Antonymi

Záleží na sezóně, ale od první série má kvalita seriálu vzestupnou tendenci - postavy dostávají více prostoru a případy jsou často komplexnější. Současná desátá si stále drží dobrou úroveň, zvládá v některých dílech přinášet nové neokoukané prvky a nepůsobí vyčpěle, což je po deseti sezónách vysílání slušný úspěch.

Objektivně to není moc dobrý film - námět nabízel mnohem více prostoru, než se scénářem podařilo zazdít, velká část gagů vyjde naprázdno a některé posuny v ději jsou až příliš křečovité a rychlé. I přes to všechno byl pro mě tenhle film guilty pleasure a to především díky skvělému obsazení - Matthew Gray Gubler je se svou přehazovačkou na blbečka a věčně otráveným pohledem bezkonkurenčně nejdivnější obyvatel sledovaného maloměsta a když se jeho ječení a běhání po baráku člověku omrzí, pořád je tu výborná Kat Dennings, která si přidává do svého portfolia další rozkošně střelenou postavu, kterou si zamilujete na první pohled. Do toho jako vždy skvělý Ray Wise a člověka až zamrzí, že scénář nebyl lepší. Protože to mělo potenciál být výborné. Takhle je to prostě průměr.

Tohle je Iñárritu v nejlepší formě. Servíruje divákovi intenzivní látku s výbornými herci a především úžasnou formou, která nikdy nepřebije vlastní obsah. Příběh v sobě kombinuje řadu silných osobních dramat jednotlivých postav a je občas škoda, že není dostatek prostoru se jim všem věnovat do větší hloubky. Celá hutná atmosféra je pak posílená provokativním hudebním doprovodem bubnů, které budete zpočátku nenávidět, a úchvatnou kamerou, která nechává scény prolínat se mezi sebou s takovou elegancí, že divák žasne, čeho je dnešní technika schopná. Celkový dojem z filmu byl velmi hořký, protože přes všechny výborné vedlejší linky, je Birdman v jádru smutným příběhem jednoho muže, který na prostoru dvou hodin bojuje s předsudky i svými démony a snaží se zoufale dokázat všem, ale především sám sobě, co ve skutečnosti dokáže.

Když se člověk oprostí od té masivní marketingové kampaně, která film provázela, zbude z toho naprosto zaměnitelný romanticko-erotický film. Herci jsou do jednoho ze škatulky šedých myší a tváří se naprosto rezignovaně na svůj úděl. Mezi hlavními protagonisty to nejiskří a charisma jim oběma schází, ostatní postavy prošumí, aniž si vzpomenete na jejich obličej, natož pak na jméno. Scénář je všechny postrkuje kolem, zatímco na plátně se odehrává bezmocná dialogová křeč, která ale nikdy není tak trapná, abyste se mohli nahlas smát. A když už přijde na řadu nějaká ta médii masivně propíraná akce, je zachycená tak vkusně a uhlazeně, až to působí sterilně. Jako vlastně celý tenhle film. Nebýt kolem toho všechen ten humbuk, mohlo to běžet někdy ve středu v deset na Primě a člověk by do hodiny zapomněl, o čem to vlastně bylo. Takhle to vydělá miliony, obdrží další sterilní pokračování a nepochybně i řadu nevlastních bratříčků, kteří se pokusí na adaptaci parazitovat. Nezbývá než doufat, že tyhle klony budou zajímavější než originál.

Výrazně slabší než původní Sin City - příběhy jsou veskrze nudné, nezaujmou a jsou tak předvídatelné, až to zabolí. Vizuální stránka, která měla být hlavní devizou filmu, mu naopak v mnoha místech podkopává nohy a působí až nechtěně směšně. Jediným kladem tak zůstává nahá Eva Green a ta už se svlékla v řadě jiných, mnohem lepších filmech...

Vtipná, svižná, dobře obsazená jízda, která překrucuje běžná klišé velmi zábavným způsobem. Na jedno shlédnutí super, podruhé bych to asi už nemusela.

102 minut rubačky a digitálních hektolitrů krve doprovozených skvělou říznou hudbou. I přes nulové charisma hlavního hrdiny je to zábavné, především díky Evě Green, která je ve svém živlu a každou chvíli jen čekáte, co za psycho udělá dál. Má to své slabiny a především když se kecá o demokracii je to zívačka, na druhou stranu bitvy pěkně šlapou a pokud chce člověk jen vypnout mozek a koukat, je to perfektní popkorn, u kterého se vyplatí vrazit peníze do 3D.

Eh. Tak co si budeme nalhávat, je to prostě sračka. Herci jsou až na výjimky banda přehrávajících ochotníků, scénář připomíná adaptaci fanfiction dvanáctileté puberťačky a za tu výpravu by se styděla v devadesátkách i Xena. Dabing pak tvoří nový kruh pekla, i když je pravda, že originál tomu moc nepomáhá. Sledovat to v kuse déle než jeden díl je bolestné...

Vše, co člověk očekává od adaptace klasiky. Palec nahoru za Hailee Steinfeld a Douglase Boothe, kteří zvládli ústřední dvojici perfektně, výprava i hudba jsou velmi dobré. Zeffirelliho klasika z roku 1968 zůstává v mých očích nepokořena, ale zcela objektivně se nové adaptaci nedá mnoho vytknout.

Trochu zmatené, trochu šílené, relativně zábavné - Almighty Johnsons jsou celkem příjemná oddychovka s fajn neokoukanými herci a zajímavým "božským" tématem, které ze začátku působí přitažené za vlasy, ale nakonec si na něj zvyknete.