HONXX

Šablonový příběh o konci fiktivní punkové kapely, díky dokumentárnímu zpracování působící živě a reálně. Příběh se točí kolem dvou lídrů skupiny, kteří jsou jako voda a oheň. Jeden je rebelem tělem i duší, druhý chce v hudební branži něco dokázat. Pseudodokument vyniká šílenými postavami, jejich hereckým zpracováním, kamerou a mrazivým koncem, za který by se nemuseli stydět ani Sex pistols, Joy Division, Doors nebo Nirvana.

Pomocí dokumentu se snaží slovinští squatteři přiblížit svůj alternativní styl života širší veřejnosti. Exkurze do lublaňských squatů je neradostná jako všude v postkomunistických zemích. Rozdílný je jen přístup státních orgánů. Když srovnám, co u nás bylo za haló vyklízení Milady s jednání policie ve Slovinsku, to je nebe a dudy.

Anarchoekopropaganda, která útočí na hodnoty západní kultury. Po technické stránce bída, děj víceméně chybí, přesto je film koukatelný. A to díky bezelstné hippie mimozemšťance poznávající Paříž a soudobý západní svět. Roztomile naivních devadesát minut.

Příběh dle přísloví "Kdo s čím zachází, tím také schází". Trošku přebujelá stopáž, předvídatelné finále, přesto je cynický závěr více než působivý. Nezapomenutelné scény z francouzského večírku a hádky s přítelem jsou plné emocí, kouzelné a smutné zároveň, stejně jako hlavní hrdinka.

Jak sám režisér filmu Schlesinger prohlásil nezajímají ho příběhy o hrdinství a úspěších, ale přesný opak, tedy nezdary a pády slabochů. Hlavní postava Billyho je přesným prototypem výše zmíněného "hrdiny". Označení komedie není úplně na místě, jedná se o dramatický útěk od problémů do světa snů a představ s občasnými úsměvnými momenty. Co mě na filmu zaujalo, je v pozadí odehrávající se proměna "staré dobré Anglie".

Film si v ničem nezadá se svou knižní předlohou, jak v dobrém, tak špatném. Melvilleův románu hutností děje zrovna neoplývá, je plný filozofických úvah. Což se promítlo i ve filmu. Zdlouhavé monology značně brzdí plynulost. Jestli je to plus či mínus musí posoudit každý sám. Osobně mám jasno – nudil jsem se. Na druhou stranu akční scény působí živě a uvěřitelně, ovšem nejsou hlavním poselstvím Bílé velryby.

Rekonstrukce operace Chastise. Černobílý válečný snímek je v podstatě rozdělen na dvě stejně dlouhé části. Nejdříve zažijeme detektivku s vývojem bomby, vymýšlením taktiky, přípravou letců na operaci a následně pokračování v podobě samotného provedení akce. Postavy letců a vojáků jsou odosobněné, naprosto bez emocí. Škoda, piloti jistě nešli na téměř jistou smrt se stoickým klidem a úsměvem. Žádné drama osobního života se nekoná, jediná zápletka se točí kolem ne/výbuchu hrází německých přehrad. Film je poctou a vzdáním díků pro všechny, jež se podíleli na operaci Chastise, snad právě kuli tomu na mě působil neskutečně naivně.

Sidney Lumet dokáže rozehrát velké drama i v jedné místnosti s dvanácti rozhněvanými muži. Natož pak, když se děj filmu odehrává v prezidentském bunkru, před ovládacím panelem jaderné obrany, v ústředí Pentagonu a hlavní postavou není nikdo menší než prezident Spojených států a nejvyšší generálové, kteří honí splašenou atomovou letku připravenou k útoku na Moskvu. Že to nápadně připomíná poněkud známější Dr. Strangelove? Dějově ano, jenže ve Fail-Safe není místo na satiru, o to více je sugestivní. Krom brilantní zápletky drží snímek nahoře herecké výkony komunistobijce Waltera Matthau a ledově klidného prezidenta v podání Henry Fondy. Závěrečné pískot mi ještě teď zní v uších.

V hlavní roli ztroskotanec, mně osobně krajně nesympatický, který obviňuje okolní svět ze svých problémů. Dokáže žít jen v base, kde má svoje jistý. Recidivista se sklonem k filozofování. Netečou z něj sice žádný převratný moudra, ale díky nezvyklým životním zkušenostem dokáže pobavit a překvapit. Třeštíková si v rámci možností zachovává od Reného odstup, snaží se nezasahovat do toku jeho osudu. Absolutorium zaslouží autorka především za to, že s ním vydržela přes dvacet let, i když jí například vykradl byt. Zkrátka další z řady vynikajících dokumentů od Třeštíkové.

Formou rozhovorů sledujeme pět let života pražské feťačky. Působivá výpověď o závislosti, kdy je jednou nahoře a většinou dole. Emoce z dokumentu stříkaj na všechny strany. Rozhodně bych doporučil promítat ve školách, místo povídaček nějáké obstarožní učetelky, jejíž největší závislostí je popíjení vaječňáku v kabinetu. Kdo chce vidět další osud Katky, nechť zhlídne dokument Katka.