Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Komedie
  • Sci-Fi

Recenze (1 614)

plakát

Krakonošovo tajemství (2022) (TV film) 

Povedená sváteční vtipnost tentokrát vsází na poměrně realistickou zápletku, skutečně silný ženský charakter a promyšlené navazování na legendu. Děj sice působí jako několikrát nastavovaná kaše a především v druhé polovině se táhne, aniž by měl film o čem vyprávět, ale odlehčující O. Sokol většinu scén zachrání a D. Švehlík má jistý, těžko popsatelný šmrc, který ústřední postavě dodává potřebnou dávku váženosti. Jen je škoda, že hrdinka nevypadá jako princezna a hlavně... žánrově to není pohádka.

plakát

Love, Death & Robots - 3. svazek (2022) (série) 

Třetí série je patrně nejúdernější především z důvodu absence vyloženě komických dílů, pominu-li mini-zombie a krysy, které ale mají svůj vlastní myšlenkový přesah a jejich animace tomu odpovídá. Převážná většina je pak akční či hardcore sci-fi záležitost, jež díky koncentrovanému vyprávění útočí s vysokou tepovou frekvencí. Prokletý lodník, vesmírný roj i pohřbený "Cthulhu" na dlouhou dobu uvíznou v paměti a jsem tomu velice rád. A pokud připočtu ještě umělecky vycizelované příběhy živoucí planety a východoasijskou estetikou inspirovanou vodní banší, pak nemohu být nespokojen.

plakát

Moon Knight (2022) (seriál) 

Takže klasicky po marvelovsku: Egyptský námět i prostředí romaticky dobrodružných filmů bez problémů utáhnou vše včetně digitálních božstev a bělostného blázince. Hlavní hrdina působí sympaticky ve své roztříštěnosti, byť jeho problém není ani zdaleka tak horrorově přitažlivý, natož realistický, jak by se mohl zdát. Naopak hlavní antihrdina s tváří E. Hawkea je bolestně nevyužit a v závěru se nelogicky mění na obyčejného násilníka. A konečně přestřelené finále s bojujícími giganty a variací na Wonder Woman je k smíchu a zdá se být sestříháno z úplně jiného seriálu, jako by už nezbyly peníze na další díl, což je u Myšáka spodivem. Vyplývá, že nebýt poslední epizody, hodnotil bych o dobrou hvězdu výše, jenže takhle se nedá nic dělat. Uvidíme, odkud na nás Mr. Knight vykoukne příště...

plakát

Ms. Marvel (2022) (seriál) 

Seriál přináší dvojí překvapení: Na jedné straně se jedná o nepředpokládaně funkční náhled do pákistánské komunity v USA včetně zábavných vedlejších postav a jemné sebeironie ("Mešitu špechuje i hygiena!"). Vyplývá tu i výrazné výtvarné zpracování a několik exoticky vypadajících scén, z nichž dýše kouzlo indického subkontinentu. Původně jsem sice pochyboval, zda má smysl obohacovat koncept teenagerovské hrdinky se superschopnostmi ještě o motiv muslinské menšiny, ale kupodivu se jedná o nejfunkčníější prvek příběhu. Druhé překvapení totiž tkví ve scénáři, který především po polovině ztrácí dech. Hrdinčin protivník jaksi chybí, banda džinů záměrně a dobrovolně zlividuje sama sebe (vím, že to ještě určitě bude jinak, ale to na výsledku nic nemění) a finální střet s kravaťáky z D. C. vyznívá do prázdna. Oceňuji, že se MCU alespoň v seriálové rovině pouští do různorodých experimentů a roste do šíře, ale jednoduše se tak nesmí dít na úkor řemesla.

plakát

Na západní frontě klid (2022) 

Je příjemné vidět jednou v roli záporáků Francouze, nicméně na vyznění snímku to vlastně příliš nemění. Mnohem větší problém totiž vyvstane, jestliže se protiválečný příběh vyžívá v akčních sekvencích a celkově působí, jako by scény ze zázemí byly pouhou vatou mezi bojovým nasazením. Zcela chybí střet hrdinů s každodenností nenasazených lidí a neschopnost vojáků odpoutat se od prožitých hrůz, a linka s podpisem "dvacetiletého příměří" se vzdor snaze D. Brühla úplně míjí účinkem. Ostatně (spoiler) i konec hlavního hrdiny tvůrci posunuli do akčnější roviny a tím jej připravili o působivost. Formálně i řemeslně však vše sedí na jedničku a smekám před středoevropskou produkcí, protože vizuálně se snímek povedl ještě lépe nežli nedávné 1917. Jsem tudíž na vážkách - formální spokojenost a nadšení pro vynalézavě válečné snímky mne nutí hodnotit výše, pokroucení Remarquova úmyslu, respektive jeho úplné vynechání, mne roztrpčuje.

plakát

Obi-Wan Kenobi (2022) (seriál) 

Souboj v šestém dílu byl výtečný; skoro bych řekl, že kdyby byl měl Lucas před čtyřiceti lety stejné technologie jako my nyní, vypadal by boj s Vaderem podobně. Jenže jediná akční sekvence nedělá celý seriál a bohužel zbytek je plytký a nejapný. Kenobi si při záchraně děvčete počíná jako nezkušený školák z policejní akademie a vedlejší postavy jsou pouze nezajímavými "věšáky na děj", aniž by měly šanci cokoli ovlivnit. Příběh proto táhne kupředu jen Třetí sestra, leč její činy působí nerozvážně a finální zdůvodnění psychologicky plave na vodě. Ve výsledku jsem rozmrzelý, protože Kenobi byl vždy má oblíbená postava a nyní zvažuji, zda se universem Star Wars ještě má cenu zabývat.

plakát

Pán prstenů: Prsteny moci - Série 1 (2022) (série) 

Zaprvé si nelze stěžovat na přepracování knižního kánonu, protože i P. Jackson v mnohém ohnul látku k obrazu svému. Zadruhé nelze srovnávat s druhým aktuálním počinem (natož se třetím) ve vodách vysokorozpočtových fantasy seriálů, protože se zcela míjí cílovým publikem i dramaturgickou koncepcí. Teprve v tento okamžik pak stojí umělecké dílo samo o sobě a lze k němu přistoupit nezaujatě. A nutno hned na úvod shrnout, že výsledek není ani zdaleka ideální, ale o propadák se nejedná. Hlavní postavy a jejich představitelé příliš nevědí, kam směřují. Galadriel je po většinu času umanutě protivná jako čtrnáctiletá dívčina, přestože by měla být ze všech široko daleko nejstarší a nejmoudřejší (už porušuji svůj první bod), a všichni ostatní ze slavných vyjma "Halbranda" jsou jaksi do počtu jen proto, že nosí známá jména. Překvapivě tedy vyplývá, že skutečně jímavé jsou jen postavy originální, ať už ztřeštěná Nori, nemluvný Arondir či starostlivá Bronwyn. Těmto je možné fandit a jejich příběh má charakter onoho původního tolkienovského dobrodružství se vším všudy. Z pohledu vizuální stránky si pak nelze na nic stěžovat. Utracené miliony jsou dobře patrné. Výprava, kostýmy, speciální efekty, jichž kupodivu a naštěstí není tolik, i architektonická koncepce vědomě vychází z poetiky původní trilogie a cíleně ji rozvíjí. Schopnosti postav a různorodých ras nepřekračují meze dobrého vkusu a uměřené fantasy, takže zde nikdo nelétá a neléčí jediným pohledem, ale zároveň stále máte pocit, že elfové mají jistou moc a že hobiti se opravdu dokáží schovat do stínů vržených jediným stromem. Co mne poněkud zklamalo, byla nevyváženost jednotlivých epizod. Začátek je poměrně slibný, ale předposlední epizody trpí natahovanou a doslovně vzatou zápletkou kolem mithrilu. Teprve poslední díl mi zvedl náladu a značně zachránil celkový dojem. Oželel bych také příliš doslovné zpracování Tolkienových metaforicky myšlených motivů o uvadání elfů a pro dav ujasňovaných vysvětlivek (záběr na Balroga, popisek Mordoru, trpaslíci zírající na mithril atd.). Závěrem mohu konstatovat, že očekávání se tyčilo příliš vysoko a žádný ze smrtelných mužů jej nemohl obsáhnout, nicméně katastrofa se nekoná. Jistě by bylo uměřenější ponechat některé zápletky jen papíru a schopnostem obrazotvornosti, leč mnohé se povedlo a k seriálu se rád vrátím.

plakát

Piargy (2022) 

Předlohu jsem bohužel nečetl, tudíž pro mne zajímavé nakouknutí do vesnického života kdesi ve slovenské divočině přináší mnoho nezapomenutelných scén i provokativní myšlenky o postavení ženy v (tradiční) společnosti. Kdyby u toho snímek byl zůstal, byl bych spokojen. Jenže tvůrci se rozhodli už tak silný zážitek ozvláštnit formálně (barevné filtry a doplňky) i významově (odkazy na rasismus a klerofašismus, chilialismus vesnické bosorky i Antikrist, retrospektivní lavina, která snad měla v předloze jakousi symbolickou funkci) a naneštěstí mu tak prokázali medvědí službu. Samoúčelné ozdoby totiž jednoduše kazí rytmus i atmosféru a odvádí od důležitých dějových linek a velice živočišných hereckých výkonů, na nichž zážitek stojí především.

plakát

Poslední království - Série 5 (2022) (série) 

Uzavření se podařilo ve výtečném stylu. Několikerá ztráta osudové lásky hrdiny opravdu bolí, vedlejší linky nepřekáží dokreslujíce fikční svět a nikdo vlastně nedokáže říci, na čí straně stojí právo, či - nedejte bohové - kdo je hodný a kdo zlý. Některé postavy sice stále nestárnou, ale to vlastně nevadí, protože vzdor tomu si seriál zachovává svůj styl až do úplného konce, a to včetně posledního dílu, který bývává v podobných dílech značně neuspokojivý. Zde však nikoli: vše do sebe perfektně zapadne a ve finále se skutečně o hrdiny obáváte. Dlouho jsem neviděl lepší historický počin.