duddek

Ne vždycky platí, že risk je zisk. To 26. 4. 1986 před půl druhou v noci poznal i Anatolij Ďatlov, zodpovědný za průběh testu. Nebyla to však náhoda, že se čtvrtý reaktor zachoval, jak nikdo nečekal... Tenhle napůl rekonstruující dokument mě překvapil mj. informací, že poslední černobylský reaktor byl odstaven až v roce 2000.

Aspoň Potměšil tady něco zahrál... ta hvězdička budiž reservou, ať mám ještě kam snižovat u pokračování.

Verše Nanaa Sakakiho o tom, co všechno nebude v 21. století, (jež jsou zde v překladu Jiřího Weina použity) znějí dost strašidelně...

Nečekejte rozbor Zidanovy osudné hlavičky z finále MS 2006, záběr na následnou červenou kartu je totiž poslední zmínkou tohoto zápasu. Fauly Zidanovi, jak sám říká, nevadily, ale provokace ano... Prostor je každopádně věnován předcházející troufalé penaltě (inspirované Panenkou), po jejímž proměnění se Zidane stal teprve 4. hráčem v historii, kterému se podařilo skórovat ve dvou finále MS, 4., jenž ve finálových zápasech nastřílel 3 góly, a do třetice 4., který byl během finále MS vyloučen. Ale nejde tu jen o mistrovství světa. Dokument se dotkne všech (čtyř :) ) jeho klubových angažmá, k jeho kouskům se vyjadřují bývalí spoluhráči (Del Piero, Lizarazu, Makelele, Dugarry, Vieira, Beckham, ...) i nadřízení (mj. Lippi), ale i lidé mimo obor (tenisté Y. Noah a R. Nadal, herec J. Debbouze) a ke slovu se dostanou i Zidanovi blízcí. Nahlédneme rovněž do hráčova soukromí – tvůrcům se povedlo natočit dokonce telefonát s fr. presidentem Chiracem! :) To vše prokládáno záběry ze zápasů na Zidanovu práci s míčem a nezapomenutelné góly.

Jestli Radyovi připadá děj jednoduchý, mně teda naopak příliš zamotaný a překombinovaný. Do poslední chvilky každopádně neuhodnete, kdo za čím stojí.

Kombinovat nizozemské prvky (výhradní pohyb na kole, jména) s českými (např. Barbora si v posledním díle prozpěvuje "Čechy krásné, Čechy mé...") mi nepřipadá zrovna šťastné. Celková kvalita nic moc, ale když přežijete úvodní dva díly, najdete i hrstku dobrých momentů. :) Každopádně, nebýt postav jako Lukáš, Pol atp., bylo by sledování o hodně snesitelnější.

Ta atmosféra v nočním lese je výborná...

Rusko 30. let, Maďarsko let 50. a mužstva rozděleného Německa v letech 70. A nejen to. Nepříliš známá fakta jistě zaujmou i fotbalové odborníky. Ve Stalinově éře byly moskevské kluby spjaty s mocnými organisacemi: nad Dynamem držela ochrannou ruku KGB, nad CDKA (nyní CSKA) armáda, Lokomotiv vlastnily železnice a Torpedo zase automobilka ZiL. Nikolaj Starostin a jeho bratři založili oposiční Spartak, a protože konkurovali i Dynamu, Lavrentij Beria musel zasáhnout... Grocsis následně vypráví o zřejmě regulérním, leč neuznaném Puskásově gólu v posledních minutách finále MS 1954 proti NSR, které Maďaři ve své zlaté éře překvapivě prohráli 2:3. Nespokojený lid pak vyšel do ulic a byla to vlastně taková předehra šestapadesátého, kdy do Maďarska vtrhla Rudá armáda. U nás neznámého Strelcova (po němž je v ruštině pojmenovaná přihrávka patičkou či stadion Torpeda Moskva – nyní už FK Moskva) si prý v Rusku cení nad Jašina, dokonce je zde přirovnáván k Pelému. I jemu však sovětské politické špičky zhatily kariéru (a nároďák SSSR tak připravily o potenciální úspěchy)... K fanouškům Herthy Berlín po rozdělení města doléhala atmosféra zápasů toliko přes nechvalně proslulou zeď... Někdo možná bude postrádat více záběrů ze hry, tady však jde především o "hru" zákulisní...

Když dětem zakážete komukoliv otevírat, nemůžete se divit, že neotevřou ani vám. Jen nevím, jestli vůbec stálo za to tenhle nevýrazný kraťas natáčet...

Mistr Hanuš? Ale co vás nemá... Už v 60. letech věděli, že na stavbě orloje se podíleli Jan Šindel a Mikuláš z Kadaně, a to nikoliv na konci 15. století, nýbrž na jeho počátku. Dokument, natočený v květnu, splňuje, co slibuje "oficiální text distributora". :)