Skejpr

Oldschoolově bezzubý, naivní a tak trochu praštěný cyničtější brácha Constantina, který se ani na moment nebere vážně a kouzlí úsměv tak akorát, aby si udržel jakous takous fazónu a nespadnul do trapné parodie (protože tam už by to zase nefungovalo). "-My jsme přece ti hodní!" - "Takže vyvraždíme miliony nevinných nemrtvých?"

V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý...

Svěží romantická parafráze na špionské filmy, které by ale slušelo větší důraz na humornou složku (ta totiž až příliš často jen nejistě přešlapuje na místě, namísto aby se rozeběhla. jako Alex pro kabelku) a také propracovanější scénář, který trochu nechtěně dělá z většiny žen ve filmu jen naivní blbky...

Přenesení pocitů z útrpného čekání na neodvratné (tragický konec svatby i světa) v Melancholii funguje na výbornou, stejně tak destrukce zažitých hodnot a v neposlední řadě také demytizace muže jako opory a jistoty. V druhé kapitole brilantní. Přesto ne tak elegantní a bezchybně funkční, jak bych si přál. První kapitola je sice logickým podhoubím pro psychologické kotrmelce v kapitole druhé, navzdory veškeré snaze o autenticitu z ní ale až příliš číší konstrukt (který je sice v kontextu následujícího dění pochopitelný, přesto ale vytrhává). Vesmírné šarády jsou ovšem neuvěřitelné, a závěrečná tlaková vlna diváka skutečně zamáčkne do sedačky. Drtivý emoční dopad se ale nedostavil, ačkoliv by hrozně moc rád... Kirsten se zde sice snaží, ale Charlotte Gainsbourg ji přehrává snad v každé společné scéně..

Zcela přiznané futu-retro v první polovině a za vlasy přitažená naivní šílenost v té druhé, která potěší bondovským feelingem, skvělou reflexí popkultury tehdejší doby (Kapitán Amerika se stává maskotem Ameriky, prodává dluhopisy a stane se hrdinou filmů a komiksů) a solidním vizuálem. Dojem trochu kazí triky a s blížícím se finále stále gradující ztráta elegance, film končí jako Liga Výjimečných. I tu jsem se ale časem naučil mít rád, takže je možné, že na podruhé přistoupím ještě více na hru, kterou se mnou tvůrci hrají. Evans je skvělý. Tommy Lee Jones hlasí. Weaving vydělává. Johnston mě svým filmem opět dokázal pobavit i zaujmout. Český dabing je nejenom největší průser za posledních několik let, ale především totální výsměch. "Ofladneme selý schvet"? Jako sorry... ?

Rozčarování, zklamání a dost možná i mírná nasranost nad posledním Potterem, který, namísto aby nabídl dech beroucí finále, stává se z něj pouze dvě a čtvrt hodiny dlouhý epilog k předchozím sedmi dílům. Yates opět drží laťku atmosféry setsakramentsky vysoko a dovádí k dokonalosti své vlastní vizuální trademarky, které vnesly do Potterovské série svěží vzduch a v jednotlivých momentech (od několikavteřinových okamžiků po několikaminutové scény) je nezřídkakdy fenomenální. NAPROSTO FATÁLNĚ ALE SELHÁVÁ v propojení děje. Přestože odhadem 80% filmu tvoří v podstatě jeden ucelený proces, Yates film kouskuje na krátké fragmenty, jejichž propojení je přinejmenším diskutabilní, povětšinou ale spíše zcela nahodilé. Jednotlivé epizodky se stanou a jde se dál. Hřebíčkem do rakve je pak takřka absolutní absence emocí (Alan Rickman je jediná jistota), paradoxem je, že největší lítost ve mě vzbudil Voldemort, jehož mi bylo vlastně hrozně líto, jak mu všichni ubližují. A to je špatně. Zatraceně špatně. Na druhou stranu Daniel Radcliffe v poslední scéně "o 19 let později" definitivně dokazuje, že umí hrát! Prozatím tedy rozpačitých 7/10 s tím, že se to možná trochu zvedne, až si dám někdy v klidu první i druhé Relikvie hezky za sebou... Viděno v originálním znění, ve 2D..

Podle jakýchkoliv objektivních kritérií pochopitelně zcela nehodnotitelný film a to nejenom proto, že se jakémukoliv zaškatulkování (žánrovému, řemeslnému,...) úpěnlivě vyhýbá a brání. 5 hvězd pro totálně absurdní, zábavnou, správně perverzní a pokřivenou šílenost, jakou umí jenom Japonci. 46. MFFKV

Snímek, který mate tělem a mnohokrát v průběhu filmu stočí někam úplně jinam, než kam by obyčejný divák čekal. Fascinuje především totálně civilními výkony hlavních představitelů, nečekaným vývojem a scénou v tunelech, která je beze srandy k zesrání! 46. MFFKV

Úžasně intenzivní indie s naprosto nekompromisním Giamattim! 46. MFFKV

Parádní hříčka, která po celou dobu brilantně bruslí na pomezí precizně odvedené žánrovky a neméně vydařené parodie na ni a jako bonus kombinuje bez nejmenšího zaváhání seriózní teen slasher s nezávaznou zhuleneckou komedií (na čemž si vylámalo zuby již mnoho tvůrců). Navrch fajn herecké výkony, výborná audiovizuální složka a brilantní efekty. Půlnoční představení, jak se patří.. 46. MFFKV