castor

PRVNÍ SÉRIE: Rodinka starého mafiánského kápa Finna Wallace velké sympatie neposbírá. O tom žádná. A pak Finn koupí kulku do hlavy. To neměli dělat, protože rozjeli kolotoč intrik, brutálního násilí, špatných rozhodnutí, vrážení si kudel do zad a poměřování si eg. Král je mrtev a co bude dál? Byznys přebírá vznětlivý syn Sean, obchod jde ale dočasně stranou, důležité je totiž ukázat na toho, kdo stiskl spoušť. A kdo to celé objednal. Tvůrci rozehrávají klasickou mocenskou šachovou partii, ve které jsou nesympatičtí bossové i jejich poskoci. Dlouho je to právě o hledání cesty k postavám, kterých je moc, tou ústřední je polda v utajení, který se dostává pod kůži několika stěžejním hráčům. Žádný až tak silný, ba dokonce osudový příběh jsem ale nevnímal. Na žádné velké klanění se před scénářem to rozhodně není. Jak zaznívá všude kolem, naopak vybočuje nekompromisní akce, která je přehledná, nápaditá a svou reálností místy vyráží dech. Velšský filmař Gareth Evans, který stojí za uznávanou akční sérií (čti absolutní řežbou) The Raid, plní tyhle kolonky na jedničku. Všechna čest choreografii, i tady jdou herci/kaskadéři co se fyzického výkonu na dřeň. Mám rád, když mají tvůrci kuráž, ale na druhou stranu to neznamená, že potřebuji ke spokojenosti, aby krev čvachtala z každého druhého záběru. V tomhle světě je prostě naprosto běžné, že někdo někoho ohrožuje bouchačkou nebo někomu pomalu strhává nehty. Žádná policie, žádní svědci, žádné kamery, žádné obavy z důsledků. Britové, Nigerijci, Irové, Dánové, Turci… jedni mají automatické zbraně, jiní mačety, všichni neklidnou povahu. Ty celkové tři hvězdy mi nakonec sedí víc, a to i proto, že v druhé polovině série to stále silněji nedrží pohromadě, mnohé dějové linie se svého uspokojivého konce nedočkaly. Sympaticky propletené to v závěru nakonec není, finále víceméně nijaké.

Argentinský film, na který si musela (obecně) kina u nás dlouhé roky počkat. A rozhodně díky svému elegantnímu pojetí má co říct. I když i tady dojedeme na několik překombinovaných momentů. Každopádně tenhle podraz po argentinsku toho času dokazoval, že tahle jihoamerická země není jen velmocí uječených telenovel. Naladí autentické prostředí velkoměstských ulic, potěší vybraní herci i několik slušných nápadů.

Sluncem nasáklé dobrodružství jde do finále, díky bohu, chtělo by se napsat. Soutěž, kdo se zachová jako největší idiot, bude mít zřejmě víc vítězů. Jak hloupě se tvůrci minule rozloučili, tak stejně nyní začali. Agent SBI (!) to svým příletem jen korunoval. Policisté jsou zoufalí (rozuměj dělají všechno proto, aby hledaného nenašli, nicméně kdykoliv dotyčný vystrčí odněkud hlavu, hned projíždí policejní hlídka – asi aby to bylo napínavé), podivně se začínají chovat i rodiče naší party, do toho se řeší láska v týmu. A navíc se blíží bouře. Tenhle festival náhod a špatných rozhodnutí opravdu nemůže nalákat na sledování druhé série.  

„Svět se neřídí tím, co je správné a špatné!“ Fíííha, tohle už je průšvih. Ano, tvůrci sice neměli ambice vytvořit zlomovou podívanou, ale aspoň trochu snažit se mohli. Zástupci smetánky se chovají jako po ošklivém poranění mozku, druhá parta na tom není o moc lépe. Sarah si musí vybrat stranu a policie vypisuje tučnou odměnu, takže Johna B. teď bude hledat polovina ostrova. Výsledek dosud nevyžadoval příliš mozkové námahy, ovšem dialog přes dveře mezi zhrzeným Topperem a hlavním hrdinou o lásce předčí veškerá očekávání. „Ukázkový“ je i zásah policie, stejně zoufale dopadlo i dění v kostele. Tohle opravdu nemůže nikdo myslet vážně.

Za kameru se během své kariéry postaví snad každý druhý americký herec. Robin Wright dávno není jen tou křehkou dlouhovlasou blondýnkou, která zamotala hlavu Forrestu Gumpovi. Herecky dozrála už dávno, nyní coby režisérka předkládá intimní příběh o jednom radikálním rozhodnutí, za kterým ovšem stojí hluboká ztráta. Jistá Edee se ocitá uprostřed divočiny, zbaví se mobilu i auta a úplně (záměrně) bez lidí osahává neznámé. Zakoušení vlastní odolnosti ovšem záhy narazí, protože dáma z města neumí lovit, zahrádkaření jí sotva něco říká, se zásobami na zimu to zoufale podcenila. Zatímco počin jejího bývalého manžela, Seana Penna, Útěk do divočiny byl víceméně konfrontací různých pohledů na život a z toho plynoucích životních stylů, Edee mnohé (až do určitého momentu) prožívá sama. A my postupně zjišťujeme, co za bránění se civilizaci je. Na debut velmi slušné, uvidíme, zda nepůjde jen o osamělý výstřel.

Sedí na lavičce a vypráví o své roli v národním fotbalovém družstvu, válečného hrdiny z Vietnamu, mistra světa v ping-pongu, podílníka krevetářské společnosti, běžce z jednoho břehu Spojených států na druhý, milého milované Jenny i otce kluka, který zřejmě nebude hloupý. Forrest Gump dokonale okouzlil diváky i kritiky. Stál za ním malý, ale nadšený tvůrčí tým, který věřil průměrné knížce. Za mnohé může tehdy začínající producentka s dobrou intuicí. Příběh fajn, ale scénář se studiu nezamlouval, takže musel zasáhnout mistr adaptovaných scénářů Eric Roth. Přípravy se táhly a když už se začalo točit, studio chtělo stáhnout z rozpočtu 10 milionů. Zasáhl Zemeckis s Hanksem, kteří projektu jednoduše věřili. Dozvíme se, jak Hankse ovlivnila intonace hlasu dětského herce, jak to bylo s vybroušenými triky, s nohami poručíka Dana či s prosazením skvělého soundtracku plného velkých amerických hitů. Povedené. Alabama!

Francouzská komedie pro mnohé představuje symbol dobré, až vynikající zábavy, lehkého humoru, jemuž nebylo nic svaté. Hodně postav, hodně barev, hodně dialogů. Úpadek to sice je, ovšem pohled na sličné duo Aure Atika a Judith Godreche kolikrát leccos uhladí. Třeba v takovém soláriu... Dvě až tři hvězdy.

První díly rozhodně nestrhly, pak se to lehce zostřilo a řekl jsem si, že to ještě zkusím. A dosud nelitoval. Teď už ano. Problém tkví především ve scénáři. Tvůrci se nemůžou rozhodnout, co chtějí vyprávět a vlastně pro koho, protože tenhle festival, kdo se zachová jako největší idiot, začíná vrcholit. Rvačka je úsměvná, protože není patrné, čeho chce jeden či druhý dosáhnout, John B. se dozvídá pravdu o svém otci, pokoušíme se o drama či thriller, ovšem zejména logika šla na hodně dlouhou procházku.

Jde to tak trochu očekávaným směrem a v souvislosti s posedlostí pokladem se nedá mluvit jen o Johnově otci. Než se dozvíme tu „velkou“ záhadu, musí mladá parta (která je už definitivně pětičlenná) představit další „perfektní“ nápad: okrást drogového dealera. Ještě víc nahlédneme pod pokličku JJ trápení, tvůrci v tomhle případě nehodlají „vytvářet“ záporné postavy. Sarah se život mimo peřinku zalíbil. Ten, kdo si myslel, že scénárista sáhne po tom nejpravděpodobnějším a tolik ohraném schématu, má smůlu, protože tady se začínají tahat hodně divocí králíci z klobouku.

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp.