castor

Co se jí asi honilo hlavou, když si ke spánku přiložila pistoli a zmáčkla spoušť? Faktorů, které zapříčinily tuhle fatální situaci, mohlo být víc, nedoceněné policejní úřednici se jako nejpravděpodobnější motiv jeví nezvládnutá aktuální úzkost. A odhalení téhle nemilé události přímo na policejní služebně si vydupe. A nepůjde o jedinou ženu: na scéně se objevuje i jistá Janete, která je terčem dlouhodobého psychického či fyzického týrání. Do největšího brazilského města São Paula navíc autobusem přijíždí mladá matka, která věří v lepší příští.

„Jak to, že toho tolik víš o Spice Girls?“ Evan Goldberg a Seth Rogen jsou kamarádi od dětství. Spolupracovali spolu na spoustě fláků včetně Superbada, Apokalypsy v Hollywoodu nebo Interview. Fešáci v upnutých trikotech, prvoplánově kladní, zoufale nudní, zachraňující nás šváby před intergalaktickým zlem. Jenže tady jsou naši tajtrdlíci krapet morálně pochybní. Říkají si The Seven a reprezentují gigantickou společnost jménem Vought, která tvoří jejich veřejnou image a spravuje všechny ty zlaťáky, které tahle parta přináší. A že jich není málo. S jejich značnou silou přichází velká zodpovědnost, což je téhle bandě docela šumák. A jeden takový superzávodník zrovna fatální rychlostí doslova proběhne přítelkyní mladíka Hughieho (syn slavných rodičů Jack Quaid). Hrdinova absolutní lhostejnost nad tragédií spustí Hughieho solidní zlost. Proti elasťákovým celebritám nebude sám: pomstychtivá banda, kterou povede Karl Urban coby ostřílený Butcher (který přišel vinou Sedmičky o manželku), se rozrůstá o nové týpky – v jádru citlivého Frenchieho, němou a velmi hbitou Kimiko a o bývalého vojáka Mother's Milka. Na druhé straně je především egoistický slizoun Homelander ve skvělém podání Antony Starra. Celá ta myšlenka, kam až zajdu, abych se udržel úplně nahoře a ještě u toho zářil, je fajn. Jen u toho diváka místy nesmí moc přemýšlet a pouze se bavit.

Nevím přesně, čím to, ale jak v případě Gladiátora, tak i pozdějšího Království nebeského mi tyhle chlapské monumentální příběhy přišly zajímavější až po několikerém zhlédnutí. Nicméně zachutnaly skvěle. Legendární Ridley Scott před dvěma dekádami odstartoval vlnu zájmu o historické velkofilmy: následoval například i dramaturgicky nezvládnutý Alexander, podivně pokulhávající Troja či bez krve a na efekt natočený Král Artuš. Naopak Scott od začátku servíruje vizuální radost, úvodní bahnitá bitva proti barbarským Germánům je skvělá. Jenže umírající císař si vzápětí coby svého nástupce nezvolí povahově pokřiveného syna, ale čestného generála Maxima. Synek to nezkousne, otce zardousí a Maxima nechá popravit. Ten vrahům uniká, ale zkáze doma v podobě mrtvé ženy a syna nezabrání. Zraněný a ponížený se žene za pomstou: v aréně římského Kolosea. Do té doby nás čeká mnoho květnatých řečí i siláckých gest (a zhruba v polovině několik utahanějších scén), celkově je ovšem tahle látka strhujícím způsobem odvyprávěná a natočená. Russell Crowe měl rozhodně Oscara dostat až o rok později (za Čistou duši), naopak Phoenixovu jménu nominace coby muži velkých ambicí, ale malého nadání náramně sluší. Scott s Gladiátorem na chvíli oživil prakticky mrtvý žánr, jenž mezitím stihl znovu uvadnout. Zůstaly nicméně skvostné záběry z arény, fantastická Zimmerova hudba, velkolepost i po letech fungující emoce.

Nevím ani proč, ale místy mi to připomínalo tři roky staré drama Kathryn Bigelow Detroit. Stejně jako Chicagský tribunál tak nějak odráží současnou atmosféru ve Spojených státech. Zatímco ona se pohybovala v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž se umíralo, uznávaný vypravěč Aaron Sorkin v událostech roku 1968 v Chicagu, kdy se původně zamýšlený pokojný protest během demokratického sjezdu u příležitosti prezidentských voleb a díky několika událostem změnil v násilnou záležitost. O rok později soudní prokuratura rozjela proces s The Chicago Seven, tedy sedmičkou obžalovaných z podněcování ke vzpouře a dalších obvinění souvisejících s protivietnamskou válkou a protikulturními protesty. Proces trval řadu měsíců a jen podtrhnul období celospolečenských zaoceánských změn, kterým v šedesátých letech dominovalo zavraždění vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga (1968) či amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Flashbacky jsou tu za pouhé vysvětlivky, ze soudní síně tudíž moc nevycházíme, na což je občas náročné přistoupit. Každopádně obdivuju, že se projekt prokousal hollywoodským kolečkem a předložil události tak, jak zřejmě od začátku chtěl. A že to trvalo. Na látce se totiž v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů. Nevím, zda je Sorkin ten nejlepší učitel dějepisu, ale dialogové scény mnohdy ztrácejí dynamiku, uvítal bych energičtější pojetí, emoční zásah u mě neproběhl a myslím, že režisérovi jiné látky sedly víc. A teď asi mnohé naštvu, ale myslím, že podruhé si to pustí málokdo. PS: Mark Rylance vynikající.

Tuhle zlomyslnou satiru jsem viděl hned po premiéře a měl jsem k ní jisté výhrady. Tempo mi nepřišlo ďábelské, děj mohl být energičtější, dialogy nebyly tak vybroušené, jak zaznívalo. Ale měla skvělé herce. Sympaťák s výraznými rysy Aaron Eckhart by prodal i víko od kanálu nebo babiččiny ošoupané papuče, kdyby na to přišlo. Tabákový lobbista má vytříbené argumentační postupy, pravdu filtruje a zrovna dostal za úkol, aby se v hollywoodských bijácích zase objevovali herci, kteří vytahují z krabičky jednu za druhou. Překazit mu to hodlá investigativní novinářka i senátor, který tažením proti cigaretám hodlá sbírat cenné body. A taky musí myslet na vztah s dospívajícím synem. Nemusíme s ním v mnohém souhlasit, můžeme mu ale vlastně fandit. Výsledek určitě rozpoutá nejednu diskusi a naznačí, co debutující režisér (a scénárista) Jason Reitman potvrdí svými dalšími počiny: že má čuch na témata a talent na dialogy.

Dosud zničený Henrik se už nemusí propadat do zoufalství a může za to děkovat své kolegyni. Zvyká si tak na svou staronovou rodinnou roli, a ač to nebude vůbec snadné, chce bojovat. O své místo hodlá bojovat i Lilian, která se oklepala z nepříjemného „dárku“, a chce dál šéfovat svému týmu. Zdá se, že vyšetřování je u konce. Viník, důkazy i doznání. Nakonec je pachatelem někdo, koho bych nečekal. A u výslechu se tak trochu chlubí i cizím peřím, což nakonec docvakne (ano, opět) naší blonďaté kriminalistce s patrnou poruchou autistického spektra, takže vyšetřování ještě nekončí. Henrik mezitím navštěvuje hrob druhé dcery a myslí si, že bude už jen líp. Návštěva u něj doma ho přesvědčí o opaku. Finále silné. A nakonec i Saga nachází jakýsi vnitřní klid, a kdo ví, kde nakonec skončí. Výtečný seriál.

Donašeč Tommy je mrtvý, přičemž jeho policejním kontaktem byl Henrik. Kdo další Tommyho zradil? Saga na chvíli „odběhla“ od vyšetřování, aby dočista změnila svému parťákovi život. A tudíž už ví, kde je Astrid, přeživší z Henrikových zmizelých dcer. A zásahová jednotka na místo dorazí za pět minut dvanáct. Moc jsem mu to přál, letitá bolest se snad alespoň trochu zahojí. Po nemilé události u Lilian doma přebírá vyšetřování Jonas a už je jasné, odkud unikaly podrobnosti k případu. Mladé kapsářky již zároveň ví, komu ukradly na začátku série telefon.

Za vším hledej Tommyho. Vracíme se o pět let zpátky a poznáváme kriminálníka a informátora, kterého tým okolo Henrika kdysi využíval. Spojení jeho a mnohých postav divákovi leccos osvětlí. Po předlouhém úvodu jsme zpět v současnosti, ve které mimo jiné trpí vztah Sagy s Henrikem, kteří k sobě mají aktuálně zatraceně daleko. Tak se Saga alespoň vrhne do starého případu zmizení Henrikových nejbližších, objeví jejího kouče a bude to zajímavé zjištění. Tak jako v předchozí sérii se mi zdálo, že nám tempo uprostřed zvolnilo, už ale zase jedeme na plné obrátky.

Vztah Sagy a Henrika zasáhne novinka, se kterou zrovna nepočítali a která může jejich životy hodně změnit. Jenže vzápětí Saga, jak už je ostatně zvyklá, udělá zásadní krok, což jejich vztah hodně naruší. Henrik pak v návalu vzteku říká nahlas, co si o své emočně chladné kolegyni myslí. Ale k samotnému případu: „dokonalou“ komunitu narušuje nezvaný host a záhy to do města přivede i duo vyšetřovatelů.

Tak už asi víme, kdo seděl v černém autě. Přijde i velmi „silná“ a krutá scéna dcery gangstera, která se bojí klaunů. Jeden z podezřelých, kterému hrozí vyhoštění ze země, se odhodlá k zoufalému činu. Následně Saga přijde na stěžejní spojitost vražd – ukamenování, elektřina a jed. Tři metody vykonání trestu smrti. Jenže způsobů je víc, takže nepůjde o konečné číslo mrtvých. Další díl se silnými momenty.