castor

Moc fajn herci. Všemu vládne neústupný Kevin Costner, vsadil na úsporná gesta, charisma z něj čiší, radost sledovat. Uťápnutý Wes Bentley je přesný (slizký i slabošský), smyslná Kelly Reilly totálně nekompromisní, ta by se „v baráku“ honáků neztratila. Charisma předkládá i Danny Huston, moc mě baví i málomluvný bourák Cole Hauser, který po nevýrazných letech dostal pořádnou roli. Tady je „každý“ krok vykoupený značnou měrou fyzických i psychických sil. Každé rozhodnutí nese své následky, v postavách toho moc dobrého není, protože neustále odkrývají své pokřivené charaktery. Ten, jemuž jsme fandili, udělá něco, co nás docela vyvede z míry. John Dutton (kterého dál trápí zdravotní trable) musí zkousnout, že na sponzorském večírku sedí u rodinného stolu sám. Jamie otevírá svou kancelář pro kampaň, z Beth cítí kůň každou negativní myšlenku a Kayce řeší dobře se nevyvíjející zdravotní stav své milé. Solidně depresivní díl.

Ambiciózní Joe Wright mě poslední roky solidně zklamává. Chlapík je docela puntičkář, který rád experimentuje, jenže tím, že leccos podřizuje formální stránce a že kdejakou příležitost využívá k dynamičtějšímu ozvláštnění děje, může někoho otrávit. Mnoho sterilního a prázdného zůstalo po Anně Karenině i Nejtemnější hodině. I tady měl před kamerou spoustu talentu, ovšem výsledek je chaotický a (zbytečně) ambiciózní. Nespolehlivá hlavní hrdinka a vražda v protějším domě. Psycholožka Amy Adams se totiž bojí opustit domov, přitom přijímat návštěvy ve své „bezpečné zóně“ dokáže. Třeba novou sousedku Julianne Moore, která najednou mizí a hlavní postava přestává důvěřovat své vlastní pomíchané mysli. Potěší paranoidní atmosféra umocněná kulisami obřího domu, méně pak nevyužití herci ve vedlejších rolích. Každopádně je cosi špatně, když po půl hodině sám sebe nachytám, že dění na plátně moc nevnímám.

Beth, která se živí tím, že ničí kariéry druhých, Jamie, který má vysoké politické cíle, a Kayce, jehož tajemství musejí druzí neustále pochovávat. A jejich otec, který má vliv téměř všude (u prokurátora, u demokratů, u senátorky…). On hází klacky pod nohy druhým, oni mu to náležitě oplácejí. A teď se proti němu spojili. Ambiciózní developer a šéf konfederovaného kmene. „Je to nepřítel mého nepřítele!“ Jeden má pozemky, na kterých kvůli chybějící vodě nemůže obytnou čtvrť postavit. Druhý mu ji může poskytnout. Za určitých podmínek. Ne, není to tak pohlcující, jak jsme u jména Taylor Sheridan zvyklí.

Co je správné a co je zákon nejsou vždy stejné věci. Kayce (kterého chce John i s vnukem zpět na ranči) má tím pádem problém, protože to, že narazil na bílou dodávku, mělo dohru. Brácha Jamie ale přijde s elegantním řešením. Scéna se sourozenci v autě silná, protože „se jí dívala do očí a neviděla náznak lásky v jejím srdci.“ Znamení kovbojů (Y) dělají jenom těm, co dostali druhou šanci. „Dokážou“ tím, že se jim dá věřit. Důraz na prostředí a vykreslení postav! V nich toho moc dobrého opravdu není.

Scénáristicky stojí za oběma díly Sicaria, může být pyšný na svou režijní prvotinu Wind River. Ovšem potenciál Yellowstoneu se mu zatím naplnit nedaří. Udržet tuhle rodinu pohromadě je čím dál obtížnější, protože „jenom jí to umírání trvá déle“. Jenže tam si vezme život nezaměstnaná matka tří dětí, tam honák dobytka a otloukánek Jimmy najde tele a pak dostane nakládačku, tam Beth zase provokuje nejednoho chlapa, tam John Dutton vezme vnuka do přírody k řece… ale nakonec se toho vlastně moc nestane. Sheridan dává značný důraz na prostředí a vykreslení postav. Ovšem dějově se mi to pod kůži zatím nezarývá.

„Ať si to odpyká. Už si mohla zapamatovat, jak se jezdí na koni,“ to poslední, co uslyší z úst matky vnitřně rozpolcená Beth. Dívala se jí do očí a neviděla náznak lásky v jejím srdci. A od toho to tak nějak u Bethina chování pramení. Každopádně po ranči se s flaškou v ruce může procházet častěji. Thomas Rainwater má vrátit z rezervace to, co vzal, protože dobytek nepozná rozdíl mezi jeho (Costnerovou) a jejich půdou. Developer Dan naopak přišel o vodní zdroj, kterým měl vyrábět proud. John Dutton pozměnil tok řeky. I třetí díl působí lehce rozmělněným dojmem. Stejně jako minule se Kayce připletl k výbuchu, i tady se motá okolo jedné „zápletky“ (opuštěná dodávka), která (stejně jako naposledy) působí, že ději ani postavám nijak zvlášť nepomůže. Zůstává to sice pomalé, ale zajímavé charaktery a pozvolna se rozjíždějící režie dávají naději.

Perfektní vedení míče a skvělá střela. Levonohý obránce, který jako třetí Čech vyhrál prestižní Ligu mistrů. Coby odchovanec Baníku Ostrava byl členem mládežnických výběrů, podílel se na zisku titulu vicemistrů Evropy do 21 let pod Karlem Brücknerem, stejný rok ho trenér Chovanec vzal na EURO 2000, kam zdaleka nejel jen jako divák. A rok 2000 byl evidentně zlomovým, protože opustil Bazaly a zamířil do italské Neapole („Pravidla v Neapoli neexistují!“) a na všech štacích na Apeninském poloostrově poznal velice svérázné fanoušky. Výrazněji se pak prosadil po přestupu do Udinese, který je tak trochu továrnou na fotbalové zboží. Vychová hráče a výhodně je prodá (tady zajímavá odbočka s Ruskem). Po EURU 2004 (prakticky všechna velká tuzemská jména se shodla na tom, že šlo o vrcholnou etapu českého fotbalu a po prohře s Řeckem zároveň o jejich největší fotbalové zklamání) se o něj zajímaly velké kluby, skončil v AC Milan, ve kterém po boku hvězd typu Seedorf, Kaká, Gattuso, Maldini, Inzaghi nebo Pirlo zdaleka nestačil průměr. Jinak cyklus, který se už zoufale opakuje, což je chybou tvůrců. Celkově hodně familiérní díl (manželka dostává až příliš prostoru), závěrečné strojené „díky“ raději zase nechám bez komentáře.

Tohle údolí nemůže mít víc šéfů. Charismatická hlava rančerské rodiny z Montany (John Dutton (spolehlivý Costner) v tom má jasno. Noční střelbu a jednu popravu je třeba ututlat a provždy se zbavit těla, nicméně vztahy mezi jeho nekompromisní dcerou Beth a synem Jamiem, lehce ukňouraným právníkem, jsou stále napjaté. A poměrně černohumorné. Ale nejmladšího Kayceho je třeba chránit, protože tak by si to přála jejich tragicky zesnulá matka. Zrovna Kayce stojí někde uprostřed, protože žije právě mezi původními obyvateli území. Tak nějak se stále nemůžu zbavit pocitu, že jsem „podobné“ viděl zpracované mnohem lépe a zatím spíš brousíme po povrchu.

Je to trochu méně výživný rozjezd, ale přeci (skoro) každé začátky jsou těžké. Samozřejmě u seriálů je to jiné, divák očekává, že ho pilot hned pohltí a donutí si pustit další díly. Ale uvidíme. Postav je hodně, práce s jejich představováním poměrně sterilní a utahaná. Tvůrci skáčou lehce zmateně od jednoho hrdiny k druhému. Vládne jim neústupný rančer Kevin Costner s početnou rodinou, která odráží plány ambiciózního developera a stále drzejší původní indiánské obyvatele. Na pilot hodně přemrštěná stopáž. Přesto věřím, že Taylor Sheridan, chlapík, který k nám opakovaně vysílá drsné chlapácké projekty, nezklame. Ostatně vygradování úvodní epizody dává poměrně velké naděje.

Jeden z nejslavnějších šerifů, proslulá přestřelka, spousta známých hereckých jmen a zatraceně přepálená stopáž. Příliš váhaví střelci neměli v nehostinných časech dobývání Divokého západu nikdy na růžích ustláno, Kevin Costner coby legendární šerif to ví a udělá v téhle nelehké době (snad) pořádek. Výsledek je docela utahaným listováním v rodinném albu, respektive v profesním, kdy emočně pasivní šerif přežívá množství přestřelek a nevzrušivě nás provádí tím nebo tamtím. Lawrence Kasdan (s Costnerem spolupracoval hned několikrát) v mnoha směrech sází na jistotu a nejednu scénu měl dotáhnout lépe, jiné měl nechat na podlaze střižny. Ale svého diváka si to s ohledem na roky opomíjený žánr najde. Stovky komparzistů, kulis i kostýmů, a hlavně tříhodinová délka. Pustit si takový film třeba v devět večer každopádně není nejlepší nápad.