času s něžným pohlavím, neboť pak by mu byl důvod návštěvy lady Hildy jasný od první minuty jako mně, i když jsem povídku před shlédnutím filmu nečetla, a nezabil by touto záležitostí půl dne (či dokonce 2 nebo 3 dny dle textu). Jeden z nejkomediálnějších a nejzábavnějších dílů celého seriálu utahující si tak trochu z vysoké politiky, navíc předloze opět věrný do absolutních detailů od popisu Holmesova chování po prakticky každičkou větu pronesenou zúčastněnými, s výjimkou odhozené zápalky, která jest šprýmem scénáristy. Velmi dobrý výběr vedlejších postav (angličtinu Patricie Hodge je pak doslova radost poslouchat) i výborný hudební doprovod. A lehkost, s níž Holmes dokáže vypoklonkovat ze svého obýváku dokonce i britského premiéra a jeho arogantního veledůležitého poskoka, prostě nemá chybu. ,, Prime minister, we too have our diplomatic secrets.“

Petike, Nut, Finskej a vojaksvejk: Souhlas s vašimi recenzemi. K lukasd: Doporučuji shlédnout seriál a počáteční díly s Brettem, kde byl jako střízlík, ačkoli ani zde není nijak obézní. Pozdější nárůst kil, které mu výrazněji přidaly na věku, pak byl bohužel způsoben léky, které musel užívat a k jejichž vedlejším účinkům patří právě přibírání na váze a zadržování vody. Nebylo to tedy jeho vinou, proto mi výtka ohledně váhy připadá tak trochu nefér. K filmu: Předlohu jsem si pamatovala jako ohromně strašidelný příběh, u kterého jsem se při četbě bála. Ovšem to mi bylo devět. Po přečtení v dospělosti konstatuji, že jde o normální Doylovu detektivku s dobrou atmosférou a trochou té mlhy a Watsonových barvitých popisů krajiny navíc, a nikoli laciný horor, který tolik postrádají někteří recenzenti. Rozhodně tedy nejde v případě tohoto snímku o žádný kvalitativní propad v rámci této vynikající série. Atmosféra zde funguje dostatečně, začátek i některá jiná místa jsou ponurá až až, blata ve dne přesně tak normální pěknou krajinou, kde by člověk neočekával žádnou hrůzu, jak je Watson popisuje, a délka Holmesovy nepřítomnosti ve skutečnosti odpovídá knize. Jediné, co lze vytknout, je možná poněkud malý pejsek v závěru, nevěrohodná jizva na trestancově čele (Seldonova operace v textu zmíněna není), natáčení na jaře místo na podzim a tak trochu absence proslulé krásy madame Stapletonové (poslední platí i pro Lauru Lyonsovou, ale to je konečně věc vkusu). Odchylky od předlohy v podobě spojení dvou návštěv Henryho Baskervilla u Holmese a dvojí návštěvy madame Lyonsové v jednu či zapojení dr. Mortimera do pátrání po muži ve skalách a podplacení grimpenské pošty jsou zcela zanedbatelné a naprosto logické vzhledem k ději i délce románu a celkové stopáži i spádu filmu. V tomto směru maličko zamrzí snad jen absence lehce vtipné scénky s londýnským drožkářem a též Lestradea v závěru, byť jeho nahrazení dr. Mortimerem bylo z pohledu filmu opět pochopitelné. Jinak jde o zpracování téměř doslovné, často odpovídající knize do detailu jak co do dialogů, tak i popisů prostředí. Pár případných technických nedostatků pak lze připsat na vrub televizní tvorbě, která holt svědčí spíše krátkým povídkám než celovečernímu filmu a co do času a finančních prostředků věnovaných na výrobu nemůže stačit na hollywoodskou produkci. Filmaři se navíc při natáčení této epizody potýkali se značným okleštěním finančních prostředků ze strany televize Granady. Přesto je většina filmu natáčena v exteriéru a na skutečných blatech. Interiéry jsou rovněž skutečné a Baskerville Hall je večer a za špatného počasí přesně tak pochmurným sídlem, jak má být. Když uvážím všechna zmíněná fakta a skutečnost, že Brett je ,, jen“ nejlepší a nejvěrohodnější Holmes, jaký kdy po plátně chodil, a tato adaptace je ,, jen“ věrným zpracováním předlohy, bez křečovité a pro mne tak mnohdy směšné snahy o drama typické pro některé jiné adaptace (a bohužel leckdy též pro jiné herecké protagonisty) i bez nesmyslných zásahů do obsahu stejně jako bez hollywoodského kýče co do rekvizit a interiérů, tak mi z toho tato verze pořád vychází jako vítěz. Navíc svým realističtějším charakterem Holmesovi vlastně odpovídá mnohem více. Kdybych měla použít nějaké srovnání, tak verze s Jeremy Brettem by byla příběhem Psa baskervillského, jak se skutečně odehrál, zatímco ostatní hororově laděné verze by byly příběhem přikrášleným všemi těmi senzaci vyvolávajícími malichernostmi, které jsou podle Holmese pro Watsonovo psaní tak typické a kterým k jeho nelibosti dávají jeho čtenáři (a jak vidno i diváci) přednost před chladným logickým pojednáním. Já se tedy v souladu s velikým detektivem přikloním k věcnému konstatování faktů a udělím 5 hvězdiček, neboť ,, crime is common, logic is rare.“

Jak již zde bylo poznamenáno ostatními, hlavním cílem tohoto dílu je svést Holmese a Watsona opět dohromady a případ Ronalda Adaira je upozaděn. I když jak se ukáže, vše nakonec souvisí se vším. Opět velmi věrná adaptace povídky, jejíž jedinou významnější a zároveň opodstatněnou odchylkou od předlohy je to, že Watson si o případu pouze nečte v novinách, nýbrž zastává funkci koronera, čímž je od počátku u jeho vyšetřování. Na konci pak projeví i schopnost správné dedukce. Téměř dojemný díl, v němž jsou divákům více než jinde ukázány přátelské a láskyplné vztahy panující mezi Holmesem, Watsonem, paní Hudsonovou a dokonce i Lestradem. Soudce neměl chybu.

Díl s fatálním koncem, který naznačuje už samotná změna úvodní znělky. Jeho obsahem není v souladu s Doylovou povídkou de facto nic jiného než Holmesův střet s Moriartym, respektive cesta do Švýcarska ukončená tak tragicky v padajících vodách v Reichenbachu. Tvůrci jej ovšem lehce obohatili o případ krádeže Mony Lisy, kterážto zmařená akce je pro Moriartyho poslední kapkou a definitivním důvodem k likvidaci Sherlocka Holmese. Díl veskrze smutný, dokonce i když divák dnes již ví, že to není konec. V něčem jím ale přece jen je, neboť jedněmi dveřmi odchází David Burke a druhými vchází Edward Hardwicke.

Perfektní díl týkající se organizovaného zločinu, určitě jeden z nejlepších. Tvůrci jej ovšem obohatili o přítomnost Moriartyho, čímž mu dodali na závažnosti a chytře si tak připravili půdu pro navazující díl. Nutno říci, že duch původní povídky tím nebyl nikterak negativně narušen, jde naopak o velmi vhodné obohacení. Jediná výtka může směřovat k odchylce, že policie i Watson znají Moriartyho, byť nevědí, pod jakým jménem žije, ačkoli v povídce byl Moriarty znám pod svým skutečným jménem, avšak nikdo naopak nevěděl, že jde o Napoleona zločinu. Ve výsledku to však není na závadu a kromě této drobnosti je film sám jinak zcela doslovným převedením předlohy na plátno. Výběr Moriartyho spolupracovníků dobrý, samotného Moriartyho skvělý, těžko si představit nebezpečnějšího člověka s větší zlobou v očích a v originále nepříjemnějším hlasovým projevem. Zcela vynikající figurkou je pak samotný pan Wilson, jemuž může divák jen tiše závidět jeho rozsáhlé vědomosti ohledně všech slov začínajících na písmeno A. Napětí a zejména humor tomuto dílu rozhodně nechybí. Závěr pak vyvolává lehký pocit tísně z očekávané nadcházející tragédie. 100%.

Jako obvykle do detailu přesné převedení Doylovy literární předlohy. Dobrý výběr vedlejších postav (byť pachatel mi nepřipadal úplně jako nejnebezpečnější muž v Chicagu), skvělá ukázka Holmesovy dedukce a roztomilé vylepšení v podobě Watsona, který oproti předloze namísto něj vysvětluje význam kreslených panáčků poté, co si tajně nastudoval Holmesovo pojednání o šifrách. How absurdly simple.

Precizní převedení předlohy na plátno, tentokrát vylepšené o dva prvky, které dodávají případu nádech větší krutosti i pravděpodobnosti, a sice fakt, že paní McFarlanová je čerstvou vdovou a skutečnou vraždu místo zabitých králíků, jejichž kosti by ve spáleništi patrně nebyl problém rozpoznat. Druhý zmíněný pak vede k využití jednoho z Holmesových převleků a zároveň je plně v souladu s charakterem pachatele. Naprosto zanedbatelný rozdíl ve dvou či třech zcela nepodstatných detailech, jinak doslovná věrnost předloze. Opět výborný casting vedlejších postav, jak Oldakera a jeho služebné, tak mladého McFarlana a jeho matky. Holmes zde, zdá se, projevuje o chlup větší starost o mladíkův osud i silnější intuici ohledně jeho neviny než v povídce a doktor Watson se oproti ní (a v souladu s nutností umožnit mu vůbec nějakou hereckou akci) ukáže jako člověk na svém místě. K tomu pro jednou rozkopaná Baker Street a výborně jízlivý a domýšlivý Lestrade. Pět hvězdiček.

Poněkud překopaná povídka, leč pouze v detailech a z dobrého důvodu, a sice aby v ní byla přítomná vůbec nějaká akce, protože v literární podobě prakticky celý příběh Holmes Watsonovi jen vypráví (byť mne maličko mrzí chybějící úvod ve Watsonově domácnosti). Celá zápletka zůstala nicméně zachována. Je navíc obohacena o Barkleyovu žárlivost a Holmesovu nechuť k armádě. Dlouhé vyprávění mrzáka je možná méně záživné, zato úvodní vyšetřování je zcela klasicky holmesovské. Případné výtky co do jednoduchosti příběhu padají na hlavu pouze Conana Doyla.

Další bezchybné zpracování literární předlohy. SPOILER: Pokud vím, tak hadi mléko nepijí, a i když zřejmě slyší, nedají se v pravém slova smyslu vycvičit. Ovšem tato výtka platí siru Arthurovi, nikoli tvůrcům seriálu.

Vánoční díl, ve kterém snad kromě sněhu nechybí vůbec nic: Watson s cesmínou a dárky, husí klub, ukradený diamant a závěrečné odpuštění a pohlazení v duchu vánoční tradice. Jako bonus rozespalý Holmes v noční košili, smutný osud majitele ztraceného klobouku či vyjevený poslíček k závratnému bohatství přišedší. To vše za melodie slavné anglické koledy nejisté datace God Rest Ye Merry Gentlemen. Oblíbený filmeček, který u nás v rodině už po léta uzavírá Štědrý večer.