Ezis

Potěšilo mě, že jsem objevila pohádku s rokem vzniku začínajícím na číslo 2, které nemám co vytknout, a to nadšení mně celkem vydrželo až do konce. Pohádka má důležité poselství a podává ho dětem jasně a srozumitelně, ale přitom ne otravně. Jakub Prachař tu nepodal nějak oslnivý výkon, ale rozhodně také ne špatný, děj měl tempo tak akorát a donutil člověka přemýšlet, hudba byla pěkná, divák se dočkal spousty zajímavých a vtipných drobností, a o výborném Václavu Postráneckém ani nemluvím. Příjemně mě překvapila i Andrea Elsnerová v roli Štěstí - je to mnohem éteričtější postava, než jaké jsem ji zatím viděla hrát, ale byla skvělá. Opravdu pohádce nemám co vytknout - jen snad příliš moderní vystupování Mariky Šoposké a absenci pohádkové atmosféry, jak tu píše uživatel honz. Nevím, čím to je, ale Boháč a chudák na mě působil jako televizní film slušné kvality, ne jako pěkná pohádka. Snad že chyběla chemie a romantika mezi hlavními postavami. Nebo to bylo nedostatkem zkušeností s tím, jak pohádkovou atmosféru vytvořit s digitální kamerou. Nebo že scény s Jiřinou Bohdalovou v roli Bídy působily mnohem hororověji než zbytek pohádky, jako kdyby tam byly vlepené z jiného filmu. Ale i tak se jedná o jednu z nejlepších televizních pohádek po roce 2003.

Dobrý vánoční díl se skvělým polským knězem, který se Schimanským nedá ošálit a od začátku ví, že ho sleduje (scéna sledování mopedu tramvají :-) - i když je nejprve přesvědčen, že Schimanski se píše Szymański a pochází od Katowic. Je to vážný díl s docela silnou atmosférou, ale ani humorem se tu nešetří. Třeba ty zvuky džungle, když Schimanski prochází mezi několika palmami v květináči... Nebo hlášky: Schimanského holandský kolega na otázku "Co tu ještě děláš?" odpoví "Špinavou práci. Jako všichni cizinci." a poté, co se ukáže, že nadřízení neschvalují Schimanského vyšetřovací metody, slavnostně: "Horste, i kdyby proti tobě bylo celé Německo, tak Holandsko stojí za tebou!" - "Poslyš, jak vy vlastně v Holandsku slavíte Vánoce?" - "Večer postavíme dřeváky před větrný mlýn. A ráno... ráno je v nich schovaný slaneček. A na Hod Boží sedí celá rodina u kanálu před obrovským Eidamem, ozdobeným tulipány."

Jak vnímá japonskou romantickou komedii divačka českých pohádek, anglických detektivek a indických komedií? - Pozitivně, ale ne jako romantickou komedii :-) Přišlo mně, že jde spíš o pracovní drama - "dějiny jedné firmy" - a o příběh nejisté, ale pracovité studentky a ulítlého programátora, který má vzácnou poruchu - nepamatuje si obličeje ani jména lidí. Podobný ajťák je už dost profláklé téma, ale tenhle seriál ho podal originálně. Romantický příběh tu byl jen naznačený a víc se rozvinul až v posledních dílech. Ale to mně nevadilo. Upřímně řečeno, takováhle decentnost mně docela vyhovovala. Vztah se rozvíjel přirozeně, žádný z hrdinů neměl potřebu si na něco hrát, začít si něco z momentálního impulsu nebo s někým chodit, aby s někým chodil. - Co se mně tu nelíbilo: že postavy byly definovány jen svou prací a naprosto chyběly jakékoli zájmy a koníčky, také závislost zaměstnanců na šéfovi (vím, že Japonci jsou oddaní svým firmám, ale že až takhle? vzdělaný muž by snad neměl problém si v Tokiu najít jinou práci?), příliš mnoho scén v tmavých kancelářích se zářivkami, příliš rychlé tempo (nestíhala jsem číst titulky a seriál chvílemi působil nervózně). - Co se mně tu líbilo: jak kolegové v práci drží spolu, spontánní vyjadřování radosti, různé aspekty japonské zdvořilosti, jasně zelené rýžové pole v horách, správně trhlý pěstitel rajčat :-) spousta vtipů (smála jsem se skoro pořád) a programátorské nápady hlavního hrdiny. Jestli mají Japonci i v reálu takovýhle přístup, tak se nedivím, že jsou jednou z elektronických velmocí. - Tenhle seriál a Oguriho Šuna mně doporučil jeden Japonec s tím, že se "určitě potom do Japonska zamilujete". Oguri Šun se mně nelíbí (i když Japonci většinou ano), do Japonska jsem se nezamilovala, ale neměla jsem k tomu daleko. Seriál mě strhl a zhlédla jsem ho celý za jednu noc - já, pracující žena, která si něco takového, podobně jako hlavní hrdinka, nemůže absolutně dovolit! Což asi může sloužit jako dobré doporučení :-) Moje hodnocení je dost na vodě - nemám s čím srovnávat, leda tak s indickou komedií Pyaar Impossible, která je také o ajťákovi a krádeži programu. Bylo zajímavé sledovat, jak toto téma zpracovaly dva úplně odlišné světy. Postřeh na závěr: všimla jsem si, že - na rozdíl od evropských a severoamerických seriálů, kde se hojně pije čaj a kafe - v tomhle seriálu se moc nepije ani nejí, a když už, tak z krásně prostřeného stolu.

Ten "Sovětský svaz", to je formalita, ve skutečnosti je tenhle film stoprocentně lotyšský. "Emilovy neplechy" jsou výborně zfilmované knížky Astrid Lindgrenové o Emilovi z Lönnebergy. A knížek se děj filmu docela věrně drží. Četla jsem je několikrát a při sledování tohoto filmu jsem měla pocit, jako bych prostě viděla před sebou to, co jsem četla. Výhodou je, že plavovlasí Lotyši snadno projdou jako Švédi, dřevěný lotyšský statek je podobný statkům švédským, a je dokonce vevnitř zařízený podobně jako na původních švédských ilustracích. Jediné, co tu skřípe, je scénická hudba, která skřípe doslova - záběry na přírodu jsou doprovázeny umělými zvuky syntezátoru, což působí nesourodě. Inu, 80. léta. Ale jinak filmu nemám co vytknout. Emil je uvěřitelný a ohromně sympatický, ostatní herci výborní. Moc se tu nemluví, ale co věta, to hláška. "Boty se musí šetřit. Ale ty nikdy nechodíš naboso, vždycky v botách, takže neuplyne ani deset let a musíme ti kupovat nové." - České titulky jsou tady: http://www.uloz.to/x8KYiyuS/emila-nedarbi-1985-ceske-titulky-ezis-cz-srt film je tamtéž.

Další lotyšský film, který je tu uvedený pod ruským názvem, ačkoliv má s Ruskem pramálo společného. Původní název je Novēli man lidojumam nelabvēlīgu laiku - "Popřej mi před letem nepříznivé počasí". Schválně obsahuje spoustu hlásek "l" a "m", aby zněl příjemně, což se v ruštině úplně ztratí. Tenhle film neumím žánrově zařadit, je to asi nejspíš hořká komedie. Pojednává o třicetileté dělnici v rižské továrně na rádia a název filmu docela dobře vystihuje její přístup k životu. Je ironická a pesimistická, přestože má vše - totiž kromě manžela. A tak se zkouší seznámit a solidnost potenciálních partnerů zkouší tím, že tvrdí, že se stará o dvě malé děti. Seznámí se mladým pilotem, ... atd. atd. Film mě zaujal jen tím, že to byl teprve druhý lotyšský film, který jsem viděla, a s vykulenýma očima jsem poslouchala lotyštinu a snažila se rozumět. Má tak silně "šedou" atmosféru, že kdyby se teď promítal u nás, myslím, že hodně lidí by si živě vybavilo normalizaci 70. let. A to přesto, že je s ním spojeno několik velkých pobaltských jmen - v epizodní roli se tu ukáže Uldis Dumpis, který se později stal jedním z nejznámějších lotyšských herců, hudbu složil nejuznávanější současný lotyšský skladatel Imants Kalniņš a scénář napsal litevsko-izraelský spisovatel Grigorij Kanovič.

"Jak chutná láska aneb Princeznina cesta ze snového světa rytířských romancí do pohodového českého vesnického života" :-) Je výborně podaná, jen mě mrzí, že není víc zdůrazněno to, že "vášnivá romantická láska je vlastně jen přetvořený hněv" (to je citát, bohužel nevím, čí...) a princezna si neuvědomuje, že její svět éterických princezen, ušlechtilých hrdinů a pravé lásky je vlastně plný násilí. Cvalíkova laskavost je na to ten pravý a docela koukatelný lék :-) Na rozdíl od některých komentátorů bych tuhle pohádku k těm "novodobým ve špatném slova smyslu" neřadila - je klidná, milá, důstojná. Jen toho skloňování slova "láska" v ní je trochu moc. Ale jinak - Jitka Ježková i Saša Rašilov do svých rolí zapadli dokonale, Miroslav Vladyka je skvělý šašek, hudba je středověká, exteriéry jednoduché, ale pěkné. Dočkáte se jak obvyklých pohádkových motivů, tak různých zajímavých a vtipných drobností. "Ty jsi nejmladší, ještě nemáš vousy, tak budeš hrát princeznu. Ale chtělo by to fistuli." "Po fistuli rostou vousy?" Pokud chcete něco pustit své osmileté dceři a váháte, zda právě tuhle pohádku - mohu ji s klidným svědomím doporučit.

Hejkal má hlad a rád by žil mezi lidmi. Ujme se ho jedna vesnická rodina, začne pracovat jako kominík, najde si děvče... zdálo by se, že je všechno v pořádku, kdyby si místní kníže neusmyslel, že chce strašidlo jako atrakci pro svou zahradní slavnost. - "Hejkal" je taková poklidná letní pohádka se spoustou pěkných záběrů na les. (Není studiová, jak tu píše uživatel Tiiso). Navíc je částečně komediální, a tím pádem úplně ideální pro dlouhé zimní večery, kdy se člověku stýská po létě a potřebuje zlepšit náladu. Já jsem ji kdovíproč vnímala jako něco mezi Šumavskou trilogií s Tomášem Holým (hudbou podbarvené záběry na les) a pohádkou O vysoké věži (Janžurová a Veškrnová ve vesnickém). Všechny tyto filmy vznikly ve stejnou dobu, tak na tom asi něco bude... Tahle pohádka nemá úplně dobrý příběh, žádnou zásadní zápletku a rozuzlení, ale to jsem jí ráda odpustila, protože děj je dost neobvyklý, takže člověk dopředu netuší, jak se bude vyvíjet, a navíc je docela krátká a má jinak všechny kvality klasické televizní pohádky - pěknou hudbu, takový ten správný pohádkový styl vyjadřování, krásné exteriéry, herce ještě ze staré školy, které je radost poslouchat. Načančaný kníže hlasem Svatopluka Beneše v jednom kuse vyhrožuje sluhovi "Alfons, půjde pást čuníky a nic mu nepomůže."

Na Murdoch Mysteries se koukám v angličtině, i když český překlad a dabing nejsou vůbec špatné. - Murdoch Mysteries jsou jako víno: zrají s věkem. Pokud je chcete opravdu poznat, sledujte je do 7. a 8. série - tam si totiž dělají legraci samy ze sebe - a z toho, co jim tady někteří komentátoři vyčítají :-) Pro českého diváka je asi problém, že Murdoch je myšlený jako seriál pro celou rodinu - a detektivky a krimi pro děti, dospělé i dědečky, to my jako žánr vůbec neznáme. Navíc vypadá naprosto univerzálně, jenže ve skutečnosti je myšlený jako VELICE KANADSKÝ a dost se to do něj promítá - a takové věci se mohou českému divákovi zdát divné a mohou ho odradit. Tím nemyslím, že by seriál byl úplně bezchybný - ale třeba co se týče krátkých záběrů a stručného vyjadřování - Kanaďané si zakládají na efektivitě, takže každé Georgeovo odběhnutí od tématu je vtipné. Nebo kanadské vnímání historie - to je odlišné od našeho - historie je to, co vytvářelo současnost. Nebo humor - některé hlášky jsou opravdu primitivní, ale v originále je navíc spousta skvělých slovních hříček ("Your invention seems a bit... underwhelming." "Violet violated Mrs. Beasley's slippers."). A taky vtipů na inspektorův a Georgeův přízvuk, které se v překladu úplně ztratí. Jak se propána má k českému divákovi dostat to, že kluk z Newfoundlandu si dělá legraci z sheffieldského přízvuku? http://www.youtube.com/watch?v=Pjh4yn6np6Q (1:35) Nebo to, že George se po sedmi letech naučí od inspektora kletbu "bloody hell", což je výraz velice britský, ale George ho samozřejmě vyslovuje kanadským způsobem? Nebo jak přeložit to, že inspektor říká Georgeovi "Crabbers" a "Buggaluggs"? na to jsem dodnes nepřišla. Nebo kolik českých diváků ví, že podivné křečovité mrknutí okem, které předvádí podezřelý v dílu 7x08, je na Newfoundlandu běžný pozdrav? - Co se mě týče, Murdoch Mysteries jsou moje těžce srdeční záležitost. Není to tím, že by se mně líbil Yannick Bisson :-) (pro rýpaly: není přehnaně namalovaný, takhle opravdu vypadá.) Je to ne nějak extra skvělý, ale ucházející herec, v civilu pracovitý otec velké rodiny. Pro mě má spíš cenu v tom, že si Murdocha oblíbil, je ochotný se ho držet a přispívat i svými nápady a režií (velice dobrou, pokud mohu soudit). Že mám Murdocha ráda, to je spíš tím spojením Kanady, Sherlocka Holmese, Julese Vernea, nejrůznějších angličtin ze všech koutů světa, humoru, techniky, přírody, historie, krásných kostýmů, decentního milostného příběhu a občasným výstupem Indiánů... což jsou všechno také moje srdeční záležitosti. Je takové moje seriálové nebe a pořád se mně nechce věřit, že existuje a dokonce je v Kanadě oblíbené... Seriál má velké štěstí, že se ho ujali pohodoví a rozumní lidé, kterým se daří celkem udržet hlavní myšlenku, kteří využívají nápady fanoušků a dají na jejich přání. Autorka původních knih o Murdochovi dokonce na základě nápadů fanoušků napsala další knihu. - Všimla jsem si, že tu někteří uživatelé píší, že hlavní hrdina je všeználek a superman. No, z toho si jednak seriál sám dělá legraci a jednak to už trochu utlumil. A kromě toho to nadřazené všeználkovství částečně dělá dabing Zdeňka Hrušky - zní podobně jako hlas Yannicka Bissona, ale o něco přísněji a poučněji, a to už není ten pravý, nenápadný, uzavřený Murdoch. I když jinak je to dabing výborný. A navíc - když jsem zhlédla díl "Murdoch Air", který "vysvětluje", proč Kanaďani nebyli první na světě, kdo sestrojil letadlo - najednou mi svitlo: MURDOCH JE KANADSKÝ CIMRMAN! Jakmile se na to podíváte z tohoto pohledu, je to rázem jiný seriál :-) Myslím, že Kanaďani ho berou takovým zvláštním způsobem vážně a nevážně. Vyrovnávají se v něm se svými dějinami a zároveň si z nich dělají legraci. Český génius Jára Cimrman byl všude a pomohl všem vynálezcům. Ale pozor - v té samé době všichni světoví vynálezci také navštívili Kanadu a setkali se s detektivem Murdochem! - Kanada se pyšní tím, že je multikulturní země, a seriál jako by to dokonale odrážel: mixuje a "přežvýkané podává" nejrůznější žánry, příběhy a prostředí ze všech koutů Kanady i světa. Tohle asi zní jako špatná vlastnost, jenže v tomhle případě není, ono to prostě funguje. Je to asi jediný detektivní seriál na světě, ve kterém se můžete setkat s Thomasem Alvou Edisonem i indiánským šamanem. Britská a americká detektivko, pozor, učte se: jednotlivá prostředí jsou představena sice stručně, ale objektivně, bez stereotypů! Výjimku tvoří epizodní postava francouzského detektiva, který je trochu moc francouzský :-) - Seriálu se daří podat každý díl ne jako "zase jedno vyšetřování", ale jako zajímavý, ucelený příběh. Mně se nejvíc líbí díl "Werewolves" (Vlkodlaci), který pracuje s tématem Indiánů (v USA se o takovém sympatickém a objektivním zapracování do detektivky může Indiánům tak leda zdát). Dále "Invention Convention" o veletrhu technických vynálezů, kde jsou podezřelí všichni vynálezci zároveň, a "Winston's Lost Night" o návštěvě Winstona Churchilla v Torontu, kterou Churchill celou zapomene a detektiv Murdoch s ním prochází Toronto a postupně ji dává dohromady. To jsou snad vůbec moje nejoblíbenější seriálové díly. (Až na to, že jeden vynálezce tam tvrdí, že rozluštit náhodný písmenný kód je velice těžké. Já jsem to na zkoušce z předmětu Písma světa zvládla za dvě hodiny. Ale detektiv Murdoch to samozřejmě také zvládl za dvě hodiny! :-) )

Jedna z mých pohádkových srdečních záležitostí. Kombinace Charlese Perraulta a Františka Pavlíčka mně dokonale vyhovuje, ovšem není to už pohádka :-) spíš romantický, poetický film. Princezna si v něm nachází cestu k princi, který je jaksi trochu jiný, než čekala :-) František Pavlíček v něm načrtl myšlenky a hodnoty, které dokonale rozvinul v Princi Bajajovi, Vadim Petrov ještě skládal krásnou hudbu a Josef Abrhám - po zhlédnutí jsem měla pocit, že už se vůbec nedivím paní Šafránkové :-) Pro mě rozhodně nejkrásnější a nejromantičtější z prvních pohádek po roce 1968. Podle Charlese Perraulta byla u nás natočena také např. pohádka "A nebojíš se, princezničko?", která má tak trochu podobné téma.

Nevím, proč tu tolik komentátorů film nazývá naivním a slaďárnou. Pro mě byl hlavně o dívce, která se nechtěně zaplete do složité společenské sítě. Oslovily mě scény, ve kterých si hoteloví hosté užívají jednoduché a hlasité americké zábavy a nemají ani tušení, jaké smutky, vášně, zábavy, tvrdé šichty a obavy o budoucnost - zkrátka život - jsou jen pár metrů od nich. I přes šťastný konec - který je opravdu trochu přeslazený, ale o kterém má divák důvod pochybovat, zda je definitivní - pro mě vyzněl spíš smutně.