fifox

Všichni máme nějaký sny, touhy, ideje o světě, o něčem si myslíme, že je špatný, o něčem, že dobrý. Realita všedních dní nás ale postupem času donutí ze svejch nároků, očekávání a přání ustoupit. A je jedno, jestli proto, že si myslíme, že je to moc těžký, že nemáme peníze a čas, nebo jakejkoliv jinej shit, kterej si řikáme, abysme se sami před sebou necejtilli jako bezpáteřní a slabošský hovada. Výsledek je ale zkrátka nakonec takovej, že náš život je v podstatě kompromis. V tomhle filmu ale ne. Viggo Mortensen nám v roli otce ukazuje, jaký je to žít svůj život na sto procent tak, jak si myslíme, že je to správný - bez kompromisů, bez výmluv, bez výčitek. Jasně, žít v lese se šesti dětma a zasvinit se od krve pokaždý, když dostaneme chuť na kuřecí řízek je trochu extrém, a samozřejmě se nabízí otázka, do jaký míry je rodič oprávněnej vnutit svůj způsob života svejm dětem, ale co je větší prohřešek - zprotivit se svýmu já a ořezat se do tvaru puzzlíku, abysme hladce zapadli mezi ostatní dílky, nebo upřít sobě a svejm blízkejm "normální" způsob života, o kterym si myslíme, že plodí jen povrchnost a ignorantství? Neřikám, že existuje jen první a druhej případ. Dokonce bych řekl, že ačkoliv většina z nás zcela jistě výrazně participuje na druhym případu, tak si ve svejch životech pěstujeme i tu osobní stránku - koníčky, záliby, aspirace po tom, být sám se sebou spokojenej. Ale je minimálně fajn zamyslet se nad tim, jestli žijeme život tak, jak chceme. Captain Fantastic v tomhle ohledu nabízí drsnou, ale inspirativní sondu do života takto fungující rodiny, která sice může na první pohled působit zvláštně, ale v mnoha ohledech se zdát žít život mnohem naplněnější, než řada jiných.

Až k poslední scéně je to parádní jízda, se skvělym námětem a bezchybnym zpracovánim. No dobře, to houpání na liánách a trojitá šipka do vodopádu si taky vyžádala velkou míru tolerance (ehm, to nemohli ten sráz obejít po souši?), ale pořád se to dalo překousnou vzhledem k tomu, že šlo spíš o vedlejší motivy rozprostírající se na mnohem širší a komplexnější dějový paletě. Ten skutečnej wtf moment ale přišel až ke konci. Jakmile se totiž křišťálová lebka přilepila na krk toho emzáckýho kostlivce, šla veškerá logika stranou. Jakto, že když se třináct koster scucne dohromady, vyjde z toho jeden celej mimozemšťan s organickou tkání? Nejsem žádnej Einstein říznutej Komenskym, ale tady mi ta aritmetika prostě nesedí. Pochopení mám ale pro alienovu nabídku, že svejm končetinovejm dealerům za odměnu předá nějaký supr čupr vesmířanský vědomosti - jenže v tom případě nechápu, proč se pak pokusí všechny přítomný ve smršti zemetřasu a veletočů zabít (přičemž u většiny uspěje). Film jsem viděl několikrát a ten konec, u kterýho se má podle nepsanejch filmovejch zákonů dostavit u diváka katarze, mě dodneška trápí. Jedná se o nepochopitelnej error na jinak skvělym a zábavnym filmu.

Nutno ocenit, že ačkoliv jde o prequel k úspěšně rozjeté sérii, nebáli se tvůrci rozvinout téma vedlejší postavy, namísto obvyklé hlavní. A udělali dobře, neboť příběh Luciana a Sonjy skýtá minimálně stejně zajímavou, ne-li ještě dramatičtější, story, jako osud Seline... V tomto díle také kulminuje vybroušenost masek a celkově efektů. Zatímco v prvním Underworldu byli lykani až podivně nedodělaní, ve dvojce se na nich dala postavit již větší část děje, noa zde už jsou po všech stránkách hroziví a uvěřitelní... Dalo by se říct, že Underworld 3 má na to, být podobně "výpravný" jako třeba Pán prstenů. Tyto ambice mu však hatí mnohem rychlejší tempo, což ale není vůbec na škodu - je to zkrátka velkofilm, bez nudných scén, kde se postavy radí, co udělají dál. Namísto toho je prostě střih rovnou do akce, a to se cení... Velmi příjemně překvapila i Rhona Mitra, která jakožto dějová substituentka za Kate Beckinsale za svou kolegyní vůbec nezaostává. Zvlášť nutno vyzdvihnout její nádherně ostré rysy, pro které není těžké jí propadnout.

Spíchnuté horkou jehlou. Technicky to je samozřejmě precizní, to se nedá Spielbergovi vyčítat, problém filmu ale leží jinde - v naprosto nepochopitelném námětu. Už jenom ty zpropadeně nezajímavé postavy. Staří známí jsou pryč a jejich místo v čele osazenstva zastoupila původně vedlejší postava ve formě Iana Malcolma. Zatímco v původním díle Malcolm vystupoval coby občasná komická vložka, zde na sebe bere podobu zodpovědného hlavního hrdiny, a to mu prosím pěkně moc nesedí. Goldblum je ale docela borec, takže pořád se dá říct, že film táhne, zbytek je ale tragičnost. Moore, Vaughn, Malcolmova dcera, lovci dinosaurů, prostě všichni jsou nezajímaví a vlastně spíš otravní... Pozornost tak na sebe strhávají hlavně dinosauři a prostředí ostrova, kde opuštěná infrastruktura ambiciózního projektu nemilosrdně zarůstá divokou vegetací. Jako kdyby pohled na stav ostrova nebyl už tak dost depresivní, první polovinu filmu sledujeme, jak ho drancuje banda hrdlořezů. Zatímco v jedničce začínáme s fantasticky optimistickou expozicí, která se až posléze zvrhne v holý boj o přežití, tady se od začátku od konce táhne rozpačitost a šeď... Nemůžu si odpustit dloubnutí do názvu, neměl by být opačně?

Po nepřesvědčivých Big Eyes Tim Burton opět vytáhl eso, nebo alespoň srdcovou královnu, která na full house bohatě stačí. Už jenom název filmu je natolik burtonovský, že lze jen těžko uvěřit, že se jedná o adaptaci na stejnojmennou knihu - no, asi jsou oba tvůrci ze stejně "podivného" těsta. Vizuály jsou jako obvykle strhující a některé velmi silně připomínají režisérovy dřívější filmy. Všechno od velkých záběrů na zachmuřený ostrov, až po nejposlednější baňku s podivným organickým obsahem na poličce v Enochově pokoji, nese rukopis tvůrce-génia... Jádrem každého filmu jsou ale samozřejmě postavy a děj. Asa Butterfield nevadil, ale sympatie si také nezískal. Oproti tomu Eva Green byla naprosto úchvatná. Její mimika, gestika a vůbec všechno viditelně vycházelo z chování dravce, do něhož se její postava přeměňovala, ale rozhodně ne nijak přehnaně okázale (její výkon by se dal popsat jako "delightful and understated"). Svými dravými pohledy, nečekaně laškovnými reakcemi a konstantním poloúsměvem do role slečny Peregrinové vnesla neskutečnou osobitost a hloubku... Co se děje týče, požírání očí je docela drsná záležitost, kterou bych jako dítě asi těžko rozdýchával, ale pravdou je, že kdo zná například Burtonovu básnickou tvorbu, nemůže být překvapen, neboť ví, že právě takovéhle vizuální tragičnosti hraničící s nechutností jsou významnou součástí jeho tvorby (viz báseň s příznačným názvem The Boy With Nails in His Eyes)... Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je velice pěkná podívaná a další kvalitní ukázka režisérova jedinečného přístupu k námětu i zpracování.

Zážitek byl podle očekávání silně ovlivněnej tim, že jsem vynechal asi polovinu všech povinně volitelnejch prerekvizit. Nejde tak říct, že bych k filmu přistupoval jako úplná tabula rasa, ale zároveň jsem nebyl seznámenej s nejnovějšim developmentem v oblasti poměrů na Wakandě nebo Thorova ostrovidu. Startovací pozice tak byla taková, že spíš než na cokoliv jinýho, jsem čekal na železný pěsti a dušínovský charizma Kapitána Ameriky (čehož jsem se asi po hodině skutečně dočkal). Vzhledem k předešlejm filmům, v nichž se Cap objevil šlo ale o marginální prostor. Zbytek stopáže tak byl spíš prostoj, u kterýho se člověk občas zasmál, občas protočil oči v sloup a ano, občas i blaženě vrněl nad probíhající monstrbitkou... Nelze nezmínit neskutečnou naducanost postavama, která navzdory obecně známejm přínosům měla i svý svízele. V takovym počtu si postavy zákonitě vzájemně kradou čas, a co je pro jednoho akorát, pro padesát nestačí. Nejvíc to z původního osazenstva odnesl asi právě Generál Amerika (člověk by čekal, že potom, co párkrát zachránil svět ho povýšej, tak tady mu tu frčku připíchnu aspoň já). Na druhym konci stopážovýho spektra se ocitl Thor, jehož úroveň nezničitelnosti ve filmu poznala nových, a téměř až těžko uvěřitelných výšin. A nebyl sám. S těžkou nezničitelností si pohrával i hlavní záporák alias Thanos. Tenhle fialovej kulturista, co si levý zápěstí obalil šatníkem Mr. T, dostal asgardskym topůrkem přímo do hrudníku a nic mu to nezabránilo ve zničení půlky světa a odkráčení po svejch - neuvěřitelný. Jeho jistě odsouzeníhodný motivy jen zčásti vykompenzovalo zabití otravnýho Lokiho hned na začátku filmu a stejně tak i nepotřebnejch postav na konci. Kdybych věděl, že s těma kamenama chce rozprášit scarlet witch, spider-mana i chrise pratta, asi bych mu i fandil. Co dodat, Avengers 2 byli lepší.

Nedoceněný sci-fi úkaz z devadesátek. Když se na to budu chtít koukat kriticky a odhlédnu od faktu, že cokoliv Sylvester Stallone udělá, řekne, nebo v čem se objeví, je dobrý, tak i přesto je Judge Dredd kvalitní podívaná. Film má v sobě něco z Demolition Mana, Total Recallu a Robocopa, tudíž ačkoliv dnes už může po vizuální stránce působit zastarale, má své nadčasové kvality. Které to jsou? Tak zaprvé jedinečný casting - Stallone se na roli bezskrupulózního cajta vyloženě hodí, Diane Lane plní podobnou roli jako Sandra Bullock v Demolition Manovi, tedy sympatickou kadetku s osobitým přístupem k pravidlům, jež se v klíčovou chvíli přidá na stranu hlavního hrdiny, a v neposlední řadě komickou vložku v podobě Roba Schneidera by mohl závidět i kdejaký novější biják. Judge Dredd upoutá i působivým dystopickým námětem. Lidská civilizace z důvodu jakési přírodní katastrofy přežívá jen v několika málo přelidněných megapolis. V nich však bují kriminalita, a to v takové míře, že společnost takzvaným Soudcům přiřkla pravomoc zločince zadržet, odsoudit i popravit... Ačkoliv je občas vidět, že se tvůrci snažili film v postprodukci upravit tak, aby odpovídal přístupnější ratingové kategorii, pořád se jedná o kvalitní erko. Za všechno výše zmíněné i další nezmíněné nemůžu jít po 4*.

Koláž tří klasických pohádek, jejichž spojnicí je trio bratrů, nefunguje. Nejenom, že se tím porušuje základní kompozice dramatického díla (nic proti porušování pravidel, ale někdy mají svůj důvod #responsiblethug), ale divák je konfrontován s odlišnou kvalitou jednotlivých epizod. Zatímco první část o Šípkové Růžence vypadá po všech stránkách slibně - hustě zarostlý hrad, jedovatá babizna, sympatický královský pár a ucházející hrdina-osvoboditel, ta druhá o Červené Karkulce už je spíš nudná a ničím neoriginální. Třetí část o Dvanácti měsíčkách je opět vcelku zdařilá, ale i v tak krátké stopáži je nezáživné sledovat pořád se opakující schéma "běžproněco-tyužjseštady?". O nejzábavnější části se ale postaral pan Svěrák, jehož vsuvky se postaraly o polovinu zážitku.

Po perfektní sérii s Brosnanem je tohle zklamání. Ne, že by nebyla vidět snaha - pendlování od jedné efektní lokace ke druhé je zřejmé. Ale chybí tam téměř vše, co dělalo Bonda Bondem - poutavý děj, nadhled a charismatický protagonista, který když někoho trefí do zátylku, trefně to doprovodí dobře mířenou hláškou. A vůbec, co má znamenat ten posun hlavní postavy od zručného McGyvera k macho robotovi s vizáží Putina? Jako vážně, Craigova fyziognomie si nic nezadá se Schwarzeneggerem a když se rozeběhne, nelze si nevybavit legendární běžeckou techniku Roberta Patricka alias T-1000 z druhého Terminátora. Jedna z mála věcí, které ale stojí za uznalé pokývání hlavou je zcela jistě Eva Green - tahle holka je zatraceně sexy a propadnout jejímu pohledu není o nic těžší, než prohrát pár mega v Texas hold'emu s podivnym Skandinávcem. A když už jsem u toho pokeru, vážně je nutný sledovat, jak si dva chlápci půl hodiny vyměňujou pohledy nad balíčkem karet, přičemž hrdina nejdřív klasicky prohrává, aby vzápětí protivníkovi uštědřil smrtící ťafku minimálně s full housem? Inflace scén s vypjatou hrou pokeru ve filmech je k zamyšlení. Overall, Bond je pro mě jenom jeden, a ten to s minulým filmem zabalil, bohužel.

Nuda, na níž má největší podíl dost chabej scénář. To je sice div, když se na něm podílel maestro David Koepp, ale holt i mistr tesař se někdy posere. Každodpádně bude fér začít s pozitivy. Několik dialogů na začátku bylo povedenejch (viz "Power was not given. It has to be taken"), stejně tak nápad s templářskou kryptou pod Londýnem je pěknej nebo to vězení mumie v Mezopotámii. Samostatnou kapitolou a výspou filmu je pak jednoznačně casting - Tom Cruise je borec a Sofia Boutella dost připomíná svůdnou Anck-su-Namun z původní Mumie... Negativa ale bohužel převažujou. Postava Mortona je nepochopitelně vystavěná jen jako vykradač hrobů, co údajně nemá žádnej morální kompas. Její atraktivita tak od začátku spočívá jen na tom, jestli máme nebo nemáme rádi Toma Cruise - a to máme, tudíž jsme film po 15 minutách nevypnuli. Ten moment, kdy se na konci filmu obětuje pro typku, o níž na začátku nejevil nejmenší zájem a v půlce jí málem ujel s náklaďákem, mě slovy Mr. Freeze "nechává chladným". Nesmyslností je ale ve filmu víc. Opakovaně se v něm vyskytuje teleportace postav na nějaký neznámý místa, a divák tak částečně ztrácí orientaci nejen v ději, ale i ve vlastnostech hlavní padoušky. Mimochodem, i to že Morton přežil pád letadla, když mumie měla bejt ještě úplně out, na srozumitelnosti nepřidává. Schizoidní byly i Mortonovy flashbacky... Když už jsem v ráži, tak si postesknu i nad tim, že měl Dr. Hyde v tý své laborce upíří lebku ve sklenici s nálevem. Lebka snad nemusí být v žádnym nálevu. Navíc jde vidět, že ostatní lebky má vystavený ve vitrínce... Škoda, Dark Universe si zasloužil lepší otvírák.