rozum i cit

První díl sedmé série a opět tu máme nešvar v podobě nepatřičných experimentů s kamerou, mizerných záběrů z různých úhlů, většinu času přes sklo a různé odrazy či přes hlavy postav, takže divák kolikrát vidí jen polovinu obrazu, záběrů celkově nějak více rozostřených, obsahujících zbytečnou mlhu atd., nešvar, kterému tvůrci podlehli už v šesté sérii v Master blackmailer. To vše za použití leckdy nadbytečné hudby (Např. scéna rozhovoru Holmese s paní Kleinovou by jistě vyzněla silněji za mrazivého ticha a použití normální kamery, místo toho, abychom se na aktéry dívali přes nejrůznější odrazy v zrcadle za doprovodu tklivé romantické melodie.). Totéž ostatně platí i pro poněkud pateticky a teatrálně působící scény s umírajícím vnukem, které bych osobně nejraději vypustila (podobně jako poněkud bizarní scénu historizující slavnosti na zámku, ač ta tolik nevadí). Pro ostatní herecké výkony to naštěstí neplatí. Nejlepšími scénami jsou tak v tomto díle ty, které se přidržují dřívějšího stylu seriálu. Navzdory těmto výtkám jde ovšem stále o kvalitní díl, uvážíme-li, jak podivná a bez pořádného závěru je ve skutečnosti už sama povídka. Langdale je obsazen výborně, madame Klein sice není tmavovlasá jižanka a podle mého názoru ani ,, the celebrated beauty“, ale na roli odpuzující mrchy se jistě hodí. Některé odchylky od předlohy jsou pochopitelné (vnuk místo syna vzhledem ke stáří herečky, umírá až v Anglii atd.), byť je škoda, že tvůrci vynechali některé momenty, které mi připadaly při četbě humorné. Vynahrazuje to nicméně krátká vsuvka Mrs Hudson. Jednoznačnými pozitivy jsou pak Watsonova hlídka a rvačka, čímž tvůrci zvýšili drama a zároveň ponechali Holmesovi jeho neomylný odhad (nezanechání Watsona na místě považoval Holmes v povídce následně za svou chybu), stejně jako scénka Holmesovy dedukce u Langdalea a o něco delší závěr oproti povídce, která je doslova useknuta v polovině Holmesova rozhovoru s madame Klein. Nakonec lze tedy říci, že se scénárista nevděčného úkolu filmového ztvárnění této slabší povídky zhostil velmi dobře, a výsledek mu pokazili kameraman a možná zvukař s režisérem. Z tohoto důvodu tentokrát pouze 4 hvězdičky.

Případ, kdy je hlavním detektivovým úkolem mazaného pachatele nikoli dopadnout, nýbrž usvědčit. A nebyl by to Sherlock Holmes, aby opět něco nevymyslel. Sama povídka začíná až v okamžiku, kdy Holmesova nešťastná bytná volá doktora Watsona k umírajícímu detektivovi, takže tvůrci byli nuceni přidat začátek se smrtí Viktora Savage, o jehož osudu se pouze stručně hovoří, aby měl film vůbec nějaký začátek, vývoj a konec, a pokryl padesát minut místo pouhých čtrnácti, jak by tomu bylo, kdyby tak neučinili. Zároveň konečně opustili nepatřičné hrátky s kamerou, které provázely předchozí tři čtyři díly série, i nadbytečné užití hudby a místy patetický styl Domu U Tří štítů. Hlavní padouch sice neodpovídá knižnímu popisu, ale na zločince se hodí skvěle. Zbytek obsazení je rovněž dobrý, výkony přesvědčivé. Maskování nemocného Holmese je výborné, vypadal jako zombie. V civilu to s ním zase tak strašné není, jak píší ostatní recenzenti. Ač je rozdíl při porovnání s prvními díly značný díky nadváze v důsledku Brettovy léčby maniodepresivity, která mu přidává na věku, je to stále tentýž Holmes, a vzhledem k beztak přeházené chronologii jeho případů v tomto seriálu není problém tyto poslední díly prostě brát jako problémy, které řešil na sklonku kariéry (Poslední případ Holmes v knize vyřešil, tuším, v šedesáti letech.). Sledovat jej tedy není nikterak ,, hrozné“, to by bylo, kdyby se jeho nemoc projevovala i na jeho výkonu, což se v žádném případě neděje. Ostatně je to také do jisté míry záležitost kamery a nasvícení, které mohou pomoci stejně jako mnohé zhoršit, jak je vidět z následujícího dílu Zlatý skřipec, kdy v mnoha záběrech vypadá Brett o poznání lépe a místy mu to dokonce i sluší téměř jako ve starších dílech. A pak, mám dojem, že co bylo Holmesovi ubráno na mladistvém šarmu, jako by mu bylo pro změnu přidáno na lidskosti, což oceňuji. Prostředí je opět krásné, tentokrát nahlédneme i do londýnského špitálu, přidaná scéna s dr. Fischerem přesně zapadá na své místo a po dlouhé době se zde díky scénáristovi dočkáme též ,, irregulars“. Když k tomu přičteme ještě závěrečnou tečku paní Hudsonové a až lehce dojemný závěr (Scény Holmese s dětmi jsou v tomto seriálu vždy milé a laskavé.), dostaneme další perfektní a pietně zpracovaný díl zasluhující jednoznačně maximální hodnocení. Co mě ovšem dostává, je, jak Holmes s Watsonem opakovaně bez zaváhání opouštějí místnosti, kde hoří oheň, bublají všemožné chemikálie apod. Div, že Baker Street ještě nevyletěla do povětří. Jeden se neubrání soucitu s ubohou Mrs. Hudson, v tomto díle dvojnásob.

Film volně založený na povídce Upír v Sussexu, kterou by patrně bylo možno zpracovat do podoby klasického padesátiminutového dílu, jenž by jistě nebyl špatný. Televize ovšem požadovala na Vánoce do programu celovečerní film a dala scénáristovi za úkol jej asi za měsíc vymyslet. Ten ve snaze vyhovět následně pozměnil některé vztahy a povahu postav, přidal řadu dalších, nemluvně nechal zemřít, ale hlavně vytvořil zcela novou linii vážící se k novému sousedovi panu Stocktonovi a úplně nový konec. To vše ve prospěch ponuré drákulovské atmosféry. A o ni jde v tomto snímku především. Právě atmosféra zde totiž funguje na jedničku. Holmes přitom nakonec neopustí chladné vody čisté logiky a základní problém vyřeší stejně jako v předloze, byť rozšířený děj poněkud rozmělňuje konsistenci jeho dedukce. Je tedy otázkou či spíše na zvážení každého diváka a čtenáře, zda jsou tyto úpravy k lepšímu či horšímu. Ač bych osobně stejně jako v případě Svobodného mládence ráda viděla obě verze, nemohu říci, že by předložené zpracování bylo nějak špatné. Zvláště když uvážím, jaký šibeniční termín scénárista dostal. Ten se pak nepochybně podepsal na případných menších nedostatcích. Ovšem Brett s Hardwickem jsou tradičně dobří, totéž lze říci i o postavách vedlejších včetně skvělého Roye Marsdena. Samotný snímek je pak vhodným filmečkem pro halloweenský večírek v případě, že toužíte po zmíněné atmosféře, avšak nikoli po krváku či laciném hororu. Zde vzbuzuje strach a podezření vlastně to, co si lidé pouze domýšlejí a představují, což je ostatně nejlepší způsob, jak tyto pocity u obecenstva v jakémkoli filmu vyvolat. Pozorný divák navíc ví, že v příběhu jeden skutečný upír opravdu figuroval, byť nesál lidem krev. Lze ostatně ocenit, že scénárista opřel svou část příběhu o známý psychický fenomén, místo aby zabředl do hloupého mysticismu či klasického vampyrismu, který by byl v rozporu s charakterem Doylova díla a Sherlockovou myslí. Zajímavostí pak je, že Jeremy Brett si v minulosti zahrál i samotného Drákulu, ovšem na jevišti, což bych docela ráda viděla. Jediné vysvětlení, které tak v tomto díle postrádám, jsou detaily onoho pověstného případu s obří krysou ze Sumatry, případu, na nějž podobně jako na případ sussexského upíra není svět ještě připraven. ,, Vážený pane Holmesi, náš klient reverend Augustus Merridew z vikářství v Lamberley se na nás obrátil v dopise z dnešního dne s dotazem týkajícím se upírů. Jelikož se naše firma zabývá jen a pouze daňovými odhady strojového zařízení, nespadá tato záležitost do naší kompetence, a proto jsme doporučili reverendu Merridewovi, aby se spojil s vámi a předložil problém k posouzení vám.“

Možný SPOILER: Kdo očekává klasický holmesovský případ s množstvím dedukce a závěrečným odhalením pachatele, bude zklamán. Rovněž celkový styl vyprávění je od krátkých dílů seriálu poněkud odlišný. Navíc Holmes je tentokrát místy až příliš podrážděný kvůli nanejvýš odpornému a nepolapitelnému protivníkovi a případu, v němž nemůže v podstatě vůbec uplatnit svůj mozek. Případ, který se nakonec vyřeší vlastně sám, a na nějž detektiv nebude hrdý. To vše možná činí z tohoto dílu u řady diváků jeden z méně oblíbených. Osobně také dávám přednost jiným dílům. Nicméně po přečtení originálu je třeba říci, že se jeho převedení na plátno scénárista zhostil velmi dobře. Už povídka sama je totiž netypického ražení a založena na banálním příběhu, přičemž začíná až od prostředka případu, a sice návštěvou pana Milvertona pozvaného Holmesem poté, co jej najala lady Blackwellová. Následuje Holmesovo rozhodnutí vyloupit dům a rychlý konec zcela shodný se snímkem. Při otrockém dodržení textu by to patrně nestačilo ani na půl hodiny. Scénárista tedy podstatně rozšířil děj o dřívější události jako zrušený sňatek ctihodné Charlotty Milesové či smrt význačného politika, které byly v původním textu zmíněny jen jednou větou, načež domyslel i některé další vedlejší postavy a ve snaze o větší propojení příběhu učinil z manželky onoho politika příbuznou lady Evy, místo toho, aby byla jako v povídce pachatelkou žena zcela neznámá. Zároveň se pokusil umožnit Sherlockovi použít svůj důvtip alespoň minimálně jeho najmutím od jiné Milvertonovy oběti a pátráním po oběti příští i odlákáním vyděrače mimo dům pozvánkou na ples. Holmesovy pletky se služebnou Agathou odpovídají textu, byť zde byly zmíněny jen stručně, a záležitost polibku, který by bylo možno na jeho základě beztak předpokládat, je invencí tvůrců filmu. Romantika předstíraná pro vyřešení případu, avšak ne zcela prosta menších emočních následků pro detektiva a jeho svědomí, přičemž následující scéna v Baker Street, kdy Holmes oznamuje flegmatickému Watsonovi své zasnoubení, je dokonalá. Z hlediska příběhu tedy nejde o žádné znásilnění předlohy, ale dokonce spíše o vylepšení. V konečném důsledku tak lze snímku v podstatě vytknout pouze místy nevhodnou kameru v podobě množství záběrů z přílišné blízkosti a ještě z půlky přes hlavu dalšího herce a záběrů příliš tmavých či přes sklo, poněkud dlouhou stopáž (ač ona hodina a 40 minut uteče divákovi rychleji), dva tři lehce nelogické detaily a možná zbytečnou závěrečnou scénu s koupí busty, jíž byla nahrazena scéna, v níž Lestrade zve Holmese k vyšetřování Milvertonovy smrti. Ke kladům naopak patří tradičně dobrý výběr vedlejších postav v čele se špičkovým Milvertonem, věrohodné výkony a pěkné lokace. Jinak jde o díl spíše smutný a poněkud melancholický, který se však stále přidržuje atmosféry seriálu alespoň několika vtipnými momenty. Kromě toho se dozvíme, že Holmes se vyzná v čištění kanalizace, Watson ve společenských tancích, a že hitem letošní sezóny budou klobouky.

Holmes po letech konečně naráží na protivníka vskutku nebezpečného (byť s Moriartym s jeho zločineckou sítí a možnostmi bych ho nesrovnávala) a neskutečně slizkého, a málem za to zaplatí i životem. To vše kvůli ledové královně, na jejíž záchraně má zájem ten nejvznešenější možný klient. Watson pak pro změnu musí projít rychlokurzem čínského porcelánu (mimochodem oceňuji, že určované nádobí vypadalo skutečně jako z dob dynastií Song, Jin a Ming, a tvůrci tak nebyli mimo, což rovněž nebývá úplně obvyklé). Pohled do podsvětí, tureckých lázní, londýnské stoky i čínské prádelny a místy atmosféra, za kterou by se nemusel stydět ani leckterý film o Jacku Rozparovači. Ačkoli nebazíruji v případě Holmese na dílech s temnou atmosférou, ale mám naopak raději díly okořeněné humorem (i když i tady se jeden dva kratičké momenty vyskytnou), tak tento je bezpochyby výborný a jeden z těch, které si divák zapamatuje. Pokud jde o věrnost zpracování předlohy, s výjimkou Holmesovy nechutě k slečně de Merville, o něco větších Watsonových znalostí čínského umění a skutečné Kittiny motivace v podobě jejího strašného zranění je opět naprostá. Ostatně poslední zmíněná dramatická vsuvka, ač je výtvorem scénáristů, tak značně zvyšuje napětí a hrůzostrašný nádech snímku a není vlastně proti duchu povídky, v níž se píše o velikém množství polehčujících okolností pro Kitty uvedených při následném soudním procesu. Závěr velmi dramatický. Jen bych na Holmesově místě nebyla tak v klidu, psychopati jako baron Gruner se rádi mstí.

Možný SPOILER: S tímto dílem jsem měla vždy trochu problém, protože na rozdíl od jiných, realisticky působících dílů je tento obsahově tak trochu nesmysl, neboť soudím, že kdyby si člověk aplikoval do žíly sérum tohoto druhu, s největší pravděpodobností by to vzápětí odnesl anafylaktickým šokem. A pokud by ho nezabil ten, pak embolie či alespoň diseminovaná intravaskulární koagulopatie už ano. Ovšem Doyle se rozhodl pro povídku ve stylu R. L. Stevensona, nadto i s jistým morálním apelem, a ač bych osobně tento díl klidně oželela, nutno říci, že se s ním filmaři poprali více než dobře, dokonce natolik, že je tato adaptace možná lepší než povídka samotná. Větší počet rozdílů oproti textu, zejména co do postupu odhalování záhady, byl tak rozhodně ve prospěch napínavosti snímku, přičemž celý příběh zůstal zachován. Absence spojení s Čechami mi vůbec nevadí, spíše naopak (Zase bychom figurovali jako nějaká pochybná země, kde se na černo kšeftuje s kdoví čím. Dost na tom, že nám Doyle ve Skandálu v Čechách opatřil tak nemožného krále.). Atmosféra je výborná, herecké výkony taktéž. Dedukce v zoo je roztomilá stejně jako Presburyho odstřiženost od normálního světa: Ač tento případ řeší Holmes na sklonku své kariéry, pan profesor asi jako jediný široko daleko přesto netuší, s kým má tu čest. Měla-li bych hodnotit celkově i co do obsahu, musela bych hodnocení ve srovnání s jinými díly snížit. Budu-li však hodnotit pouze úspěšnost převedení literární předlohy na plátno, zaslouží si tento film opět plný počet hvězd. ,, 221B Baker Street. Hardly an address to inspire confidence.“

Další staré sídlo, další dostihový kůň, k tomu opuštěná kaple a spálené lidské kosti. Drobné rozdíly oproti předloze, ale opravdu jen drobné a buď zcela nepodstatné, nebo ve prospěch snímku, který se snaží udržet diváka v napětí a celou záhadu odhalit až v závěru místo toho, aby o jejím řešení Holmes mluvil již v jeho polovině. Ze stejného důvodu se oba hrdinové většinu času soustředí na záhadné zmizení lichváře. Tento díl je zároveň výbornou kombinací momentů ponurých až lehce strašidelných s těmi komickými vytvořenými scénáristou, přičemž vtipné nejsou jen začátek a konec, jak zde zmiňují ostatní recenzenti, nýbrž i prostředek (viz např. celé Watsonovo lékařské intermezzo a ,,the other problem“). ,, These are deep waters, Watson, deep and rather dirty.“

Opět díl s problémem, který divák vyřeší dříve než detektiv, byť je to, pravda, způsobeno již určitou otrlostí diváka 21. stol. odkojeného nesčetnými drastickými kriminálkami a schopného si v důsledku toho představit to nejhorší. Zajímavý případ zmizelé šlechtičny, jejíž jedinou chybou je přílišná moderní samostatnost a dobrota spojená s důvěřivostí, čas ubíhající jako splašená herka a pracující pro pachatele, dramatické vyústění spojené s Holmesovým menším a Watsonovým větším selháním, poněkud smutný konec, doktor na dovolené, Holmes odmítající přijmout honorář a krásné prostředí Lake Districtu. Další vynikající díl, přestože jeho první půle se od literární předlohy značně liší (viz Watsonovo pátrání po již zmizelé šlechtičně v zahraničí, nepřítomnost jejího bratra a zchátralého rodinného sídla, vyšetřování u komorné a jejího nápadníka, návštěva starobince místo návštěvy banky, Schlessingerův ,, chrabrý čin“, moderní chování lady Frances atd.), jakkoli samotný příběh zůstal zachován. Kdo ví, proč zvolili tvůrci tento odklon od jinak velmi dobré povídky, patrně se nechtěli v úvodu opakovat. Umístění celého děje do Anglie bylo ovšem logickou volbou. Druhá polovina snímku pak již s výjimkou postavy konstábla zcela kopíruje předlohu, jsouc pouze vylepšena ještě o chlup akčnějším závěrem přímo na hřbitově. Po Škole v Priory další příklad částečně rozdílné, avšak srovnatelně kvalitní předlohy i filmové adaptace.

Jedna ze záhad, kterou dokáže divák vyřešit dříve než Holmes, byť je to do značné míry způsobeno výhodou pohledu do tváře mrtvé ženy, kterou proslulý detektiv neměl. Zároveň jde ovšem o případ, který svým originálním řešením slouží siru Arthurovi ke cti, přičemž toto řešení je natolik oblíbené, že jsem se s ním později minimálně dvakrát setkala i v jiných detektivkách (naposledy tuším u Jessicy Fletcherové). Výběr postav už tradičně dobrý stejně jako výběr lokace, věrnost předloze téměř úplná (kromě dvou tří rozdílů, z nichž nejpodstatnějšími jsou tajná návštěva vězeňkyně a skutečnost, že milionář svou ženu bil, což povídka popírá), opět včetně prakticky všech dialogů, které byly převzaty doslovně. Díl, který si člověk pamatuje i po letech a který si (jako ostatně mnohé jiné v tomto seriálu) zaslouží 100%. Jen by mne zajímalo, kde přišel Holmes k Billymu.

Tento díl jsem si po deseti letech od shlédnutí na rozdíl od jiných už nepamatovala a o to více mne potěšil, neboť je perfektní. Jeden z celkově asi tří případů týkajících se odcizení listin nedozírné ceny znamenající ohrožení Británie, a přece zase jiný než oba předchozí. Právě takovéto díly mám na celém seriálu nejraději: s inteligentní zápletkou (zde okořeněnou související mrtvolou a též dosti originálním způsobem zbavení se těla), dějem odsýpajícím s velikou lehkostí, Sherlockem pátrajícím, hrajícím si na lupiče a matoucím své nedovtipnější kolegy, s kompletní sestavou v podobě dobráka Watsona, starého známého inspektora (tentokrát Bradstreeta místo Lestrada), bratra Mycrofta i Mrs. Hudson, zajímavými vedlejšími postavami, špetkou humoru a návštěvou rozličných míst od samotné Baker Street přes dům vládního úředníka, italskou restauraci nižší kategorie, kancelář pokladníka londýnského metra, byt zahraničního agenta, patentový úřad námořnictva po foyer luxusního londýnského nádražního hotelu. Atmosféra je celou dobu výborná, dokonce ani ta pověstná mlha tu nechybí. Předloha byla opět převedena na plátno až pietně, jediným rozdílem je zmíněná výměna Lestrada, která mi ovšem nikterak nevadila, neboť Lestrade svůj prostor v seriálu ještě dostane a i Bradstreet v podání Denise Lilla je dobrý a působí už od Ohyzdného žebráka jako vcelku sympatický a inteligentní jedinec (na rozdíl od Modré karbunkule, kde ho hrál Brian Miler a inspektor vypadal trochu jako hňup.). Navíc moment, kdy Mycroft začne vše organizovat a Bradstreet s Holmesem si na vteřinu vymění vzájemně chápavý pohled, nemá chybu. Přesně takovéto drobnosti si pak člověk užívá při opětovném shlédnutí, přesně takové dodávají seriálu živost a šťávu. Jeden z nejlepších dílů zasluhující plným právem maximální počet hvězd.