filiperros

Christopher Nolan se u mě tímhle filmem stal nejgeniálnějším filmovým tvůrcem současné doby (čímž myslím +-5 let) Ať se jde Cameron zahrabat, Avatar je totiž vizuální fajn 3D blockbuster, ale jeho příběh jsme v různých verzích už slyšeli a viděli. Inception sice taky staví na dobře známém, na snu, ale dokázal něco tak neuchopitelného jako je právě sen, využít přirozeně a srozumitelně. Podle mě každý, kdo tvrdí, že má film nějakou chybu ho jenom ve skutečnosti zcela nepobral. Mě osobně chvíli mrzelo, že něco tak životně zásadního, jako to, že člověk prožije někde 50 let a pak se vrátí do reality je tak trochu mimochodem, ale pak jsem si uvědomil: I já už jsem měl sny, ve kterých jsem prožil roky života a pak jsem se probudil a nic. Zůstalo to ve světě snů. A pokud má někdo pocit, že se to všechno na začátku nalajnovalo a pak přesně podle toho odehrálo, jste na omylu. Při Nolanově precizní logice filmů neberu poslední záběr jako filmařskou sviňárničku navíc, protože je potřeba si uvědomit, že jsme neviděli, jak se Cobb dostal z Limba do reality, prostě jednu chvíli seděl v Limbu a pak najednou v letadle. Jak s oblibou říkal Jonathan Frakes v pořadu Věřte-nevěřte: Skutečně se to stalo, nebo se nás tvůrci filmu jenom snaží napálit?

Nejlepší český film vůbec, aspoň podle mě. Co věta, to perla a pořádná. Kromě toho, že je neskutečně vtipný s hořkým ocasem, je to užasná audiovizuální kompozice.

Paul Newman a Robert Redford nebo Robert Redford a Paul Newman? Těžko říct, kdo v týhle dvojici větším tahounem, přebíjejí jeden druhého, ale neperou se o to - moc dobře vědí, že spolupráce je vyzdvihuje oba. A stylizace celýho filmu, který zásadně ovlivnil western ve světě je prostě dokonalá. Příjemná, lehce komická a přitom pořád cítíte nebezpečí na každém kroku. Závěr samozřejmě patří do filmové síně slávy na přední místa. Je tak ultimátní, že to ani jinak nejde

Planeta Opic, už od dětství ten film miluju, viděl jsem všechna jeho pokračování, která sice určitě vydělala spoustu peněz, ale trpí skutečně silnou sestupnou tendencí končící remakem z roku 2001, který se nachází velmi hluboko pod nejnižší hranicí dobrého vkusu. To ale nevadí. Přímo filozofická disputace mezi Taylorem a Dr. Zaiusem, probíhající na pozadí světa zdevastovaného atomovou válkou, na kterém se drží podivuhodná opičí civilizace, je vrcholem vypravěčského a hereckého umění. Zira je sice inteligentní vědkyně, ale zcela nechápe, nebo spíš nezná všechna fakta motivující Zaiusovo chování. Jestli Vám Dr. Zaius připadá jako negativní postava, nenechte se zmást - pouze dodržuje svou víru, je o ní hluboce přesvědčen, a v příchodu člověka, který umí mluvit, vidí zásadní nebezpečí pro svůj druh. Jako takové se je snaží potlačit a zničit. Na druhé straně Taylor, stejně jako divák, má jen velmi omezené možnosti znát dostatečné množství okolností, aby si to uvědomil, ale nakonec k pravdě stejně dojde - to když mu Zaius nechá přečíst jeden ze svitků svojí víry, který hovoří o člověku jako o krvelačné bestii, která zabíjí všechno kolem sebe a dokonce jeden druhého. Taylorovi to vrtá hlavou, protože, jak je řečeno na začátku filmu, sám lidmi opovrhuje, o lidské společnosti mluví s nenapodobitelným sarkasmem. Nakonec ale nejde nezvratný důkaz lidského šílenství a ukazuje se, že Zaiusova pravda je nakonec pravdivější než ta Taylorova.

Neuvěřitelný úspěch tohohle filmu nikdo nečekal. Mám čest Markétu s Glenem znát osobně a můžete si být jistí, že jejich křehký cit na plátně je skutečný. A je skvělý, že ho dakázali přenést nejen do hudby, ale i na plátno. Komu Once připadá jako přehnaný kýč, měl by vědět, že i když příběh je smyšlený, myšlenka a city jsou skutečné.