castor

Začněme postupně.. Christopher Nolan na to šel totiž mazaně a svoji legendu staví před všechna dřívější dobrodružství. Jako by žádný Burton ani Schumacher neexistovali. A příběh lze rozdělit do dvou částí – pro komerčně smýšlejícího diváka je jistě působivější ta druhá, akčně pojatá dle hollywoodských šablon. Osobně jsem se ale ztrácel v jednání postav, akční scény mě nějak silně neoslovily a ty bojové byly zase na můj vkus šíleně nepřehledné. Proto mi první realističtější polovina více sedla. Z flashbacků se dozvídáme o hrdinových traumatech a postupně nahlížíme na efektní bojový výcvik. O Batmanovi nepadne ani hláska. Vše je poutavě nasnímáno a temně ozvučněno. I později mě zaujalo, jak tvůrci „vložili“ hlavní postavě jeho povinné aspekty (batmobil, tmavý kostým). Ději nic neškodí, vše má svůj rytmus. A pak přichází první akce, a za ní další.. Nolan měl štěstí především na herce. Christian Bale je opravdu nejlepší herec, který si kdy netopýří kostým oblékl, a další postavy (řada oceňovaných hereckých legend) mají ve filmu svoji úlohu, kterou pečlivě plní a netlačí se do popředí (i přesto, že v jiných filmech jsou těmi nejzářivějšími a nejobletovanějšími hvězdami). Vše je vyváženo vtipnými hláškami, film nepostrádá temnou atmosféru a spád akčního velkofilmu. Čtyři hvězdičky dávám především za slibné vzkříšení comicsového fenoménu!!

Dvě hvězdičky si to snad i zaslouží, zejména díky silnému hereckého složení. Takřka nesleduju, nechci nějak dlouze rozpitvávat, jen si myslím, že si tenhle nováckej projekt tak za půl roku nezaslouží hvězdičku ani jednu.

Na tu dobu, proč ne? Jenže.. Kdejaký problém byl načrtnutý hnedle na začátku a do konce epizody muselo být jasno, že Brandon je skutečně ten nejlepší skaut a Kelly už nemusí na plastiku nosu.. Díval se každý, to si přiznejme. A i přes dnešní názory na naivní dialogy a prostinké situace to hltal kdekdo!! Jen dnes je dnes. Vždycky se mi ale líbila řekněme ta sociální barikáda: naši hrdinové jsou špatní z toho, že nějakej bezdomovec nemá kde strávit Vánoce, ale pak další ráno řeší, jakým bourákem pojedou do školy!! A taky to, že pokud se mezi ně dostane nějaká pohlavní choroba, tak máme jistotu, že naši skauti neohrozí nikoho kolem, jelikož všichni spolu spí pořád dokola!! No není to šlechetný? Každopádně s rodinou Walshových a studenty West Beverly High žila v českých obývácích i snad všechna tuzemská mládež. „Legendární“ znělka některým v uších nepřestává znít ani dnes.

Ve dvanácti možná, ale teď.. Jednou bych ale moc rád viděl seriál, kde je hlavní hrdina (ne vedlejší postava, která když se jim tam už nehodí, tak ji nechají sežrat žralokem) děsně neohroženej a vždycky vyjde bez jediného škrábance a divák se s ním ztotožní - a pak bych ho nechal brutálně zastřelit třeba nějakým obyčejným zlodějíčkem!! David Hasselhoff jest příkladem..

Asi bych se bál osudu, když to začalo celkem realisticky, ale pak scenáristickému týmu dojdou nápady, a tak musí každý hrdina/hrdinka téhle limonády povinně: potratit, být nevěrný, být postřelen, v nebezpečí požáru, pobodán, napadnut, být součástí kolotoče všemožných intrik, ale taky si pořádně (nejen postelově) užít s každým obyvatelem domu (respektive ulice). Což není právě málo.

Divák cítí, že se skladba blíží do finále. Polodetaily Davidova obličeje zvyšují pocit napětí. Střih a za ním další. Klaviatura. Zpocené vlasy. Křečovitý prstoklad. Reflektor oslňuje virtuozovu tvář. Poprvé vidíme záběr na doprovod bubnů a zároveň v krátkém sledu i poslední celek na dirigenta a jeho orchestr. Na dirigentův poslední pohyb. Vystoupení je u konce. Diváci nadšeně vstávají. Bouřlivý aplaus. No není to úžasné? Trvalo to dlouho než tenhle kus o jednom zajatci světa hudby mohli diváci vidět, ale stálo to za to. Geoffrey Rush dokonalý, ovšem jen těžko tvrdit, zda si sošku nejcennější zasloužil víc než druzí dva představitelé stejné postavy. Každopádně palec nahoru!!

Smithova dílka jsou otevřená a upřímná a vynikají především v dobře napsaných postavách a sází na autorovo nadání psát brilantní dialogy. Banky: „Kdy vyrážíme?“ Holden: „Ale já jdu s Alyssou? Nechci, abys mi to zkazil“ Banky: „Třeba taky zavěsím!“ Holden: „Ale to je normální klub“ Je třeba ocenit přístup ke zvolenému tématu, jakým je tentokrát především homosexualita. Vše se točí kolem filmů, comicsů a narážek na sex. Vše ale překrývá smysl pro detaily, dialogy jsou vtipné, vulgární a bezvýhradně chytré. Bez diskuse originálně pojatá, velmi příjemná záležitost!

Média – v současné době mají neuvěřitelnou sílu. Jistě ambiciózní absolventka FAMU Erika Hníková zabrousila pod povrch módního trendu, pohlíží na současný ideální diktát a nabízí divákovi pohled na čtyři různé příběhy žen rozdílného věku, postavení a tužeb. Můžeme zde chápat i rozdělení do dvou kategorií. V první jsou obě studentky, které svoji krásu svým způsobem teprve nalézají a „pracují“ na ní a v té druhé dvě ženy, které velmi těžce přijímají vlastní tvary. Mnohdy se sami staví dobrovolně do směšných situací - smutné zároveň je i to, že ani vlastní hrdost (a zbytečná ztráta celoživotních úspor) a cena zdraví je nedokážou zabrzdit v jejich přesvědčení. Režisérka a scenáristka v jedné osobě používá přesnou, nestatickou kameru. Zpovídané osoby nechává hovořit, i když se například „zaseknou“, Hníková se ptá znovu, přesto záběr ve finální podobě nevystřihne. Debaty a rozhovory nechává i po akci puštěné. Zároveň záběry obratně střídá, věnujeme se neustále jiné postavě, což dokumentu svědčí a má svůj rytmus a ani na okamžik diváka nenudí. Autorka se i vešla do přijatelné stopáže, ve které vyslovila dostatek informací. Další šokující situace poté vyplívají už ze samotného příběhu. Hníková vše prokládá číselnými údaji, dokonce i počtem sebevražd zapříčených pocitem z neuspokojivého zevnějšku, který se odklání od onoho „ideálu krásy“ – jenže pak už nám může rovnou i předložit, kolik pasty člověk ročně vypotřebuje.. trošku zavádějící!! Hlavním kladem Hníkového (z mého pohledu) je talent na výběr „herců“. Její postavy jsou otevřené, citlivé, jejich slova apelující. Mladá Zuzka má z trojice mladých modelek zcela nejjistější názory a její slova nejsou nikterak laciná. Poté však je jen na spekulaci, do jaké míry je například nakupování mladých slečen autentické a jak moc (zda-li vůbec) své hrdinky nějak stylizuje a upravuje pro své vlastní účely. Jelikož každá žena se chce líbit a každá má v koupelně řadu přípravků, ale Karolíny kosmetické království může být i účelově zveličené. V případě redaktorek módních časopisů se jedná skutečně JEN o ženy, které si vydělávají tím, že píší o trendech, módě, hubnutí či o čemkoliv jiném, co si dnešní společnost žádá a ten „mírný“ rozpor mezi tématickým pojetím (na jedné straně ideál krásy – na straně další o tom „být svá“) je vlastně stejně jen otázkou prestiže a co největšího zájmu čtenářů. Velmi zde chybí názor ženy, která nic podobného nečte a čerpá ze své přirozenosti a poté především NÁZOR muže. Ale vedle toho je i přínosné, že svoje čtyři hrdinky nechává mluvit jen o sobě, nejsou v přítomnosti rodiny, manžela, přítele, ale soustředí se pouze na své nedostatky. Hníková si zcela jistě vybrala téma, které má co říct, je fenoménem ve společnosti a je malým zázrakem, že se jí dokument podařil dostat do distribuce. A s minimem financí, které měla, se jí podařil na české poměry (i přes značnou nevoli agentur a vykřičníku z případných pokut) malý klenot. Jde o široký problém, u kterého je přínosem už jen to, že vyvolá nejednu diskusi.

Opět Shakespeare. Opět moderní. Po Luhrmannově Romeo and Juliet opět zdařilý. Motivace postav je zřejmá a srozumitelná, nenávist a žárlivost pochopitelná. Okoukané prostředí střední školy pak drží nad vodou především herecké výkony – Julia Stiles je krásná a přesvědčivá, černošská naděje Mekhi Phifer bravurně zvládla přerod úspěšné basketballové modly v nevyrovnanou a žárlivou trosku a pro Joshe Hartnetta jde o další příjemnou (vedle Wicker Park) proměnu. Příjemné, ovšem nikterak oslňující.

Bože, proč.. Jennifer Lopez je sice (alespoň zde) neuvěřitelně krásná, ale proč je všechno tak uhlazené, neuvěřitelně předvídatelné a - ta stupidně pojatá sociální barikáda. Režiséru Wangovi a Ralphu Fiennesovi přece jenom více sluší nezávislá produkce než komerce. Fiennes, který jinde bravurně zvládá přechod od jemnosti ke krutosti se sem příliš nehodí a pokud se už tu tedy snaží tvářit jako potencionální senátor, tak proč jeho herecký potenciál (tentokráte velmi konvenční) Wayne Wang nevyužil. Pak už nesnesu vedlejší postavy (Bob Hopkins a Stranley Tucci sice odvádějí solidní nadprůměr), ale ty hloupé kamarádky-pokojské? Jejich řeči typu „dneska prožiješ sen nás všech“ jsou pitomé, reakce senátora na lhání Lopezové absurdní a když už scénárista neví kudy kam, berličky mu nabídne mladej fracek, když na tiskové konferenci pronese pár sentimentálních vět o druhé šanci. Vše postrádá spád a chemie mezi Lopezovou a Fiennes je takřka nulová!! Škoda..