Scaevola

Tenhle počin se honosí především visuálním zpracováním - toť to první co diváka překvapí a buď zcela znechutí (legie doplněné motorkami?) nebo přiková k plátnu (zmučená Lavinie s větvičkami...). Bohužel však nic jiného na filmu pochválit nemohu - ne že by zbytek nebyl kvalitní nebo inovativní, ale veškerá myšlenková síla pochází již zcela od velkého dramatika. A snad není potřeba interpretovat pomstu jako takovou.

Crichton i McTiernan se vytáhli (ač akce byly poněkud nepřehledné) a stvořili příběh vystřižený z mlhavých snů o krutém a nesmiřitelném Severu. Skvělá zápletka sázející na krvavý kontrast různých kultur a v rámci historického období výborná stylizace. Leč knížka byla o trochu lepší a propracovanější.

Kdysi dávno ve svých náctiletých časech jsem byl upřímně fascinován a velmi příjemně postrašen nejistotou putování, příšerným chováním a povedenou mytologií, která se umě schovávala kdesi u kraje vnímání. Dnes, po víc jak deseti letech, jsem spatřil nudné bloudění po lese a několik málo atmosférických motivů, jež jsou naprosto rozklíženy nesympatičností zúčastněných. Forma je jistě objevná a finanční výsledek ohromující, leč nic z toho samo o sobě nepomůže k dobrému filmu.

Poněkud nahodilý příběh zdařile reprezentuje žánr televizní pohádky ve vší její jednoduchosti, naivnosti a spořivosti. Nebýt přehrávající V. Cibulkové a nepatrně nekorektního využití trpaslíka, nebylo by o čem mluvit, pominu-li sympatickou ústřední dvojici a nečekaně akční vyvrcholení v čarodějnickém zámku.

Rozvzpomínám se na první shlédnutí tohoto snímku, který dodal pojmu "velkolepost" nový rozměr: M. Bay asi v nejlepší popkulturní formě ždímá emoce i napětí v přesně nadávkované směsi všeho, co chceme vidět od konsumního filmu. Ale po letech zbývá jen matná vzpomínka a chuť vidět film znovu se nedostavuje. - A přeci jsem se k snímku po mnoha letech vrátil. Nutno říci, že po geo- i astrofyzikální stránce je to hloupost, ale o to zde nejde: Jde o přestřelenou velkolepost a řemeslně bezchybné filmové vyprávění, jemuž by mohlo být vytčeno pouze zbytečné třesení kamerou a epilepticky rychlé střihy, leč přes možné výtky na plytkost a popkornové emoce se tu k mé spokojenosti nachází vše, co čekáte od hollywoodského filmu.

Velmi pohledné převedení knižní předlohy na plátno staví především na drobných lidských emocích a - zajisté částečně kvůli rozpočtu - upozaďuje velkolepé davové scény, pročež bych skoro řekl, že scéna počátku povstání točená na Hradě patří k těm nejslabším. Vůbec to ale nevadí, protože po herecké stránce si není nač stěžovat a G. Rush i L. Neeson nemají ve filmu právem konkurenci. Jednotlivé příběhové linky se navíc mohou pyšnit potřebnou pointou i hloubkou tak, aby chytily diváka za srdce přesně v tom pravém momentu. Příliš jsem od tohoto zpracování vyjma českých exteriérů nečekal, ale mohu říci, že zklamán jsem rozhodně nebyl.

Kdysi dávno ve škole, když jsem poprvé shlédnul velesnímek slovutného Emmericha, byl jsem unesen a nadšen. Po dlouhých letech opakování a odeznívání vykrystalisovala jen další dávka ničení a směšná dvojice Broderick a Reno ("... vypadá to americky!"). A až teď mi vlastně dochází, že si Emmerich naprosto okatě dělá legraci ze všeho amerického a oni mu za to ještě velkoryse platí. - Po shlédnutí novějšího amerického počinu na dané thema musím hodnocení opětovně zvýšit, neboť oproti versi z roku 2014 je ta Emmerichova zručným a zábavným filmařským dílkem.

Všechno je to vachrlaté, brakové a nesmírně rychlé, nicméně pokud přijmete Sommersovu přímočarou hru na podmořské strašení bez přemýšlení, myslím, že nemůžete být zklamaní. Zápletka překypuje náhodami a chování typizovaných postav odpovídá záměru tvůrců, nikoli vnitřní logice, ale vlastně není možné této komedii nic speciálního vytknout, protože film sám přiznává, že mu nejde o nic jiného než zábavu.

V okamžiku, kdy se bavíte tím, že hádáte, která scéna ze zdrojových snímků je právě parodována, je cosi špatně. Několik málo dobrých vtipů lze sice najít a na Ch. Applegate se dobře dívá, ale větší smysl nebo zlatou éru parodií aby pohledal.

Nejsem si zcela jist, zda mělo být vyznění snímku tak cynické, jak mi připadlo (vy všichni můžete být pokrytci, tak já budu také), či zda jde jen a pouze o dokumentární dobovou hru, respektive o výpověď k ženské otázce v historických kulisách, ale bez vztahu k nim? Ponechám-li však stranou interpretaci, přiznám, že mě film pohltil a vlastně na něm nenacházím slabé místo. Úvodní proměna hlavní hrdinky je možná sice poněkud náhlá ve své odvážnosti a hloubce, leč ve scénáři má své místo, a ostatek stopáže onu nedopracovanost bohatě vynahrazuje. Jako historizující romance jednoduše vše funguje na výtečnou.