Ezis

Ezis

Marta Eva Běťáková

Česko

8 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5
    • 8.1.2020  14:41

    Hoooodně neobvyklý pohádkový příběh, který má mnoho obrovských plusů, ale bohužel i mínusů. Výčet toho, co jsem v něm ocenila, by byl dlouhý jak Lovosice (například méně známé moravské exteriéry, podzimní atmosféru, neobvyklý děj, zajímavé postavy, kostýmy z 80. let 19. století. Sukně s nabranými "honzíky" vzadu se v pohádkách nevidí moc často :-) ). Jenže... JENŽE. Pohádka trpí stejnou nemocí jako většina pohádek po roce 2002: neumí udržet styl a atmosféru. Tím nemyslím to, že kombinuje pohanskou Moranu s katolickým knězem, rabínem, cirkusem, českou hospodou a nově vytvořenými "bratry sudičáky". To je sice trochu zvláštní, ale je to příjemná změna a podařilo se to vše zkombinovat tak, že to nepůsobí rušivě. Horší je toto: Byl by to nádherný příběh o tom, jak slovanské mytické bytosti ovlivňují životy lidí - kdyby se v něm nemluvilo hovorovou češtinou a zlá sudička se nechovala jako houmlesačka. Anebo naopak: byla by to vtipná moderní pohádka - kdyby nevyzněla tak strašně fatalisticky a mytologicky. Výsledek je ten, že jsem se v pohádce nedokázala "ztratit" a nechat se strhnout. - Celkově mně Hodinářův učeň připomíná Dešťovou vílu - obě pohádky mají mytologické prvky, silnou atmosféru a nádherné exteriéry, slušné herce a neobvyklý děj, ale nedrží pohromadě.

    • 1.1.2020  22:31
    Čarovný kamínek (TV film) (2019)
    ***

    Svérázná pohádka, která vám asi prostě buď sedne nebo ne. Mně se docela líbila (a možná, že je ekoteroristická - o scénáristce nic nevím, takže nemohu soudit - ale myslím, že kdo by neznal kontext dnešní doby, že by ji spíš považoval za klasickou pohádku o boji proti chamtivosti. V pohádkách je péče o přírodu znakem kladných hrdinů - viz Pyšná princezna a král zahradník, Popelka a její holubi apod. - a pohádku o říši přírodních bytostí napsala už Božena Němcová, takže tohle není tak úplně mimo linii). Potěšily mě různé drobnosti - třeba komorník Vendelín, který se pořád tak pečlivě rozhoduje, zda svému pánovi odporovat či neodporovat, že to vede až ke komickým situacím; nebo to, jak se slovenské herečky pohybují: představitelka hraběnky Julie něžně a elegantně, představitelka namyšlené statkářky Magdalenky se natřásá a její matka si to správně rázuje. Pohádka to byla docela pomalá, což by ani tak nevadilo, a neměla jasnou dějovou linii, což ji sice činilo příjemně nepředvídatelnou, ale už to trochu vadilo. A z českého znění byl překlad a dabing poznat na sto honů, a to už vadilo opravdu hodně. Navíc jména jsou zbytečně cizí a složitá (Nabbiel, Bendegůz?) a některá jsem z mluveného slova nepochytila ani já, a to jsem jazykářka. Jak se v nich pak mají orientovat děti? - Ale pokud se chcete v zimě potěšit klidnějším filmem a pohledem na horská údolí (a rozumíte slovensky), tak myslím, že slovenské znění mohu doporučit.

    • 30.12.2018  15:29

    Ani ne tak romantická komedie, spíš pohodová rodinná komedie. Na romantickou komedii to nemá celkem žádnou gradaci - je hodně vidět, že režisér dělá spíš seriály než filmy, protože je to dlooouhá série příhod, ne klasický celovečerní film. Ale motiv latinskoamerické menšiny je zajímavý a neotřelý, vytváří prostor pro spoustu dobrých vtípků a Eugenio Derbez je taky super. Byla jsem ráda, že tvůrci obsadili mexického herce, protože filmu dodal novou příchuť, už jenom tím, že to není hezoun, má přízvuk a originální způsob projevu, nemá americké manýry. Anna Faris mu úplně nestačila, ale jinak se k němu skvěle hodí, takže jsem neprotestovala. Škoda jen, že jsme víc neviděli nádherné lesnaté tichomořské pobřeží Kanady (tam se film natáčel). Ale protože se velká část filmu odehrává na pláži a na lodi, můžu ho doporučit celé rodině o nějakém dlouhém zimním večeru pro navození příjemné letní nálady.

    • 7.1.2019  12:52
    Profesor T. (TV seriál) (2018)

    Seriál je původně belgický a běžel v belgické televizi. Nova ho převedla do českého prostředí. Originál je hodně dobrý. V českém prostředí to funguje o trochu hůře.

    • 28.4.2018  20:46

    Právě jsem na tom byla v kině a mohu jen doporučit! Nějaké nedostatky to má, trochu tomu chyběl rytmus a hladký tok, hlas Kryštofa Hádka by možná mohl znít příjemněji - ale jinak úžasný projekt! Tetřeví tok a modré žáby jsou velice vzácné úlovky - takový Modrý Mauricius každého fotografa přírody. Povedlo se dobře podat i další neobvyklé zvířecí příběhy. Jednou z myšlenek filmu je, že za divočinou a dramatickými dokumenty o přírodě vůbec není potřeba jezdit do Afriky, stačí mít trochu trpělivosti a zvědavosti. A to film rozhodně dokázal. I pomocí humoru a nadsázky - třeba pošťuchování syslů na sídlišti prezentované dramaticky jako souboj zuřivých lvů - to opravdu stálo za to :-) Přispěla k tomu i hudba, za kterou by se nemusel stydět ani John Williams. Klobouk dolů a více takových filmů! - Mimochodem - trailer, kde se píše: "v hlavních rolích: užovka podplamatá, kulíšek nejmenší" atd. mně připomíná reklamy na Lesy Lotyšské republiky, které jsem vídala v Lotyšsku v roce 2010: Film VÝRÁTOR. V hlavní roli: Výr velký. Režie: Matka příroda. Osvětlení: hvězdy. :-)

    • 24.3.2019  23:00
    Prales (2017)
    *****

    Prostě les. Geniálně natočený les. Pro mě by všechny filmy mohly vypadat takhle :-D Film nezkresluje realitu a přitom si krásně hraje s obrazy a záběry - člověk někdy musí dlouho přemýšlet a dívat se a dívat, než mu dojde, že vidí třeba vodní hladinu, tetřeva nebo srnu. Litevská příroda je podobná té české, ale o něco čistší, severštější a divočejší - proto jsou ve filmu i vlci a losi. Pro mě byl nejpůsobivější záběr s vlčím vytím, které se rozléhá po lese, načež z podrostu vylezou vlčata a začnou také zkoušet výt. Je to roztomilé a zároveň dost strašidelné. Vůbec se nedivím, že se lidé dřív vlků báli. - Nevím, jak se režisérovi podařilo natočit "prostě les" a přitom zároveň film, který tak strašně připomíná litevskou kulturu. Jsou v něm jen zvuky lesa, a přesto mně pořád připadalo, že v pozadí slyším prastaré litevské písně - sutartines. Asi jsou inspirované přírodou... https://www.youtube.com/watch?v=iGPO1kcTTIc

    • 2.3.2018  22:21
    Single Lady (TV seriál) (2017)
    *

    Mafra se snaží zaplavit svět kecy. Dejte lidem chléb a hry a Playtvak. Kdyby tenhle seriál nevznikl, tak se nic nestane. Ale jeden z těch keců mě přece jen rozsekal: "Vrátnej tady není, asi si vzal home office".

    • 2.3.2018  22:29
    Single Man (TV seriál) (2017)
    odpad!

    Tenhle seriál jsem zhlédla pracovně a bylo to několik zkažených dní. V Single Lady byli stereotypní chlapi a tady jsou zase stereotypní ženské. Jenom Ilona je tak geniální, že to snad ani není možné. A hlavní hrdina navíc uráží Brno! No tohle! :-)

    • 24.4.2019  18:44
    Četníci z Luhačovic (TV seriál) (2017)
    ***

    Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-)

    • 5.4.2018  21:06
    Polda (TV seriál) (2016)
    ***

    1. sérii jsem neviděla. Během 2. série kvalita úžasně stoupla, nejmíň o jednu hvězdičku. Začínala takovou uhádanou Ordinací v růžové zahradě a jednoduchými příběhy, kde jsem vraha odhalila i já - a to je co říct :-) - a končila slušnými detektivními zápletkami, nečekanými zvraty a příjemným humorem. Vyloženě zázrak to není, ale potěšilo mě, že se v české kotlině našla současná detektivka, na kterou se ráda podívám. Hlavně se mně líbí neokoukaní herci, dobré hlášky a celkem i propracované postavy - ke konci 2. série jsem začala mít pocit, že scénáristi získali nadhled a mají ty své postavy rádi. A sice nejsem katolička, ale bylo super pro změnu vidět detektivku, kde hlavní policajt v kostele nenašlapuje jak po střepech a nerozhlíží se kolem, jako by zpoza sloupu měl vyskočit svatý Dyndyndon. A taky - třeba na rozdíl od Vražd v Midsomeru - bylo super vidět detektivku, kde vrahem není farář :-P Takoví skvělí kněží jako Bóďa se občas vyskytují (znám jednoho, co pět kluků vytáhl ze závislosti na automatech), takže mě potěšilo, že se taky jednou octli v mainstreamovém seriálu.

    • 1.1.2020  21:39
    Pravý rytíř (TV film) (2016)
    *****

    Tak poprvé v životě dávám více hvězdiček, než kolik si film podle mě zaslouží. Normálně bych mu dala 3-4 hvězdičky. Ale pokouším se zvednout průměrné hodnocení, které tu má snad až nezaslouženě nízké. Možná proto, že na Štědrý večer člověk čeká něco slavnostnějšího a důstojnějšího. Ale pro všední večer je to film velmi příjemný. Pro mě například kvůli exteriérům a středověkým kostýmům, které jsou tu nádherné. Ale hlavně, téhle pohádce se podařil - na rok 2016 - až skoro zázrak: být klasickou, ale přesto originální pohádkou, mít moudré poselství a předat ho. Přibližně od roku 2000 je spousta pohádek buď trapných, nebo zbytečně drsných, nebo naopak zženštilých. Zato tahle mně přišla taková správně chlapská. Je to klasická cesta chlapce k mužnosti a umění překonat sám sebe. Ale scénárista navíc přidal i cestu zkušeného muže k další moudrosti a celkové poselství - "Nikdy si nemyslete, že už všechno umíte. A lidé jsou nejsilnější, když jsou ochotni se učit od jiných a spolupracovat." Já osobně vždycky ocením, když je v pohádce nějaká zajímavá postava staršího věku a když v ní spolupracují generace (to tedy zní pěkně nepohádkově, když se to napíše takhle...). Protože to v klasických pohádkách často bylo - moudrá stařenka, zkušení rodiče, spravedlivý král. A navíc scénář nutí k zamyšlení - co třeba Damián, co měl tak rád peníze, že dal přednost přeludu peněz před skutečným životem? --- Takže pokud vám nebudou vadit některé prvky, které tu působí rušivě, ale pro mě jsou ještě v rámci snesitelnosti - třeba komický nádech dialogů s černokněžníkem, představitel mladého rytíře, co má občas pohyby jako pražský puberťák, ale jinak je docela sympatický a uvěřitelný, nebo texty Xindla X, co jsou se středověkými kostýmy jako pěst na oko, ale jinak dobré - tak tuhle pohádku rozhodně doporučuji. Pro mě tvoří (spolu s Korunním princem a Princeznou a půlkou království) trojici příjemných pohádek z období 2015-2019, na které se nejspíš ráda podívám i za dvacet let.

    • 28.5.2019  22:19
    Korunní princ (TV film) (2015)
    *****

    Šest hvězdiček. Za socialismu se točily nádherné pohádky s velkými hereckými osobnostmi, důstojností, poezií, vtipnými hláškami i poselstvím... ale zase by nemohla vzniknout tahle úžasná bláznivina. Budí dojem, že se současné době nějakým omylem povedlo spokojeně doklopýtat ke kvalitní pohádce, podobně jako princ i přes ztrátu paměti nějakým zázrakem zachrání princeznu a vyhraje turnaj - a přitom za tím musela být obrovská spousta práce a nadšení. Pohádka má pár podivných momentů, ale celkově je to skvělá absurdní pohádková komedie, která převzala motivy z asi deseti jiných příběhů a dodala jim tolik svého svérázu, že z toho vznikla pohádka úplně nová. A navrch přihodila krásné kostýmy, exteriéry a hudbu. Vznikla z toho originální akční pohádka s roztomile nešikovnou, odzbrojující romantikou. - Vsadím se o co chcete, že se na Korunního prince lidi budou koukat i za padesát let :-)

    • 4.9.2016  16:15
    Svatojánský věneček (TV film) (2015)
    ***

    Pohádka, u které si umím představit, že by mě jako dítě okouzlila. Ale taky pohádka, ve které se pro mě vždycky k něčemu pozitivnímu našlo něco negativního. Eliška Jansová by klidně princezny mohla hrát častěji, vůbec bych se nezlobila. Ale Jiří Mádl se k ní vůbec nehodil. První polovina pohádky mně vzala dech. Ale druhá ne. Letecké záběry na řeku a zámek byly nádherné. Ale pak přišly umělé kulisy města. Byly tu skvělé vtipy. Ale taky spousta hloupých. Italský učitel Ivana Trojana byl hodně dobrý. Ale udělal z pohádky film pro dospělé, když se v závěru vrhnul na chůvu. Byla tu spousta pěkných, originálních motivů (voraři, záchrana pláště prasetem, výpočet pravděpodobnosti nalezení pravého ženicha). Ale taky spousta motivů zbytečných. Já bych ze Svatojánského věnečku vyndala Jiřího Mádla a pak ho rozdělila na dva filmy - na konverzační komedii pro dospělé a dramatickou pohádku pro děti. A byly by oba naprosto skvělé. Takhle je ale toho trochu moc a jak tu píší jiní uživatelé, vlastně není jasné, co chtěl scénárista sdělit, jaký příběh vyprávět.

    • 24.4.2019  17:01

    První série byly naprosto geniální. Poslední série jsou už bohužel jen o tom, jaký je Trump vůl. V zásadě nic proti, jenže to teď dělá v USA nemíň půlka televizních pořadů, takže Last Week Tonight nepřináší nic nového. Ztratil svůj původní účel, a to rozebírat dlouhodobé problémy, o kterých se málo mluví. Kdyby svět uměl litevsky :-) tak bych řekla, ať se místo Johna Olivera kouká na Andriuse Tapinase, což je výborný litevský satirik, který po něm v podstatě převzal žezlo. Tapinasův tým využívá litevskou fantazii ve stylu "nic není nemožné" k tomu, aby - alespoň v mém žebříčku humorných pořadů - Olivera totálně převálcoval. Například dělá rozhovory s litevskými poslanci, jako by to byly děti ve školce. "A s kým se tady nejvíc kamarádíš? Už ses tu s někým popral?" Navíc Tapinas překonává Olivera i Colberta v geekovosti, protože přeložil a vydal Pána prstenů, když mu bylo 17 let! Tady je aspoň ochutnávka pořadu v angličtině - video "America first, Lithuania third": https://www.youtube.com/watch?v=0NjkfHbK6BE

    • 30.11.2019  16:46
    Vraždy v Brokenwoodu (TV seriál) (2014)
    ****

    Vraždy v Midsomeru po novozélandsku. Detektiv se kamarádí s Maorem. Seriál je trochu konzervativní, dost novozélandsky specifický a hodně dobrý. Jsem milovnicí detektivek a ani jsem nevěřila, že se dneska ještě dá napsat detektivní seriál, u kterého ani zkušený divák netuší, co se stane v příští minutě, a přitom je to totální klasika. Ale Nový Zéland nám dokazuje, že to jde! Tvůrci seriálu udělali dobře, že za rok točí jen čtyři díly - scénáristi si můžou vyhrát s dějem i se vtipnými detaily. První série se nejistě rozjíždí, ale druhá a třetí jsou perfektní.

    • 30.12.2018  14:55

    Že Disney jednou oblékne svého hrdinu do sámského (laponského) kroje podobného tomu, jaký jsem viděla v muzeu v Helsinkách, o tom se mně nikdy nesnilo :-) Myslím, že tahle pohádka měla mezi dětmi takový ohlas proto, že spousta z nich má zkušenost s tím, že v sobě něco musí dusit a nesmějí se projevovat. Elsin útěk do hor geniálně zobrazuje to, co by takové dítě nejradši udělalo :-) Oceňuji norské lidové umění a pro Disneyho méně obvyklý děj: romantický hrdina, který smrdí a jí oslintané mrkve, a romantická záchrana sestrou :-) A ne-černobílé postavy tak trochu nutící k zamyšlení - třeba jaká by byla Elsa, kdyby ji její mrazicí schopnost nebyla donutila žít osaměle? Severskou samotu v zimě jsem zažila na vlastní kůži, takže ke mně některé scény asi mluví víc než k jiným divákům. Pro mě skvělá kombinace disneyvosti, symboliky a realismu a rozhodně nejlepší Disneyho pohádka (a, ehm, společně s Tangled vlastně jediná, na kterou jsem ochotná se podívat).

    • 30.9.2014  23:20
    Rich Man, Poor Woman (TV seriál) (2012)
    ****

    Jak vnímá japonskou romantickou komedii divačka českých pohádek, anglických detektivek a indických komedií? - Pozitivně, ale ne jako romantickou komedii :-) Přišlo mně, že jde spíš o pracovní drama - "dějiny jedné firmy" - a o příběh nejisté, ale pracovité studentky a ulítlého programátora, který má vzácnou poruchu - nepamatuje si obličeje ani jména lidí. Podobný ajťák je už dost profláklé téma, ale tenhle seriál ho podal originálně. Romantický příběh tu byl jen naznačený a víc se rozvinul až v posledních dílech. Ale to mně nevadilo. Upřímně řečeno, takováhle decentnost mně docela vyhovovala. Vztah se rozvíjel přirozeně, žádný z hrdinů neměl potřebu si na něco hrát, začít si něco z momentálního impulsu nebo s někým chodit, aby s někým chodil. - Co se mně tu nelíbilo: že postavy byly definovány jen svou prací a naprosto chyběly jakékoli zájmy a koníčky, také závislost zaměstnanců na šéfovi (vím, že Japonci jsou oddaní svým firmám, ale že až takhle? vzdělaný muž by snad neměl problém si v Tokiu najít jinou práci?), příliš mnoho scén v tmavých kancelářích se zářivkami, příliš rychlé tempo (nestíhala jsem číst titulky a seriál chvílemi působil nervózně). - Co se mně tu líbilo: jak kolegové v práci drží spolu, spontánní vyjadřování radosti, různé aspekty japonské zdvořilosti, jasně zelené rýžové pole v horách, správně trhlý pěstitel rajčat :-) spousta vtipů (smála jsem se skoro pořád) a programátorské nápady hlavního hrdiny. Jestli mají Japonci i v reálu takovýhle přístup, tak se nedivím, že jsou jednou z elektronických velmocí. - Tenhle seriál a Oguriho Šuna mně doporučil jeden Japonec s tím, že se "určitě potom do Japonska zamilujete". Oguri Šun se mně nelíbí (i když Japonci většinou ano), do Japonska jsem se nezamilovala, ale neměla jsem k tomu daleko. Seriál mě strhl a zhlédla jsem ho celý za jednu noc - já, pracující žena, která si něco takového, podobně jako hlavní hrdinka, nemůže absolutně dovolit! Což asi může sloužit jako dobré doporučení :-) Moje hodnocení je dost na vodě - nemám s čím srovnávat, leda tak s indickou komedií Pyaar Impossible, která je také o ajťákovi a krádeži programu. Bylo zajímavé sledovat, jak toto téma zpracovaly dva úplně odlišné světy. Postřeh na závěr: všimla jsem si, že - na rozdíl od evropských a severoamerických seriálů, kde se hojně pije čaj a kafe - v tomhle seriálu se moc nepije ani nejí, a když už, tak z krásně prostřeného stolu.

    • 8.6.2019  00:59
    Ztracená brána (TV seriál) (2012)
    *****

    Podle mě jeden z nejlepších českých seriálů v poslední době. Myteriózní detektivka je dost specifický žánr, který vám nemusí sednout, ale pokud ano - rozhodně doporučuji. Všechno v něm skvěle funguje. Nebála bych se ho prezentovat ani v zahraničí - tím spíš, že se pro něj podařilo najít pěkná, ale neokoukaná pražská zákoutí. Jen jsem se mohla potrhat smíchy, jak si scénárista představuje svobodné zednáře a zaměstnance Akademie věd jako boháče, co bydlí ve vilách a sbírají starožitné zbraně! Já znám jednoho svobodného zednáře a několik zaměstnanců AV ČR, všichni bydlí v malých panelákových bytech a o nějakém sbírání cenných zbraní si mohou nechat tak leda zdát :-D

    • 13.7.2012  12:23
    Evropa jedna báseň (TV seriál) (2011)
    ***

    Projekt nakladatelství Větrné mlýny a brněnského studia České televize. Jedná se o básníky, kteří navštívili valtické Dny poezie a vína 2009. Nevím, jestli můžu objektivně hodnotit, protože jsem byla u toho, když seriál vznikal (pomáhala jsem se střihem a psala titulky k dílu Edvins Raups). To by asi zobjektivnilo mé hodnocení, kdybych byla z filmařské branže, ale já nejsem. Seriálu prospělo malebné prostředí lednicko-valtického areálu, hudba je také velice pěkná. Obsah dílů je jednoduchý: dotyčný básník čte několik svých básní a nahlas uvažuje nad tím, co je to poezie a jaký k ní má vztah. Je to takové milé stručné seznámení s evropskými básníky.

    • 1.3.2012  01:38

    K tomuto filmu jsem se dostala poněkud dobrodružným způsobem. Když jsem žila v Lotyšsku, v jednom městečku u moře, dočetla jsem se v místní "Avíze", že ve vedlejší vesnici budou dávat nový lotyšský film. Za chladného listopadového večera jsem tedy dojela autobusem do zmíněné vesnice, vydala se směrem, který mně poradil jeden známý, a... kulturní dům nikde. Našla jsem ho po několika peripetiích s benzínkou a bezpečnostní službou - obrovskou sovětskou obludu v malé rybářské vesničce. Vstupné bylo jen symbolické, v sále se netopilo a film byl promítán z DVD na jakémsi moderním přístroji, který se několikrát zasekl... Lotyši jsou úžasně trpěliví - některé ty pauzy trvaly i čtvrt hodiny a v sále se nikdo ani nepohnul, zatímco já nadskakovala a psala z nudy SMS na všechny strany. Film samotný nebyl vyloženě můj šálek čaje, ale přesto mě nadchnul - je to poměrně inteligentní komedie, která se vyrovná současné evropské filmové tvorbě a nezaostává v čase jako některé jiné lotyšské filmy. Nese rysy jak lotyšských filmů (pomalé tempo, jistá pasivita a jednoduchá emocionalita), tak i filmů finských a chvílemi i českých komedií. Byl to první lotyšský film, který mně vzdáleně připomněl české komedie a proto mě napadlo, že by možná oslovil i české publikum. Je natočený tak trochu amatérsky dokumentárním způsobem (koneckonců část děje zabírají snímky a komentáře francouzské krajiny skrz malou kameru hlavního hrdiny), ale přesto se s "monsieurem Taurinsem" rychle ztotožníte. Film vznikl s dobrou znalostí Francie i zkušeností a pocitů Lotyše v zahraničí. Zaujalo mě, že pan Taurins je nenápadný, nikdo neví, kde jeho vlast leží, zatímco on mluví se skoro všemi cizinci plynně jejich vlastním jazykem. Nemá žádné výrazné vlastnosti a tak trochu se ztrácí mezi mírně excentrickými zástupci jiných národů a ze začátku se dost ztrácí i v neznámé zemi, ale nakonec si ji oblíbí tak, že "se v ní ztratí" schválně... Film by mohl zaujmout velké množství lidí, jelikož realisticky, ale vtipně zobrazuje věci, s nimiž má zkušenost mnoho z nás: kontakt s cizinci, snaha o komunikaci v cizích jazycích, orientace v mapě nebo jednání se šéfem, který má nereálné požadavky. Kdyby se lotyšská kinematografie chtěla vydat tímto směrem, tak bych se rozhodně nezlobila.

    • 7.12.2018  10:34
    Náhradnice (2011)
    *****

    Tváří se to jako běžná romantická komedie, ale fakt není. Je to skotská komedie s pár romantickými klišé, nádhernými záběry na Hebridy a spoustou absurdního humoru. Místní pamětihodností jsou veřejné záchodky, kde straší duch pošlé krávy. Tak asi tak. Tenhle film se prostě nedá brát vážně, protože se sám nebere vážně - jako hlavní hrdinka. Velká část půvabu tkví ve skotské angličtině, tak nevím, jestli vůbec má cenu na to koukat česky. - Hlavní hrdinové jsou hodně zvláštní a svérázné osobnosti. Tvůrcům se pro ně podařilo získat smetánku skotského filmu - Davida Tennanta, Kelly McDonald a Maureen Beatty, což dělá hodně. Zvlášť obsazení Davida Tennanta, který jinak hraje mnohem těžší role, bylo geniální. Pokud vám sedne, tak tento film rozhodně doporučuji. Pro mě je první hrdina romantické komedie, ze kterého jsem dostávala husí kůži (v dobrém slova smyslu :-) ) Pro mě je tohle bezkonkurenčně nejlepší anglickojazyčná romantická komedie.

    • 18.7.2015  23:10
    Santiniho jazyk (TV film) (2011)
    *****

    Za jednoho líného sobotního večera jsem sledovala Malý pitaval z velkého města a najednou nevím, co mě to napadlo, pustila jsem si Santiniho jazyk. A hned ta první věta... "Kdo je ta, jež vychází z pouště a opírá se o svého milého?" byla proti té normalizační šedi jako červené víno. Přímo mě praštilo do očí, jak se za těch 30 let naše země změnila. - Aby si tenhle film člověk užil, potřebuje specifický druh myšlení, a ten nemají všichni, neboť "lidé jsou různé" (a je to tak dobře). Kupodivu k tomu ani nemusí být katolík nebo kunsthistorik, jak jsem experimentálně zjistila, poněvadž já nejsem ani jedno. Když si rádi hrajete se symboly a propojováním různých konceptů, možná je to film pro vás. A ani tehdy se vám nemusí líbit. Takže za sebe ho můžu doporučit, ale berte to s rezervou. - Je to spíš film na zamyšlení a ne na několikeré sledování pro potěšení... což je vlastně škoda, když je technicky tak dobrý a jsou v něm tak krásné záběry na českou krajinu a památky. Probíhá jím několik témat, ze kterých asi každé osloví někoho jiného. Mně oslovilo to, že opravdovou lásku člověk někdy prokáže mlčením. Mohla bych tu tedy pět oslavné ódy na režisérské umění Jiřího Stracha, ale radši o něm budu mlčet, jelikož (v duchu tohoto filmu): třeba to řekne víc než tisíc slov... :-)

    • 16.10.2011  23:37

    Tahle pohádka mně připadala jako hloupá a přisprostlá selka navlečená do nádherné královské róby. Řekněte někdo režisérovi, že aby byl opravdu krásný zevnějšek, musí být krásný i obsah! Hudba Miloše Krkošky krásná byla, krásné byly i rokokové kostýmy, princezna také pěkná, ale tím krása končila. Dámy si to v rokokových kostýmech rázovaly, jako by měly na sobě džíny, což je velký kiks u pohádky, která si jinak hraje na historickou věrnost. Rokokové šaty totiž mívaly v sukni tolik kostic, že dámy nemohly ani rychle chodit, natož chodit předkloněně. Kromě toho tu všichni mluvili nespisovně, občas dokonce nespisovněji než já (viz zmiňované "Já bych to prubla". TO že říká královna? A to nemluvím o dvojsmyslech a kresbičce kluka v prachu.) Moje první a hlavní kritérium pro pohádky je, že herci a zvlášť představitelé královské rodiny se mají chovat důstojně, což tady opravdu, ale opravdu neplatilo. Takže i když Čertova nevěsta byla jakžtakž koukatelná a měla i hodně světlé chvilky (třeba scény s Luciferem), hodnotím jen jednou hvězdičkou, protože přes slušnost a důstojnost v pohádkách u mě nejede vlak.

    • 27.12.2019  22:00

    První polovina pohádky naprosto nádherná (hudba, kamera, krásné exteriéry). Krásně plyne a má jasné poselství. Ale ve druhé polovině se postavy začnou chovat podivně. Mají asi stejnou logiku jako kroje, které se sice vyskytují na pozadí české vesnice, ale české rozhodně nejsou. (Možná slovenské, ukrajinské nebo rumunské?) A poselství taky veškeré žádné - vypadá to, že poselstvím téhle pohádky snad nakonec bylo to, že je dobré vycházet se zlými a lakomými rodiči...? Škoda. Kdyby byla druhá polovina stejně dobrá jako první, dám téhle pohádce 6 hvězdiček.

    • 12.12.2014  23:58
    Doylův okrsek (TV seriál) (2010)
    ***

    Bláznivá, ale ne hloupá kanadská krimikomedie. Pokud jste viděli pár krimikomedií z USA a myslíte si, že tahle bude podobná, tak vás můžu ujistit, že ne. Třeba už jenom to, že je situovaná na ostrov Newfoundland a má silnou místní atmosféru. Ta se odráží už v názvu "Republic of Doyle" - Newfoundland byl až do 40. let hrdou britskou kolonií (třebaže většina obyvatel byli Irové), a když se ve 40. letech měli rozhodnout, jestli se připojí ke Kanadě nebo vytvoří nezávislou "Republic of Newfoundland", připojení ke Kanadě získalo jen těsnou většinu. ... Na tomhle seriálu si cením hlavně toho, že hlavní postavy drží spolu, nehádají se kvůli hloupostem a na nic si nehrají, ani seriál sám není nějak křečovitě vtipný a umí si dělat legraci sám ze sebe. Jak to nazve jedna postava - "Quaint Location Crime Fiction" ("krimi zasazené do roztomilého odlehlého místa"). Čechům by mohlo být blízké to, že město St. John's, kde se seriál točil, má jen 200 000 obyvatel a je to jedno z nejstarších měst v Kanadě, takže vytváří příjemnější atmosféru než moderní velkoměsto. A rvačky ve starých irských hospodách a automobilové honičky na útesech nad Atlantským oceánem opravdu stojí za to. ... Komedie je to skvělá, a originálních nápadů a hlášek je tu tolik, že to ani spočítat nejde. Mně utkvěla tahle scéna - asi kvůli tomu newfoundlandskému specifiku, i když není zrovna z těch nejúdernějších: Nebezpečný zločinec si najme místního exota, aby mu sehnal co nejlepší zbraň. A ten mu donese 100 let starý revolver s tím, že to je nejlepší kousek, jaký mohl sehnat - velká vzácnost, jeden z mála dochovaných revolverů vyrobených přímo na Newfoundlandu v době, kdy ještě nebyl součástí Kanady... Kvalita jednotlivých dílů kolísá a časem se objeví hluché dějové linie, jako že se třeba pořád vrací otravní příbuzní a zaplétají Doyleovy do svých problémů. Prý to bylo proto, že CBC strašně spěchala a Allan Hawco musel scénáře psát na koleně při natáčení. Ale přesto můžu Republic of Doyle doporučit. Pokud rozumíte anglicky (kanadská angličtina je snadno srozumitelná a newfoundlandský přízvuk je v reálu příšerný, ale tady dost umírněný) a máte rádi krimikomedie, sáhněte i po téhle - je volně přístupná na internetu. Pro mě jsou první 3 série rozhodně to nejlepší, co jsem v tomhle žánru kdy viděla. (Pár neobvyklých slov, se kterými se tu setkáte: RNC - Royal Newfoundland Constabulary (=královská policie na Newfoundlandu), sleeveen - vychytralý člověk, co si vždycky ví rady a ze všeho se vykroutí, Skipper - kormidelník, tady univerzální oslovení staršího muže, Ponzi scheme - pyramidová hra.)

    • 2.10.2014  19:03

    ... aneb Jak dokonale natočit jednu ze slabších Agátiných knih :-)

    • 2.10.2014  18:57

    Už dlouho se nestalo, že bych z nějakého filmu měla tak rozporuplné dojmy. Kdyby se nejednalo o Agathu Christie a Poirota, byl by to film naprosto výborný. Souhlasím se všemi pochvalnými komentáři, které tu jsou. Ale... velké Ale. Ono se o Agathu Christie a Poirota jedná, a seriál se předtím dvacet let držel úplně jiného stylu. Drsné scény se sebevraždou a ukamenováním podle mě k Poirotovi prostě nepatří - pokud se Agatha zmínila o nějaké takové události, tak vždycky jen stručně, v náznaku. A rozhovory o spravedlnosti sice byly zajímavé, jenže jsem je nebyla schopná brát vážně. I když byly výborně natočené i zahrané, celou dobu jsem měla spíš pocit nějaké frašky. Později mně došlo, proč. Agatha totiž psala lehké knihy čistě pro zábavu a potrápení mozku, a podle mě si byla naprosto vědoma toho, že děj, který vyplodila, je poněkud absurdní, nereálný a nerealizovatelný. A teď ho někdo vzal a udělal z něj podklad pro vážný, temný film s úvahami o morálce, zodpovědnosti, zločinu a trestu... ale málo platné, lehkost a nereálnost původní předlohy místy prosvítá. Dá se to asi přirovnat k situaci, kdy by někdo scénu od Monty Pythonů vzal smrtelně vážně a zinscenoval ji jako Shakespearovu tragédii. Obojí je výborné, ale úplně odlišné, a spojit to podle mě nelze.

    • 1.3.2012  00:40

    Pamatuju se, že když se v autobuse nad mou hlavou rozsvítila obrazovka a někdo začala mluvit cizím jazykem, přestože téměř nemluvím finsky, tak vůbec nevím jak, ale hned jsem podle zvuku poznala, že to je finsky, že to je Ville Haapasalo a že se modlí, aby to byl kluk. Jinak naprosto souhlasím s uživatelem Ollie235.

    • 16.10.2011  23:12
    Vodník a Karolínka (TV film) (2010)
    **

    Pohádka, která začíná smrtí v přímém přenosu, to je trochu silné kafe. Na můj vkus byla moc nepohádková a drsná. Ale prostředí bylo krásné a autentické, to podvodní dobře udělané, herci výborní a hudba pěkná.

    • 16.8.2011  20:51
    České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft (divadelní záznam) (2010)
    *****

    Jako komedie je to na tři hvězdičky, jako vtipný průřez českými dějinami na pět, a to jenom proto, že víc hvězdiček není. Díla jako České nebe strašně potřebujeme. Jestli se na něj budou dívat moje děti, tak budou českou historii a literaturu zvládat levou zadní a ještě je to bude bavit :-) Kromě toho jsem ho potřebovala já, protože už nějakou dobu žiju v cizině a tahle hra pro mě byla jako čerstvý český chléb. Když se praotec Čech pustil do české literatury, padala jsem smíchy pod stůl, a to ještě nebylo nic proti Mistru Janu Husovi. "Ale ne že by se mi Zikmund omluvil! Jenom se na mě šklebí a chrastí sirkama." "Pane Bože, copak na to nemáme nějaké nehořlavé úsloví?!"

<< předchozí 1 2 3 4 5