Babous

Chudák o osmdesát let starší Frankenstein se musí otáčet v hrobě, ehm, tedy v troskách podpáleného mlýna.

"They suck at school" je tak výbornej tagline, že mě na to nalákal, ač se obvykle na tenhle žánr nedívám. Ale nedívám se na něj zřejmě z dobrého důvodu. Herecké výkony u většiny osazenstva amatérské, efekty amatérské, zápletka klišovitá, předvídatelná a konec k smíchu. Tenhle film sucks.

Vyprázdněná romanťárna o třech kámoších, co žijí v cool čtvrti v New Yorku, spoustu času tráví v baru balením holek a nějak se stane, že se začnou usazovat a dospívat. Největší chemie panovala mezi Milesem Tellerem a Mackenize Davis, jinak to bylo uměle našroubované a poměrně předvídatelné.

Šlo z toho námětu vytěžit mnohem víc. Paradoxní je, že Klusák se chová stejně jako bulvár, když sleduje a obviňuje jenom Extra.cz, zatímco Super, Blesk, Aha, Šíp a další nechává na pokoji. Největší pravdu tak má bulvární novinářka Olga, když řekne, že Klusák je "agresivní manipulátor".

Šíleně křečovité, zbytečně předimenzované. I hosté vypadali, že se nudí/nutí. Jedinou zábavou zůstávají kategorie, které jinde nejsou - Best Kiss, Best Fight, Best Villain atd.

Nádherně natočené a ozvučené, ale jak už to u italských filmů bývá, příběh je o ničem a zbytečně natahovaný.

Krásný muzikál s všestranně nadanými Mickeym Rooneym (koukal jsem se na to částečně proto, že včera umřel) a Judy Garland. Takový ten typ naivního filmu, které se už netočí, a člověk se u nich pořád usmívá, protože jsou hrozně milé a příjemné. Líbily se mi i melodie a swingové "vidlácké" číslo. Kvalita by MGM v době vrcholu.

Předvídatelný kýč, který je ale vlastně docela zábavný. Zvlášť když film sledujete s dobrými spoludiváky, můžete si ho i hezky užít. Sice jsem se často smál u míst, kde to tvůrci zřejmě nezamýšleli, ale jako oddechovka dobré.

Je to hrozně hezký a smutný, ale není to nic, co bych už neviděl dřív. Nápad dobrý, ale že bych se k tomu vracel, to asi ne. Líbilo se mi ovšem to zachycení prvních let po škole, kdy se člověk hledá, užívá a zároveň chce najít svoje místo. Jo a bavilo mě, jak během těch 20 let, které film pokrývá, Anne Hathaway nezestárla ani o rok.

Ne že bych to pochopil, ale bavil jsem se celou dobu, pořád bylo na co se koukat. Líbí se mi z dnešního pohledu retro design a styl šedesátých let, který se promítá jak do oblečení a mejkapu hlavních hrdinek, tak do bytu a zvláštních prostřihů. Super byly také pasáže zpracované jako němá groteska.