castor

Pro někoho podivín, pro jiné filmařský génius. A podle všeho i rodinný typ a milý člověk. Jen prostě tomu, co dělal, přikládal velký důraz a snažil se ze všech dostat maximum. Včetně sebe. Uznávaní filmaři tak vyprávějí a skládají poctu velkému jménu, které střídalo žánry, lpělo na maličkostech, herce svým perfekcionismem dovádělo k šílenství. Dokument je to obsáhlý, nicméně poměrně standardní, rutinní, nijak zvlášť vybočující. Vznikl po tvůrcově smrti, možná měl jeho švagr a dlouholetý producentský kolega nějaké dva tři roky navíc počkat.

Byl sice první u nás, ale to ještě neznamená, že se z něho musíme posadit na zadek. Muzikál o jedné lásce a starých strukturách je plný naivních melodií a atmosféry starých dobrých chmelových brigád. Neublíží, nenadchne. I když tehdy, léta páně 1964, musel být pro diváky absolutně neznalé zaoceánských muzikálů slušným zjevením.

Pohyby zvýrazňující třásně, bohatě zdobené šaty, ladné křivky, dokonalé účesy, noblesa, elegance, živá hudba, ale také ranec dřiny a nemalé úsilí. Samozřejmě hodně rozhoduje, jaká sestava se poskládá na tanečním parketu (léta páně 2018 je velmi zajímavá), protože kupříkladu Marek Eben je tam „na furt“ a hlavně tradičně spolehlivý. Samozřejmě může vadit jistá monotónnost, na druhou stranu divák něco takového doslova hltá, takže změny mezi jednotlivými sériemi jsou spíš kosmetické. Prostě ve StarDance už všechno bylo, a ne jednou. Před některými „celebritami“ klobouk dolů, ti, kteří přidají i pořádný kus improvizace, si zaslouží ještě hlasitější potlesk. Všichni jsou tu každopádně „krásně dojatí“, pro všechny je „čest tam být“, takže ze vší té pozitivní uhlazenosti už se může přeci jen zatočit hlava.

Taková ta americká sousedská kratochvíle... Lidé začnou na přední zahradu vynášet nábytek, oblečení, nádobí, knížky, nářadí a spoustu dalších krámů, ostatní se v tom přehrabují a za pár babek si něco odnášejí domů. Takhle přišla mladá Jane, která žije ze dne na den, od nedůvěřivé seniorky k obyčejné termosce. Chtěla si zvelebit svůj pokoj bez nábytku, jenže v ní našla stočené balíčky peněz. „Náhodou“ se ještě potkají. Pak zase. A znovu… Neodbytná dívka a osamělá dáma. Vzniká nepravděpodobné přátelství, kdy každá do té druhé nějak „investuje“. A ještě možná s lecčíms zamává, že Jane vystupuje ve filmech pro dospělé. Režisér Sean Baker (oceňovaný The Florida Project) svým hrdinům rozumí, stejně jako nepříjemné realitě. Výsledek nabízí autentické herecké výkony, místy fajn atmosféru a několik momentů k zamyšlení. Není to moc, ale ani úplně málo.

Hororový specialista John Carpenter je tentokrát příjemně lidský, i když paradoxně pojednává o mimozemské existenci na naší planetě. Určitě tu zaujme spíše diváka, který má filmy „pouze“ rád, oproti tomu, který je do zbytečných detailů studuje a neustále analyzuje. Sci-fi žánr je tu totiž jen letmo naťuknutý, primárně jde o romantický mix jedné nečekané návštěvy, kdy si mimozemský tvor pro snadnější pobyt na Zemi vezme podobu zesnulého manžela jisté Jenny Hayden. S tou potom – nejprve proti její vůli – cestuje napříč Spojenými státy na místo setkání se záchrannou lodí. Jak to asi může s jejími city dopadnout? Na Oscara čtyřikrát nominovaný Jeff Bridges tu vytvořil věru fascinující postavu, překvapivě obdařenou morálními hodnotami i čistotou duše, postavu stejně podmanivou jako z počátku odpudivou. Karen Allen tu ke němu coby šokovaná vdova výborně sedne a divák si užije dvouhodinovou oddychovku s úžasným rozjezdem i trošku kostrbatým dojezdem!!

Krysy v kleci musejí být spokojené. V Kingstownu komplex sedmi různých věznic pohání místní ekonomiku. 20 tisíc ztracených duší, bez naděje, bez budoucnosti. Dva bratři (a mají ještě třetího) tu vystupují v křehké pozici, když řeší problémy pro příbuzné vězňů, dozorce ve věznicích, místní policii a zločince. Tam vykopají tašku plnou prachů pro lupiče, který si odpykává doživotní trest, tam doručí důležitý vzkaz, tam utěší ženu, jejíž bratr sedí v cele smrti. Jsou pojítkem ztracených duší se světem, který je nechce. Byznys ale musí se vším všudy převzít drsný samotář, který se nebojí ušpinit ruce. Prvních pár dílů příběhově nevyloží moc karet na stůl, ale po stránce audiovizuální to diváka dokáže přitáhnout. Když pominu vzrůstající napětí v mužské věznici, tak výraznější dějový oblouk představuje až postava mladé prostitutky Iris. Další linie, které se zdají být zajímavé, se dílčích úspěchů nedočkají. Často velká ramena, ale… Taylor Sheridan, který si vybudoval vlastní značku v podobě drsných látek, alespoň umí napínat, protože si z pozice diváka nelze být jistý, co přijde v následujícím okamžiku. Poslední dva díly (vzpoura v polozapomenutém a společností odříznutém místě) silné, ale mohly být mnohem silnější.

Ostří kluci jsou ještě ostřejší, Dianne Wiest nadále neúnavně přednáší dějiny pro vězeňkyně a Mike se dál snaží vycházet se všemi stranami. Ale nehodlá dovolit, aby s ním někdo vytíral podlahu. Příběhově mi to pořád připomíná Sheridanův Yellowstone v pozdějších sériích – tj. velká ramena, velká očekávání, ale nakonec vždy tak nějak spadneme na zem. Ano, Taylor Sheridan tu a tam nabídne chlapskou akci v neprofláknutém koutě Ameriky, který mnohdy připomíná tíživou noční můru, ale příběhově je to pořád takové nijaké přešlapování na místě. Výraznější dějový oblouk by mohla představovat postava mladé prostitutky Iris.

Jsou kurýři, řešiči problémů a vlastně i gangsteři na půl úvazku. Kdo ví, co všechno není legální, nicméně Mike má zavedenou kancelář i zaměstnankyni. A momentálně problémů nad hlavu. Pohřešovaného agenta, u kterého si policie nechce připustit scénář, že je do něčeho zapletený, vyřeší únosci Iris po svém. A ta má navíc dostat pořádnou lekci. Navíc napětí v mužské věznici je vyšponované na maximum. Zase o něco „slabší“ díl, tyhle výkyvy chlapíka, který napsal scénáře pro oba díly Sicaria, drama Za každou cenu a stojí za seriálem Yellowstone, mě mrzí.

„Dojdeme si pro něj na ulici!“ Ve věznici to vře, na nádvoří se do sebe pustí stovky muklů, tohle musí někdo odskákat. Protože jsou tu tři tisícovky vězňů, kteří si myslí, že jsou v právu. Mladá prostitutka Iris může na Mikeově gauči přemýšlet, zda ji víc bolí břicho nebo ruka. A Mikeova matka se obává o druhého ze tří synů, protože Mike podle ní pouze věří, že koná spoustu dobra. Právě postava Dianne Wiest, která nesouhlasí s podnikáním svých synů, se bohužel většinou jen omezuje na napomínání jejich kroků. Finále v kanceláři silné. Taylor Sheridan, který si vybudoval vlastní značku v podobě drsných látek, konečně udeřil do černého.

Zatím trochu zvláštní špinavé drama z města, kde je hlavním byznysem provoz věznic. „Jak jinak dostat skvrnu z koberce?“ – „Třeba parním čističem.“ V tragické figuře Jeremmyho Rennera začíná proudit to, co nás bude snad v dalších dílech extrémně bavit. Zatím je to takové přešlapování na místě, postupné odkrývání karet. Přejímá roli po bratrovi, po svém si shání vlivná spojení a kontakty. Příběhově to prozatím nevyložilo moc karet na stůl, ale po stránce audiovizuální to diváka dokáže přitáhnout.