Stan Borowitz

Slátanina neuvěřitelná. Blábol střídá blábol, žvanění střídá žvanění. Hlavní záporák ubohý. Aby jeho ubohost nebyla vidět, překryjeme ji maskou. A abychom tu ubohost skryli ještě víc, bude pořád žvanit, bude žvanit ze všech nejvíc. To odvede pozornost. :-) Nové postavy navzdory minutáži odbyté a nedotažené, staré postavy zajímavé jen tím, co bylo dřív. Batman/Bruce, jo, tak ten se taky občas ukáže. Batmanovská atmosféra nikde, jakákoli atmosféra tamtéž. Akce i bitky nudné, choreografie tragická. Motivace, chování, reakce postav příšerné. Dialogy jakbysmet. Logika nepřítomna. Scénář, režie, střih hodny leda úšklebku. Bezmoc a křeč. Nemáme co, ale musíme to natočit. Trapné. Tak nějak od půlky jsem si říkal, o čem to vlastně je, proč ten film vlastně vznikl, co tím chtěli tvůrci říct, co chtěli přinést? Nic.

Mix sociálního dramatu s komedií (některými ne zcela odbornými zdroji označován jako primárně komedie) o muži jménem Francois Pignon, jehož dcerka Jeanne ztratila po smrti matky řeč a který se kvůli ztrátě zaměstnání dostane do situace, kdy není schopen se o svou milovanou dcerku postarat. V zoufalství se rozhodne vyloupit banku. Při nepovedené loupeži si jako rukojmí vybere čerstvě propuštěného trestance Jeana Lucase, který si právě za podobné loupeže odseděl trest ve vězení. I přes počáteční - situací danou - nevraživost a naprosto rozdílnou povahu obou mužů mezi nimi postupně vzniká výjimečné přátelství.

"V Číně jsem ještě nebyl. Je to tam hezký?" "Je to tam nádherný. Jen si dejte pozor, v centru Šanghaje, jednoho z nejlidnatějších měst světa, není signál."