mac000

Jak po tolika letech "zakončit" dobrodružství Sherlocka Holmese v současném New Yorku ? Tvůrci se s hrdinou a jeho vztahem k partnerce Joan Watsonové vypořádali dobře. Vytvořili konec jedné epochy Sherlocka, ale ponechali vrátka trošku pootevřená, co kdyby přeci... Farewell Sherlock !

Jeden z mých pěti špičkových válečných filmů USA z 60. let (na čele s Bitvou v Ardenách), Vynikající příběh, skvělá sestava hereckých hvězd té doby a klasická hudba Alexe Northa. Vzpomínka na léta mládí...

Jak kruté dokážou být malé děti. Po skončení ve mě film vyvolal pocít sklíčenosti... Na film jsem se těšil kvůli mému oblíbenci Jean Rochefortovi, ale nutno předeslat, že zde hraje - byť výtečně -pouze "druhé housle" (co se názvu filmu týče, velmi výstižný titul z německé distribuce "Zámek patří mě!").

zatímco Strach a hnus v Las Vegas jsem viděl před dvaceti lety a po shlédnutí mi vůbec nesednul, Linsonova komedie mě okamžitě nadchnula. Podíl na tom má i můj oblíbený herec Bill Murray, který dává roli Dr. Thompsona správně ulítlý rozměr. Některé scény jsou jako z crazy comedy! Jen nevím, jak by se v realitě s takovými průsery někdo udržel v zaměstnání a (podle náznaků souvislostí děje ) v něm dokonce povyšoval.

Zajímavý příběh, že jsem předtím neznal jméno Moe Berga ( ve 20. a 30. letech hrál za Boston Red Sox, zemřel 1972) nebylo až tak překvapující, ale ani postava německého fyzika Heisenberga mi z historie nebyla až tak známá. V první půli filmu může být trochu handlcapem, že ne každý český divák zná pravidla baseballu. Ale jinak scenérie Prahy příjemně potěšily , ve výborném denním i nočním nasvícení.

Narozdíl od Golfisty jsem si přál vidět filmovou podobu Puzova Kmotra inhed po jeho přečtení (poprvé v roce 1970 jako "Krstný otec" v Edicii svetových bestsellerov slov. vydavatelství Tatran), ale trvalo mi do roku 1976, než jsem se dostal v Polsku k tomu, abych jej shlédnul v kině . Ale jinak naprosto stejné pocity jako G.

K filmu zde je napsáno tolik výborných komentářů, že přidávat něco nového není nutno. Snad jenom - za mě plný počet bodů !

Řemeslně poctivý film, výborná sešlost známých herců žánru, rozhodně stojí za (jedno) shlédnutí. Ale k tomu, abych se na film "dokázal dívat pořád", asi nejsem dodtatečně ujetej hororovej fanda...

Tak jestliže jsem v mé reflexi k filmu "The Last Sunset" (1962) napsal, že dějově nepřekračuje hranice svého žánrového omezení, potom Missourské rokle jej překračují. Žádná postava není "zaškatulkovaná", žádná není vyloženým hrdinou či padouchem. Ani v životě není (většinou) nic černobílé a za to patří A. Pennovi a scénaristovi R. Townemu uznání (a čtyři hvězdičky).

Na svoji dobu (počátek 80. let min. století ) zajímavý námět, ale k tomu aby opravdu upoutal i dnešního diváka by nesměl být natočený v Hollywoodu (takový Louis Malle nebo Bernardo Bertolucci by s ním jistě provedli něco jiného). Ale i tak nutno ocenit dobrý scénář a upřímné zobrazení pocitů hlavních hrdinů.