castor

„Až splašíš tu zbraň, zapálí se ti lejtka!“ Máme tu devadesátá léta a s nimi fiktivní příběh o korupci, násilí a rasismu nejen u bostonské policie. Tvůrci se otírají právě o policii, justiční systém a životy zločinců. A své postavy zasadili do doby, kdy se mnohé řešilo prostě trochu jinak. Pochybný agent FBI a státní zástupce, který by rád změnil systém. Podaří se jednomu narovnat druhého, nebo druhý sebou stáhne prvního? Kromě ústředního dua se stále víc motáme okolo bratrů Frankieho a Jimmyho, kteří si přivydělávají loupežemi. Obecně tu máme víc postav a chvíli trvá, než se zorientujeme v nich i v jejich motivacích.

Jsme u třetí epizody z deseti a stále se objevují další dějové závity a postavy, obávám se, aby nerozmělňovaly to, co má dělat tenhle seriál nadprůměrným. Uvidíme, jak daleko Ward zajde a kolik obětuje a jak moc Rohr sleví ze svých běžných (nekalých) praktik? Siobhan, Wardova manželka, se snaží zmírnit rétoriku místního kazatele, víc se rovněž zaměřujeme na Jackieho manželku Jenny (Jill Hennessy), která přemýšlí nejen o tom, že ho opustí, ale hlavně, zda má sílu začít od znova: vrátit se do práce i mít někoho, kdo nebude usínat s lahváčem u televize. Neodvádí nicméně tyhle dějové linie pozornost od skutečného dění?

Nejprve ho doma dostatečně psychicky vyždímal, aby si pak třeba na části jeho těla pošmáknul k večeři. Než policejní hlídku upoutá velký umělohmotný barel a hlavně silný mrtvolný zápach, který se line z jeho bytu (prý mu lekly rybičky), svede v něm mladý černoch boj o holý život. Sice napáchá hned několik chyb, ale uteče... Celé je to detailní, depresivní a děsivé pomalé. A to je teprve začátek. Média mají žně, ale my se dle očekávání vracíme na úplný začátek. Léta páně 1966 a malý Jeffrey Dahmer je častým svědkem rodičovských hádek. Matka silná neurotička, otec často nebýval doma, přesto se Jeffovi snažil věnovat. Ten byl melancholickým samotářem, kterého s postupem let víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je u silnic, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Doma na nich různě experimentoval, pohled na vnitřnosti pro něj byl zdrojem vzrušení. Když se TO stalo poprvé a případně zopakovalo, Jeffrey to o sobě věděl, hledal stabilitu, snažil se s tím pracovat a potlačovat to, ale okolí ho v tom jaksi „nechalo“. Přesto tvůrci opakovaně vytvářejí prostor pro záblesky empatie. Řada neúspěšných pokusů (vystřízlivět, dostudovat, zkusit to v armádě) i série špatných rozhodnutí pokračují. Líbí se mi i pečlivé sociální a dobové zakotvení příběhu. Stejně jako linie policejní necitlivosti, která se opakovaně vrací na scénu. Komunita cítí, že ji roky nikdo nevyslyšel (sousedka Glenda by mohla vyprávět). Zároveň se mi zamlouvalo, že se tvůrci po čase rozhodli obrátit perspektivu, odsunout Jeffa na čas na vedlejší kolej a zaměřit se na jizvy v okolí. Co zanechal na své rodině, na rodinách obětí, na sousedech. I když jakmile Jeffreyho vyvedou v poutech, psychologická sonda do života několika lidí „poté“ je už poměrně zdlouhavá. Evan Peters byl u mě prozatím hlavně vyšetřovatel Colin, který v Mare of Easttown kryl záda Kate Winslet. Tentokrát se dá očekávat, že za jeho výkon padnou nějaké ty nominace.

„My nejsme tvoje rodina, tati. Jsme tvoje publikum!“ Amerika kupuje, jí a prodává odpad. Tihle nebo tamti přestali spotřebovávat, tak je prostě vyhodíme. Rebelující dcerka by ráda telefon, synek se zatím nevzpírá, matka potají volá svým rodičům a otec vynálezce má plnou hlavu nápadů. A starostí, protože kvůli svému zápalu „špatným směrem“ je neschopný uživit rodinu a hrozí, že přijde o dům. Holt o mašinu proměňující oheň v led jaksi není zájem. Sedmidílná série, kterou inicioval synovec autora předlohy Paula Justin Theroux, vypráví o úskalích pokroku a o společenské kritice v podobě rodiny, která prchá před civilizací. A před vším, co je s ní spojeno. Bohužel rodinné vztahy žádnou vyloženě zajímavou proměnou během cesty neprocházejí, otázky bez odpovědí zůstávají, tempo dostává opakovaně pořádnou facku a poměrně vzdálená charakterizace postav body navíc také nepřináší. A coby nějaká kritická výpověď o dnešní Americe tenhle kus vyznívá poměrně ploše. Pár solidních momentů to každopádně má, nicméně nenavnadí na případnou druhou sérii. Která dle mého stejně ani nevznikne.

Zlatý a Železný na Hrad? Klasické předávání ocenění deseti nejlepším českým atletům s fórky osvědčeného Aleše Hámy, které byly poměrně na úrovni. Hudební čísla jsou o vkusu, takže Emma Drobná fajn, ale takové Kateřiny Marie Tiché jsem si „nějak“ nevšimnul.

Červená knihovna z močálovitého amerického jihu s poměrně prostým příběhem, který balancuje mezi několika žánry. Ve výsledku je to takové rozvleklé, ale milé. Naťukne víc témat, ale neřeší je více do hloubky. Na úvod policie nalézá tělo mladého frajírka, a ač nikdo neví, zda šlo o nešťastnou náhodu, z vraždy obviní dívku, která už od dětství žije sama v domě uprostřed divočiny. Laskavá, milá, všímavá, z počátku negramotná, co nikdy nikomu neublížila, přesto obyvatele města dlouhodobě znepokojovala, protože – o samotářce nic nevěděli. Kvůli agresivnímu opileckému otci rodinu nejprve opustila matka, následně prchli i její sourozenci. Nakonec zmizí i nevyzpytatelný otec. Ona však zatne zuby a najde způsob, jak přežít i žít. Naivní na poli mezilidských vztahů se postupně v jejím životě objeví dva mladíci z města, kterým by samotářka s pověstí přeci mohla „ublížit“. Fajn kamera i britská herečka Daisy Edgar-Jones vedle opakovaně klopýtajícího střetu hrdinky s většinovou společností.

Sedmidílný příběh rodiny z New Jersey, navíc uchopený podle skutečné události z roku 2014, je od začátku nenáročným netflixovským spotřebním materiálem plným podivně falešných stop. A o těch to bude prakticky celou dobu. Ona je umělkyně, jeho mají ve firmě povýšit. Vyhlídli si honosný dům na předměstí, ve kterém nejprve narazí na jídelní zdviž i teplákové sousedy s dalekohledy a hlukoměrem. Záhy začnou chodit bizarní dopisy, je tu pořádná sbírka divných charakterů, vlna nejednoznačného nadpřirozena i fajn atmosféra. Postupně se z toho ovšem stává až trochu černá komedie, od tvůrců vyskakují přepálené nápady á la „mrknu, co vařili pejsek s kočičkou a uplácám z toho ještě tamto.“ A prakticky až do finále to není o odhalování pravdy, ale o přibývání zvratů. Holt všichni okolo jsou nějak výstřední a všichni se tak nějak stávají podezřelými. A věřit se nedá ani zdánlivým spojencům (makléřka-bývalá kamarádka, soukromé očko, mladík s kamerami). A ani finále to bohužel nezmění. Kdo je Stráž, evidentně není důležité. Někdo se přizná a možná blafuje, jiný dojede na svou hamižnost. Ale divákovi je to tak nějak jedno. Jeden z nejplodnějších tvůrců současnosti, Ryan Murphy, by měl s tou aktivitou krapet ubrat. Výsledek je plný logických děr, nudy i spousty nevysvětleného. A mě vlastně ani nebavilo nad tím přemýšlet a dumat.

Já si (hlavně první půlku) vlastně docela dost užil. Stále okouzlující duo George Clooney a Julia Roberts se nenávidí. Bývali manželé, ale i po dvaceti letech do sebe pořád šijí. Když se někde potkají (vesměs kvůli jediné dceři), je překvapením, když se do sebe hned nepustí. Jenže z dcerky je čerstvá absolventka práv s jasně nalajnovanou budoucností, která nicméně před vstupem do „dospělého“ světa vyrazí s kamarádkou za teplem, aby z Bali rodičům napsala, že se zamilovala do pěstitele mořských řas a bude se vdávat. Co udělají rodiče? Spojí síly a pokusí se „nerozvážný“ krok překazit. Zbytek je pochopitelně naprosto průhledný. Rozpory se urovnají sotva vybublají na hladinu, všechno je zalité sluncem a přes jízlivost ústředního dua nekonfliktně uhlazené. Je to hrozně obyčejné (ano, i přes lákavé dovolenkové obrázky), bez překvapení nebo snahy o jakoukoliv inovaci, i tak to ale funguje. Protože Clooney a protože Roberts. Vévodí příběhu, který by dominoval kinům před 30 lety, a ve kterém jsou prostě pořád stejně šarmantní, uvolnění a charismatičtí. Jen je každopádně škoda, že jejich sarkastické šarvátky poměrně brzy skončí…

Sedmidílný příběh rodiny z New Jersey, navíc uchopený podle skutečné události z roku 2014, nabízí (za mě už vytoužené) finále. A stejně jako předchozí dění je přeplácené a zahlcené bizarně falešnými stopami. Kdo je Stráž, evidentně není důležité. Někdo se přizná a možná blafuje, jiný dojede na svou hamižnost. Ale divákovi je to tak nějak jedno. Přitom honosný dům se strašidelnou minulostí, sousedé s podivnými charaktery či ústřední herecké duo slibovali zajímavou podívanou. Ovšem výsledek (i samotné finále) jsou plné logických děr, nudy i spousty nevysvětleného. A mě vlastně ani nebavilo nad tím přemýšlet a dumat.

Rodina už zase drží pohromadě. Čelí nebo čelila konzervativní sousedce Pearl, jejímu podivínskému bratru Jasperu, sousedům v teplákových soupravách, kteří na čas zmizí ze scény, stavebnímu dozoru Johnovi, ale vlastně i realitní makléřce Karen či mladíkovi s bezpečnostními zařízeními Dakotovi. Na scéně je přitom další postava (Roger), která může za tím vším stát. Rodina nicméně s domem udělala zásadní rozhodnutí, přesto se chce Dean ještě naposledy důkladně podívat na „tabuli podezřelých“. Uvidíme, zda bude platit i nadále, že stabilita rodiny je nebezpečně křehká. Rozhodně ale platí, že všichni okolo jsou nějak výstřední a všichni tak nějak podezřelí.