Una111

Honajz napsal všechno, co bych byla bývala... Naprostý souhlas!

Tak tenhle pořad vůbec není moje parketa. A přitom mám ráda tanec, dokonce moc. Ale nemám ráda celebrity jako takové, nemám ráda reality show a už vůbec se mi nelíbí, že spolu tráví ženatí muži s cizími ženami a vdané ženy s cizími muži tolik času a v tak intimních situacích jako je tanec. Zajímalo by mne, jak rádi/rády sledují tenhle pořad manželé a manželky zúčastněných? - - - A tentokrát to navíc ještě autoři pořadu dost přešvihli s tématem svobody, kteréžto téma cpali úplně všude jak do jitrnic... O ten jeden bod se pak mohou rozdělit Tereza Kostková a Marek Eben, jemuž se divím, že StarDance jako katolík už léta moderuje a žádný problém v tom prostě nevidí.

Nelíbilo se mi to křečovité zdůrazňování emancipace žen a i to nemanželské dítě brané jako samozřejmost. A celý díl mi připadal i daleko méně zábavný. Lituji, ale dnes mne malý mužíček s knírem a jiskřivou inteligencí příliš nenadchl.

Tak nám to BBC pěkně vyrobila - tak, jak se současné bezcenné dokumentární filmy vyrábějí: Trochu povídání několika rádoby odborníků, k tomu něco zahraje pár herců. Trochu nám ukáží kulisy, v nichž se všechno odehrálo. To mne až tak nepřekvapuje, nemám to sice ráda, ale skousla bych to. Ovšem ty pindy o tom, jak kdysi lidé byli hloupoučcí a věřili - jen si to prosím představte! - v Pána Boha a v posmrtný život, tak to si mohli odpustit! U mne tímto krokem klesli kamsi do druhého suterénu. V závěru jsme se dozvěděli, že ten tyranský paranoidní panovník s přebujelým egem byl vlastně pokrokový a pro Anglii byl velkým přínosem, neboť zavedl demokracii a jen díky tomu vznikly USA ve své stávající podobě. Nu, já jim tu demokracii přeju, díky tomu to nyní v GB vypadá tak, jak to tam vypadá. - - - Pro mne byla nejdůležitější informace, že Jindřich VIII. s pocitem, že zašel příliš daleko, litoval svého rozhodnutí vydat Bibli v angličtině a zemřel s katolickým růžencem v ruce. On, který zničil katolickou Církev v Anglii! (1)

Ani bych neřekla, že to je zbytečný dokument, že jde jen po senzacích a zpracovává konspirativní teorie. Byl natočen v r. 2009, před deseti lety. Tehdy bych se tomu asi velmi divila a podsouvala bych jeho tvůrcům senzacechtivost a nevím, co ještě. Dnes víme víc. Bohužel.

Bída s nouzí. Ani Kopeckého komediální umění to nemůže zachránit. Snad to bylo zajímavé a vzrušující sci-fi před půl stoletím, dnes je to dost vyčpělé a navíc ach, tak socialisticky mravoučné! Možná že je chyba i na mé straně - prostě mi to nesedlo!

Bylo by to na román, kdybych měla napsat všechno, co se mi při sledování tohoto filmu honilo hlavou. Takže aspoň velmi stručně: Kýčovité to místy je, to je bez diskuze! Téma k tomu svádí, ba přímo se nabízí. Také ta rozdílnost prostředí Amerika vs. Súdán je trochu přitažená za vlasy, nebudu to rozebírat, mnohé tu už řečeno bylo v jiných komentářích. Jasně že vyměnit Afriku za Spojené státy musí být kulturní šok! Pro jednotlivce i pro Súdán by ovšem bylo mnohem lepší, kdyby se uprchlíci mohli vrátit do své domoviny. Jenže právě Súdán je mimořádně nešťastná země. Ihned od 7. století se tady zdárně uchytil islám, koncem 19. století zde al-Mahdí vytvořil tehdejší islámský stát (viz H. Sienkiewicz v románě Pouští a pralesem), další islámský stát tu vznikl koncem 20. století, svoje působiště tu našel bin Ládin se svou al-Kajdou a jedna občanská válka tu následovala za druhou - první trvající 17 let, druhá dokonce 22 let, jejichž následkem byly miliony mrtvých, miliony uprchlíků, hladomory... A jen tak mimochodem - jižní Súdán, z něhož uprchli naši hrdinové, získal v r. 2011 samostatnost, oddělil se od severu. Ale nic se tím nevyřešilo. Netrvalo ani dva roky a vypukl zde krvavý konflikt mezi kmeny Dinků a Nuerů, který si vyžádal dalších 300 000 obětí. Typický vývoj v jedné africké zemi. Dá se těmto zemím pomoci? Těžko. A už vůbec ne tím, že si je přestěhujeme i s jejich obyčeji, sváry a problémy do Evropy. 741,4 milionů Evropanů nemůže ani při nejlepší vůli zachránit 1,216 miliardy Afričanů. Wir schaffen es? - Nein, wir schaffen es nicht! Je to dnes velmi oblíbené téma, které se Evropanům stále a všude podsouvá: Evropa se na Afričanech provinila, Evropa to Afričanům dluží! Obávám se, že v pozadí tohoto dojemného filmu je nenápadně skryto právě toto poselství.

Ještě z mládí si nesu vzpomínku na Michalovy Bubáky pro všední den, jejichž humor mi tehdy učaroval. Už si dobře nepamatuji tu povídku "Jak Pupenec k štěstí přišel" a nemohu tedy posoudit, jestli se její filmová podoba drží předlohy nebo ne, ale protože scénář je dílem samotného autora povídky Karla Michala, je to vlastně úplně jedno. A asi se nemýlím, když budu tvrdit, že filmové zpracování vtipnost ještě vystupňovalo a satiru přiostřilo! Ty neskutečně vtipné hlášky! Vůbec se nedivím, že se tahle politická satira udržela na plátnech kin pouhých 5 let a v době přituhující normalizace zmizela do trezoru, naštěstí ne navždy! - - - "Ty přece už dávno víš, že nejde o to, co je a co není. Důležitý přece je to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat." (Je to pořád stejné, nemyslíte?)

Krásný, dojemný seriál! A poučný! Dnes už by ho nikdo takhle nenatočil! Nejenže pan režisér Kachyňa už není mezi námi, ale historie se pěkně otáčí a upravuje, jak se to hodí do krámu. Němci jsou naši nejlepší přátelé a všechna ta zvěrstva nedělali přece Němci, ale nacisti, to ví už dnes každé malé dítě! Je na pořadu dne omlouvat se Němcům za všechno, co jsme jim způsobili, ale o německých zločinech jen opatrně... A jestli v tomhle někdo vidí komunistickou propagandu, tak potěš koště!

Je až s podivem, že tahle pohádka má tak nízké hodnocení. Důvod? Snad jen to, že ji vidělo poměrně málo diváků (a to ještě k tomu dospělých diváků), kteří jsouce ubiti reálným životem už na pohádky o tom, jak spravedlnost došla zásluhou moudrého soudce svého naplnění, dávno nevěří! Já vlastně také ne! Ale právě proto jsem se na pohádku ráda dívala. Pohladila mne po duši a i po formální stránce jsem nenašla nic, co bych jí mohla vytknout.