castor

Jak jinak by mohl Ridley Scott začít, než ve velkém stylu? Mysleli si to tehdy v případě jeho debutu alespoň kritici a diváci, kteří ocenili jeho výtvarné vzdělání a silné vizuální cítění. Jedna neschopnost překonat zničující nenávist dvou mužů, kteří nejednou bojují na kordy i muškety, je hlavním motivem jeho prvotiny. V průběhu několika se dva důstojníci opakovaně utkávají, přičemž příčina sporu už je zapomenuta, zůstává jen potřeba dotáhnout rituální konflikt do konce. Scott s pověstí vizionáře schopného vytvářet emotivně plnokrevné filmové světy a tvůrce kultovních kousků (a že jich bylo) využil doby napoleonských válek a nechává se fascinovat soubojovou choreografií. A my mu to baštíme i neuvěřitelných 40 let poté. Jen měl tehdy víc vyprávět..

Jeden má osobitý humor („Byl jsem tři roky v base. Ztvrdne mi, jen vidím kouřit komín.“), druhý osobité metody při nahánění lumpů. Klasický starší kus, který Walter Hill pojal trochu ostřeji, nebál se krve a odhalených hrudníků. Docela slušná akce, solidní tempo a nevyzpytatelné duo. Hornerova hudba místy opravdu silně připomíná Arnoldovo Komando. Škoda, že je buddy movie tak málo k vidění.

Po střetu s hejnem ptáků mu odešly oba motory, dal na svou intuici a předešel pádu stroje do hustě zastavěné městské části. Jako správný kapitán letadlo opustil jako poslední. Kdo jiný by ho mohl hrát, než Tom Hanks. Podobně jako v Kapitánu Phillipsovi, rovněž skutečném případu lodi přepadené somálskými piráty, nese rysy antihrdiny, který prostě jen dělá svou práci. Spolehlivý matador Clint Eastwood to neměl snadné, protože všichni vědí, co se stalo, takže šlo o to, jak to celé podat. Téma zkrátka není úplně nosné. Víme, že Sully se musel střetnout s vyšetřovateli nehody i vlastním svědomím, zda nálepka hrdiny nebyla předčasná. Stěžejní scéna se ovšem na plátně neodehrává zbytečně, pokaždé má co nabídnout. Scénář se snaží být co nejprostší, zatímco u podobného Letu s Denzelem Washingtonem to má divák (i tvůrci) snazší, protože dramatičnost a atraktivitu zvyšuje pilotův problém s chlastem. Oslava obyčejných lidí se tak pánům povedla. Hanks dovede i na minimálním prostoru dokázat, že na špici prostě patří. Když ho objímá personál hotelu, když mu třese pravicí barman, když pochybuje sám o sobě, vždycky mu to věříme. Eastwood se tentokrát nevěnuje zbytečným kudrlinkám, kašle na vedlejší linie a je prostě znovu zatraceně suverénní. 86 let? Klobouk dolů.

Nenapravitelný zloděj a naivní policistka. Nemůžou mít děti, tak jedno čmajznou. Navíc milionáři. Situaci páru komplikují bývalí spoluvězni i čistič vyslaný po stopách povedené dvojice. Manželství je holt záležitost kompromisů, jenže bratři Coenové na to jdou jinak, než co mainstreamem zpitomělý divák očekává. Bezstarostně odvázaná komedie nestárne, rukopis bratrů je patrný, herci se předvádějí na maximum. Originální kus, kterému sluší tři i čtyři hvězdy. Tentokrát půjdu nahoru, i díky fajn délce.

Celonoční ježdění odnikud nikam nabídne desítky skvělých songů a trochu mladických útrap. A bývalý asistent Francise Forda Coppoly dosahuje mezinárodního úspěchu. Navrch s minimálními náklady vydělal velké peníze. Jedna noc v životě několika mladíků před rychle se blížící dospělostí přinese několik rozuzlení a nálad, nostalgické retro sází na pocity celé jedné generace. Až mu někdy schází tempo a některé dialogy skřípou, jde o solidní výpověď odvyprávěnou s lehkostí nadšeného tvůrce.

Na jedné straně poctivé drama ze staré školy, na té druhé velmi kontaktní a syrový kus. Nicméně platí, že Mel je starej sadista, který si libuje v rozpůlených tělech a vnitřnostech. Mezi námi mi hodně vadí, jak to s ním dopadlo. Chlapík, který nám předložil několik ikonických postav, si vybral v soukromém životě několik slabších chvil a studia ho ve velkých projektech tak nějak nechtějí. Takže pauzíruje, občas se někde objeví, ale žádná sláva to není. Jeho válečné inferno je nicméně sebejistou poctou jednomu osudu. A to přes hodinu nevidíme žádnou akci. Hrůz boje na Okinawě si však užijeme dosyta. Do války šli tehdy všichni. On nechtěl chybět a nechat za sebe bojovat druhé. Ač se čerstvě zamiloval (roztomilá Teresa Palmer), tenhle člen Církve adventistů sedmého dne chce mezi bojujícími běhat s morfiem a beze zbraně. A to je v armádě sakra problém. Nakonec tenhle pacifista zachrání přes sedm desítek zraněných. Zůstal totiž v ostřelovaném prostoru a snášel jednoho zraněného po druhém k okraji útesu. Odtud je ručně spouštěl na lanech do bezpečí. Předchází tomu nelítostná, děsivá a atmosférická vřava, velmi zručně natočená. Orgie kaskadérů jsou nesmírně promakané. Vesnický prosťáček s nablblým (ale nakažlivým) úsměvem Andrew Garfield znovu dokazuje, že hrát sakra umí, moc mě ještě potěšil spolehlivý Hugo Weaving. Na druhou stranu si přiznejme, že příběh je velmi prostý, řada scén až moc „připravených“, hlavní hrdina až moc velký klaďas, protivníci až moc hloupí (proč Japonci neshodili ten provazový žebřík?). Nad vším však bedlivě dohlíží sám silně nábožensky založený Gibson, který to má pořád v sobě.

Všechno tak nějak muselo uzrát a díky tomu je třetí díl tak milý. Nevnucuje se, není násilně humorný. Je prostě vyspělý. Třetí pokračování nepláče nad rozlitým mlékem, naše milá Bridget neřve, jak je tlustá a sama (což ji ale paradoxně proslavilo) a hlavně udělala čáru za kvalitativně slabší dvojkou. A navázala na první díl, za kterým rovněž stála Sharon Maguire. Bridget vzkřísila i Emma Thompson (coby lékařka navíc skvostná), ceněná britská herečka, která se výrazně zasloužila o scénář. Námět je prostý. Bridget přirozeně zestárla, má atraktivní práci a řeší, kdo je otcem jejího očekávaného dítěte. Prachatý Američan s podlamujícím úsměvem Patricka Dempseyho nebo její životní láska Colin Firth? Tvůrci to jí ani divákům moc neusnadňují, protože oba mají své kouzlo a charisma. Nicméně než se dostaneme na porodní sál, bude to moc fajn. Mnohé dialogy a situace jsou skutečně milé, laskavé a vtipné, prostě britské. Herci jsou moc fajn, v případně samotné Renée nás před časem vyděsil výsledek jejích plastik, pod kterým dál (i když už jen lehce) zůstává ten roztomilý kukuč, potěšující je i to, že Zellweger po mdlém období snad znovu nasedla do náměty slušně vybaveného vlaku. Výsledek není útokem na divákovu peněženku, je to nostalgický návrat, který tvůrci dělali (snad hlavně) s láskou. Ač sází na proklepnuté vtipy a snazší řešení. Za mě ale spokojenost.

Scénárista tomu chtěl, aby se potkali a vydali se do svých cílů společně. Všichni tři jsou sympaťáci, takže by se ani divák nebránil sednout s nimi do jednoho vypůjčeného auta, když letecká doprava selhala. Všichni tři se po zranění vracejí na čas domů, tedy nejstarší z nich nastálo. Ona vrací rodičům svého zesnulého přítele jeho kytaru, třetí do party pak míří za svou snoubenkou. Dočkáme se několika náhod, překvapení, milých i vypjatých situací, hlavně jsou až na drobné výjimky uvěřitelné a budou se líbit teenagerovi i padesátiletému divákovi. Tvůrci nabízejí propracované charaktery, příjemnou atmosféru, rozvážné tempo, herci zase velmi sympatické výkony (Rachel McAdams musela být rozkošná i jako dítě, které se vztekalo mezi regály v hračkářství). Tohle je kus, kterým se nás tvůrci nesnaží šokovat, prostě je mile obyčejný a zatraceně dobře drží pohromadě.

Výrazně metaforické pozadí vyprávění a výtečný výkon smutně prázdného Josefa Somra – to je tím hlavním, co si na Jirešově Žertu budu vždycky pamatovat. Snímek kritizující totalitní politické praktiky, jak víme, komunistická cenzura poslala do trezoru. Působivé svědectví těží i z toho, že si Milan Kundera pohlídal scénář. Tragikomické, přesné. Nezapomínejme na minulost.

Poprvé pozuráželi kdekoho v jednom malém obchůdku a přilehlé videopůjčovně, podruhé už otáčeli hamburgery nad rozpálenou plotnou. Potřetí mají přijít asi za dva roky, ale s ohledem na to, co dnes Kevin Smith natáčí, je oprávněný důvod se toho obávat. Ale zpět na začátek. Přátelství dvou loserů, kteří se kopou do zadků a nemají snahu se nikam posunout, je i přes nespočet krutě sprostých scén vlastně „vyzrálým“ filmem o důležitých věcech. To, co nám předvádí, je vypointované, rychle nás přetáhne na svou stranu a stejnou vlnu. Černobílý debut jednoho z předních představitelů autorského amerického filmu devadesátých let je prostě kouzelný. Bizarní, kultovní, ďábelsky vtipný. Hvězdné války, kouření 37 ptáků, jedno citové dilema, záhadný sex na toaletě, prodej cigaret, krém na boty, hokej na střeše, drogoví dealeři Jay a Mlčenlivej Bob a ještě mnohem víc. Škoda, že dnes přerostlý teenager Smith působí hodně unaveným dojmem.