castor

Maso se důkladně dusí, omáčka bublá, z kořenové zeleniny jsou vmžiku kostky. A furt někdo ječí. Pohled na chod kuchyně v podniku The Original Beef of Chicagoland plný několika ztracených existencí je poměrně náročný. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné opravdu vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti, protože…

Mia Goth a Ti West si evidentně rozumějí. Stejně jako u předchozího titulu X trvá poměrně dlouho, než se přejde k nějakým ostřejším momentům, ale právě ta dávka trpělivosti, kterou režisér West (natočil i dva díly dravé série Oni) předvádí, mě znovu bavila. Víc než o příběhu je to o budování konkrétního charakteru. Pearl v době přetrvávajících následků španělské chřipky hledá místo v životě, zatímco její manžel slouží v Evropě během první světové války, a zatímco je odkázaná na život vedle své matky, přísné oddané katoličky, a invalidního otce. Dřinu na farmě chce vyměnit za svět filmu, na které by její vrstevnice chodily do místního kina. Celé to začíná jako barevné naivní drama o snech jedné dívky, která si nicméně třeba cestou z nákupu odskočí do polí „zasouložit“ se strašákem, abychom stále hlouběji vnímali její výkřiky vzpoury proti okolnímu světu. Vše to samozřejmě vybublá a mnozí se minimálně zaradují. Goth, která začínala pod vedením Larse von Triera a která evidentně netouží po romantických komediích, jen potvrzuje, že je zatraceně talentovaná.

Montana zůstane Montanou. „Aktuálně nás berou jako hřiště pro boháče. S tím je konec. Zvolili jste mě správcem tohoto státu, místní půdy a jeho obyvatel, a přesně tím taky budu. Ochránci přírody se rádi dohadují, co je nejcennějším zdrojem Montany. Vodstvo? Vlci? Stromy? Odpověď je prostá. Jste to vy. Farmáři a rančeři, kteří žijí s půdou, ne na ní.“ Z Johna je guvernér, životní trable v ryze amerických mantinelech ale pochopitelně pokračují. Taylor Sheridan má na kontě několik úspěšných zářezů na stříbrném plátně a hlavně má producentsky a scénáristicky pod palcem na desítku televizních projektů, kdy Yellowstone platí k těm vybroušenějším diamantům. Nejsou to s otvírákem (logicky) takové hody (viz koordinovaný útok na rančerskou rodinu z minula), ale parta kolem Kevina Costnera si o pozornost znovu říká.

TRAVOLTŮV DÍL: Ten, jehož kariéra se raketově nastartovala i kvapně splaskla. Ten, který je velkým milovníkem letectví. Ten, který vyzval princeznu Dianu k tanci. Ten, který se hlásí k té divné církvi. Ten, který je specialistou na kasovní propadáky. Ten, jehož osobní život přinesl tolik zvratů a těžkých momentů. Jako by byl každý jeho úspěch vykoupený nějakou tragédií. Protančil se Horečkou sobotní noci a Pomádou, taneční kroky po letech oprášil i v kultovním Pulp Fiction. Jeho tanec života měl ovšem mnoho bolestivých kroků: během natáčení Horečky umírá jeho přítelkyně (jeho první velká příležitost tak vlastně znamenala dvě role: suverénního diskofloutka Tonyho a muže pečujícího o umírající partnerku), úspěch Pomády, která oslovila ještě širší publikum, zase zastiňuje smrt jeho matky. Rakovina mu vzala i herecké partnerky (Kirstie Alley ze série Kdopak to mluví či Oliviu Newton-John z Pomády) a především manželku Kelly Preston (2020), se kterou společně překonávali i tragické úmrtí (2009) šestnáctiletého syna. Dokument nicméně trpí spoustou frází, objevují se v něm nikterak zajímavé mluvící hlavy, řadu stěžejních rolí odbydeme jen fotkami (Pulp Fiction, Tváří v tvář), herecky zajímavou druhou polovinu 90. let prakticky ignorujeme. Tvůrci se pak otírají o průšvihové Bojiště Země a najednou skočí až k Hairspray. Finále podivně zrychlené.

Zákazníci žádní kravaťáci. Žádná franšíza, ale podnik, který vedlo už několik generací. Na sendvič s hovězím tady slyší. Každopádně nevím, zda po dni v práci plném nejrůznějších problémů potřebuju sledovat uječené kuchaře, kterým se pořád něco nelíbí, celé je to zaskládané nadávkami a úzkostnými stavy. Mladý Carmen platí za úspěšného šéfkuchaře, který se rozhodl oživit zapadlou a umaštěnou restauraci, kterou po starším bratrovi převzal i s dluhy. Je tu třeba cynická a ambiciózní kuchařka Sydney, která chce do absolutního chaosu vnést nějaký řád, zkušenější Tina, která nehodlá mladé pískle poslouchat, či věčně oponující Richie. Pro mnohé je ale tenhle kuchyňský šum drogou a jakousi přirozeností. Hrozně těžko jsem si nicméně k postávám hledal alespoň úzkou cestičku. Ústřední Jeremy Allen White jede na dřeň s emocemi. Svůdným půvabem jídla je fascinovaný. Kamera nejen jeho nachází v obtěžujících detailech, uspokojení z hotového jídla střídá frustrace i arogance, snáší urážky i sám je rozdává. Často se omílá nedávný Boiling Point o chodu jedné vytížené restaurace. Výsledek byl svěží, realistický, skvěle zahraný a do puntíku rozplánovaný. Ovšem zatímco tam byla konfrontace personálu dramatická, tady je místy otravná. Protože křivdy minulosti, protože chaotické vedení, protože toxický tým kolegů, protože rozpad elementární slušnosti... druhou sérii si nechám ujít!

Málokterý herec má na kontě takové množství památných rolí a nezapomenutelných výkonů jako právě on. Nejen v 70. a 80. letech to byla radost. Mnohdy šlo o postavy na okraji společnosti, jindy mafiáni nebo poldové, často v jeho urputném a soustředěném podání. Hlasové ohlédnutí „někde vzadu“ bez samotné Pacinovy tváře mě štvalo, stejně tak samotný komentář s obraty, které tahaly za uši (nehrál, on postavou byl; nakonec málem ztratil sama sebe; nebyl schopný vycítit tep New Yorku). Zajímavý byl jeho postoj k vlastní postavě v Kmotrovi. Pár (výborných) titulů opomenutých. Tři až čtyři hvězdy.

Tak tu máme finále a naprosto platí, že se bude hrát o vteřiny a hodně spoléhat na náhody. Jinak vypukne třetí světová válka. Na druhou stranu třeba takové dění na americké/ruské válečné lodi napínavé je. Ryanovi budou zase všichni na dálku tleskat, když to ale shrnu, tak prostě v případě třetí série šlo (bohužel) o poměrně průměrnou politickou hru (s moc fajn šestým dílem) a množstvím postav, které byly až příliš schematické. Místy tomu ale vcelku stylové napětí starosvětského žánru upřít nelze.

Minulý výbuch v tunelu i atentát na ministra jsou součástí něčeho většího: konkrétně ruského převratu. Zdá se, že do Prahy se už nepodíváme. Tak či onak mohly být české lokace využité lépe, omezují se na pár ulic, čáslavské letiště nebo Pražský hrad. Hlavní město má řadu lákavých kulis, využil bych je víc. Tím pádem se zase „vrátila“ politická část, která prostě strhující zrovna není. A možná i škoda utlumenějšího (herecky, na začátku série i v případě prostoru) Johna Krasinského, naopak chlapík na špinavou práci s tváří Michaela Kellyho je tradičně moc fajn.

Až se šestým dílem můžu Ryana znovu označit seriálovým popcornem se vším všudy. Dosud úplně nešlo říct, že produkce vysypala hodně z prasátka a že na výsledku to bylo zatraceně vidět. Řada akčních scén byla utopených ve tmě, jindy se o nějaké velkoleposti úplně mluvit nedalo. Navíc tvůrci doteď pokud přitvrdili, tak na politických hrátkách. Přitom stačí třeba taková fajn naháněná uvnitř velvyslanectví USA nebo následně v pražských uličkách. Pak se na čas proslaví patnáctitisícový Nymburk, situace okolo tunelu je fajn. Zároveň je patrné, že atentát na ministra i právě výbuch v tunelu jsou součástí něčeho většího. Nejlepší díl třetí série!!

Mladík s rouškou na obličeji nejprve zoufale sleduje v obchodě prázdné police, záhy stejně jako ostatní nakupující otočí hlavu na kýchající ženu ve frontě u pokladny (to byly časy, co?), aby o pár minut později pocítil ostří nože. Hlavní postavy ale teprve přicházejí: dvojice kamarádek, které už otravují protikoronavirová opatření a které si užívají studentský život včetně honby za jednorázovými požitky. Částečně je nám podsouváno, že se (vzhledem k pandemii) oddávají sobeckému chování, každopádně záhy jsme v honosné chatě u jezera, kam kamarádky vyrážejí. A kde se stane něco nemilého, protože stalker chce, aby jedna z dívek „převzala zodpovědnost za své sobectví“ a ještě k tomu nachystal zbytečně/komicky propracovaný plán, jak toho dosáhnout. Kevin Williamson je cítit. Jeho hrdinky neběží vrahovi přímo pod kudlu, ale zdatně s ním bojují, a když už na to přijde, v brutalitě mu oplácejí stejnou mincí. John Hyams se doposud protloukal hodně béčkovými produkcemi. Ostatně ani jeho otec, kameraman a režisér Peter Hyams, žádnou velkou díru do filmového světa neudělal. Přesto dokáže strhnout i zaujmout, solidně pracuje s prostředím a nabídne poměrně fajn zlomyslnou zábavu. Jen ty dvoumetrové rozestupy si nepohlídal :-)