chezush

Ano, u nás na severu je malebně. A že Most není jen město, ale i životní styl, o tom něco jako buranka z Mostu vím. Přijeďte někdy k nám, garantuju vám, že tu za den potkáte minimálně pět Luďků. Prušinovský, Kolečko a Hofmann v nejlepší formě, taková nekorektní podívaná tu v televizi dlouho nebyla. Citlivky to pohorší, hovada (jako já) se zasmějou. V horším případě to urazí všechny, co se v tom uvidí jak ve vlastním zrcadle. PS: Komu nedošlo, o čem že to celé bylo, doporučuji si ještě jednou pustit závěrečnou řeč. "On ty sny měl, na rozdíl od nás..." A ty pondělky mi budou chybět, díky za ně!

The difference between ONCE and NEVER is everything. Tom Hardy je nadčlověk. Jinak si to neumím vysvětlit. Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že se mi bude líbit film, kde většinu stopáže hlavní postava řeší beton, asi bych se mu vysmála do tváře. Ale ne, Tom Hardy dokázal i z tak obyčejné věci udělat něco, díky čemu jsem byla okouzlena od začátku až do konce bez jediného momentu nudy. Jeho klidný hlas a řešení věcí s rozumem mě vtáhlo do děje natolik, že jsem měla pocit že v tom autě jedu s ním. Jako bych to jeho rozhodování, chyby, boj s vnitřním démonem, radost a bolest prožívala s ním. A i přesto, že se mu po celou hodinu a půl rozpadával život na malé kousky, dokázal si v hlavě vytvořit plán, kterého se držel bez jediného zaváhání. Z každé minuty byla cítit taková ta.. lidskost a přirozenost. A právě v ten moment, kdy byl Hardy skoro na konci své cesty za doprovodu úžasné hudby jsem se pousmála, zadívala se do té noci plných jezdících světel a uvědomila si, jak moc mě Locke emocionálně svou lidskostí odrovnal.

Bezprostředně po skončení filmu se dostavil pocit, jaký jsem před pár lety měla z Trainspottingu. Odporný a zvrácený svinstvo, tak jak to umí ve svých knížkách podat jen Irvine Welsh. Láska na první pohled. Filth si nebere servítky a nekompromisně útočí už od samého začátku. Diváka nechává vcucnout do světa šíleností, zvráceností, hnusu, vulgarit, špíny, manipulace, drog, rasismu, homofóbie, sexu, halucinací, sadismu, zoufalství a pak ho vyplivne stejně psychicky zničeného jako hlavního hrdinu. Bruce je úžasně komplikovaná postava, a co víc, ještě lépe zahraná Jamesem McAvoyem, který více a více podléhá svým démonům. Je úžasný, jak příběh postupem času mění své tempo a vy si najednou uvědomíte, že za tou vtipnou stránkou se skrývá jedna velká tragédie. Filth není pro všechny, ale když přistoupíte na jeho pravidla (Same Rules Apply!), odnesete si nezapomenutelný zážitek. No a kdo na jeho pravidla nepřistoupí....

Jak těžké je se loučit s Tedem, se kterým mám podobnou povahu. S Marshallem a Lily, s tím nejúžasnějším párem. S Barneym, který můj život udělal o něco legendárnější. A s Robin, hrdou Kanaďankou se zálibou ve zbraních. I přes klesající úrovně sérií a pár úletů, bude navždy tento seriál mou ♥ se kterou jsem strávila 9 let. Vážně se mi bude stýskat. SPOILER! A nakonec to nikdy nebylo o matce, ani o žlutém deštníku. Vždycky to bylo o modrém rohu.

Zrovna nedávno jsem na internetu narazila na jednu velmi zajímavou otázku. ''Kdybyste měli zbytek svého života žít v nějakém filmu, který byste si vybrali?''.. nevím jak vy, ale já už mám jasno. Chtěla bych si nechávat z prsou šňupat kokain, spát na matraci z peněz, vzít si jednou Lemmon, oddávat se drogovým orgiím, pít alkohol na jachtě, strkat Leovi svíčku do zadku a u toho všeho poslouchat Mrs. Robinson. Jestli Leo letos nezíská Oscara (jakože nezíská), tak mu snad jednoho vyrobím.

Nenávidím sportovní filmy a vyhýbám se jim kdykoliv můžu. Jenže co si budeme povídat, i já jsem podlehla zvědavosti díky vysokému hodnocení a (až moc) pozitivním ohlasům. Nechci tu zabíhat do detailů a vychvalovat herecké výkony, ani sem psát romány o tom, že existují daleko lepší filmy, ale když už mě, a to je fakt co říct, zaujme sportovní film, automaticky si zaslouží můj plný počet.

... Am I dead? Dvě a půl hodiny psychedelického, halucinogenního a neonově artového orgasmu! Tenhle filmový trip zvládne jen málokdo.

(Ne)pěkná nálož surrealistických zvráceností. Mňam mňam.

Chápu, proč někteří lidé tento film neocení a nebudou ho mít v lásce. Tak jako chápu, proč ho někteří budou milovat. Je to těžko stravitelný a náročný film, po kterém si plno lidí řekne ''to byla ale nudná sračka...'' A já jim to nemůžu mít za zlé, protože jestliže někdo nemá rád pomalé tempo, minimum dialogů a přemýšlení nad symbolikou a významy, nikdy tento snímek neocení. Refn se drží svého osobitého, elegantního a násilného art stylu, jen s více pomalejším tempem. Vizuální zážitek také umocňuje střídaní barev s hudbou, nejčastěji červené a modré, díky kterým je vytvořena skličující nálada a atmosféra, zatímco násilné scény jsou většinou ''bezbarvě'' bílé. Je to hodně kontroverzní snímek... ale takové já miluji. Jen těžko říct, jací lidé si v tom najdou zalíbení, protože jestliže čekáte pecku ve stylu Drive, budete nejspíše patřit k těm lidem, kteří závěr okomentují se slovy ''to byla ale nudná sračka...'' Já si z kina odnesla neuvěřitelně zvláštní a silný zážitek.

Nemám ráda děti. A lidi. A Klárky. A vůbec, nemám ráda tyhle filmy, které mě emocionálně rozdrtí a kde bych nejraději popadla notebook a hodila s ním nervama o zeď. Zlý a silný film, který nechci dlouho vidět. Takovou bezmoc, depresi a nechuť k lidem jsem dlouho nezažila.