castor

Vůbec ho neznal. V Iráku bylo jeho pracovní náplní sčítání ztrát v operačním štábu. Přesto se dobrovolně přihlásí jako eskorta mrtvého devatenáctiletého vojáka, který zemřel při operaci nedaleko Bagdádu. Dlouhé putování rakve se všemi vojenskými poctami z Iráku až do vojínova rodiště ve Wyomingu je pro podplukovníka Kevina Bacona zároveň hledáním sama sebe. Téma nezvyklé, výsledek prostý, ale místy působivý. Přepečlivý podplukovník jasně poukazuje na národní hrdost, jede přesně podle lajny, s ostatky nenechá zacházet jinak než s totální úctou a důstojností. Pro Středoevropana je samozřejmě onen patriotismus absolutně přepálený, navíc diváky, kteří milovali Kevina Bacona coby slizkého vrchního dozorce ve Spáčích, zpočátku sympatického kriminálníka v Divoké řece či v jeho kladných rolích (Tajemná řeka), zamrzí, že svůj jediný Zlatý glóbus získal právě za tohle nezávislé drama.

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět.

Michal Sýkora, Petr Jarchovský a Jan Hřebejk se znovu setkali a upřímně se divím, proč je z toho až takové kopání ze strany diváků. Ano, mnozí tam zbytečně mluví jak dobytek, pár scén nezafungovalo, ale celkově mě rozehrané linie z akademické půdy bavily. Stejně jako postavy. Třeba přirození Jiří Havelka a Petra Hřebíčková předvádějí své sourozenecké špičkování a hází nekorektní hlášky. On vyučuje na katedře anglistiky, zejména studentky ho žerou. Ona, rovněž profesorka, napíše pod pseudonymem skandální erotickou knihu. Kromě zájmu o literaturu mají velmi podobnou i situaci doma: ji manžel ignoruje a evidentně zahýbá, takže v koupelně občas bzučí vibrátor, jeho žena věří, že má před sebou obří uměleckou kariéru a rodina je až na dalším místě. Oba navíc leží v žaludku nové upjaté děkance (Jitka Čvančarová jednou skvělá, podruhé šíleně afektovaná). Fanatická vyznavačka hnutí upozorňující na sexuální obtěžování žen (studentek nevyjímaje), ponižování či na sexistické poznámky ovšem záhy na akademické půdě okusí mnohem horší problémy, když dojde k vraždě. Postupně tak poznáváme i jednotlivé studenty (herecky je nejzajímavější Sarah Haváčová), aby v závěru leželo bezvládné tělo mladé dívky v divadelním zákulisí univerzitního divadla. Baví i Tomáš Bambušek, který se drží své vyšetřovací verze, a který soupeří s ambiciózní kolegyní Marthou Issovou. Ovšem samotné vyšetřování zločinu je jen záminkou k tomu, aby si autoři mohli hrát s komplikovanějšími mezilidskými vztahy. Vše navíc korunuje nádherná Olomouc. A umělecký Konvikt je samozřejmě třešničkou na dortu. Rozhodně to má své mouchy, ale „odpad“ si pořád představuju jinak.

„Počítej rychle, protože moje nabídka vyprší, jakmile spolknu tuhle sušenku.“ Narodil se v Brooklynu, v červenci 1947. To skoro sedí, protože Sly je o rok starší. Dlouholetý člen Cosa nostry (tedy sicilské mafie působící na území Spojených států), to už je krapet jinak. Gangstera, jehož vyjednávání je založené hlavně na přesně mířené ráně, mu každopádně věříme měrou vrchovatou. Ví, že mu v mnohém ujel vlak. Třeba v případě rodiny, kdy se neúspěšně snaží zkontaktovat asi třicetiletou dceru. Nosí hotovost, i když ví, že potřebuje kreditní kartu nebo nějakou mobilní aplikaci. Výsledkem nejsou žádné akční či vizuální hody, ale (zatím) poctivá žánrovka.

Po tom všem, co vysloužilý gangster Dwight Manfredi pro rodinu udělal, dostane oklahomskou Tulsu. Za svou mafiánskou rodinu si odkroutil 25 let, než aby někoho napráskal. Hodně četl, složil pár básní a snažil se vyhnout konfliktům. A teď zpátky New York? Těžko, o obchody se má starat v jednom zapadákově. Staré časy jsou pryč, kroutí hlavou nad moderními vymoženostmi. A sype hlášky. Nedbaje protestů majitele, začne s obchodem s marihuanou. Dostane co týden 20 procent z tržeb. Na oplátku ho bude chránit před gangy. „Před jakými gangy?“ ptá se zoufalý majitel obchodu. Sly se s odpovědí neobtěžuje. A právě na jeho charisma to celé stojí. A stojí to pevně.

Byla nahoře na palubě, užívala si sluníčka, všechno bylo nádherné. Jenže pak uviděla plachty. „A byly fakt špinavé. Myslíte si, že je možné je umýt?“ – „Myslím, že to možné není, madam. Protože tohle je motorové plavidlo.“ Značná míra absurdity, cynismu a k tomu i dost tělních tekutin. Satira na soudobou společnost zavede na luxusní plavbu několik milionářů, jejich drahých poloviček či pár modelů, kteří vlastně vůbec netuší, co od vztahu očekávají. A pak je tu arsenál úslužného služebnictva, které se klaní, usmívá, podstrojuje, tedy jen do té doby, než se stane cosi nemilého, co si vyžádá trochu jiná pravidla. Švédský režisér a scenárista Ruben Östlund (čerstvá cena Evropské filmové akademie) se nebojí po jedné večeři ponížit své mocné hosty, aby je o pár minut později vymáchal v ještě větších srač… Protože svět pravidel rozdělený na první či třetí třídu se bortil už třeba na potápějícím se Titanicu, kdy peníze tehdy nehrály žádnou roli. Östlund naštěstí neútočí nějakým intelektuálním uměním, jednoduše je provokativní, originální a svůj. A místy i hodně zábavný.

Legální výroba narkomanů po americku. Známky závislosti u pacientů? Kdepak! „Jde o pár míst v Západní Virginii. Je to kulturní. Tihle horalové jsou závislí na kdečem!“ Jejich úkolem bylo prodat doktorům medikamenty na opiové bázi, jejichž účinky masivně propagovaly farmaceutické firmy. Agresivní marketing, zamlčování i vyloženě lhaní o návykovosti. Stačil sloupek v novinách o pěti větách či pár zmanipulovaných vědeckých grafů. Na OxyContin si prý závislost vytvoří méně než procento lidí. Je to přece celé o systému postupného uvolňování, takže se z něj dotyčný nemůže rychle dostat do rauše, opojení, chcete-li. Minisérie Dopesick nám v dialogově velmi obsáhlém provedení odkryje, jak se postupně stal lék proti bolesti obrovským strašákem. Doktoři jej začali ve velkém předepisovat i pacientům, kteří jej nepotřebovali. Purdue Pharma by mohla vyprávět. A takový maloměstský lékař Michael Keaton, který „zázrak“ předepsal po zranění zad Kaitlyn Dever, se ani nenadál a už byl součástí mašinérie, kdy mu na konferenci posluchači hlasitě aplaudují. A pak sám dostane po dopravní nehodě individuální dávku. Čeho asi? Celé se to odehrává v několika časových rovinách, což může být na začátku trochu matoucí. Sledujeme tak osudy několika obyvatel horského městečka, snahu agentky DEA (Úřad pro potírání drog) Rosario Dawson, hledání Peterem Sarsgaardem klíčových svědků, kteří by se nebáli vystoupit před velkou porotou. K prvním třem dílům jsem měl drobnější výhrady, uchopení totiž žádalo značnou diváckou pozornost, pak se to ale solidně rozběhne a náramně to graduje. Skvělé herecké výkony a atmosféra zmaru. Danny Strong zaválel, jeho nezkrášlující pojetí nastavuje skrze lékovou epidemii zrcadlo „zvláštně uvažující“ zaoceánské společnosti. Protože Amerika není jen země neomezených možností, ale taky nesmírně naivních lidí.

Bond č. 15 - Další přeobsazení agenta 007. Měl jím být již Pierce Brosnan, ale producenti na poslední chvíli obnovili jeho smlouvu na účast v televizním seriálu Remington Steel. Nemastný Timothy Dalton mě zrovna nezaujal, to samé platí o československé cellistce (hrané Maryam d´Abo). Inspirací byl tentokrát skutečný příběh důstojníka KGB. Důležitý zběh je díky Bondovi v Anglii, ale ruští agenti se nevzdávají. Ač se hovoří o slovenských lokacích, natáčení proběhlo v Rakousku, takže Bratislava se točila ve Vídni, hlídek Veřejné bezpečnosti se ale dočkáme. Až na výjimky je akce nenápaditá, celkově je to takové všední a šedivé. Nezáživná bondovka.

Má to své mouchy, ale scénář není úplně marný, na Pozadí událostí se navíc dobře dívá díky hercům. Ano, duo Čvančarová a Vančura už je na hraně karikatury, druhý jmenovaný pak šokuje „slipovým“ výstupem, kterým dává najevo opovržení svou nadřízenou. Je to absurdní, ale „odpad“ si pořád představuju jinak. Škoda, že o děkance Klusové jsme se nedozvěděli skoro nic (kde se vzaly její postoje?), kromě tahanice s proděkanem se dočkáme ještě naháněné se Sarah Haváčovou. Právě ta zapadá pod to, co jsem psal na začátku: moc fajn herci. Přirození Jiří Havelka a Petra Hřebíčková předvádějí své sourozenecké špičkování a hází nekorektní hlášky. Baví i Tomáš Bambušek, který se drží své vyšetřovací verze, a který soupeří s Marthou Issovou. Ta je přesvědčená, že do smrti studentky je zapletený ještě někdo jiný. Kdo asi?

Aféra kolem používání vysoce návykového léku, pečlivě a soustředěně vyprávěná, vrcholí. A naivita Američanů je do očí bijící. Aktivisté se bouří, ovšem nad štědrým „gestem dobré vůle“ ze strany Purdue uvažují. Pokud skupinka čtyř lidí, kterých se OxyContin nějak negativně dotknul, uvažuje, jak uvažuje a nechává se kupovat… poměrně neuvěřitelné. Samuel (který měsíce nevědomky předepisoval návykovou látku svým pacientům) chce zpátky svou lékařskou licenci, ovšem nepůjde to, pokud bude stále na medikaci. Potká nicméně stejně závislou dívku, které kdysi pomáhal na svět, a jeho život nabere zajímavý směr. Rick a Randy, kteří překonávali nespočet klacků pod nohama, mají v první bitvě zase jednou navrch, ukradené instruktážní VHS nahrávky se hodí, ale třeba takový Peter Sarsgaard nevěří, že se u farmaceutické společnosti a jejího agresivního marketingu něco změní.