Pulper

Na youtube jsou kousky některých epizod. Já viděl velkou část té o bitvě u Sekigahary. Perfektní. Skutečné události, spousta postav (i trojice ze slavných Shitenno), jakžtakž realistické boje. Líbí se mi, že Ieyasu je hlavní hrdina a přitom vlastně do určité míry paroduje sám sebe. Vlastně je tu místy ukázán jako pěkný mizera. Často je tam i dost ujetý humor :-)

Nelíbí. Velkolepé, barevné. Až na to, že celé armády té doby neměly stejnokroje, ale jednotky určitých generálů byly občas barevně odlišené, přičemž hlavně se lišily erby svých pánů. Výrazná červená byla spíš výjimka. Proto taky v armádě Shingena Takedy byli rudí jen vojáci Masakageho Yamagaty. Po porážce Takedů Tokugawy pak na doporučení svého pána hodil svoje lidi do rudé Naomasa Ii a tihle chlapíci proslulí jako Rudí ďáblové byli nasazováni do těch nejkrvavějších akcí. Jestli byli samurajové Kenshina černí, to nevím. Na to, jak se ve filmu bojuje, není (jak tu bylo napsáno) vidět absolutně žádná krev, a to ani na čepelích. Bitvy jsou masové, ale připomínají spartakiádu. Působivá je scéna zavraždění manželky a syna vzbouřeného vazala. Jenže Kenshin je tam zobrazen jako lidumil, což není pravda a to je vlastně moje největší výtka vůči celému filmu. Kenshin toužící po míru a Shingen usilující o ovládnutí Japonska. Ambiciózní byli oba. Rozdíl je v tom, že Kenshin si strašně potrpěl na svou samurajskou čest a za každou cenu se chtěl co nejvíc proslavit jako válečník a obyčejní lidé ho zajímali jen jako prostředek pro jeho plány. Shingen byl sice kruťas a přefiknul kde co včetně vlastní neteře, ale na své zemi mu záleželo, byl skvělý administrátor a lid ho miloval. Nechápu, proč tak dlouhý film končí nesmyslně nerozhodným soubojem v řece. Přitom tam mohli krásně znázornit i posun vztahů mezi oběma muži tj. z nepřátel na život a na smrt de facto kamarádi. Když na Takedy uvalili Hojoové embargo na sůl a rýži, Kenshin proti tomuhle z jeho pohledu nečestnému jednání protestoval a potřebné zásoby Shingenovi dodal. Po Shingenově smrti ho dokonce Kenshin oplakával. Takhle fakt ne.

Silně nerealistická romantická komedie s překrásnou micinkou a nechutným slizounem. Taková dvojka může vzniknout jen ve filmu. Na místě toho blba bych, sebekriticky přiznávám, taky pochyboval, ale ne tak dlouho a užil bych si to o víc, krucinál! Některé scény strašně vtipné (holení, skvrna, letadlo) a výsledný dojem více než kladný.

Poctivá filmařina. Líbilo se mi téměř všechno. Kombinace thrilleru a krimi, režie, kamera, scénář i herci. Ty jsem si obzvlášť užil, protože tu vystupuje velká část Kurosawova pantheonu s Toshiro Mifunem v čele. Takashi Shimura si k mé nelibosti střihnul jen cameo šéfa policejního oddělení s pár větami, ačkoliv je právem označován za jednoho z nejlepších japonských herců všech dob a jeho potenciál tu vůbec nebyl využit. Bál jsem se, jak Mifune zvládne roli vydíraného milionáře, ale tenhle bůh by dokázal zahrát snad cokoliv. Další do party skvělých herců jednoznačně perfektní Tatsuya Nakadai v roli sympatického inspektora, který vede vyšetřování. Ne nadarmo se stal po Mifunem Kurosawovým oblíbencem. Mimochodem, tenhle chlapík je stále naživu a snad ještě dlouho bude. Není tu uveden mně neznámý Kenjiro Ishyama alias Bocman jako prototyp obyčejného poldy, kterého dal taky pěkně. Zlatým hřebem byl Tsutomu Yamazaki coby únosce. Celý film jen telefonuje, čte noviny, chodí všude možně a moc se neprojevuje, ale závěrečná scéna ve vězení, to je něco. Opět jeden z nejsilnějších momentů filmu podobně jako tragický výraz v Kagemushovi, o kterém jsem psal. Holt, kdo umí, ten umí. Pidirýpaneček k hlavní zápletce filmu, od které se všechno odvíjí, a to jsou prachy. To sakra japonská policie nebo třeba ministerstvo vnitra v té době neměly nějaké rezervy, aby panu Gondovi půjčili nebo, jak doufám, 50 melounů jenů už bylo moc? Takhle nějak to aspoň bylo řečeno. Navíc je to tedy adaptace, tak budiž :-)

Můj pátý shlédnutý film Terryho Gilliama. Začátek je skvělý, výkony Jodelle Ferland a Brendana Fletchera prostě geniální, krásná hudba, pěkná vizuální stránka (jako obvykle), třeskutě černý humor a nekonečná studna fantazie. Do maximálního počtu nepůjdu ani náhodou ze tří důvodů. Šaškující Jennifer Tilly se tam nehodila a přehrávala. Film je zbytečně dlouuuuuuuuuuuuuuuhý a často děsivě nuuuuuuuuuuuuuuuudný. A nechutné scény, kterých je tu víc než dost, jdou za hranice vkusu a koukatelnosti.

Viděl jsem pilotní a poslední díl s ukradeným náhrdelníkem. Stačilo. Špatenka. Není to chyba ani herců (rozkošná Soňa Norisová), ani exteriérů, ani zápletky jako takové, ale překombinovaného scénáře a hlavně pana režiséra. Zbytečně a hnusně nedodělané a trapné. Všichni se snaží být světoví ve vršení motivů, zápletek a postav na místě činu, přitom by stačilo frknout jeden jakýkoliv jednoduchý zločin a to ne nutně vraždu, ještě ke všemu na Šumavě. Kdyby si tak vzali příklad z české klasiky (Hříšní lidé...) a raději pořádně vybudovali atmosféru a psychologii postav.

Krásný film s jedinou vadou, vlastně dvěma. Zaprvé je příliš dlouhý. Navíc je zaměřený víc na hlavní postavu než na děti, o které jde především a které to zahrály úžasně. I když se jedná o příběh ze současného Japonska, divák musí brát v potaz odlišnou mentalitu a hlavně uzavřenost Japonců, kteří mají velké problémy s projevováním citů a neustále dbají na to, aby někoho nerušili, nešokovali a neurazili. To je i velkou měrou využito v příběhu. I tak nebo naopak právě proto je tu spousta silných momentů a pokud někoho má snímek oslovit, tak zaručeně matky. Rozhodně ne individua, která se chodí do kina jen ožrat a debilně se pochechtávat japonskému jazyku a zvykům.

Zažil se tu pojem Neesonovka. Jestli je to charakteristika žánru, tak dost ubohého. Pan Neeson podle mě nemá zapotřebí hrát neustále stejné, životem zkoušené bývalé vrahy, policisty, agenty atd. Nehledě k tomu, že by mu v reálu každý zkušený zabiják nakopal zadek. Dejme tomu, že ztratí paměť a vžije se do role svého alter ega, Je to přitažené za vlasy, ale ok. Že už pak on natož náhodná pomocnice neřeší, kolik a jakých má kostlivců ve skříni, je druhá věc. Vynález, kolem kterého se celý kolotoč zástěrek a pokusů o atentát točí, se dá použít tak v komiksu 30 let zpátky, ne v moderním akčním thrilleru. Samotné akční scény nerealistické a trapné. Stokrát to samé trochu jinak. Jediná věc, co mě nepatrně těší, jsou výkony některých německých herců.

"Nemůžeme tu jen čekat, až začnou pršet žraloci." Jak od Monty Pythonů, ale to by se to nesmělo brát vážně. Snesu všechno možné. Tornádo putující krajinou a plivající stále žijící, rozzuřené a všeho schopné žraloky je příliš. Polknutí roštěnky po několika minutách zachráněné Stevem Sandersem také polknutého stejným žralokem se zapíše do filmových análů. Jako režisér bych zabil pro to, abych získal producenta, který na tuhle velevolovinu a její DVĚ POKRAČOVÁNÍ sehnal prachy. Vážení přátelé, za tohle by měl být někdo zavřen. To myslím naprosto vážně. Kdyby se dotyčné studio místo podobných sraček zabývalo podporou akcí jako tato, udělalo by mnohem líp - http://www.savingsharks.com/

Film založený na jediném zápisu z konference zástupců říšských ministerstev, úřadů a SS. Kdo si chce přečíst  protokol, může třeba tady: http://www2.holocaust.cz/cz2/resources/documents/final_solution/wannsee_protocol Scénář je profesionálně napsaný. Ačkoliv jde o konverzační drama, kde se vlastně nic až tak převratného neděje, má to spád, napětí, vyhrocené situace i humor a pánové se předhánějí, kdo je lepší. Jak je mým zvykem, našly by se i chyby. Všechno je až moc umělé. Herci hrají svoje role přesně, tváří se patřičně zavile a cynicky pronášejí nehorázné věci. Drtivá většina dialogů je scénáristův výmysl, pochopitelně. Skutečné osoby slouží pouze jako různé charaktery, mnohdy hodně přehnané (požitkářšký Klopfer a rádoby nadšený vrah Židů Luther). Jako Satanovi démoni vyčnívají Heydrich a Eichmann. Jeden ála postava ze Shakespeara (Branaghova obsese), druhý coby psychopat ovládající se, seč mu síly stačí. Nejsem si jistý, jestli takoví opravdu byli. Fanatici ano, ale přece jen obyčejní lidé a ne ztělesnění zla a psychických úchylek, jak se snaží různé dokumenty ukázat. Problém s nacismem a jeho zločiny není v tom, že se odkudsi vynořily příšery, které začaly teorizovat svět. Byli to lidi jako vy a já. Někteří při pečlivém posouzení pravda vyloženě nenormální, jiní relativně rozumní a věřící, že dělají správnou věc, přičemž je jedno, jakými prostředky a ostatní prostě využili situace, nechali se zblbnout nebo jen plnili rozkazy popř. byli podělaní strachy a drželi hubu a krok. Každý jistě může mít na uvedené zmetky (vyvolení, to určitě!) jiný názor. To, že se bude tohle stigma démonizovat, není ale cesta správným směrem. Tím víc si lidé budou myslet, že je to pryč, nic takového se už nikdy nestane, my jsme přece chytřejší, civilizovanější, humánější, blablabla. Blbost!