Babous

Perfektní intro, které na desce nenajdete. A poselství o svobodě, volnosti a "Americe, která dnes už neexistuje". Hudba nádherná. Ti motorkářští "taťkové" jsou ale docela děsiví.

Roztomilá a hravá ztřeštěnost, která ale v obyvatelích střední Evropy vzbudí i několik silnějších pocitů. Líbilo se mi to retro, které dýchalo z technicolorových 30. let, černobílý strach 40. let a potom taková ta vyblitost (a širokoúhlost) současnosti, potažmo let šedesátých. Některé momenty byly vyloženě groteskní: cedule Muzeum zavírá za 14 minut, dluhatánský žebřík atd. Líbilo!

Četl jsem knihu, podle které film vznikl a i když ani to nebyla žádná hitparáda, přece jenom to na mě zapůsobilo víc. Podle mě je hlavní problém filmu v tom, že neví, jestli chce být dokumentaristicky věrný realitě, nebo fikcí. Protože na první možnost tam je dán příliš velký prostor hercům a fakta tajemného případu jsou nedostatečně vysvětlena divákovi. A na druhou možnost je film příliš suchý, bez napětí a v podstatě bez konce.

Je to krásný - smutný a přitom vtipný stejně jako kniha, ale chybí tomu ten náboj a ta síla, kterou John Green do vět dostal. Možná to bylo tím, že jsem to sledoval v kině s puberťačkama, které střídavě brečely a střídavě se smály tomu, že brečí, ale čekal jsem trochu víc. Zatímco u knihy mi fakt tekly slzy, filmu se to ve mně vyvolat nepovedlo. Ke konci už mi to přišlo i zdlouhavé. Navzdory tomu ale vysoce nadprůměrná adaptace knihy, v níž účinkují sympatičtí herci (představitel Augusta je obzvlášť vynikající, ale možná to je tím, že ve své roli dostal nejvíc prostoru i možností ukázat, co v něm je).

Osmdesátky nestály za nic. Tenhle film bez pozlátek a syrově ukazuje depresi a bezmoc způsobenou příchodem AIDS. Není to příjemné, není to hezké, to bych filmu i odpustil v rámci zachování působivosti, ale toho moralizování a kázání - často až za hranou klišé - bylo prostě moc.

Myslel jsem, že to bude stejně dobré jako První třída, ale je to o několik tříd (!) horší. Bryan Singer i tuhle plejádu dobrých herců zamotá do svých klišovitých mravokárných pouček a hluchých míst, logiku jednání některých postav (Magneto) nechává zcela bez vysvětlení. Chci zpátky Vaughna!

Zpočátku dobré, ale postupně se to bohužel stává čím dál tím větším klišé a zbytečným dramatem. Proč prostě nemůžou být šťastní? Postavy hezké, prostředí high class taky, ale místy to vypadalo až jako z reklamy na vložky.

Příjemná letní zábava v podání Elvise (který se v tomhle filmu chová jako debil) a krásné Ann-Margret. Zápletka je nezajímavá, předvídatelná a vůbec nedůležitá, tady jde hlavně o atmosféru (dnes už nostalgickou a šedesátkově retro) a o hudbu. Některá taneční čísla jsou vážně dobrá, ale Jailhouse Rock se mi soundtrackem i příběhem líbil víc.

Líbí se mi, jak je to cudné a přitom tak odvážné. Lolita je tady roztomilá, ale hrozně krásná, ale na můj vkus je tam moc hádek a řevu. Kdyby Lolitě a Humbertovi bylo dopřáno trochu víc prostoru v těch hezkých chvilkách, líbilo by se mi to víc. Přesto ale asi nejlepší Kubrickův film, který jsem zatím viděl. Skutečně krásně natočeno - scéna s lakováním nehtů na noze.

Překvapilo mě, nakolik je to podle skutečnosti. Realita je v tomhle případě ale asi zajímavější než film, protože ten je v podstatě velice chudý na jakékoliv emoce a vztahy mezi hlavními postavami (tudíž si k nim vztah nevytvoří ani divák), některé věci jsou nedořešené nebo zbytečné. A ano, jak už tady několikrát padlo, místy je to klišovité až patetické.