swamp

Nabubřelá blbost, která si hraje na politický thriller, ale přitom neví kudy kam a trapně naráží do všech zákoutí, které sama vymyslí.

Joseph Gordon-Levitt natočil velice rozporuplný celovečerní debut. Spoustě lidí (jako mně) se líbil, ale zbytek ho považuje za oplzlou blbost (a já je až na tu oplzlost chápu). V podstatě je to ale o tom, že když to nejdřív berete s nadsázkou, přijmete za svůj fakt, že tady Scarlett Johansson prostě hraje neskutečnou krávu a ke konci jste schopni přepnout na dramatickou notu, musí se vám Don Jon zkrátka líbit. Když ne, tak co naděláte. :P Jen mě překvapil ten konec - tak trochu problém s předčasnou ejakulací... čekal bych ještě tak 15 minut. Třeba to byl záměr, ale já bych duu Joseph / Julianne dal trochu více času. "There's only a few things I really care about in life. My body. My pad. My ride. My family. My church. My boys. My girls. My porn."

Hrozně jsem se na tenhle film těšil... a možná to byla jedna z chyb. Spike Jonze točí tak trochu jiné filmy a Her není výjimkou. Rozumím sdělení filmu o tom, že kybersvět nám snad začíná přerůstat přes hlavu a spousta z nás dává své citlivé osobní údaje napospas internetu, aniž by si předtím rozmyslela, zda je to opravdu nutné a nezbytné. Ovšem toto "hluboké" sdělení, že Siri může být dobrý pomocník, ale zlý pán, není nijak zvlášť objevné. Pojďme ale k ději... to bude velice rychlé, protože film téměř žádný nemá. Theodore se tak nějak potácí svým životem a plácá se v něm. Občas by zasloužil facku, aby se vzpamatoval a občas byste mu dali pětku, jak tak kouká. Bohužel jsem se však většinu filmu docela nudil. Navzdory tomu zde ale Joaquin Phoenix podává skvělý herecký výkon a ten se mu nedá odepřít. A Scarlett Johansson ho doplňuje orálně. Je to zvláštní svět - tahle blízká budoucnost. Nosíte kalhoty až pod prsa, rozejde se s vámi Rooney Mara, tak se plahočíte a bez mrknutí oka odmítnete Olivii Wilde, rozdáte si to přes jedničky a nuly se Scarlett Johansson a celou dobu si ani nevšimnete opravdové Amy Adams, se kterou celou dobu kroužíte kolem sebe. F*ck! "'How many others?' '641.'"

The Concert for New York City, 20. říjen 2001 v Madison Square Garden. Za tímto účelem vznikl Scorseseho krátký vzpomínkový snímeček na čtvrť Little Italy, ve které režisér vyrůstal.

Tak song Bad od Jacksona se mi líbí hodně, ale když je to tady na ČSFD (a ještě pod režijní taktovkou Scorseseho), tak budu hodnotit nejen audio, ale i video. A to video (i když choreo v pořádku) je docela (i přes toho Martyho) nuda. Co naplat? :)

Neskutečná krávovina!!! Bekmambetov často sklouzává k vizuálně nevábnému kýči, ale u takového filmu to je prostě jedno. Já se potřeboval odreagovat a nepřemýšlet při tom - a toho se mi i dostalo, protože ve filmu pořád někdo skáče, seká, cení zuby apod. A když náhodou mluví, tak to stačí nevnímat. :D

Nejsem jejich skalní fanoušek (ano, jsou i tací), ale rád si je poslechnu. A ty videoklipy jsou prostě boží!

Jen kdyby na mě nepůsobilo všechno tak uměle - kulisy, to přepínání z angličtiny a zpátky do němčiny přes hroznou angličtinu s německým přízvukem. Rozhodně se nejedná o špatný film, jen hrozně neuvěřitelný a příliš okatě drnkající na citovou strunu divákovu.

Ještě delší než první díl - a snad ještě horší. Přitom režisér Francis Lawrence má za sebou aspoň 2 zábavné režijní kousky, jenže co naplat. Dobrá první polovina je naprosto nudná a nic se v ní neděje. A ta druhá už to nezachrání. Všechno je hrozně trapné a umělé.

Zásah, potopena! Ale jaksi po americku - kulervoucí efekty, emzáci s bradkou a šedým zákalem, dementní Rihanna (ta je fakt odporná - a ještě špatná herečka), ještě dementnější Jesse Plemons (koukej, moje ještěrka) a prsatá (ale inteligentní) blondýna - vlastně jsem chtěl říct blonďatá (ale inteligentní) prsatice. Jenže ono je to tak stupidní, že když si člověk prostě potřebuje odpočinout (ve slova smyslu "vypnout mozek a přitom být naživu"), je to skvělá zábava. Jen varování: MOZEK PONECHTE V REŽIMU SPÁNKU AŽ DO KONCE ZÁVĚREČNÝCH TITULKŮ!