castor

Asi bude podstatné, jak k tomuhle příběhu z New Jersey divák přistoupí, protože od začátku to vypadá na nenáročný netflixovský spotřební materiál plný podivně falešných stop. Obávám se, že logika půjde velmi brzy na dlouhou procházku. Pořádná sbírka divných charakterů, vlna nejednoznačného nadpřirozena, fajn atmosféra i fakt, že to vzniklo podle reálného příběhu. Ona je umělkyně, jeho mají ve firmě povýšit. Vyhlídli si honosný dům na předměstí, ve kterém ona narazí na starou známou (realitní makléřku), společně pak na jídelní zdviž i teplákové sousedy s dalekohledy a hlukoměrem.

Bond č. 16 - Podruhé s Daltonem a za mě lepší než předchozí Dech života. 007, který dosud oddaně sloužil zájmům své vlasti, ztratí povolení vzít život a má odevzdat zbraň, ale zároveň je i poměrně tvrdší a přímočařejší než naposledy. Cool je Robert Davi, bavil i noži vládnoucí Benicio Del Toro v roli mafiánského pohunka. Pro řadu scén posloužilo Mexiku, zároveň se jednalo o první bondovku, která dostala označení PG-13 – nevěsta se tu nedočká ani první svatební noci, pak je tu ukousnutí nohy žralokem či rozmašírování padoucha v drtičce. Kamionové finále fajn.

David Yates poprvé. A postupně se z něj stala nejčastější pravá ruka J. K. Rowling. Posléze se přimotal i ke spoustě veselých i roztomilých potvor u Fantastických zvířat. Nicméně tady se nebál dělat věci po svém, nešel cestou sterilního přepisu a zároveň tvůrčí tým za kamerou doznal výrazných změn. Hrdinové už navíc jednoduše nejsou děti, ale puberťáci s rozbouřenými hormony. Výsledek představuje poměrně civilnější pojetí, ovšem pořád to (a asi už nikdy) neznamená, že bych byl ten pravý na podobné fantasy ságy. Pátý Potter mě znovu baví spíš v jednotlivostech než coby celek. 75 %

Walter Hill nás kdysi potěšil vlastně vůbec první buddy movie (48 hodin), než styl k dokonalosti přivedl Shane Black ve Smrtonosných zbraních a Posledním skautovi, ale větší radost jsme stejně měli spíš z jeho produkce celé vetřelčí série (na „trojce“ se podílel i jako scénárista). Teď nám na stará kolena (třeba před deseti lety se připomněl unaveným béčkem Jedna mezi oči se Slyem) dopřává nevýpravný a nesvižný western, který je hlavně naprosto obyčejný. Je tu unesená manželka, která ale k choti zpět nechce, je tu lovec odměn, je tu právě propuštěný bankovní lupič a zloděj koní, je tu mocný místní boháč a je tu i hromada utahaných pasáží. A čekání, než někdo vystřelí. Hill má pro žánr slabost, proč ne, jenže mohl v tom svém šedivém provedení vymyslet „něco“, co alespoň trochu nadchne. Dvě až tři hvězdy.

Bez debat nejemocionálnější díl seriálu, ve kterém si Dylan vezme dceru vraha svého otce. A zbytek asi znáte. Mimochodem Dylan měl být v seriálu původně jen pár epizod, Luke Perry ale všechny natolik ohromil, že nakonec zůstal mnohem déle. Tentokrát jsme ale definitivně přišli o další postavu z původní party.

Domácí produkce toho tehdy moc nenabízela, tudíž jeden z prvních porevolučních amerických seriálů o mládeži pro mládež, reflektující závažnější i banální problémy dospívajících, prostě táhl. I když zájem s přibývajícími sériemi logicky slábnul. Parta pokračuje studiem na univerzitě, různě se nám to páruje, nicméně po desáté epizodě přicházíme o další postavu z původní party. Jde zřejmě o nejemocionálnější díl seriálu, ve kterém si Dylan vezme dceru vraha svého otce. A zbytek asi znáte. Mimochodem Dylan měl být v seriálu původně jen pár epizod, Luke Perry ale všechny natolik ohromil, že nakonec zůstal mnohem déle. „Legendární“ znělka některým v uších nepřestává znít ani dnes.

Památník obětem pochopitelně nepostavili. I posledním dílem jsem dostal to, co jsem očekával. Táhlé scény mají (znovu) zelenou, ze zajímavých jednotlivců (sousedka Glenda), kterým se seriál víc věnoval, tvůrci dělají už celkem otravné kusy. Což je škoda. Znovu jsou tu u ústřední postavy jakési záblesky „empatie“, opět jej vnímáme jako člověka, který kolem sebe nemá jen zmar (v souvislosti s jeho otcem znovu dojde na poměrně silné lidské momenty). Nemění to ovšem to, že Dahmer zabil mezi lety 1978 a 1991 sedmnáct chlapců či mladých mužů. Vesměs je zdrogoval a většinu z nich bezbolestně uškrtil. Něco z nich si schoval na památku, na něčem z nich si pochutnal. Jeffrey je každopádně nějaké tři roky za mřížemi, s velkým zástupem fanoušků venku, což s ústřižkem z novin v kapse utne spoluvězeň, který čapne kovovou násadu od činky. Evan Peters znovu skvělý.

Jestli ty poslední epizody nebudou už krapet navíc… Psychologická sonda do života několika lidí „poté“. Do toho Jeffreyho fanoušci či výdělky z nejrůznějších autorských počinů. Pokud něco, tak se dá debatovat právě nad zneklidňující linií, a to jest, že vrah přežívá coby objekt fascinace, zatímco oběti nenávratně mizí v zapomnění. Líbilo se mi, jak v posledních dvou dílech tvůrci obrátili perspektivu a zaměřili se na následky, které Jeff zanechal na rodině své i rodinách svých obětí, na sousedech. Ale myslím, že jsme linii vyčerpali a seriálu další protahování spíš škodí. Navíc jsou tu jednotlivci (Glenda), kterým se seriál věnoval víc, takže její osud diváka logicky zajímá, jindy se však zabýval samotnými oběťmi, kdy rodina zůstávala kdesi vzadu – tudíž to, že je pro nás nyní „důležitá“, divácky atraktivní zrovna není. Stejně tak už nikam „nevede“ další popichování policie. Herecky nicméně dál precizní.

Znovu obracíme perspektivu, Jeffa necháváme někde vzadu tiše přemýšlet o svých zločinech a zaměřujeme se na přízraky, které zanechal v rodině své i rodinách svých obětí. Zejména pohledem zlomeného otce se vracíme k drobným detailům, které možná mohly něco změnit, kus Jeffreyho života ovlivnila také matka, která pak v době jeho dospívání od rodiny pláchla – i to dává vyprávění zajímavý rozměr. Oba, matka s otcem, přijímají po svém vlastní zodpovědnost. Zpracování Dahmerova (1960–1994) příběhu se ujal seriálový hitmaker. Ryan Murphy – a můžu v pohodě konstatovat, že i tady zabodoval. Další intenzivní díl.

Téma sériových vrahů je vděčné a (ač lehce s podivem) prostě populární. Volat měla mnohokrát. Linie policejní necitlivosti znovu na scéně. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel. Město je traumatizované, černoši požadují spravedlnost. A hlavně konec zanedbávání. Začíná interní vyšetřování, ale kroky se dělají jen na oko. Známý agitátor nicméně sousedku Glendu (mimochodem skvělá Niecy Nash) osloví. A právě to jsou ta témata/linie, kdy se tvůrci rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. Právě sousedka Glenda (dosud žijící v permanentní nejistotě a bezmoci) se do sendviče asi nezakousne. PS: Další z epizod, za kterou stojí dcera slavného režiséra Davida Lynche.