duddek

Nikdy by mě nenapadlo, že existuje loutková kovbojka - a hle, tato navíc vznikla notnou dobu před zlatou érou westernu. A nepostrádá žádné pro žánr charakteristické prvky! Největší sympaťák je hrdinův nelítostný stopovací bělouš... o zábavu se stará i párek supů úřadujících při sebemenším náznaku zdechnutí. Drsná scéna. A taky se ukáže, že než slovo i meč je někdy silnější takový zapálený doutník...

Růžový pták Aracuan (pro něhož to je druhá role v kariéře) tu je opravdu k nesnesení, zvlášť s tou otravnou znělkou. Animákem občas probleskují scény z honiček Road Runnera, ten se však zrodil až o dva roky později. V paměti mi utkvěla jen povedená scéna, kde Donald nevědomky postaví Aracuanovi domek, rozloučí se a spokojeně odchází, v ruce svačinu, jako spořádaný táta od rodiny. :)

O jednom spalovači, který na všechny sahá a češe je. Nejvíc mě zaujaly asi originální prolínačky a chudák Menšík, který si s manželkou moc klidu neužil. :) Doporučuju pouštět uprostřed temné noci, když se kolem rozléhá hučivé ticho.

Po všech stránkách odpudivý Menšík se cpe, pak nadhodí milenku ("Víš, proč ona ten kajak chce? Protože je koketa."), rozdává rozumy a pak se zase cpe a tak pořád dokola a frivolní Bohdalová bez něj nemůže být, ač ji démonický čert v jednom kuse zklamává... Komedii si představuju trochu jinak. "Taková přesnost! Dokonce... o deset minut přesnější!" :)

Pro mě to byla nostalgická podívaná, jelikož se mi i po těch letech vybavovaly jednotlivé scény ze stejnojmenné áčtyřkové knížky (kácení lesa, zachovávání pařezu, nafukovací verse lesa, ucpávání výfuků...). Filmové zpracování je přece jenom trochu rozvleklé...

Mimořádně vtipný díl, kde se ovšem o zábavu stará výhradně pes. (Krtek se, jako vždy, věnuje posmívání - a pak krapet zpytuje svědomí, aby se neřeklo.)

Díky včasnému zásahu vrány krteček pozná, že umělý stromek je mnohem lepší než přírodní a poctivě ovocem zdobený. Nicméně právě vráně se, ještě než spustí Tichou noc, spolu s myší zase jednou vysmějí, když havaruje na brusli...

*spoiler* Krtek se nechá vrtulníkem přepravit na poušť, široko daleko nikdo, ani voda, jen fata morgana. Až poté se rozpomene na svou základní dovednost - hrabat - a odklidí písek ze zanesené studny (opět s pomocí ostatních, jak jinak), která následně začne přetékat. Tak tak, že krtek chytí spoj z tohoto podivuhodného světa zpátky (anebo někam dál...).

Kukačka z lesních hodin vezme krtkovi dvě kuličky, které opustil po samocvrnkání, a když mu je začne vracet, krtek se rozezlí, nelítostně hodiny rozbije a zdá se, že je po kukačce. Dokáže krtek vše napravit a ještě si na závěr zacvrnkat s kukačkou, která bude dokonce radostí bez sebe, že ho vidí?

Krteček se hned na začátku opět vytasí s jednou ze svých typických vlastností: závistí. A protože hned musí mít to, o čem ještě před chvílí ani nevěděl, že to existuje, totiž fotoaparát, lstivě ho vymění s myškou za kočku na klíček, aby ho pak ani jednou nedokázal použít správně, když mu celý les začne korsovat před objektivem (a včelka i v něm). Nakonec se tedy musí uchýlit k nerealistické (a navíc pouze černobílé) kresbě tužkou...