Scaevola

Snímek se šine kupředu podle očekávané struktury, dítě je třeba zachránit, svět spasit před ekologickou katastrofou, zlého boháče zesměšnit, zmínit veškeré představitelné minority, a nakonec utéct před zubatými obludkami. Stabilní konstrukci tak ozvláštňuje jen návrat starých tváří, které uzavírají pomyslný kruh, a také zahrnutí moderních paleontologických poznatků plných peří. Akce není příliš, povedla se jízda Maltou, ale jinak dinosauři nepůsobí tak útočně a strašidelně jako kdysi. Snad je to tím, že už jsem vyrostl, leč nyní pro mne byl největší problém, že jsem se o postavy nebál, (spoiler) ostatně zemře jich až podezřele málo. Nechápejte mne špatně, jde o zábavný film, dostal jsem totiž o trochu víc, než jsem očekával, ale na druhou stranu se nejedná o žádné přelomové dílo. Nezbývá než věřit, že producenti již více nebudou téma vytěžovat.

Sled epizod (více u jednotlivých dílů) trpí zřejmou, ale pochopitelnou nevyvážeností, nicméně předpokládám, že právě to bylo cílem. Tvůrci usilovali o shromáždění těžce srovnatelných počinů různých autorů a různorodých stylů tak, aby výstavička fungovala jako morbidní bonboniéra. Za to si del Toro i Netflix zaslouží potlesk.

Z mého pohledu asi nejvtipnější příspěvek do cyklu a kupodivu rozhodně nejvíce lovecraftovský. Geniálně hrající D. Hewlett si projde nevysvětlitelným setkáním v podzemním chrámu a tvůrci nechávají nejasnost působit, aniž by ji završili. O krysy totiž nešlo.

Experiment s cronenbergovským body-horrorem se těžce snáší s jakousi aluzí na mediální závislosti. Asi jsem ten vtip nepochopil, ale rozhodně mne znechutil, jestli to bylo jeho cílem.

Příjemné zpracování a rozvinutí Lovecraftova motivu, ale tvůrci stále nepochopili, že Lovecraftovi hrdinové nemohou mít rodinu, tím by popřeli sami sebe.

Strašlidelné a mimozemsky odpudivé, ale příběh v paměti příliš dlouho nepoležel.

Dobrý nápad s děsivou knihou a vizuálně zajímavým démonem/obětovanou dívkou se bohužel nedočkává kvalitativně zajímavého vyvrcholení, respektive, že se hrdinovi jeho chování vymstí, bylo jasné už od začátku.

Podivné a horrorově neuchopitelné, a přesto funkční a dekadentně podmanivé. Vizuální zpracování vede a kdyby tvůrci bývali neukázali ve finále své monstrum, výsledek by byl ještě silnější.

Původní povídka sama nepředstavuje právě vrchol Lovecraftova díla a její rozšíření o sourozenecké vztahy motivu také nepomáhá. Ale R. Grint hraje skvěle.

Klasická duchařina v tom nejlepším slova smyslu.