Klay

Ne, Eli Roth skutečně není budoucnost hororu, ale Neill Marshall k tomu úspěšně směřuje. Po rozporuplných Dog Soldiers nám tenhle chlapík přináší sympatický hororový počin o skupině kamarádek a jejich nepříliš šťastné návštěvě vedoucí 2 míle pod zem do temných stísněných jeskyní, ve kterých uvíznou zasypané. Dost dlouho se to tváří jako survival thriller, a zdá se, že jediné nebezpečí představujou přirozené přírodní nástrahy. Atmosféra je přesto perfektní, lekačky fungujou aniž bych věděl čeho se vlastně mam bát, temnota a beznaděj z toho čiší jako z žádné americké produkce posledních let. Všechny tyhle aspekty se ještě umocní ve chvíle kdy první z monster ochutná nicnetušící jeskyňářku. Směr kterým se pak film rozjede je nečekaně akční, ale pořád atmosférický a chytře natočený. Hlavní hrdinky nejsou žádné napudrované Britney Spearsové, ale pořádné drsňačky, které nedají svůj život jen tak lacino jako jejich americké kolegyně v dnešních pitomoučkých slasherech. Proti nim stojí jeskyní potvory, jejichž původ je v ději jen naznačen, ale naštěstí se jim nezaobírá příliš do hloubky, protože by to působilo dost béčkově. Výborné je, že to nejsou nezničitelné všemocné bestie, ale jejich síly jsou s těmi lidskými vcelku vyrovnané. Už teď jsem zvědavý s čím přijde Marshall příště, snad jen kdyby se z počátku tak nezaobíral vztahy mezi hlavními hrdinkami, protože to v tomhle filmu nemá žádný efekt a jen to brzdí děj.

Špička japonské anime produkce. Ghost In Shell je úžasně promyšlený snímek zasazený do světa blízké budoucnosti, kde organizace jménem Sekce 9 stíhá nebezpečného hackera Loutkáře. Nakonec se samozřejmě ukáže, že vše je trochu jinak než se původně zdálo, ale než k tomu dojde, zažijete na anime ohromně atmosférickou jízdu, kde se střídá akce(jíž je překvapivě málo) s filozofickými řečmi trochu ve stylu Matrixu(právě GITS je inspiračním zdrojem bří Wachowských). Hlavní hrdinové jsou v mezích animovaného filmu správně charismatičtí a jejich životy nepříliš veselé. Mezi nejlepší momenty patří nedějové exkurze skrz deštivé město, které jsou atmosféričtější než v leckterém hraném snímku. Vlastně to dost připomíná Blade Runner. Je ale škoda, že film skončil ve chvíli, kdy jsem měl pocit že se teprve pořádně rozjel. Pouhých cca 80 minut je prostě málo.

Těžko hodnotit... na jednu stranu je mi nová Godzilla sympatická snahou přijít s hodně svojským pojetím filmů o nevrlých přerostlých plazech. První půlka nemá chybu a z nástupu samotné titulní ještěrky příjemně mrazí, hned na to jde ale film do hajzlu, protože režisér se sice snažil o temnější, realističtější pojetí, které má blíže ke katastrofickému filmu klasického střihu, než k modernímu blockbusteru, ale to je mu hovno platné, když nemá k ruce scénář, který by jeho vizi rozumně podržel. V druhé půlce nemá Godzilla prakticky co nabídnout. Jediná postava, která mě zaujala, je Bryan Cranston, který ale zrovna moc prostoru nedostane. Elizabeth Olsen je tu úplně zbytečná... a to se mi v Old Boyovi hodně líbila a celkem jsem se na ní těšil i tady. Ken Watanabe celý film jenom valí oči a sem tam pronese něco úsečného a hodně dramatického, jakoby si každou chvíli potřeboval z placu před kamerou akutně odskočit na velkou. Problém je, že nikdo z herců tu nemá co hrát. Godzilla má zoufale nudné postavy a akci, která by to vyvážila, taky nenabízí. Takže je tu jenom to odvážné pojetí. Na jednu stranu Garethu Edwardsovi fandím, ale být producentem, tak mu zpřerážím hnáty, aby už nikdy nic za moje prachy nenatočil.

20 minut zručně natočené, výplachové akce a hodina a půl poměrně nezáživného, klišoidního rodinného sbližování se. Výsledek je přesně mezi 2* a 3*, nahoru to táhne Kosťa, kterej je i po letech, co jsem ho neviděl v žádnej výraznější roli, překvapivě cool.

Sice tomu chybí ten styl a lehkost s jakou točil jedničku Matthew Vaughn, ale pořád jde o příjemnou zábavu, kterou vydatně táhne kupředu nová várka bizarních postav. Vážnější vyznění tu není na škodu. Oproti mnoha dějově prázdným sequelům se tu navíc nevaří z vody. Rozvíjení příběhů postav z jedničky se mi líbilo a přišlo mi smysluplné.

Jednotlivý scény jsou super, Mikkelsen výbornej, ale je to tak přitažený za vlasy a celé to obvinění postrádá jakoukoliv logiku, že jsem si to nebyl schopnej nijak zvlášt užít. Vesměs jsem jenom přemýšlel nad tím, jestli je dánský venkov skutečně takový středověk s viditelně hodně úzkým genovým fondem...

Celkem dobrý, Mele. Sice si vlez do slaďárny, kterou úplně zbytečně sráží neobjevné podzápletky, ale ten film spolehlivě táhneš i s jediným prázdným výrazem v obličeji. A navíc jsi mistr boje s vlastní rukou. Nejlepší hned po Bruci Campbellovi, pochopitelně. 7/10

Film, který se sám a úplně zbytečně shazuje - nejdřív je to ryze atmosférická záležitost. Všechno je jenom tak na půl vyřčeno a člověk může zapojit vlastní fantazii a utvářet si hlavního hrdinu po svém. Jednoduché a dokonalé. Plus kulervoucí hudba. Rovná se 5 hvězdic. Druhá část zabíjí všechno, co ta první s takovou přesností budovala. Máme tu (zbytečně) brutální gangsterku, ve které zaniká veškerá síla první půlky a zůstává jenom natahované kosení zloduchů - samostatně za 3 hvězdy...v daném kontextu spíš za 2.

Dobře natočené a místy vizuálně nápadité. McDowell/Bettany je opravdu psychouš k pohledání. Škoda, že dějově je Nejlepší gangster přinejlepším průměr a motivace postav s blížícím se koncem ztrácí smysl. Gangsterská jednohubka, která měla na víc.

Na Splice jsem se těšil hlavně proto, že za ním stojí Natali. Ne že bych jeho předchozí tvorbu nějak nekriticky zbožňoval, ale je to prostě chlapík se zajímavými nápady a schopností dívat se na ohraná témata trochu svojsky. A to beze zbytku dokazuje i u Splice. Navíc jsou tu dobří herci – Adrien Brody mi poslední dobou výběrem svých rolí vyloženě dělá radost a Sarah Polley patří k úzké skupině hereček na které se nejen příjemně dívá, ale umí i hrát. Tak co by se na tomhle projektu mohlo pokazit? Do půlky to v zásadě funguje bezvadně – vědci vědátorujou, jejich experiment je nejen zajímavý, ale i sympaticky zvrhlý a sem tam dojde k nějakej napínavější situaci. Ve chvíli kdy je plod jejich práce – člověkozvíře Dren – na světě se to ale tak nějak pokazí. Natali odmítá sklouznout k provařenému schématu schématu „experiment gone wrong“ a rozvíjí vztah postav Brodyho a Polley s jejich „dítkem“ Dren. Nic proti tomu nápadu, na rovinu je ale třeba říct, že zpracovanej mohl být mnooohem lépe. Když se film v druhej půli přesune z laboratoří do stodoly uprostřed přírody, kde se oba vědátoři pokoušejí Dren izolovat od lidí, film třičtvrtě hodiny vyloženě vaří z vody a divák stejně jenom čeká, až se to zvrhne do toho thrillerovýho schémátku, k čemuž dojde tak 5 minut před koncem. Velká škoda, že druhé půlce chybí intenzita a zajímavý vývoj té první. Celkově však Splice žádnou tragédií není. Rozhodně myslím, že si zaslouží víc než těch současných 52%, které má tady na CSFD.