castor

Bond č. 6 - Úvod na pláži je zběsile nastříhaný, ale efektní. Obecně jsem měl se střihem problém. Takové až nesmyslné porcování místy slušně nápaditých scén. George Lazenby sice styl nemá, ale celkově mi nevadil. Problém je s délkou, tu tvůrci přepískli. Peníze ale tenhle „jiný“ Bond vydělal, ač byl docela riskem, o který se nikdo nechtěl znovu pokoušet. Další dobrodružství se tak už zase pevně drželo ověřené formule agenta 007. Kupříkladu ale lyžařské scény v úchvatných scenériích jsou s ohledem na dobu vzniku velmi solidně natočené.

Pro filmového fanouška určitě fajn záležitost, ovšem skvělé ukázky z vynikajících filmů a tváře velkých herců a tvůrců občas přebíjí takové nicneříkající klábosení a úsměvná snaha o navození dojmu, že se bavíme snad o očkovací vakcíně na všechny viry světa. Každopádně 90. léta. Šlo o éru vzestupu antihrdinů. Prostě žádní svatoušci, kterým jsme tak nějak začali držet palce. Dostalo se nám navíc nového pohledu na příběhy, u kterých jsme si mysleli, že je už dobře známe (Apollo 13, JFK a další kousky od Stonea), i příběhy z 2. světové války, které naopak už nikdy nechceme zažít – snad jen právě na stříbrném plátně. Mnozí režiséři se postupně vzpírají studiovému systému, dělají svou práci jinak, víc autorsky. A samozřejmě se svým tažením začínají (noví) nezávislí režiséři (Sofia Coppola, Paul Thomas Anderson, Richard Linklater či Quentin Tarantino). Nechybí komediální taškařice, které se nebojí jít dál než jejich předchůdci, velký návrat zažívaly i romantické komedie, které měly jednu suverénní královnu (Julii Roberts). Jsou tady také akční (i jiné) bijáky plné revolučních počítačových efektů, které jsou i o mnoho let později nesmírně silné. A pak přišel rok 1999, kdy řada tvůrců pracovala na svých mimořádných dílech a jako by se chtěla koncem století  pořádně předvést.

Bond č. 14 - Vyhlídka na vraždu představovala konec letitého závazku Rogera Moora k Bondovi. Nakonec z toho bylo úctyhodných sedm bondovek. A ve výsledku vlastně docela dobré. Úvod na sněhu dostatečně dynamický, v Paříži pak Bond zase (stejně jako v Žít a nechat zemřít) novomanželům zničí svatební dort. Christopher Walken dostatečně slizký, diskotéková hvězda Grace Jones je fajn oživením. 007 si dá závody na koních, pak se bude líbat (pod vodou) s pneumatikou, vzápětí s černoškou. Ve výsledku ryze akční film, ve kterém se tajný britský agent honí s americkými policejními vozy a dopřeje nám husarské kousky na horkovzdušném balónu nad Golden Gate. Jen je jeho představitel často zaskakován nebo si tvůrci musejí pomáhat střihem.

Bond č. 8 - Smělé činy, dravý špión, osudové ženy. Bond je větší hvězdou, než herec, který ho hraje. Po Connerym se uvažovalo o několika kandidátech, ale tvůrci se vždy vraceli k Rogeru Moorovi. Nikdy mi k srdci dvakrát nepřirostl. První desítky minut rozhodně nestrhnou, moc se mluví, naštěstí to místy přebije půvab Jane Seymour. Magie, šílené kostýmy, přehrávající seržant. Nervy měly pocuchat scény s krokodýly, bohužel jsou spíš úsměvné a na efekt. Toho času musela být náročnou honička na člunech, potřeba jich bylo 26, hned 17 z nich se už na vodu nevrátilo. Jen je krapet natahovaná. Finále uspokojivé.

„Pověsím si tvůj diplom nad můj hajzl v domě pro hosty!“ Snažili se je udupat koňmi, to neměli dělat. Ostatní chtěli pomstu, mají ji mít, ale bude je to něco stát. A Walker měl před časem opustit stát. Nestalo se. Jamie začíná řešit svou minulost. Zatím jsme rozkopli dveře tak napůl, po scenáristické stránce už tvůrci zažili lepší chvilky. A Josh Holloway je zoufale nevyužitý, ostatně jako řada dalších vedlejších postav. Celá třetí série nenabízí mnoho, dějově se to příliš neposouvalo, mnohé se lacině natahovalo, některé charaktery se začaly chovat nelogicky.

Člověk, který stojí za trampoty inspektora Jacquese Clouseaua a který nás všechny okouzlil Snídaní u Tiffanyho, předložil také tuhle místy slušnou romantickou komedii, ve které je za uragán v sukni Kim Basinger a za její politováníhodnou oběť Bruce Willis. Zmatený úředník, který krásnou neznámou pozve na šampaňské, přičemž se do děje začne motat několik vedlejších postav. Výsledek je ujetý, dynamický i slušně zahraný. Za mě se nicméně tahle osmdesátková záležitost mezi mé srdcovky nikdy nezařadila.

„Když už mi lezeš do rodiny, mohl bys být, prosím, aspoň jediný, který se se mnou baví?“ Letiště, lyžařské středisko, hotely. Market Equities bude tlačit na vládu, aby půdu vyvlastnila. Veřejné zájmy, pracovní místa. Ranč má sice peníze na rok, na dva, co potom? Jenže táta! Monica udělá odvážný krok, dva z honáků zase dostanou lekci od dua potížistů. Čímž si sami zadělají na pořádný průšvih. Zase jednou fajn díl, který potěší hutnou atmosférou.

Ještě, než Tom McCarthy sledoval pozadí vzniku budoucí zpravodajské konzervativní bašty s démonickým Russellem Crowem v čele (The Loudest Voice) a než nám předložil ušlechtilé drama o jednom investigativního týmu (Spotlight), napsal a natočil civilní příběh z amerického zapadákova, ve kterém se toho příliš nestane, přesto si svého diváka najde. Ledový samotář Peter Dinklage zvláštně přitahuje své okolí a otevírá v druhých jejich třinácté komnaty a „pomáhá“ jim, jak se záklopkou naložit. Ve výsledku potěší mile zvláštní atmosféra a několik hereckých pokladů amerického (nejen) nezávislého filmu. Na skákání do vzduchu to ale zase určitě není, navíc se na něj docela rychle zapomene.

Pořád se na to hezky kouká, ale z hlediska hlavní příběhové linky se toho vlastně moc nestane. Jamie na personálním oddělení zjistí nemilou novinku. V závěru dostane proslov o tom, jak si (nezvykle v přítomnosti Jamieho rozněžněný) John zasloužil to, co si zasloužil. Vrkání Ripa s Beth už se skutečně trochu zajídá. Naposledy dostala svolení, tak s tím vyrukuje na svého milého. Motáme se motáme. Celá třetí série nenabízí mnoho, dějově se to příliš neposouvá, mnohé se lacině natahuje, některé charaktery se začaly chovat nelogicky.

Drsný moderní western, který se v posledních dílech nikam příliš neposouvá. Ekonomická evoluce se blíží k ranči a na stole je astronomická nabídka. Za něco, co pro Jamieho otce znamená celý život. Jinak právě Jamie si znovu vyslechne pár jízlivých vět od Beth, jakým kusem odpadu vlastně je. Pokolikáté už? A opravdu se nedá jejich vztah někam „posunout“? Jak je to v jejím případě s rčením káže vodu a pije víno. Honáci si povyrazí s jízdou na bizonech, jedna šťavnatá mladá blondýna by si ráda zajezdila na stárnoucím kovboji Lloydovi. Jako vážně? Vážně není (obecně) kde brát?