castor

Ač je v sérii notoricky známá komedie, kterak princ ze Zamundy hodlá v newyorkském Queensu k lásce přijít, a svým způsobem i nezničitelný kovový kyborg od vytříbeného evropského stylisty (a úchyla) Paula Verhoevena, který bojoval hlavně s ratingem, jinak je tahle čtvrtá skupina protkaná hororovými skvosty. O nespolehlivosti s britským týmem jsem skrze natáčení Vetřelců slyšel, hlavně, že byly pauzy na čaj. Stejně jako v jiných případech to bylo s výsledkem nahnuté. Halloween zase spatřil světlo světa jen díky nadšení party známých, kteří za směšných 300 tisíc dolarů natočili hororový kus o hlídání dětí, které se šeredně zvrtne. John Carpenter měl koule, navíc stvořil onen děsivý hudební motiv a o zbytek se už postarala klasická šeptanda. Pátek třináctého se chtěl právě na úspěchu Halloweenu svést. Povedlo se. Potěšily detailní návraty k jednotlivým mordům. Ani zvrácené dítko Wese Cravena nemělo zdaleka na růžích ustláno. (Ne)úspěch Freddyho byl klíčový pro další „život“ studia New Line Cinema. Obecně škoda, že velmi často chybí zainteresovaní: Eddie Murphy, Paul Verhoeven, James Cameron a další. Každopádně se těším na další filmová vzpomínání.

Pořád mi to trochu připomíná loňskou sérii WeCrashed, rovněž inspirovanou skutečnými událostmi. Jako bych sledoval jeden díl pořád dokola: nedaří se, přijde nápad, pak zase nějaká rána pod pás, a vzápětí cosi, co má hlavní hrdince udržet její moc a sny. Jenže se to (divákům) brzy okouká. Investoři už nechtějí žádné odklady: prostě září a ani o den víc. Elizabeth rozhodne, že na testy použijí konkurenční přístroje. Investoři přece nemusejí vědět všechno. Holt podlehla mezím svých ambicí, kdy kolikrát volila směrem ke svým kolegům či správní radě zkratky a polopravdy, které ji ovšem nemůžou držet nad vodou věčně. A kromě toho Elizabeth navždy neopustí pouze strýček, ale i někdo, s kým byla na palubě od samého začátku.

Sám byl svého času vizionářský, ale na samotný průlom svého nápadu čekal roky. Doktor, který je součástí delegace, která má rozhodnout o tom, zda se stane součástí aktivit Theranosu. Ten totiž hodlá nabídnout centra, kde se pacient dočká bezbolestného, efektivního a levného krevního testu. Lidé okolo Elizabeth (ano, zejména Sunny) jsou ostří nejen směrem ke svým zaměstnancům („Máš padáka!“), ale i k potencionálním investorům, kteří prostě ty avizované laboratoře neuvidí. Elizabeth se na důsledky svých rozhodnutí neohlíží, zatímco ostatní nad nějakým aktuálním záměrem pochybují, ona už je o krok napřed. Její představitelka Amanda Seyfried umí skvěle mluvit s lidmi, báječně se přetvařovat, omotat si kolem prstu kohokoliv a vytvářet si tak vlastní realitu.

Hodně ambiciózní a krapet sociopatické postavy diváci milují i nenávidí zároveň. Postupně čekáme v případě podnikatelky Elizabeth strmý pád a přemýšlíme, zda lze část jejího chování připsat mládí a nezkušenosti, nebo už od začátku vykazovala jisté poruchy osobnosti. Zřejmě věřila, že medicína může být odvětvím, ve kterém bude pomáhat a hlavně vydělávat. Sledujeme její cestu vstříc vytýčeným cílům, vstříc pochybovačům. Jsou tu ovšem konkurenční patenty, překrucování toků příjmů, nedodržování slibů i termínů, odchody klíčových spolupracovníků. Holt podlehla mezím svých ambicí, kdy kolikrát volila směrem ke svým kolegům či správní radě zkratky a polopravdy, které ji ovšem nemůžou držet nad vodou věčně.

Asi nechejme stranou, že „někoho“ s ksichtem M3gan, jejím výrazem, dětskou postavou a rozumbradovým povídáním, by si člověk (ne)vzal do auta, natož aby dělal blízkého kamaráda osmiletému dítěti a každý večer sledoval, jak dítko usíná… Právě takovou robotickou panenku zkonstruovala sympatická brunetka (letití vývojáři kdesi z Japonska se můžou jít bodnout), která má po tragické nehodě své sestry vychovávat malou neteř. Není zrovna „rodičem roku“, tudíž si traumatizovanou dívku zkusí získat pomocí umělé inteligence. Ovšem pryč jde nějaká morálka, M3gan si má s dívkou nejen hrát či ji upozorňovat na nespláchnutou toaletu, ale začne ji rovněž bránit proti okolí. A klidně někoho vytahá za ucho. Doslova. S expozicí děje si film dává hodně na čas, potíž je ale i s druhou polovinou. Zatímco dřív žánr sahal po jiných tématech, nyní se tu a tam otře o moderní vynálezy a umělou inteligenci, které s sebou pořád nesou řadu nezodpovězených otázek. Tudíž vedle legendárního Chuckyho či novodobější Annabelle posedlou zlým duchem tu máme znepokojivou mrchu, u které se ale tvůrci nesnaží vysvětlit její nestandardní chování i ztrátu možnosti ji ovládat. Každopádně pár nápaditých a efektních momentů tu je, když ale tvůrci něco načnou, mají to i dokončit. A fakt se přímo nabízelo surové krvavé finále, ovšem je to jen takový popíček, který si M3gan tu a tam brouká. A tak je to prakticky po celou dobu: furt přešlapujeme mezi pomrkáváním na diváka (záměrně přehnané scény) a tím, že to tvůrci pořádně rozbalí a vykašlou se na teenagery v kině, kteří si myslí, že John Carpenter je youtuber. Navíc témata, která snímek otevře, nijak zvlášť nerozvine. Nenáročná jednohubka s nevyužitým potenciálem.

Chtěla změnit svět. Už žádné jehly. Školné na Stanford obětovala svému snu. A svým ambicím. Peníze použila jako počáteční investici do společnosti zabývající se technologiemi pro zdravotnictví. Jejím klíčovým produktem má být stroj, který dokáže provádět řadu krevních testů pomocí pouhé kapky krve. Radili jí bojovat, což usilovně dělala, ale zároveň stihla i jeden krok přes čáru („Bude to fungovat. Jen to nefungovalo ten den!“). A onen zázračný přístroj Edison vlastně nakonec nikdy nespatřil světlo světa. Přesvědčivá Amanda Seyfried je zatím tím hlavním, proč sérii sledovat. Nicméně zatím mi to trochu připomíná loňskou sérii WeCrashed, rovněž inspirovanou skutečnými událostmi.

Vize jsou fajn, ale ne vždy doputují do zdárného cíle. Ambiciózní Elizabeth by mohla vyprávět. V osmnácti letech nastupuje na Stanfordovu univerzitu, obor chemické inženýrství, a už jako prvačka se dere mezi zdatnější výzkumné pracovníky v laboratoři. Pracovně zlomenému otci radí, aby se postavil na vlastní nohy, odtažité ledové královně, tedy matce, oznamuje, že hodlá začít sexuálně žít. Ne, opravdu neprožívá typický studentský život včetně honby za jednorázovými požitky. Každopádně Amanda Seyfried ji ztvárňuje skvěle – třeba její sólo před zrcadlem…

„Bodávala mě pod stolem vidličkou. A to už byla dospělá!“ Beth začne vyhrožovat fotkami, přitom vůbec o místě na hranici s Wyomingem nemá tušení. A to kvůli tomu, že Jamie vyrukuje se zanedbáním povinnosti guvernéra, který podle něj nejednal ve státním zájmu. Navíc to už minule začalo nálezem potracených telat bizonů. Pokud bakteriální brucelózu chytne jen jedna kráva, stát vybije celé stádo, tudíž několik postav musí na čas zmizet kdesi v Texasu. Máme tu osmou epizodu a příběh prostě trpí. A to jsou díly delší než v předchozích sériích. Takže je potřeba přihodit hodně obrazové/náladové výplně, sem tam nějaký country šlágr, jindy si připomeneme Jimmyho kovbojskou linii. Monica, která se svým tchánem snad nikdy nevedla souvislý dialog, mu podruhé poděkuje za to, co řekl po ztrátě jejího syna. U honáků je to pořád dokola, aktivistka Piper Perabo nestrhla. Mám pokračovat...?

Market Equities zažaluje stát, ten zbankrotuje, a to už zavání ústavními kroky proti funkcionáři (guvernér Dutton), který může být potrestán zbavením funkce. Jamie se toho holt nebojí a začne otevřeně říkat, jak guvernér připravil stát o miliardy z daní i o tisíce pracovních míst. John má zatím jiné starosti, protože stádu hrozí bakteriální brucelóza, kterou na pastviny zavlekli bizoni z parku. A onemocnění představuje velké riziko pro Johnův dobytek, protože stačí, aby jej chytla jediná kráva a stát nechá vybít celé stádo. Je třeba jej přesunout na jih, tudíž se asi s několika postavami na čas rozloučíme. A to ještě ministerstvo vnitra posvětilo, že rezervací mají vést dvě potrubí. Postava Summer divná.

Na montanskou půdu se snese prezidentský vrtulník, zatímco parta kovbojů v čele s rodinou Duttonových míří do panenské přírody. A má to moc fajn feeling. Stádo o tisíci kusech dobytka je záhy pod kontrolou, navíc se bude umírat po kovbojsku. Mrazení tentokrát víc než nějaké úderné dialogy nebo akční hody obstará množství pocitových záběrů na práci rančerů i pohledy na scenérie či zalesněná údolů s vrcholky hor v zádech. Každopádně za sebou mám šest dílů, osm před sebou a obavy z hlediska příběhovosti (dle očekávání) rostou. Navíc jsou epizody delší než v předchozích sériích.