duddek

Téměř po 15 letech jsem si připomněl tenhle příběh Zobara a Rady s čepkovsky uhrančivýma očima (hraje ji Svetlana Toma, rodačka z Kišiněva). Jeho pilíři jsou hudba, vášeň a při takovém způsobu života všude číhající smrt. Cikánská atmosféra mě pohltila, a přestože mě Rada trochu štvala (a její polský ctitel svým závěrečným výstupem jakbysmet) a věděl jsem, jak to dopadne, nemohl jsem se odtrhnout až do závěrečného pohledu na zapadající slunce. A hudební doprovod posouvá film ještě o stupeň výš - podobně jako v Tenkrát na Západě. "Nesmějí se krást slepice, husy ani preclíky. Jak má člověk na tom světě přežít?"

Přesně padnoucí herecké obsazení. A pěkně nehollywoodské vyústění. "Ale vy nemusíte chodit, když nechcete, to můžete klidně zůstat." -"Jak to, na noc?" :)

Souhlasím s Amper01. Na tu upřímnou radost z poschovávání jídla je veselý pohled, ale pak přijde na scénu nesnesitelný Honzík, který všechno vyslepičí a při závěrečné mravokárné písni byste mu nejraději dali do zubů.

Vtipná minipohádka s Budínovou a Filipovským, který se kvůli sázce má vzdát oběda a mistrně předvádí, jak to vypadá, když člověka stále víc přemáhá touha, včetně všeho ospravedlňování, které k tomu patří. "A nemohl bych si tu prohru přeložit na někdy jindy, až bude třeba oukrop nebo škubánky?" :)

Kratičká pohádka, na jejímž začátku hrnčířova žena schválně porozbíjí většinu hrnců na prodej, neboť odmítají uvolnit místo pro ten nejmenší. Už už se jí hrnčíř chystá napráskat, když vtom dostane nápad... Je alarmující, že ženy jsou tu vyobrazeny jako nějaká podřadná tupá rasa, kterou je třeba udržovat pravidelným bitím. (Když jde hrnčíř hledat někoho hloupějšího, evidentně mu to nečiní potíž - a jde najisto opět za ženou.)

Aby byl Jandák nejrozumnější postavou na plátně, to se jen tak nevidí (i když konkurence ve formě zahálčivé Bětky a odporného Přeučilova Jíry je poněkud slabá). Z životních postřehů, kterými je tato ještě černobílá pohádka orámována, by na tento příběh nejvíce sedělo: "Zatímco někdo přijde ke štěstí jako slepý k houslím (Bětka), jiný ho nedosáhne, ať se snaží sebevíc (Přeučil)." Pro děti je přínosem vidět, že na materiálnu tolik nesejde ("Vítek ti takovou kytku nikdy nepřinese." - "Vítek mi nemusí nic nosit!" - anebo když potenciální koš plný zlaťáků Bětka znehodnotí podíváním). Na druhou stranu, zábava (tanec) je v této pohádce odměňována a práce odsouvána a hlavní hrdinka vůbec nectí autority (maminka, víla...).

Takový idylický začátek... a neveselý konec. *spoiler* Ošklivé káčátko v mračím provedení do dokonalosti nevyroste. Jenom, vědomo si vlastních vad (které máme každý), přijde na to, jak důležité a krásné je mít při sobě někoho věrného, jehož vztah k nám nezáleží na našich tvůrčích nezdarech, špatných náladách apod.

Hlavní předností filmu je pro mě objevení Judit Bárdos (Andula), do které jsem se tak trochu zakoukal už v propagačních materiálech. Jinak jsem se při sledování trochu nudil, možná bych uvítal trochu víc akce. Ale dobře je zobrazen těžký život sportovce – včetně toho, že na vrcholové úrovni je holt zapotřebí každodenních injekcí, ať už je v nich doping, nebo jen béčko. Doktor Ondřeje Malého je další jeho slizkou minulorežimní rolí, až si začínám myslet, že takový opravdu je... :) A konečně, přemýšlím, jestli jsme schopni natočit dobré drama bez využití návratu do těžkých dob socialismu. Protože to je taková sázka na jistotu. *spoiler* Ten rentgen plic je sice vysvětlen divákovi, ale jak takové ne úplně obvyklé vyšetření objasnili té sportovkyni?

Parádní nechuťárna na dobrou noc.

Positivní film s dobrou hudbou, severskou přírodou (vč. nedávno vybuchlé sopky Eyjafjallajökull) a 79letou Shirley MacLaine. Stillerovi tady budete fandit, i kdybyste ho jinak v lásce neměli. Mimochodem, Adam Scott je největší slizoun, jakého jsem v posledních letech viděl.